Janov (Itálie)
Z Multimediaexpo.cz
(Rozdíly mezi verzemi)
m (Nahrazení textu „Janovské republiky“ textem „Janovské republiky (1005–1815)“) |
(+ Masivní vylepšení) |
||
| Řádka 25: | Řádka 25: | ||
| nábož.složení = | | nábož.složení = | ||
| web = www.comune.genova.it | | web = www.comune.genova.it | ||
| - | }} | + | }}[[Soubor:Via Brigata Liguria Genova 01.jpg|thumb|230px|Via Brigata Liguria]] |
| + | [[Soubor:Palazzo San Georgio Genova W.jpg|thumb|230px|Palazzo San Giogio]] | ||
| + | '''Janov''' ([[Italština|italsky]] '''Genova''' [''dženova''], [[ligurština|ligursky]] '''Zena''') je [[Itálie|italské]] město, hlavní město oblasti [[Ligurie]] a [[Metropolitní město Janov|provincie Genova]]. V minulosti byl významným přístavem ve [[Středozemní moře|Středozemním moři]] a hlavním městem mocné a bohaté [[Janovská republika|Janovské republiky]]. I dnes je nejdůležitějším italským přístavem, jedním z největších ve Středozemním moři a v Evropě. Je sídlem univerzity, založené 1481, dalších vysokých škol, kulturních institucí a arcibiskupství. | ||
| + | Janov se svými 610 000 obyvateli je šestým největším [[Seznam měst v Itálii|italským městem]] (po [[Řím]]ě, [[Milán]]u, [[Neapol]]i, [[Turín]]u a [[Palermo|Palermu]]). | ||
| - | + | V roce 2004 se stal Janov ''Hlavním městem evropské kultury'', v roce 2006 byla část historického centra Janova zapsána na seznam [[Světové dědictví|Světového dědictví]] [[UNESCO]]. | |
| - | + | ||
| - | + | == Poloha == | |
| + | Město, které se táhne asi 35 km podél pobřeží [[Ligurské moře|Ligurského moře]], je strmými svahy [[Apeniny|Apenin]] dodnes odříznuto od chudého a zčásti vylidněného vnitrozemí. Je tak přirozeně orientováno k moři, i když jeho význam jako obchodního a průmyslového centra v nedávné době poklesl. | ||
| - | + | == Historie == | |
| + | Jako vynikající přirozený přístav v "koleni" ([[latina|lat.]] ''genu'') pobřeží bylo město velmi dávno osídleno a nedávné archeologické vykopávky objevily řecké pohřebiště z 5.–4. století př. n. l.s luxusními předměty z Galie, [[Sicílie]] a snad i z Řecka. Roku 216 př. n. l. je dobyli a zničili kartaginci, vzápětí je však obnovili Římané, kteří zde měli hlavní opěrný bod v [[Ligurie|Ligurii]]. Roku 149 př. n. l. vybudovali ''Via Postumia'', která vedla do [[Piacenza|Placentie]], [[Cremona|Cremony]] a dále na východ. Roku 109 př. n. l. byla vybudována ''[[Via Aemilia]]'' z Placentie do [[Řím]]a. | ||
| - | + | V raném středověku si město vydobylo samosprávu a samostatnost, v 10. století se spojilo s [[Pisa|Pisou]] ke společné obraně proti [[Saracén]]ům a společně dobyli [[Sardinie|Sardinii]]. Už roku 1162 si Janované vybudovali první kolonie na pobřeží dnešního [[Maroko|Maroka]], ve 13. století otevřeli námořní spojení do Anglie a [[Vlámsko|Flander]] a zmocnili se velké části obchodu na [[Pyrenejský poloostrov|Iberském poloostrově]]. Neudržovali velké válečné loďstvo, ale stavěli a dodávali lodi a financovali španělské a portugalské výboje ([[Kanárské ostrovy]], [[Tenerifa]]). Jejich opěrným bodem v Levantě byl ostrov [[Chios]] a postavili řadu pevností na pobřeží [[Černé moře|Černého moře]] i podél [[Eufrat]]u. | |
| - | + | ||
| - | + | ||
| + | Janovské úspěchy ovšem vyvolávaly rivality konkurentů, zejména Pisy a Benátek. Roku 1284 porazili Janované pisánské loďstvo u Melorie (blízko [[Livorno|Livorna]]), o sto let později však utrpěli zdrcující porážku od Benátčanů v bitvě u [[Chiogga|Chiogge]] (jižně od Benátek). Janov pak na čas ovládala [[Francie]], později [[Milán]]. Koncem 15. století objevili Janované v cizích službách Ameriku: Kryštof Kolumbus ve španělských, John Cabot v anglických. Roku 1528 se janovští občané vzbouřili a pod vedením Andrey Dorii svrhli francouzskou nadvládu a republikánské zřízení pak trvalo do konce 18. století. | ||
| + | |||
| + | Po roce 1746 připadl Janov Rakousku, od roku 1797 podléhal Francii a po Vídeňském kongresu (1815) patřil k [[Sardinie|Sardinskému]] království. Janovan Giuseppe Mazzini udržoval ve městě republikánského ducha, který se projevil v krátké vzpouře roku 1848, roku 1860 se Janov stal součástí Itálie. Ve druhé polovině 19. století zde vznikl těžký průmysl a velké loděnice. Mezi 10. dubnem a 19. květnem 1922 se ve městě sešla [[Janovská konference]], kde zástupci 34 zemí diskutovali o poválečném ekonomickém uspořádání světa. | ||
| + | |||
| + | Ve druhé světové válce bylo město silně poškozeno. Po válce se Janov opět vzmohl a roku 1971 měl přes 800 tisíc obyvatel. Během následující deindustrializace se tento počet snížil o čtvrtinu a město celkově zchudlo a upadalo. Teprve po roce 2004 nastal nový [[urbanismus|urbanistický]] rozvoj a historické město bylo obnoveno. | ||
| + | |||
| + | == Město a památky == | ||
| + | [[Soubor:Cattedrale di San Lorenzo Genoa.jpg|thumb|230px|katedrála San Lorenzo]] | ||
| + | [[Soubor:Castello d'Albertis di Genova 01.jpg|thumb|230px|hrádek Castello d'Albertis]] | ||
| + | === Kostely a chrámy === | ||
| + | * ''Katedrála San Lorenzo'' z roku 1118, [[Portál (architektura)|portál]] [[Gotická architektura|goticky]] upravený na počátku 14. století, významná je renesanční kaple S. Giovanni Battista z let 1450–1565 | ||
| + | * ''Kostel San Ambrogio e Andrea'' z roku 1589 s obrazy od Petera Paula Rubense | ||
| + | * ''San Giovanni di Pré'', [[Řád templářů|templářský]] kostel z roku 1180 | ||
| + | * ''Kostel Santissima Annunziata'' (Zvěstování P. Marie) z let 1522–1646 s [[Klasicistní architektura|klasicistickou]] [[Fasáda|fasádou]] a s [[freska]]mi janovských malířů ze 17. století | ||
| + | * ''Basilika di San Siro'', kostel z počátku 17. století s freskami z konce 17. století | ||
| + | * ''Kostel S. Maria delle Vigne'', věž kostela pochází z 11. století, samotný kostel byl přestavěn po roce 1646 | ||
| + | * ''San Donato'', [[Románská architektura|románský]] kostelík z 12. století | ||
| + | * ''Sant'Agostino'', jedna z mála gotických staveb v Janově, z konce 13. století s typickou dvoubarevnou fasádou z bílého a modrého [[mramor]]u a centrálním [[Rozeta (architektura)|rozetovým]] oknem | ||
| + | * ''Santo Stefano'', románský kostel založený v roce 972 | ||
| + | * ''San Torpete'', založený v 11. století, v roce 1730 barokně přestavěn, vyzdoben malbami a [[štuk]]y od G. B. Carloneho | ||
| + | |||
| + | === Stavby === | ||
| + | * ''Palazzo San Giorgio'', založen roku 1260, od 15. do 18. století sloužil jako banka; fresky na fasádě jsou z počátku 17. století | ||
| + | * ''Porta Soprana'', gotická městská brána z 12. století se dvěma věžemi na Piazza Dante | ||
| + | * ''Castello d'Albertis'', [[Novogotika|novogotický]] hrádek na vrchu Monte Galletto postavený v letech 1886 - 92 tvoří jednu z dominant janovského panoramatu | ||
| + | * ''Maják Lanterna'' z roku 1543, 117 m vysoký | ||
| + | * ''Palazzo Doria-Pamphili'', leží západně od hlavního nádraží Principe, rozlehlý palác je z let 1522 - 29 | ||
| + | * ''Porta dei Vacca'', městská brána z roku 1160 | ||
| + | * ''Torre Embriaci'', věž z 12. století na stejnojmenném náměstí | ||
| + | |||
| + | === Náměstí a ulice === | ||
| + | * ''Porto Antico'', starý přístav, nachází se zde promenáda, přístaviště jachet a člunů, nově přestavěné molo s budovami, kde jsou restaurace, kinosály, kongresové budovy. V severní části se nachází největší evropské akvárium ''Acquario di Genova'', odjíždí odtud výletní lodě. | ||
| + | * ''Piazza de Ferrari'', hlavními stavbami na náměstí jsou ''budova Opery'' (Teatro C. Felice), stavba od architekta A. Rossiho z let 1987–1891, ''Palazzo dell'Accademia Ligustica'' (Akademie umění), stavba z počátku 19. století, v interiérech je obrazárna a ''Palazzo della Nuova Borsa'' (budova Nové burzy) postavená v letech 1907–1911 v [[Eklekticismus (architektura)|eklektickém]] slohu s bohatě zdobenou [[Fasáda|fasádou]]. Dále zde najdeme dóžecí palác (''Palazzo Ducale'', čelní strana stavby je na blízkém Piazza G. Matteotti) založený ve 13. století, současná stavba je z konce 16. století a domnělý rodný dům K. Kolumba. | ||
| + | * ''Via Garribaldi'', v ulici se nachází paláce, které si nechali postavit nejbohatší janovské rodiny. Největší a nejvýznamnější je ''Palazzo Doria Tursi'' (9) z let 1565–1575, dnes je zde radnice. Dále [[Barokní architektura|barokní]] ''Palazzo Bianco'' (11) z poč. 18. století nebo ''Palazzo Rosso'' (18) z konce 17. století | ||
| + | * ''Via XX. Settembre'', ulici tvoří monumentální domy v [[Historismus (umění)|historizujícím]] a [[Secesní architektura|secesním]] slohu | ||
| + | * ''Via Balbi'', hlavní ulice propojující nádraží P. Principe a staré město. Je zde několik paláců, např. ''Durazzo Pallavicini'' z roku 1620, ''Palazzo Balbi-Senaraga'', ''Palazzo dell'Universita'' z let 1634–1650 s nádvořím a zahradou nebo ''Palazzo Reale'' ze 17. století<ref>ABEND,B. a SCHLIEBITZ, A. a kol.: ''Itálie''. 1. české vyd. Marco Polo 2009. 838 s. ISBN 978-3-8297-6646-3.</ref> | ||
| + | |||
| + | === Umělecké galerie === | ||
| + | * ''Galleria Nazionale'', nachází se v Palazzo Spinale z konce 16. století | ||
| + | * ''Sochařské muzeum'', v klášteře S. Agostino, představuje janovské sochařské umění | ||
| + | |||
| + | == Městské části == | ||
| + | Janov se skládá z 9 městských částí, tyto městské části dále tvoří jednotlivé čtvrti. | ||
| + | * I. ''Centro-Est'' (7,07 km<sup>2</sup>, 91 400 obyvatel) - Pré, Molo, Maddalena, Oregina, Lagaccio, San Nicola, Castelletto, Manin, San Vincenzo, Carignano | ||
| + | * II. ''Centro-Ovest'' (4,85 km<sup>2</sup>, 66 630 obyvatel) - Sampierdarena, Campasso, San Teodoro, San Bartolomeo | ||
| + | * III. ''Bassa Val Bisagno'' (7,9 km<sup>2</sup>, 78 790 obyvatel) - San Fruttuoso, Marassi, Quezzi | ||
| + | * IV. ''Media Val Bisagno'' (41,8 km<sup>2</sup>, 58 740 obyvatel) - Staglieno, Sant'Eusebio, San Gottardo, Molassana, Struppa | ||
| + | * V. ''Valpolcevera'' (33,3 km<sup>2</sup>, 62 490 obyvatel) - Borzoli, Fegino, Certosa, Rivarolo, Teglia, Begato, Bolzaneto, Morego, San Quirico, Pontedecimo | ||
| + | * VI. ''Medio Ponente'' (18,9 km<sup>2</sup>, 61 810 obyvatel) - Sestri, Cornigliano, Campi | ||
| + | * VII. ''Ponente'' (75,1 km<sup>2</sup>, 63 030 obyvatel) - Crevari, Voltri, Palmaro, Prà, Pegli, Multedo | ||
| + | * VIII. ''Medio Levante'' (5,7 km<sup>2</sup>, 61 760 obyvatel) - Foce, Brignole, Albaro, San Martino, San Giuliano, Lido, Puggia | ||
| + | * IX. ''Levante'' (36,6 km<sup>2</sup>, 66 160 obyvatel) - Sturla, Quarto, Quinto, Nervi, Sant'Ilario, Bavari, San Desiderio, Borgoratti | ||
| + | |||
| + | == Reference == | ||
| + | <references/> | ||
== Externí odkazy == | == Externí odkazy == | ||
* [http://www.comune.genova.it/ Oficiální stránky] | * [http://www.comune.genova.it/ Oficiální stránky] | ||
| - | {{ | + | {{Flickr|Genoa}}{{Commonscat|Genoa}}{{Světové dědictví - Itálie}}{{Itálie}}{{Článek z Wikipedie}} |
[[Kategorie:Obce v provincii Genova]] | [[Kategorie:Obce v provincii Genova]] | ||
[[Kategorie:Přístavy Středozemního moře]] | [[Kategorie:Přístavy Středozemního moře]] | ||
[[Kategorie:Města v Itálii]] | [[Kategorie:Města v Itálii]] | ||
[[Kategorie:Evropská hlavní města kultury]] | [[Kategorie:Evropská hlavní města kultury]] | ||
Aktuální verze z 17. 8. 2018, 09:25
Janov (italsky Genova [dženova], ligursky Zena) je italské město, hlavní město oblasti Ligurie a provincie Genova. V minulosti byl významným přístavem ve Středozemním moři a hlavním městem mocné a bohaté Janovské republiky. I dnes je nejdůležitějším italským přístavem, jedním z největších ve Středozemním moři a v Evropě. Je sídlem univerzity, založené 1481, dalších vysokých škol, kulturních institucí a arcibiskupství. Janov se svými 610 000 obyvateli je šestým největším italským městem (po Římě, Milánu, Neapoli, Turínu a Palermu).
V roce 2004 se stal Janov Hlavním městem evropské kultury, v roce 2006 byla část historického centra Janova zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO.
Obsah[skrýt] |
Poloha
Město, které se táhne asi 35 km podél pobřeží Ligurského moře, je strmými svahy Apenin dodnes odříznuto od chudého a zčásti vylidněného vnitrozemí. Je tak přirozeně orientováno k moři, i když jeho význam jako obchodního a průmyslového centra v nedávné době poklesl.
Historie
Jako vynikající přirozený přístav v "koleni" (lat. genu) pobřeží bylo město velmi dávno osídleno a nedávné archeologické vykopávky objevily řecké pohřebiště z 5.–4. století př. n. l.s luxusními předměty z Galie, Sicílie a snad i z Řecka. Roku 216 př. n. l. je dobyli a zničili kartaginci, vzápětí je však obnovili Římané, kteří zde měli hlavní opěrný bod v Ligurii. Roku 149 př. n. l. vybudovali Via Postumia, která vedla do Placentie, Cremony a dále na východ. Roku 109 př. n. l. byla vybudována Via Aemilia z Placentie do Říma.
V raném středověku si město vydobylo samosprávu a samostatnost, v 10. století se spojilo s Pisou ke společné obraně proti Saracénům a společně dobyli Sardinii. Už roku 1162 si Janované vybudovali první kolonie na pobřeží dnešního Maroka, ve 13. století otevřeli námořní spojení do Anglie a Flander a zmocnili se velké části obchodu na Iberském poloostrově. Neudržovali velké válečné loďstvo, ale stavěli a dodávali lodi a financovali španělské a portugalské výboje (Kanárské ostrovy, Tenerifa). Jejich opěrným bodem v Levantě byl ostrov Chios a postavili řadu pevností na pobřeží Černého moře i podél Eufratu.
Janovské úspěchy ovšem vyvolávaly rivality konkurentů, zejména Pisy a Benátek. Roku 1284 porazili Janované pisánské loďstvo u Melorie (blízko Livorna), o sto let později však utrpěli zdrcující porážku od Benátčanů v bitvě u Chiogge (jižně od Benátek). Janov pak na čas ovládala Francie, později Milán. Koncem 15. století objevili Janované v cizích službách Ameriku: Kryštof Kolumbus ve španělských, John Cabot v anglických. Roku 1528 se janovští občané vzbouřili a pod vedením Andrey Dorii svrhli francouzskou nadvládu a republikánské zřízení pak trvalo do konce 18. století.
Po roce 1746 připadl Janov Rakousku, od roku 1797 podléhal Francii a po Vídeňském kongresu (1815) patřil k Sardinskému království. Janovan Giuseppe Mazzini udržoval ve městě republikánského ducha, který se projevil v krátké vzpouře roku 1848, roku 1860 se Janov stal součástí Itálie. Ve druhé polovině 19. století zde vznikl těžký průmysl a velké loděnice. Mezi 10. dubnem a 19. květnem 1922 se ve městě sešla Janovská konference, kde zástupci 34 zemí diskutovali o poválečném ekonomickém uspořádání světa.
Ve druhé světové válce bylo město silně poškozeno. Po válce se Janov opět vzmohl a roku 1971 měl přes 800 tisíc obyvatel. Během následující deindustrializace se tento počet snížil o čtvrtinu a město celkově zchudlo a upadalo. Teprve po roce 2004 nastal nový urbanistický rozvoj a historické město bylo obnoveno.
Město a památky
Kostely a chrámy
- Katedrála San Lorenzo z roku 1118, portál goticky upravený na počátku 14. století, významná je renesanční kaple S. Giovanni Battista z let 1450–1565
- Kostel San Ambrogio e Andrea z roku 1589 s obrazy od Petera Paula Rubense
- San Giovanni di Pré, templářský kostel z roku 1180
- Kostel Santissima Annunziata (Zvěstování P. Marie) z let 1522–1646 s klasicistickou fasádou a s freskami janovských malířů ze 17. století
- Basilika di San Siro, kostel z počátku 17. století s freskami z konce 17. století
- Kostel S. Maria delle Vigne, věž kostela pochází z 11. století, samotný kostel byl přestavěn po roce 1646
- San Donato, románský kostelík z 12. století
- Sant'Agostino, jedna z mála gotických staveb v Janově, z konce 13. století s typickou dvoubarevnou fasádou z bílého a modrého mramoru a centrálním rozetovým oknem
- Santo Stefano, románský kostel založený v roce 972
- San Torpete, založený v 11. století, v roce 1730 barokně přestavěn, vyzdoben malbami a štuky od G. B. Carloneho
Stavby
- Palazzo San Giorgio, založen roku 1260, od 15. do 18. století sloužil jako banka; fresky na fasádě jsou z počátku 17. století
- Porta Soprana, gotická městská brána z 12. století se dvěma věžemi na Piazza Dante
- Castello d'Albertis, novogotický hrádek na vrchu Monte Galletto postavený v letech 1886 - 92 tvoří jednu z dominant janovského panoramatu
- Maják Lanterna z roku 1543, 117 m vysoký
- Palazzo Doria-Pamphili, leží západně od hlavního nádraží Principe, rozlehlý palác je z let 1522 - 29
- Porta dei Vacca, městská brána z roku 1160
- Torre Embriaci, věž z 12. století na stejnojmenném náměstí
Náměstí a ulice
- Porto Antico, starý přístav, nachází se zde promenáda, přístaviště jachet a člunů, nově přestavěné molo s budovami, kde jsou restaurace, kinosály, kongresové budovy. V severní části se nachází největší evropské akvárium Acquario di Genova, odjíždí odtud výletní lodě.
- Piazza de Ferrari, hlavními stavbami na náměstí jsou budova Opery (Teatro C. Felice), stavba od architekta A. Rossiho z let 1987–1891, Palazzo dell'Accademia Ligustica (Akademie umění), stavba z počátku 19. století, v interiérech je obrazárna a Palazzo della Nuova Borsa (budova Nové burzy) postavená v letech 1907–1911 v eklektickém slohu s bohatě zdobenou fasádou. Dále zde najdeme dóžecí palác (Palazzo Ducale, čelní strana stavby je na blízkém Piazza G. Matteotti) založený ve 13. století, současná stavba je z konce 16. století a domnělý rodný dům K. Kolumba.
- Via Garribaldi, v ulici se nachází paláce, které si nechali postavit nejbohatší janovské rodiny. Největší a nejvýznamnější je Palazzo Doria Tursi (9) z let 1565–1575, dnes je zde radnice. Dále barokní Palazzo Bianco (11) z poč. 18. století nebo Palazzo Rosso (18) z konce 17. století
- Via XX. Settembre, ulici tvoří monumentální domy v historizujícím a secesním slohu
- Via Balbi, hlavní ulice propojující nádraží P. Principe a staré město. Je zde několik paláců, např. Durazzo Pallavicini z roku 1620, Palazzo Balbi-Senaraga, Palazzo dell'Universita z let 1634–1650 s nádvořím a zahradou nebo Palazzo Reale ze 17. století[1]
Umělecké galerie
- Galleria Nazionale, nachází se v Palazzo Spinale z konce 16. století
- Sochařské muzeum, v klášteře S. Agostino, představuje janovské sochařské umění
Městské části
Janov se skládá z 9 městských částí, tyto městské části dále tvoří jednotlivé čtvrti.
- I. Centro-Est (7,07 km2, 91 400 obyvatel) - Pré, Molo, Maddalena, Oregina, Lagaccio, San Nicola, Castelletto, Manin, San Vincenzo, Carignano
- II. Centro-Ovest (4,85 km2, 66 630 obyvatel) - Sampierdarena, Campasso, San Teodoro, San Bartolomeo
- III. Bassa Val Bisagno (7,9 km2, 78 790 obyvatel) - San Fruttuoso, Marassi, Quezzi
- IV. Media Val Bisagno (41,8 km2, 58 740 obyvatel) - Staglieno, Sant'Eusebio, San Gottardo, Molassana, Struppa
- V. Valpolcevera (33,3 km2, 62 490 obyvatel) - Borzoli, Fegino, Certosa, Rivarolo, Teglia, Begato, Bolzaneto, Morego, San Quirico, Pontedecimo
- VI. Medio Ponente (18,9 km2, 61 810 obyvatel) - Sestri, Cornigliano, Campi
- VII. Ponente (75,1 km2, 63 030 obyvatel) - Crevari, Voltri, Palmaro, Prà, Pegli, Multedo
- VIII. Medio Levante (5,7 km2, 61 760 obyvatel) - Foce, Brignole, Albaro, San Martino, San Giuliano, Lido, Puggia
- IX. Levante (36,6 km2, 66 160 obyvatel) - Sturla, Quarto, Quinto, Nervi, Sant'Ilario, Bavari, San Desiderio, Borgoratti
Reference
- ↑ ABEND,B. a SCHLIEBITZ, A. a kol.: Itálie. 1. české vyd. Marco Polo 2009. 838 s. ISBN 978-3-8297-6646-3.
Externí odkazy
|
|
| [zobrazit] Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|