Šachy

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{Infobox - desková hra | hra = Šachy | obrázek = Staunton chess set.jpg | popis = [[šachovnice]] s kameny ve výchozím postavení; vlevo [[šachové hodiny]] | počet hráčů = 2 |doporučený věk = 5 a více | doba hraní = <nowiki/> * '''přátelské partie''' bez hodin obvykle 10–60&nbsp;minut * '''vážné partie''' s časovou kontrolou obvykle 2–6&nbsp;hodin * '''rapid šach''' s časovou kontrolou min. 15 a max. 60&nbsp;minut * '''bleskový šach''' s časovou kontrolou méně než 15&nbsp;minut * '''korespondenční partie''' měsíce a roky | doba vzniku = 15. století }} '''Šachy''' nebo '''šach''' (z&nbsp;[[perština|perského]] ''šáh'', panovník) jsou klasická [[desková hra]] pro dva hráče, v soutěžní podobě zároveň považovaná za odvětví [[sport]]u. Vznikla v&nbsp;15. století v&nbsp;jižní [[Evropa|Evropě]] úpravou [[Persie|perské]] hry [[šatrandž]], následníka staré [[Indie|indické]] hry [[čaturanga]]. Šachy se hrají na [[šachovnice|šachovnici]], čtvercové desce rozdělené na 8×8 polí střídavě černých a bílých. Každý hráč má na počátku hry celkem šestnáct kamenů šesti druhů: krále, dámu, po dvou věžích, střelcích a jezdcích a osm pěšců. Hráči, označovaní jako „bílý“ a „černý“ podle barvy kamenů, kterými hrají, střídavě provádějí tahy, tedy přesuny kamenů po šachovnici. Cílem hry je [[mat]], takové napadení soupeřova krále, které nelze odvrátit. Šachy neobsahují prvek [[náhoda|náhody]], partii rozhodují schopnosti a znalosti hráčů. Důležitou složkou šachu je šachová teorie, která má dnes charakter [[věda|vědy]]. [[Kompoziční šach]] rozvíjí [[umění|umělecký]] aspekt šachů. Výuka a hraní šachů se doporučuje jako způsob, jak zlepšit kvalitu myšlení a rozvinout příznivé charakterové vlastnosti. Šachy jsou jednou z&nbsp;nejpopulárnějších her světa, kterou hrají miliony lidí jak neformálně pro zábavu, tak i v&nbsp;[[soutěž]]ní, [[sport]]ovní podobě. Šachové zápasy a [[turnaj]]e se organizují od počátků této hry a šachový sportovní život se výrazně rozvíjí od poslední čtvrtiny 19. století. První oficiální [[mistr světa v šachu]], [[Wilhelm Steinitz]], svůj titul vybojoval v&nbsp;roce 1886; jeho dnešním následovníkem je indický [[šachový velmistr]] [[Viswanathan Anand]]. Nejlepší současný český šachista je [[David Navara]], šachistka [[Kateřina Němcová]]. Ve druhé polovině 20. století začaly být v šachu používány [[počítač]]e; v&nbsp;počátcích jejich vývoje se vytvoření šachového programu považovalo za dobrý test schopnosti počítačů napodobit lidské myšlení. Zpočátku nedokonalé programy se postupně zlepšovaly a roku [[1997]] vyhrál speciální šachový počítač firmy IBM zápas proti mistru světa [[Garri Kasparov|Garrimu Kasparovovi]]. Počítače v&nbsp;roli sekundantů a rozsáhlé [[databáze]] partií a pozic umožnily také zlepšení přípravy šachistů; značné popularitě se těší i hraní šachů po [[internet]]u. == Terminologie a pravidla == {| class="wikitable" style="float: right; margin-left: 1em; text-align:center; font-size:96%" | colspan="4" style="padding:0; border:none;" | [[Soubor:Chess pieces.png|220px|center]] Běžný vzhled šachových kamenů: zleva <br /> král, dáma, střelec, věž, jezdec, pěšec |- ! Kameny !! Počet <br />v sadě !! Zkratka !! Symbol |- ! král | 1 || K || [[Soubor:FFresh chess king white.png|32px]] [[Soubor:FFresh chess king.png|32px]] |- ! dáma | 1 || D || [[Soubor:FFresh chess queen white.png|32px]] [[Soubor:FFresh chess queen.png|32px]] |- ! věž | 2 || V || [[Soubor:FFresh chess tower white.png|32px]] [[Soubor:FFresh chess tower.png|32px]] |- ! střelec | 2 || S || [[Soubor:FFresh chess bishop white.png|32px]] [[Soubor:FFresh chess bishop.png|32px]] |- ! jezdec | 2 || J || [[Soubor:FFresh chess horse white.png|32px]] [[Soubor:FFresh chess horse.png|32px]] |- ! pěšec | 8 || p || [[Soubor:FFresh chess pawn white.png|32px]] [[Soubor:FFresh chess pawn.png|32px]] |} {{Viz též|Pravidla šachů}} Šachovou soupravu tvoří ''[[šachovnice]]'' a dvě sady kamenů – bílých a černých. Šachovnice je čtvercová deska o velikosti 8×8 polí, střídavě tmavých (označovaných jako černá pole) a světlých (bílá pole), která během hry leží mezi hráči na stole tak, že každý má v&nbsp;rohu po své pravé ruce bílé pole. Před začátkem hry ''([[šachová partie|šachové partie]])'' se určí, který z&nbsp;hráčů bude hrát bílými kameny. Tento hráč se označuje jako ''bílý'' a jeho soupeř jako ''černý''. Kameny se postaví do ''výchozího postavení''. Bílý partii zahájí, a poté se hráči v&nbsp;tazích pravidelně střídají, nikdo se svého tahu nemůže vzdát. Tah každého hráče sestává z&nbsp;přesunutí jednoho kamene v&nbsp;souladu s&nbsp;pravidly (výjimkou je [[rošáda]], při které se současně přesune král i věž). Žádným tahem se nesmí kámen přesunout na pole, na kterém již je jiný kámen stejné barvy. Tah na pole s kamenem soupeře se nazývá ''braní''; soupeřův kámen je takovým tahem odstraněn ze šachovnice. Každý druh kamenů se pohybuje jiným způsobem; všechny s výjimkou jezdce se posouvají přímou čarou (po řadách, sloupcích nebo diagonálách) tak, že nesmějí žádný jiný kámen „přeskočit“. * '''[[Král (šachy)|Král]]''' se pohybuje o&nbsp;jedno pole v&nbsp;libovolném směru, přímo i po diagonále. Druhým způsobem tahu krále je tzv. ''[[rošáda]]'': pokud se král a některá z věží ještě nepohnuli, král se přemístí o&nbsp;dvě pole směrem k&nbsp;věži a věž přes krále na pole, které král právě přešel. Všechna mezilehlá pole musejí být volná, král nesmí stát před rošádou v&nbsp;šachu a nesmí přejít přes pole ohrožené soupeřem. Žádným svým tahem se král nesmí dostat na ohrožené pole, tj. na pole, na které by se v&nbsp;příštím tahu mohl přesunout soupeřův kámen a tím krále brát. * '''[[Dáma (šachy)|Dáma]]''' se pohybuje po sloupcích, řadách nebo diagonálách o&nbsp;libovolný počet polí. * '''[[Věž (šachy)|Věž]]''' se pohybuje po řadách a sloupcích. * '''[[Jezdec (šachy)|Jezdec]]''' se pohybuje skoky ve tvaru písmene '''L''' (dvě pole rovně a jedno stranou, respektive jedno rovně a dvě stranou) bez ohledu na to, stojí-li na mezilehlých polích nějaké kameny. Jezdec při každém skoku změní barvu pole, na kterém stojí: z&nbsp;bílého pole se dostane vždy na černé a naopak. * '''[[Střelec (šachy)|Střelec]]''' se pohybuje po diagonálách. Jelikož ty mají na šachovnici stejnou barvu, střelec nikdy nezmění barvu pole, na kterém stojí; proto se hovoří o střelci ''bělopolném'' nebo ''černopolném''. * '''[[Pěšec (šachy)|Pěšec]]''' se může posunout o&nbsp;jedno pole vpřed, pokud je toto pole neobsazené (ze základního postavení se může posunout i o&nbsp;dvě pole vpřed, pokud jsou obě prázdná). Navíc může brát soupeřův kámen, který je na [[Úhlopříčka|úhlopříčně]] sousedícím poli před pěšcem. Pokud pěšec ohrožuje pole, které soupeřův pěšec přeskočil tím, že z&nbsp;úvodní pozice postoupil o&nbsp;dvě pole, pak ho může tento pěšec vzít, jako by soupeř postoupil pouze o&nbsp;jedno pole. Tento tah, nazývaný ''[[braní mimochodem]]'' (nebo ''{{cizojazyčně|fr|en passant}}''), lze uskutečnit jen bezprostředně poté, co soupeř svým pěšcem takto táhl. Pěšec, který postoupil na poslední pole desky (osmou, resp. první řadu), je ve stejném tahu odstraněn z&nbsp;desky a nahrazen na tomto poli dámou, věží, střelcem nebo jezdcem podle okamžité volby hráče (tzv. ''[[Proměna (šachy)|proměna]]''). Působnost proměněného kamene je okamžitá, tzn. může například dát šach nebo se účastnit [[mat]]ování. {{Chess diagram small | tleft | |= 8 |rd|nd|bd|qd|kd|bd|nd|rd|= 7 |pd|pd|pd|pd|pd|pd|pd|pd|= 6 | | | | | | | | |= 5 | | | | | | | | |= 4 | | | | | | | | |= 3 | | | | | | | | |= 2 |pl|pl|pl|pl|pl|pl|pl|pl|= 1 |rl|nl|bl|ql|kl|bl|nl|rl|= a b c d e f g h | Výchozí postavení }} Králové, dámy, věže, střelci a jezdci se označují slovem ''figury''. Pojmem ''těžké figury'' se rozumí dámy a věže, zatímco jezdci a střelci se nazývají ''lehké figury''. Pokud hráč nějakým tahem napadne soupeřova krále, tzn. táhne tak, že by příštím tahem mohl krále brát, říkáme, že soupeřovi dal ''šach''. Pokud taková situace nastane, soupeř je povinen hrát tak, aby tuto hrozbu odvrátil. Pokud však neexistuje žádný takový tah, který by hrozbu braní krále odvrátil, znamená to ''[[mat]]'', konec hry, vítězství hráče, který takto soupeřova krále napadl. Hra končí vítězstvím také v&nbsp;případě, že se druhý hráč vzdá. Nerozhodný výsledek, [[remíza]], může nastat dohodou hráčů (jeden remízu nabídne a druhý ji přijme), a dále v&nbsp;situaci [[pat]]u (hráč není v&nbsp;šachu, ale nemá k&nbsp;dispozici žádný dovolený tah), trojím opakováním stejné pozice, redukcí počtu kamenů tak, že zbylými kameny už nelze dosáhnout matu, a konečně jestliže oba hráči provedli 50 po sobě následujících tahů, aniž by přitom sebrali kámen soupeře nebo táhli pěšcem. V&nbsp;soutěžním šachu je hra limitována ''časem'', pro jehož měření se používají [[šachové hodiny]]. Ty každému z&nbsp;hráčů měří čas samostatně v&nbsp;době, kdy je na tahu a přemýšlí. Hráč, který překročil stanovený čas, partii prohrává, pokud soupeř v&nbsp;té době ještě čas nepřekročil a má na šachovnici dostatek sil umožňujících dát soupeři mat při nejhorší možné soupeřově hře. Časy na soutěžní partii obvykle bývají v&nbsp;řádu hodin, existuje však i takzvaný ''rapid šach'' (15 až 60&nbsp;minut na partii pro každého hráče) a ''bleskový šach'' (méně než 15&nbsp;minut na partii pro jednoho hráče, typicky 5&nbsp;minut). [[Soubor:UigChessmen SelectionOfKings.jpg|thumb|upright=1.5|right|Dva králové a dvě dámy z [[Šachové figurky z ostrova Lewis|šachových figurek z ostrova Lewis]], 12. stol., Britské muzeum]] Zvláštním odvětvím je [[korespondenční šach]], který se hraje na dálku za pomoci [[dopis|pošty]], [[telegraf]]u nebo [[e-mail]]u. Hráčům se přiděluje na tah čas v&nbsp;řádu dní, mohou používat literaturu, počítač i rady přátel. [[Kompoziční šach]] (též ''umělecký šach'', ''problémový šach'' či ''skladebný šach'') spočívá v&nbsp;tvorbě ''šachových kompozic'' (též šachových problémů či skladeb), což jsou uměle vytvořené pozice, k&nbsp;nimž patří určité zadání (např. „bílý táhne a dá mat ve třech tazích“). Skládání šachových problémů je považováno za umění, které se řídí řadou pravidel. V&nbsp;některých úlohách se vyskytují atypické figury, případně nestandardní zadání nebo nestandardní doplňková pravidla apod. Takové úlohy jsou souhrnně označovány jako ''[[exošach]]'' (dříve též „pohádkový šach“). Kompoziční šach je zároveň i sportovním odvětvím, soutěžit lze jak ve skládání úloh, tak i v&nbsp;jejich řešení. Oficiální pravidla schvaluje a vydává [[Mezinárodní šachová federace]] (FIDE).<ref>[http://www.chess.cz/web/informace/legislativa/fide/fide.html Pravidla šachu FIDE.] Navštíveno 21. ledna 2008</ref> Kromě těchto obvyklých šachů existuje i řada šachu podobných her s&nbsp;odlišnými pravidly, takzvané [[šachové varianty]]. == Dějiny == {{Viz též|Dějiny šachové hry}} === Předchůdci === Za kolébku šachů se prohlašuje několik různých zemí. V současnosti se prapůvod šachové hry nejčastěji klade do [[Indie]],<ref>{{Citace monografie | jméno=Harold James Ruthven | příjmení=Murray | titul=A History of Chess |vydavatel=Benjamin Press (původně Oxford University Press)| místo=Northampton, MA | rok=1985 (původně 1913) | isbn=0-936317-01-9| jazyk =anglicky}}</ref> protože arabské, perské i turecké označení šachů je odvozeno ze [[sanskrt]]ského [[čaturanga]], tj. „čtyři součásti vojska,“ pěchota, jízda, sloni a válečné vozy, předobrazy dnešních šachových pěšců, jezdců, střelců a věží. [[Soubor:ChristianAndMuslimPlayingChess.JPG|thumb|left|Křesťan a Arab hrají šatrandž]] V [[Persie|Persii]], kde byla hra modifikována a přejmenována na [[šatrandž]], nalézáme první zmínku o ní kolem roku 600 n. l. Nejstarší doložené šachové figurky jsou ze 7. století.<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Cazaux Jean-Louis | jméno = Jean-Louis | datum = 2007-05-05 | url = http://history.chess.free.fr/first-persian-russian.htm | titul = The first Persian and Arab chessmen | jazyk = anglicky | datum přístupu = 2007-06-28 }}</ref> Kolem roku 800 se hra dostala do [[Čína|Číny]] a je tam s pozměněnými pravidly hrána pod názvem [[siang-čchi]] (též „čínské šachy“). Poté, co Persie byla v polovině sedmého století dobyta [[muslim]]y, rozšířil se šatrandž do celého muslimského světa. Do Evropy se počínaje devátým stoletím hra začala dostávat jak z jihu přes muslimské země, tak z východu přes [[Rusko]]. Kolem roku 1000 zde již byla všeobecně známa. Nejstarší evropský šachový text, latinská báseň ''Versus de scachis'', je datována kolem roku [[997]]<ref>{{Citace časopisu | příjmení = Gamer | jméno = Helena M<!--. doplní šablona--> | titul = The Earliest Evidence of Chess in Western Literature: The Einsiedeln Verses | časopis = Speculum | rok = 1954 | měsíc = October | ročník = 29 | číslo = 4 | strany = 734-750 | url = | jazyk = anglicky }}</ref> (šatrandži se tehdy říkalo také šachy – pozdější změna pravidel na moderní šachy neznamenala změnu jména). Někdy v téže době také vznikla dnešní [[šachovnice]], tedy zvyk zabarvovat pole hrací desky střídavě tmavou a světlou barvou. Na [[Pyrenejský poloostrov|Pyrenejském poloostrově]], kam hru přinesli [[Maurové]] v desátém století, vznikl ve 13. století pod vládou [[Alfons X. Moudrý|Alfonse X. Moudrého]] slavný rukopis ''{{cizojazyčně|es|[[Libro de los juegos]]}}'' (''Kniha her''), který vedle [[vrhcáby|vrhcábů]] a kostek popisuje i šatrandž.<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Golladay | jméno = Sonja Musser | datum = 2005-06-01 | url = http://www.u.arizona.edu/~smusser/ljtranslation.html | titul = English Translation of Alfonso X’s Book of Games | jazyk = anglicky | datum přístupu = 2006-12-11 }}</ref> Jiná teorie klade vznik šachu do Číny 2. stol. př. n. l. a tvrdí, že západní šach se vyvinul ze siang-čchi nebo nějakého předchůdce této hry.<ref>{{Citace monografie | jméno=David H<!--. doplní šablona--> | příjmení=Li | titul=The Genealogy of Chess |vydavatel=Premier Pub. Co |místo = Bethesda, MD | rok=1998 | isbn= 0-9637852-2-2| jazyk =anglicky}}</ref> === Počátky moderní hry (1450–1850) === Některé kameny v šatrandži měly mnohem omezenější možnosti pohybu než mají jejich moderní nástupci. ''Alfil'', předchůdce střelce, skákal pouze o dvě pole po diagonále a předchůdce dámy ''vezír'' se pohyboval o jedno pole diagonálně. Pěšci neměli právo dvojkroku z výchozího postavení a na poslední řadě se směli proměnit pouze ve vezíry, tedy velice slabé figury. Byly i jiné odlišnosti, například neexistovala rošáda.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Davidson | jméno = Henry A<!--. doplní šablona--> | rok = 1949, 1981 | titul = A Short History of Chess | vydavatel = McKay | isbn = 0-679-14550-8 | jazyk = anglicky }}, s. 9</ref> Kolem roku 1200 se tato pravidla v Itálii<ref>{{Citace monografie | příjmení = Davidson | jméno = Henry A<!--. doplní šablona--> | rok = 1949, 1981 | titul = A Short History of Chess | vydavatel = McKay | isbn = 0-679-14550-8 | jazyk = anglicky | strany= 13–17}}</ref> a Španělsku<ref>Calvo, Ricardo. [http://www.goddesschess.com/chessays/ricardovalencia.html Valencia Spain: The Cradle of European Chess]. Staženo 10. prosince [[2006]]</ref> začala měnit, až kolem roku 1475 po několika velkých změnách hra dostala v zásadě tu podobu, v jaké je známá dnes.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Hooper | jméno = David | příjmení2 = Whyld | jméno2 = Kenneth | titul =The Oxford Companion to Chess, 2nd Edition | vydavatel =Oxford University Press | místo = Oxford | rok =1992 | isbn = 0-19-866164-9 | jazyk = anglicky | strany = 144-45 (1. vyd.)}}</ref> Nejnápadnější změnou byla podstatně zvýšená bojová schopnost dámy, královny, a proto se tehdy našemu šachu říkalo na odlišení od šatrandže „královniny šachy“ nebo „šach šílené královny“.<ref>Analýza z feministické perspektivy: {{Citace monografie | příjmení=Weissberger| jméno=Barbara F<!--. doplní šablona-->| titul=Isabel Rules: constructing queenship, wielding power |vydavatel=University of Minnesota Press| rok=2003 | isbn=0-8166-4164-1 | jazyk = anglicky| strany = 152nn}}</ref> Nová pravidla se rychle rozšířila po celém Západě. V zásadě se už shodovala s dnešními pravidly vyjma některých ustanovení o konci hry a patu, která se lišila od místa k místu a byla ustálena až počátkem 19. století. [[Soubor:André Philidor.jpg|thumb|[[François-André Danican Philidor]], francouzský šachový mistr 18. století]] V té době také začal rozvoj rané šachové teorie. Nejstarší dochovaná tištěná šachová kniha, ''{{cizojazyčně|es|Repetición de amores y arte de ajedrez}}'' (''Opakování lásky a umění hry v šachy'') španělského kněze [[Luis Ramirez de Lucena|Luise Ramireze de Luceny]], vyšla v&nbsp;[[Salamanca|Salamance]] roku 1497.<ref>Calvo, Ricardo. [http://www.goddesschess.com/chessays/ricardovalencia.html Valencia Spain: The Cradle of European Chess]. Staženo 10. prosince [[2006]]</ref> Lucena a další mistři 16. a 17. století jako Portugalec [[Pedro Damiano]], Italové [[Giovanni Leonardo Di Bona]], [[Giulio Cesare Polerio]] a [[Gioacchino Greco]] nebo španělský biskup [[Ruy López de Segura]] vytvořili základy teorie zahájení jako [[italská hra]], [[královský gambit]] a [[španělská hra]] a začali analyzovat jednoduché koncovky. V 18. století se těžiště evropského šachového života přesunulo z jihoevropských zemí do [[Francie]]. Dva nejdůležitější francouzští šachoví mistři byli hudební skladatel [[François-André Danican Philidor]], který objevil důležitost pěšců pro šachovou strategii, a později [[Louis-Charles Mahé de La Bourdonnais]], vítěz slavné série zápasů s nejsilnějším britským mistrem té doby, [[Alexander McDonnell|Alexanderem McDonnellem]] z Irska, konané roku 1834.<ref>[http://www.chessgames.com/perl/chessplayer?pid=31596 Louis Charles Mahe De La Bourdonnai] ''Chessgames.com''. Staženo 30. prosince [[2006]].</ref> Centry šachového života té doby byly kavárny ve velkých evropských městech jako ''[[Café de la Régence]]'' v [[Paříž]]i<ref>{{Citace monografie | příjmení=Metzner |jméno = Paul| titul=Crescendo of the Virtuoso: Spectacle, Skill, and Self-Promotion in Paris during the Age of Revolution |vydavatel= University of California Press| místo = Berkeley| rok=1998 | isbn=0-520-20684-3 |jazyk=anglicky | url = http://ark.cdlib.org/ark:/13030/ft438nb2b6/ }}</ref> a ''Simpson's Divan'' v [[Londýn]]ě.<ref>Bird, Henry Edward. [http://www.gutenberg.org/etext/4902 Chess History and Reminiscences]. Staženo 10. prosince [[2006]].</ref> Během 19. století se rychle rozvíjela organizace šachového života. Vzniklo množství šachových klubů, knih a časopisů. Konaly se korespondenční zápasy mezi jednotlivými kluby, například roku 1824 hrál londýnský šachový klub proti [[Edinburgh|edinburskému]].<ref> [http://www.chessgames.com/perl/chessplayer?pid=80740 London Chess Club.] ''Chessgames.com'' Staženo 30. prosince [[2006]]</ref> Šachové problémy se staly pravidelnou součástí periodik 19. století; mezi jejich významné tvůrce se v té době počítali například [[Bernhard Horwitz]], [[Josef Kling]] a [[Sam Loyd]]. Roku 1843 vyšlo první z mnoha vydání nejstaršího souhrnného manuálu šachové teorie, ''{{cizojazyčně|de|Handbuch des Schachspiels}}'' (''Příručka hry šachové''), který vytvořili němečtí šachoví mistři [[Paul Rudolf von Bilguer]] a [[Tassilo von Heydebrand und der Lasa]]. === Zrození sportu (1850–1945) === [[Soubor:Immortal game animation.gif|frame|left|„[[Nesmrtelná partie]]“, Anderssen-Kieseritzky, 1851]] První moderní šachový turnaj se konal v Londýně roku 1851 a překvapivě jej vyhrál do té doby málo známý Němec [[Adolf Anderssen]]. Anderssen byl oslavován jako nejlepší šachista své doby a jeho líbivý, energický – ale z dnešního hlediska strategicky mělký – útočný styl byl hojně napodobován.<ref> [http://www.worldchessnetwork.com/English/chessHistory/salute/matchesTournaments/london1851.php Chess history]. ''worldchessnetwork.com''. Staženo 30. prosince [[2006]].</ref> Jiskřivé kombinace, jaké obsahuje Anderssenova ''[[Nesmrtelná partie]]'' nebo [[Paul Morphy|Morphyho]] ''Operní hra'' – obě krátké přátelské partie s mnoha oběťmi – byly považovány za nejvyšší možný vrchol šachového umění.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Burgess | jméno = Graham | příjmení2 = Nunn | jméno2 = John | příjmení3 = Emms | jméno3 =John | titul=The Mammoth Book of the World's Greatest Chess Games |vydavatel=Carroll & Graf Publishers| rok=1998 | isbn=0-7867-0587-6 |jazyk = anglicky| strany= 14}}</ref> Hlubší vhled do povahy šachu přišel se dvěma mladšími hráči. Američan [[Paul Morphy]], výjimečné šachové zázračné dítě, během své krátké kariéry mezi roky 1857 a 1863 zvítězil nad všemi důležitými konkurenty včetně Anderssena. Morphyho úspěch byl založen na kombinaci skvělého útočného umění a zdravé strategie; intuitivně chápal, jak má správně připravit útok.<ref>{{Citace monografie | příjmení =Shibut | jméno = Macon | titul=Paul Morphy and the Evolution of Chess Theory |vydavatel=Courier Dover Publications| rok=2004 | isbn=0-486-43574-1 |jazyk = anglicky}}</ref> Tuto metodu později znovuobjevil a popsal jiný silný mistr a teoretik, pražský rodák [[Wilhelm Steinitz]].<ref>{{Citace monografie | příjmení =Steinitz | jméno =William | příjmení2 = Landsberger | jméno2 = Kurt | titul=The Steinitz Papers: Letters and Documents of the First World Chess Champion |vydavatel=McFarland & Company| rok=2002 | isbn=0-7864-1193-7|jazyk = anglicky}}</ref> [[Soubor:Wilhelm Steinitz2.jpg|thumb|[[Wilhelm Steinitz]], první mistr světa v šachu]] Vedle svých teoretických úspěchů Steinitz založil i další důležitou tradici: jeho triumf v zápase s vůdčím německým mistrem [[Johannes Zukertort|Johannesem Zukertortem]] roku 1886 se považuje za první oficiální [[mistrovství světa v šachu]] a Steinitz za prvního mistra světa. O korunu Steinitze připravil roku 1894 mnohem mladší hráč, německý matematik [[Emanuel Lasker]], který si pak titul udržel 27 let. „Zázračné dítě z Kuby“, [[José Raúl Capablanca]] (mistr světa [[1921]]–[[1927]]), který ukončil dominanci německy hovořících šachových mistrů, upřednostňoval jednoduché pozice a koncovky; během osmi let do roku 1924 ho nikdo nedokázal porazit ve vážné partii. Jeho nástupcem byl rusko-francouzský velmistr [[Alexandr Aljechin]], silný útočný hráč, který zemřel roku [[1946]] jako jediný mistr světa, jenž si titul zachoval až do smrti. Ztratil ho ovšem na krátkou dobu dvou let [[1935]]–[[1937]] ve prospěch Nizozemce [[Max Euwe|Maxe Euweho]], v odvetném zápase ovšem Euweho porazil a titul získal zpět. Mezi světovými válkami prošla šachová teorie revolucí takzvaného [[hypermodernismus|hypermodernismu]], zastávaného mistry jako [[Aaron Nimcovič]] či [[Richard Réti]]. Hypermodernisté popírali jednoduché principy klasické Steinitzovy a [[Siegbert Tarrasch|Tarraschovy]] poziční školy: namísto přímého obsazování centra šachovnice pěšci doporučovali bojovat o centrum spíše pomocí jeho napadání figurami z dálky, což umožní snáze zaútočit proti soupeřovým pěšcům v centru. Od konce 19. století rychle rostl počet každoročně konaných mistrovských turnajů a zápasů. Roku [[1914]] ruský car [[Mikuláš II. Alexandrovič|Mikuláš II.]] poprvé formálně udělil titul šachový ''velmistr'', a sice pěti finalistům turnaje v [[Petrohrad]]ě (Lasker, Capablanca, Aljechin, Tarrasch a [[Frank Marshall|Marshall]]). Na tuto tradici později navázala ''[[Mezinárodní šachová federace]]'' ({{cizojazyčně|fr|Fédération Internationale des Échecs}}, zkratka FIDE), založená roku [[1924]] v Paříži. Roku [[1927]] byl založen titul ''mistryně světa'' výhradně pro ženy: jeho první držitelkou se stala česko-anglická šachistka [[Věra Menčíková]].<ref>[http://www.chessgames.com/perl/chessplayer?pid=13277 Menčíková na ChessGames.com]. Staženo 11. prosince [[2006]]</ref> [[Soubor:Capablanca-Lasker 1925.jpg|thumb|upright=1.5|left|[[José Raúl Capablanca]] (vlevo) a [[Emanuel Lasker]] roku 1925]] === Po roce 1945 === Po smrti Aljechina určil nového mistra světa roku [[1948]] [[turnaj]] elitních šachistů organizovaný mezinárodní šachovou federací FIDE, která od té doby zápolení o titul mistra světa řídila. Vítěz [[Michail Botvinnik]] zahájil éru [[Sovětský svaz|sovětské]] převahy v šachovém světě. Až do zániku Sovětského svazu se mistrem světa stal pouze jediný nesovětský šachista, Američan [[Robert J. Fischer]] (v letech 1972–1975). Předválečný neformální systém bojů znamenal, že sám mistr světa rozhodoval, s kým bude hrát, a vyzyvatel byl nucen zajistit organizační náklady a cenový fond. FIDE vytvořila nový systém kvalifikačních turnajů a zápasů. Nejsilnější šachisté světa byli nasazeni do ''mezipásmových turnajů'', kde se střetli s vítězi ''pásmových turnajů''. Ti, kdo se umístili na předních místech v&nbsp;mezipásmových turnajích, pak postoupili do ''turnaje kandidátů'', což býval nejdříve dvoukolový turnaj každý s každým, později řada zápasů hraných vylučovacím systémem. Vítěz turnaje kandidátů pak získal právo vyzvat mistra světa k zápasu o titul. Pokud byl mistr světa poražen, míval zprvu právo odvety o rok později. Celý systém fungoval s tříročním cyklem. Botvinnik se účastnil zápasů o titul mistra světa 15 let; v letech [[1951]] a [[1954]] ho obhájil. Roku [[1957]] ho porazil [[Vasilij Smyslov]], ale Botvinnik titul za rok v odvetě získal zpět. Roku [[1960]] zvítězil lotyšský génius [[Michail Tal]], fenomenální taktik a útočník. Botvinnik však Tala o rok později v odvetě opět zdolal. Poté FIDE právo odvety zrušila a příští mistr světa, [[Arménie|Armén]] [[Tigran Petrosjan]], génius obrany a silný poziční hráč, se udržel po dva cykly, [[1963]]–[[1969]]. Jeho nástupce, Rus [[Boris Spasskij]] (mistr světa 1969–[[1972]]) byl univerzálním šachistou schopným vítězit jak čistě pozičně, tak i pomocí ostrého taktického stylu. Na mistrovství světa v roce 1972 vystoupil první nesovětský finalista od konce války, Američan [[Bobby Fischer|Robert J. Fischer]], který rozdrtil své oponenty v turnaji kandidátů neslýchaným rozdílem a jasně vyhrál i titul mistra světa. Roku [[1975]] však Fischer odmítl obhajovat titul proti vyzyvateli, mladému sovětskému velmistru [[Anatolij Karpov|Anatoliji Karpovovi]], protože FIDE nesplnila jeho požadavky, a tak byl Karpov prohlášen mistrem světa bez boje.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Veselý | jméno = Jiří | odkaz na autora = | příjmení2 = Kalendovský | jméno2 = Jan | odkaz na autora2 = | příjmení3 = Formánek | jméno3 = Bedrich | odkaz na autora3 = | titul = Malá encyklopedie šachu | vydání = 1 | typ vydání = | vydavatel = Olympia | místo = Praha | rok = 1989 | počet svazků = 1 | počet stran = 430 }}, heslo Fischer Robert James</ref> Svůj titul Karpov dvakrát obhájil proti [[Viktor Korčnoj|Viktoru Korčnému]] a až do poloviny 80. let dominoval šachovému životu sérií skvělých turnajových vítězství. Karpovovu nadvládu nakonec skončil roku [[1985]] mladý Kavkazan [[Garri Kasparov]]. Karpov a Kasparov mezi roky 1984 a 1990 svedli celkem pět zápasů o titul, ale Karpov už ztracený titul nikdy nezískal zpět.<ref>{{Citace monografie | příjmení=Keene |jméno= Raymond | titul=Gary Kasparov's Best Games |vydavatel=B. T. Batsford Ltd. | rok=1993 | isbn=0-7134-7296-0 |jazyk=anglicky}}, p. 16.</ref> Kasparov pak byl nejúspěšnějším světovým šachistou až do ukončení své závodní kariéry v roce 2005; je držitelem rekordu jak ve výšce [[Elo|ratingu Elo]], tak v počtu období, kdy byl jedničkou světového žebříčku.<ref>[http://www.chessgames.com/perl/chessplayer?pid=15940 Kasparov na ChessGames.com]. Staženo 13. prosince [[2006]]; [http://www.fide.com/ratings/toplist.phtml?list=men FIDE Top List statistics]. Staženo 3. května [[2007]]</ref> [[Soubor:Viswanathan Anand 08 14 2005.jpg|thumb|upright=1.1|right|Současný mistr světa [[Viswanathan Anand]]]] Roku [[1993]] se Kasparov a [[Nigel Short]] rozešli s FIDE, zorganizovali svůj vlastní zápas a založili konkurenční ''Asociaci šachových profesionálů'' ({{cizojazyčně|en|Professional Chess Association}}, zkratka PCA). Až do roku [[2006]] pak existovali paralelně dva mistři světa a dva šampionáty. ''Mistr světa PCA'' (či „klasický“ mistr světa), pokračovatel steinitzovské tradice, v níž mistr světa hraje s vyzyvatelem zápas (řadu mnoha šachových partií), a ''mistr světa FIDE'', který svůj titul získával v rámci nového formátu turnajů. Kasparov ztratil svůj klasický titul roku [[2000]], kdy ho v zápase porazil Rus [[Vladimir Kramnik]]. Ke sjednocení obou titulů došlo roku 2006, kdy Kramnik v zápase konaném pod záštitou FIDE porazil tehdejšího mistra světa FIDE [[Veselin Topalov|Veselina Topalova]] a stal se jediným a nezpochybňovaným mistrem světa v šachu.<ref>[http://www.chessgames.com/perl/chessplayer?pid=12295 Kramnik na ChessGames.com]. Staženo 13. prosince [[2006]]</ref> V září roku 2007 se jeho nástupcem stal Ind [[Viswanathan Anand]], vítěz turnaje osmi hráčů v Mexiku.<ref>[http://in.reuters.com/article/sportsNews/idINIndia-29785520070930 Viswanathan Anand regains world chess title], staženo 30. září 2007.</ref> === České a československé území === První zmínka o šachu na [[české země|českém území]] je v [[latina|latinsky]] psané ''svatovojtěšské legendě'' z poloviny 12. stol., prvním česky psaným dílem o šachu jsou [[Tomáš Štítný ze Štítného|Štítného]] ''Kniežky o šašiech'', které zachycují tehdejší znalosti o dějinách šachu a vysvětlují tahy jednotlivých figur a jejich symboliku. Mezi české panovníky, kteří rádi hráli šachy, patří Přemysl Otakar I., Jan Lucemburský, Jiří z Poděbrad a Vladislav Jagellonský. K obdivovatelům šachové hry patřil také [[Jan Amos Komenský]], s oblibou ji hrával též jeho přítel malíř [[Rembrandt van Rijn]]. Moderní šachový život na českém území vznikl v polovině 19. století, nejdříve [[šachová skladba]]; úloháři zde v 80. letech 19. století vytvořili takzvanou ''českou školu úlohovou'', stylově odlišnou od ''staroněmecké školy''. Prvním šachovým spolkem byl [[Praha|pražský]] ''{{cizojazyčně|de|Prager Schachklub}}'' (1867), první sjezd šachistů se konal roku 1872 v Praze a první významnější český klub, ''Český spolek šachovní'', vznikl roku 1884, kdy také na krátkou dobu začal vycházet první český šachový časopis ''Šach-Mat''. Nejlepším českým šachistou před první světovou válkou byl [[Oldřich Duras]],<ref name="MEŠ-ČSR"> {{Citace monografie | příjmení = Veselý | jméno = Jiří | odkaz na autora = | příjmení2 = Kalendovský | jméno2 = Jan | odkaz na autora2 = | příjmení3 = Formánek | jméno3 = Bedrich | odkaz na autora3 = | titul = Malá encyklopedie šachu | vydání = 1 | typ vydání = | vydavatel = Olympia | místo = Praha | rok = 1989 | počet svazků = 1 | počet stran = 430 }}, heslo Československo </ref> který byl později jmenován jako první Čech velmistrem. ''Ústřední jednota českých šachistů'', zprvu sdružující pět klubů s 200&nbsp;členy, vznikla roku [[1905]]. Velké mezinárodní turnaje se začaly v českých zemích pořádat v první dekádě 20. století ([[Karlovy Vary]] [[1907]] a [[1911]], Praha [[1908]]). V samostatné ČSR se šachový život dále rozvíjel. Byla uspořádána řada velkých turnajů, [[Československo]] reprezentovali například [[Richard Réti]] nebo [[Salo Flohr]]. ''Ústřední jednota českých šachistů'' se roku [[1924]] stala zakládajícím členem Mezinárodní šachové federace [[FIDE]]. Československé družstvo vyhrálo první, ještě neoficiální [[šachová olympiáda|šachovou olympiádu]] v Paříži 1924, druhé místo na olympiádě získalo v letech [[1933]] a [[1982]], třetí bylo roku [[1931]], kdy se olympiáda konala v Praze v paláci U Nováků. [[Věra Menčíková]] se stala první a dlouholetou ženskou mistryní světa. Od roku [[1927]] vychází časopis ''[[Československý šach]]'' (za války pod jménem ''Šach'').<ref name="MEŠ-ČSR" /> [[Druhá světová válka]] a následné [[únor 1948|převzetí moci komunisty]] sice neznamenala pro šachy úplnou katastrofu, i nadále se konalo mnoho zajímavých turnajů a zápasů a český šach si udržoval vysokou úroveň. Přesto však mnozí šachisté zahynuli následkem války (Věra Menčíková), byli zavražděni nacisty ([[Karel Treybal]]) nebo emigrovali ([[Luděk Pachman]], [[Vlastimil Hort]]). Po válce československé družstvo dvakrát vybojovalo titul vysokoškolských mistrů světa ([[1954]] a [[1963]]) a čeští korespondenční šachisté dvakrát vyhráli svoji šachovou olympiádu ([[1955]] a [[1968]]). [[Miroslav Filip]] se dvakrát účastnil turnaje kandidátů o titul mistra světa. V současnosti řídí český šachový život [[Šachový svaz České republiky]]. Nejsilnějším českým šachistou je [[David Navara]], který byl na jaře 2007 čtrnáctým hráčem světového žebříčku.<ref> [http://www.chessjournal.cz/cz/olomoucky-den/navara-aktualne-jiz-14-na-svete-article.html Navara aktuálně již 14. na světě!], ''Olomoucký den''; Staženo 1. července 2007.</ref> == Místo v kultuře == === Středověk === Šachy a jejich pomalejší předchůdce šatrandž (kterému se tehdy ovšem v Evropě říkalo rovněž šachy) byly ve středověku a [[renesance (historická epocha)|renesanci]] součástí [[šlechtic]]ké kultury;<ref>{{Citace monografie | příjmení =Vale | jméno = Malcolm| titul=The Princely Court: Medieval Courts and Culture in North-West Europe, 1270–1380 |vydavatel=Oxford University Press| místo = Oxford | rok=2001 | isbn= 0-19-926993-9 |jazyk = anglicky}} s. 170—199</ref> byly používány pro výuku válečné strategie a nazývány „královskou hrou“. <!-- tady by to chtělo toho Castiglioneho, vyšlo to česky, takže je potřeba dohledat citace --> Mezi šlechtou byly považovány za jedno ze sedmera umění, které by měl ovládnout každý dospívající [[rytíř]] (vedle plavání, veršování, jízdy na koni, střelby z kuše, šermu a lovu). Nádherné šachové soupravy používané aristokracií té doby jsou většinou už ztraceny, ale některé ze zbývajících kusů, jako jsou ''[[Šachové figurky z ostrova Lewis]]'' z 12. století, vykazují vysokou uměleckou hodnotu. [[Soubor:Meister der Manessischen Liederhandschrift 004.jpg|left|thumb|Šlechtici při šachové hře, Německo, asi 1320]] Zároveň byly v té době šachy často používány jako základna kázání o morálce. Příkladem je ''{{Cizojazyčně|la|Liber de moribus hominum et officiis nobilium sive super ludo scacchorum}}'' (''Kniha lidských mravů a povinností šlechty neboli o hře v šachy''), sepsaná italským [[dominikán]]em [[Jacobus de Cessolis|Jacobem de Cessolis]] kolem roku 1300. Tato populární práce byla přeložena či adaptována do mnoha jazyků a poprvé vydána tiskem již roku 1473 v [[Utrecht]]u. Mimo jiné ovlivnila [[Tomáš Štítný ze Štítného|Tomáše Štítného ze Štítného]], který na jejím půdorysu napsal své ''Kniežky o šašiech''. Cessolis a jeho následovníci používají šachové figurky jako metafory pro různé vrstvy lidské společnosti a odvozují jejich povinnosti z pravidel šachové hry nebo z vizuální podoby figur.<ref>{{Citace monografie | příjmení =Adams | jméno = Jenny| titul=Power Play: The Literature and Politics of Chess in the Late Middle Ages |vydavatel=University of Pennsylvania Press| rok=2006 | isbn= 0-8122-3944-X |jazyk = anglicky}}</ref> <!-- tady by to chtělo vhodně vybraný citát T. ze Štítného --> Na druhou stranu však mnohde politické a náboženské autority šachy zakazovaly jako projev nemravnosti či hráčské vášně. Například Jan Hus prý šachy hrával v mládí, později se ale stal jejich odpůrcem, neboť se domníval, že se tím promarní spousta času, který by člověk mohl strávit v trpělivé práci nebo modlitbách; rovněž mu vadilo, že šachy mohou vyvolat špatné pocity vůči protivníkovi. Hraní šachu, ale především karetních her, kritizoval také [[Petr Chelčický]]. Ve středověku byly šachy známy i v kruzích [[klerik]]ů, studentů a obchodníků, a vstoupily tak do tehdejší lidové kultury. Příkladem je 209. píseň sbírky ''[[Carmina Burana]]'' ze 13. století, začínající jmény šachových figur ''{{cizojazyčně|la|Roch, pedites, regina…}}''<ref> [http://www.fh-augsburg.de/~harsch/Chronologia/Lspost13/CarminaBurana/bur_cpo2.html Carmina Burana.] ''Bibliotheca Augustana''. Staženo 2. listopadu [[2006]].</ref> Odedávna se šachové prvky používají pro svou dekorativnost také ve výtvarném a [[užité umění|užitém umění]]. Příkladem může být šachovaná orlice na [[Morava|moravském]] zemském znaku. O všeobecné oblibě šachů ve středověku svědčí také fakt, že už v 15. století přešel výraz ''šachovaný'' jako vzor látky do soukenické terminologie. Slovo ''šašek'' vzniklo právě jako označení muže, nosícího pestře šachované oblečení. === Moderní === [[Soubor:Honoré Daumier 032.jpg|thumb|upright=1.3|''Hráči šachu'', [[Honoré Daumier]], 1863]] [[Osvícenství]] se šachy jevily především jako způsob, jak rozvíjet sebe sama. Benjamin Franklin napsal v článku {{cizojazyčně|en|The Morals of Chess}} (''Morálka šachů'', 1750):<ref>Franklin, Benjamin: [http://www.metajedrez.com.ar/franklineng.htm The Morals of Chess]. ''metajedrez.com.ar''. Staženo 2. prosince [[2006]].</ref> <blockquote style="font-style:italic"> Šachová hra není pouze zábavou zahalečů; její pomocí lze získat nebo posílit několik velmi cenných schopností mysli, které se pak stanou návyky použitelnými při každé příležitosti. Vždyť život je druh šachů, v němž často máme získávat body, soupeřit proti konkurentům a protivníkům a v němž nastává široká škála dobrých i špatných událostí, jež jsou do jisté míry následky lidské prozíravosti nebo jejího nedostatku. Hraním šachů se tedy můžeme naučit: # Předvídavosti, jež hledí do blízké budoucnosti a zvažuje následky, jaké může přinést nějaká akce… # Pozornosti, jež zkoumá celou šachovnici čili scénu akce: vzájemný poměr několika figur a jejich situaci… # Opatrnosti, nevykonávat tahy zbrkle… </blockquote> S podobnými nadějemi se šachům dnes učí děti ve školách celého světa a používají se v armádách jako mentální trénink pro kadety a důstojníky.<ref>[http://www.nscfchess.org/nscfmiss.html National Scholastic Chess Foundation]. Staženo 10. prosince [[2006]]</ref> Šachy navíc jsou často zobrazovány v [[umění]], například jako [[metafora]] boje dvou stran, jako symbol chladné [[logika|logiky]] anebo&nbsp;– v duchu středověkých moralistů&nbsp;– jako [[alegorie]] života společnosti. Významná díla, v nichž šach hraje klíčovou roli, sahají od ''[[Alenka v říši divů|Za zrcadlem]]'' [[Lewis Carroll|Lewise Carrolla]] až po ''Královskou hru'' [[Stefan Zweig|Stefana Zweiga]] či ''Lužinovu obranu'' [[Vladimir Nabokov|Vladimira Nabokova]] (který skládal šachové úlohy a v knize ''Poems and Problems'' je kombinoval se svými básněmi). ''[[Sedmá pečeť]]'' Ingmara Bergmana proslula existenciální metaforou rytíře hrajícího šachy se [[smrt]]í. Šachy se často vyskytují i v populární kultuře. Například [[Harry Potter]] J. K. Rowlingové hraje ''čarodějné šachy'', zatímco hrdinové seriálu ''[[Star Trek]]'' dávají přednost ''třídimenzionálním šachům'' a šachy s počítačem hraje i kosmonaut letící k Jupiteru v [[Stanley Kubrick|Kubrickově]] filmu ''[[2001: Vesmírná odysea (film)|2001: Vesmírná odysea]]''. == Šachová notace == {{Viz též|Šachová notace}} [[Soubor:SCD algebraic notation.png|frame|left|Algebraická šachová notace: název pole se skládá z názvu sloupce a názvu řady]] V minulosti se používalo několik způsobů, jak zaznamenávat průběh šachové hry, dnes se však používá téměř výhradně (krátká) ''algebraická šachová notace'', kterou v Evropě rozšířil [[Sýrie|syrský]] šachový teoretik [[Philipp Stamma]] v 18. století<ref> {{Citace monografie | příjmení = Veselý | jméno = Jiří | odkaz na autora = | příjmení2 = Kalendovský | jméno2 = Jan | odkaz na autora2 = | příjmení3 = Formánek | jméno3 = Bedrich | odkaz na autora3 = | titul = Malá encyklopedie šachu | vydání = 1 | typ vydání = | vydavatel = Olympia | místo = Praha | rok = 1989 | počet svazků = 1 | počet stran = 430 }} , heslo Stamma Philipp</ref> Pole na šachovnici se v ní označují průsečíkem ''sloupce'' (označovaného písmeny ''a'' až ''h'') a ''řady'' (označované čísly ''1'' až ''8'').<ref>Dříve byla rozšířena i ''popisná notace'', v níž se sloupce označují podle figury, která na sloupci ve výchozím postavení stojí, a ''číselná notace'', označující jak řady tak sloupce čísly 1 až 8. {{Citace monografie | příjmení = Veselý | jméno = Jiří | odkaz na autora = | příjmení2 = Kalendovský | jméno2 = Jan | odkaz na autora2 = | příjmení3 = Formánek | jméno3 = Bedrich | odkaz na autora3 = | titul = Malá encyklopedie šachu | vydání = 1 | typ vydání = | vydavatel = Olympia | místo = Praha | rok = 1989 | počet svazků = 1 | počet stran = 430 }}, heslo notace. </ref> Popis jednoho tahu sestává z pořadového čísla tahu, označení typu kamene, kterým bylo taženo, a pole, na které bylo taženo. Tahy se číslují od jedničky tak, že stejné číslo označuje tah bílého i následující tah černého. Pole, ze kterého kámen táhl, se neuvádí. Pouze v případě, že by ho nebylo možné jednoznačně určit, se za označením druhu kamene napíše označení výchozího sloupce nebo řady. Figury se značí počátečním písmenem: '''K''' je král, '''D'''&nbsp;dáma, '''V'''&nbsp;věž, '''S'''&nbsp;střelec a '''J'''&nbsp;jezdec. U pěšců se však označení nepíše, pouze pokud je např. v komentáři či popisu pozice potřeba označit pěšce, používá se malé písmeno '''p'''. Místo počátečních písem lze používat i grafické symboly figur. Při braní se mezi označení figury a cílové pole vkládá symbol '''x'''; bere-li pěšec, namísto symbolu '''x''' se použije označení sloupce, na kterém pěšec stál před braním. [[Rošáda]] se značí symbolem '''0-0''' (tzv. ''malá rošáda'', rošáda s věží h1 nebo h8) nebo '''0-0-0''' (tzv. ''velká rošáda'', rošáda s věží a1 nebo a8). Při braní mimochodem se jako cílové pole použije to, na které se pěšec skutečně přesunul; za tah lze připsat ''e.&nbsp;p.'' (''{{Cizojazyčně|fr|en passant}}''). Pokud tah šachuje soupeřova krále, přidává se za něj symbol '''+'''. Pokud je tah [[mat]]em, používá se symbol '''++''' nebo '''#'''. Proměna pěšce se označuje tak, že se za pole proměny připíše zkratka figury, na niž se pěšec proměnil, např. d8D. Nabídka remízy se někdy označuje symbolem '''='''. Výsledek partie se zapisuje jako '''1–0''' (vyhrál bílý), '''½–½''' (remíza), '''0–1''' (vyhrál černý) nebo '''*''' (neznámý či neurčený). [[Soubor:Scholars mate animation.gif|frame|Takzvaný ovčácký mat]] Zápis smí obsahovat i komentáře, často vyjadřované zavedenými značkami a symboly. Nejčastěji jsou používány značky: ''!'' pro silný tah, ''!!'' pro velice silný tah, ''?'' pro slabý tah, ''??'' pro hrubou chybu, ''?!'' pro pochybný nebo ''!?'' pro překvapivý, ale riskantní tah apod. Hráč zaznamenávající svoji turnajovou partii ovšem nesmí komentáře k tahům připisovat během hry. Pravidla pro zápis partie a používání notace jsou součástí oficiálních pravidel FIDE.<ref>[http://www.chess.cz/web/informace/legislativa/fide/fide.html Pravidla šachu FIDE.] Navštíveno 21. ledna 2008</ref> Příklad zápisu jednoduché léčky zvané ovčácký mat,<ref>{{Citace monografie | příjmení = Averbach | jméno = Jurij | odkaz na autora = Jurij Averbach | příjmení2 = Bejlin | jméno2 = Michail | odkaz na autora2 = | titul = Abeceda šachu | vydání = 1 | typ vydání = | vydavatel = Olympia | místo = Praha | rok = 1973 | počet svazků = 1 | počet stran = 140 }}, s. 79</ref> která je ukázána na animaci vpravo: # e4 e5 # Dh5?! Jc6 # Sc4 Jf6?? # Dxf7# 1-0 == Strategie a taktika == Šachová strategie znamená stanovování a dosahování dlouhodobých cílů během partie – například jak umístit jednotlivé kameny – zatímco taktika se soustřeďuje na bezprostřední manévry. Obě stránky šachového myšlení však nelze od sebe zcela oddělit, protože strategických cílů se většinou dosahuje pomocí taktických manévrů a naopak taktické příležitosti jsou připravovány předchozí správnou strategií hry. Na základě odlišných strategických a taktických charakteristik se [[šachová partie]] dělí do tří fází: ''[[šachové zahájení|zahájení]]'', obvykle prvních 10 až 25 tahů, během něhož hráči rozestavují své armády a připravují scénu následující bitvy; ''[[střední hra]]'', rozvinutá fáze partie; a ''[[šachová koncovka|koncovka]]'', kdy již zmizela většina kamenů ze šachovnice a králové se aktivně zapojují do zápasu. {{Chess diagram small |tright | |rd| |bd| |rd| |kd| |= |pd|pd| |nd| |pd|bd|pd|= | | |pd|rl| |nd|pd| |= | | | | |pd| | | |= | | |pl| |pl| | | |= | | |nl| |bl|nl| |pl|= |pl|pl| | | |pl|pl| |= | | |kl| | |bl| |rl|= a b c d e f g h | Šachová pozice (Tarrasch–Euwe, 1922)… }} === Principy strategie === {{Viz též|Strategie šachu}} Šachová strategie se zabývá hodnocením šachových pozic a stanovováním cílů a dlouhodobých plánů budoucí hry. Hodnotu pozice určuje hodnota kamenů na šachovnici, pěšcová struktura pozice, bezpečnost králů, ovládání prostoru šachovnice a zejména ovládání klíčových polí a skupin polí (např. diagonál, otevřených sloupců, černých či bílých polí). {{Chess diagram small |tright | | | | | | | | | |= |pd|pd| | | |pd| |pd|= | | |pd| | | |pd| |= | | | | |pd| | | |= | | |pl| |pl| | | |= | | | | | | | |pl|= |pl|pl| | | |pl|pl| |= | | | | | | | | |= | …a její pěšcová struktura („Rauzerova formace“) }} Nejzákladnějším úkolem je spočítat celkovou hodnotu kamenů na obou stranách. Bodové hodnoty jsou založeny na zkušenosti; obvykle se pěšci počítají po jednom bodu, střelci a jezdci po třech bodech, věže po pěti bodech (rozdíl hodnot mezi věží a střelcem či jezdcem se označuje jako ''[[kvalita (šachy)|kvalita]]'') a dámy kolem devíti bodů. Hodnota krále je sice absolutní, protože s jeho pádem končí partie, ale pro koncovku se jeho bojová hodnota rovná zhruba čtyřem bodům. Tyto základní body se pak modifikují dalšími faktory, jako je ''umístění kamenů'' (například postoupivší pěšci jsou obvykle cennější než pěšci ve výchozím postavení), ''koordinace mezi kameny'' (například dvojice střelců koordinuje obvykle lépe než dvojice střelec a jezdec) či ''typ pozice'' (jezdci jsou obecně lepší v uzavřených pozicích s mnoha pěšci, zatímco střelci se lépe uplatní v otevřených pozicích). Dalším důležitým faktorem při hodnocení šachové pozice je její ''[[pěšcová struktura]]'' (někdy zvaná ''pěšcová kostra''), čili konfigurace pěšců na šachovnici. Protože pěšci jsou nejméně pohyblivé kameny, je pěšcová struktura poměrně stabilní a výrazně předurčuje strategickou povahu pozice. Slabiny v&nbsp;pěšcové struktuře, jako jsou ''izolovaní pěšci'' (bez pěšců vlastní barvy na sousedních sloupcích), ''zdvojení pěšci'' (dva pěšci stejné barvy na jednom sloupci) nebo ''opoždění pěšci'' (zaostávající za ostatními pěšci na sousedních sloupcích), bývají obvykle dlouhodobé nebo dokonce trvalé povahy. Proto je třeba se jejich vytvoření bránit, pokud nejsou kompenzovány jinou výhodou, například možností zahájit útok. === Principy taktiky === [[Soubor:Lucena1497.jpg|thumb|left|Taktická úloha z [[Luis Ramirez Lucena|Lucenovy]] knihy z roku 1497]] {{Viz též|Šachová taktika}} Šachová taktika se obvykle soustřeďuje na krátkodobé akce – tak krátkodobé, že mohou být předem propočítány lidským hráčem nebo počítačem. Hloubka kalkulace přitom ovšem závisí na hráčových schopnostech nebo rychlosti [[procesor]]u, ale také na charakteru pozice: v klidných pozicích s mnoha možnostmi na obou stranách není hlubší kalkulace možná, zatímco „taktické“ pozice s omezeným počtem vynucených („forsírovaných“) variant umožňují propočítávat velmi dlouhé posloupnosti tahů. Prosté jednotahové či dvoutahové taktické akce, jako hrozby, výměny materiálu, dvojité útoky atd., mohou být kombinovány do složitějších ''variant'', taktických manévrů, často z jedné či obou stran vynucených. Teoretici popsali mnoho elementárních taktických metod a typických manévrů, například ''vazbu'' (omezení pohybu soupeřova kamene tak, že jeho odtah by znamenal ohrožení jiného soupeřova kamene), ''[[vidlička (šachy)|vidličky]]'' (''dvojí úder'', kdy jedna figura vytváří současně dvě hrozby, přičemž nelze odvrátit obě zároveň), ''oběť'' (tah, kterým hráč soupeři vědomě nabízí možnost získat materiální výhodu, přičemž chce za obětovaný materiál získat výhodu jiného druhu, například útok) a jiné. Vynucená varianta spojená s obětí a obvykle vyúsťující v hmatatelný zisk se nazývá ''kombinace''. Zajímavé a překvapivé kombinace – jako je ta z [[Nesmrtelná partie|Nesmrtelné partie]] – jsou vnímány jako krásné a jsou předmětem studia a obdivu šachistů. Hledání kombinací je také běžným typem šachové úlohy zaměřené na rozvoj schopností hráče. == Soutěžní hra == Na světě zná pravidla šachů odhadem 605&nbsp;milionů lidí, z nichž 7,5&nbsp;milionů je členy národních šachových federací, existujících ve 160&nbsp;zemích světa. Šachy tak patří mezi nejpopulárnější sporty vůbec.<ref>[http://www.turowski.com/chess/world2005.html Chess in the Olympics (anglicky)]. Staženo 19. prosince [[2006]]</ref> Soudobý šach je organizovaný sport s mezinárodními i národními soutěžemi jednotlivců i družstev, amatérskými i profesionálními. Většina zemí má své národní šachové organizace jako například [[Šachový svaz České republiky]], a ty sdružuje [[Mezinárodní šachová federace]] (FIDE). FIDE mimo jiné schvaluje oficiální pravidla šachu, udržuje mezinárodní žebříčky hráčů, uděluje mezinárodní šachové tituly, garantuje [[mistrovství světa v šachu]] a [[šachová olympiáda|šachové olympiády]]. Pro sestavování žebříčků hráčů se v šachu používá takzvaný [[rating Elo]], jehož autorem byl [[Arpad Elo]]. Jde o statistický systém vycházející z předpokladu, že výsledek partie je [[náhodná veličina]] závislá na poměru sil mezi soupeři. Elo navrhl způsob, jak z výsledků partií v turnajích zpětně odhadnout sílu hráčů, a jeho systém byl roku [[1960]] přijat Šachovou federací USA. Protože byl spravedlivější a přesnější než dosavadní systémy, rychle se rozšířil a roku 1970 ho začala využívat FIDE.<ref>FIDE Handbook [http://www.fide.com/official/handbook.asp?level=B0210 The working of the FIDE Rating System] (anglicky). Staženo 13. prosince [[2006]]</ref> Dnes je používán i pro jiné sporty než šachy. Nejlepším šachistům uděluje Mezinárodní šachová federace doživotní ''tituly''.<ref>World Chess Federation. [http://www.fide.com/official/handbook.asp?level=B0101 FIDE Handbook: Chess Rules. 1.0. Requirements for the titles designated in 0.31.] Staženo 9. prosince [[2006]].</ref> Nejprestižnějším titulem je ''[[mezinárodní velmistr]]'' (zkráceně velmistr, VM nebo podle angličtiny IGM či GM, ''{{cizojazyčně|en|International Grandmaster}}''), udělovaný hráčům, kteří dosáhli potřebného počtu vynikajících výkonů v mezinárodních turnajích (tzv. „splnili normy“) a navíc dosáhli ratingu Elo alespoň 2500. Dalšími tituly s méně náročnými podmínkami jsou ''mezinárodní mistr'', ''mistr FIDE'' a ''kandidát mistra''. Existují i paralelní ženské tituly, například ''ženská mezinárodní velmistryně'' (WGM). Národní šachové federace navíc mohou svým členům udělovat i další čestné tituly a výkonnostní třídy podle místních zvyklostí. V České republice jsou to: mistr / mistryně – kandidát mistra / kandidátka mistryně – I.&nbsp;výkonnostní třída (VT) – II.&nbsp;VT – III.&nbsp;VT – IV.&nbsp;VT.<ref> [http://www.chess.cz/web/informace/legislativa/zavazne-dokumenty/klasifikacni_rad.html Klasifikační řád ŠSČR]. Staženo 27. června [[2007]].</ref> == Matematika a počítače == [[Soubor:Knight's tour.png|thumb|''[[Jezdcova procházka]]'', úloha, kterou se zabývali například [[Leonhard Euler|Euler]], [[Abraham de Moivre|de Moivre]] a [[Alexandre-Théophile Vandermonde|Vandermonde]]]] Šachy jsou zajímavé i z&nbsp;hlediska matematiky. Už stovky let jsou známy mnohé [[kombinatorika|kombinatorické]] a [[topologie|topologické]] problémy s&nbsp;nimi spojené. [[Ernst Zermelo]] je v&nbsp;roce 1913 použil jako oporu své teorie herních strategií, která je považována za jednu z&nbsp;předchůdkyň moderní [[teorie her]].<ref>Zermelo, Ernst (1913), Uber eine Anwendung der Mengenlehre auf die Theorie des Schachspiels, ''Proceedings of the Fifth International Congress of Mathematicians 2'', 501-4. Citováno z Eichhorn, Christoph: [http://www.mathematik.uni-muenchen.de/~spielth/artikel/Zermelo.pdf Der Beginn der Formalen Spieltheorie: Zermelo (1913)]. Staženo 25.&nbsp;prosince [[2007]].</ref> Počet přípustných pozic v&nbsp;šachu se odhaduje mezi 10⁴³ a 10⁵⁰, přičemž složitost herního stromu je přibližně 10¹²³, hodnota označovaná jako Shannonovo číslo.<ref>[http://mathworld.wolfram.com/Chess.html Chess] ''Mathworld.Wolfram.com''. Staženo 5.&nbsp;prosince [[2006]].</ref> V&nbsp;typické herní pozici je k&nbsp;dispozici třicet až čtyřicet možných tahů, ale také nemusí existovat žádné (v&nbsp;případě patu nebo matu) a maximálně jich může být až 218. Nejdůležitějším matematickým problémem šachu bylo vytvořit [[algoritmus]] hrající šachy. Idea stroje hrajícího šachy vznikla už v&nbsp;18.&nbsp;století; kolem roku 1769 se proslavil automat hrající šachy zvaný ''[[Turek (stroj)|Turek]]'', který však byl později odhalen jako podvod.<ref>{{Citace monografie | příjmení= Levitt |jméno= Gerald M<!--. doplní šablona-->| titul=The Turk, chess automaton |vydavatel=McFarland & Company| rok=2000 | isbn=0-7864-0778-6 |jazyk = anglicky}}</ref> Vážné pokusy založené na automatizační technice jako ''[[El Ajedrecista]]''<ref>[http://www.chessbase.com/newsdetail.asp?newsid=1799 článek Ramóna Jiméneze na Chessbase.com]. Staženo 12.&nbsp;července 2007</ref> byly příliš složité a omezené, než aby mohly být užitečné. Od vzniku digitálních počítačů v&nbsp;padesátých letech 20.&nbsp;století vytvářeli šachoví nadšenci a vědci stále dokonalejší šachové programy a šachové stroje. Průlomový článek o&nbsp;počítačovém šachu Programming a Computer for Playing Chess (''Programování počítačů hrajících šachy'') uveřejnil v&nbsp;roce 1950 [[Claude Shannon]]. Píše v&nbsp;něm:<ref>{{Citace periodika | příjmení = Shannon | jméno = Claude E<!--. dodá šablona--> | odkaz na autora = Claude Shannon | titul = XXII. Programming a Computer for Playing Chess | časopis = Philosophical Magazine | odkaz na časopis = | rok = 1950 | měsíc = March | ročník = Ser.7, Vol. 41 | číslo = 314 | datum přístupu = 25. prosince 2007 | url = http://archive.computerhistory.org/projects/chess/related_materials/text/2-0%20and%202-1.Programming_a_computer_for_playing_chess.shannon/2-0%20and%202-1.Programming_a_computer_for_playing_chess.shannon.062303002.pdf | formát = na computerhistory.org v [[Portable Document Format]] | jazyk = anglicky }}</ref> <blockquote style="font-style: italic"> Je ideální začít se šachovým strojem, protože (1)&nbsp;problém je jasně definován jak co do povolených operací (tahy), tak co do konečného cíle (mat); (2)&nbsp;není ani tak jednoduchý aby byl triviální, ani příliš složitý pro uspokojivé řešení; (3)&nbsp;obecně se má za to, že šachy vyžadují pro dobrou hru „myšlení“; řešení tohoto problému nás buď donutí připustit existenci mechanizovaného myšlení anebo dále omezit náš koncept „myšlení“; (4)&nbsp;diskrétní struktura šachu dobře odpovídá digitální povaze moderních počítačů. </blockquote> [[Soubor:RS Chess Computer.JPG|thumb|upright=1.3|left|Šachový počítač z roku 1992]] Americká ''Asociace pro výpočetní techniku'' (Association for Computing Machinery, ACM) pořádala v&nbsp;září [[1970]] první velký šachový turnaj pro počítače, v&nbsp;němž zvítězil ''CHESS&nbsp;3.0'', šachový program z&nbsp;Northwestern University. Zatímco nejdříve byly šachové programy považovány za pouhé kuriozity, nyní jsou nejlepší z&nbsp;nich, například ''[[Rybka]]'' nebo ''Hydra'', mimořádně silnými hráči. Už v&nbsp;roce [[1997]] prohrál [[Garri Kasparov]], tehdy první hráč světového šachového žebříčku, zápas proti šachovému počítači firmy IBM, neformálně nazývanému ''[[Deep Blue]]''.<ref>{{Citace monografie | příjmení =Feng-Hsiung |jméno=Hsu| titul=Behind Deep Blue: Building the Computer that Defeated the World Chess Champion |vydavatel=Princeton University Press| rok=2002 | isbn=0-691-09065-3| jazyk = anglicky}}</ref> Z&nbsp;hlediska teorie umělé inteligence však jsou šachové programy relativně jednoduché: v&nbsp;zásadě prozkoumávají obrovské počty potenciálních budoucích tahů obou hráčů a na vznikající pozice aplikují vhodnou ohodnocovací funkci (pomocí algoritmu [[minimax (algoritmus)|minimax]]). Počítače se svými obrovskými [[databáze]]mi mistrovských partií a mimořádnou analytickou schopností dnes pomáhají lidským hráčům se šachy učit a připravovat se na zápasy. Internetové šachové servery umožňují lidem nacházet partnery z&nbsp;celého světa a hrát s&nbsp;nimi. Přítomnost počítačů a moderních komunikačních prostředků také nastolila nebezpečí podvádění během hry, analogické [[doping]]u v&nbsp;jiných sportech. Známým příkladem byla kontroverze během mistrovství světa 2006, kdy bylo vysloveno podezření, že jeden z&nbsp;hráčů používá nedovolenou elektronickou podporu na toaletě.<ref>[http://chessbase.com/newsdetail.asp?newsid=3370 Topalov threatens to abandon the World Championship Match]. Chessbase, staženo 28.&nbsp;září 2006.</ref> == Literatura == * {{Citace monografie | příjmení = Filip | jméno = Miroslav | odkaz na autora = Miroslav Filip | rok = 1979 | titul = Celý svět se od nich učí | vydání = 1 | vydavatel = Olympia | místo = Praha | počet svazků = 1 | počet stran = 178 }} * {{Citace monografie | příjmení = Gižycki | jméno = Jerzy | odkaz na autora = | rok = 1975 | titul = Šachy všech dob a zemí | vydání = 1 | vydavatel = Práce | místo = Praha | počet svazků = 1 | počet stran = }} * {{Citace monografie | příjmení = Veselý | jméno = Jiří | odkaz na autora = | příjmení2 = Kalendovský | jméno2 = Jan | odkaz na autora2 = | příjmení3 = Formánek | jméno3 = Bedřich | odkaz na autora3 = | titul = Malá encyklopedie šachu | vydání = 1 | typ vydání = | vydavatel = Olympia | místo = Praha | rok = 1989 | počet svazků = 1 | počet stran = 430 }} * {{Citace monografie | příjmení = Zíbrt | jméno = Čeněk | odkaz na autora = Čeněk Zíbrt | rok = 1888 | titul = Dějiny hry šachové v Čechách | vydání = 1 | vydavatel = vl. nákl. | místo = Praha | počet svazků = 1 }} == Související články == * [[Dějiny šachové hry]] * [[Šachové varianty]] * [[Seznam mistrů světa v šachu]] * [[Seznam šachových zahájení]] * [[Korespondenční šach]] == Reference == <references/> == Externí odkazy == === Zastřešující organizace === * [http://www.chess.cz Šachový svaz České republiky] * http://www.FIDE.com – [[Mezinárodní šachová federace]] ** [http://www.chess.cz/web/informace/legislativa/fide/fide.html Pravidla šachu FIDE] (Calvia, listopad 2004) – česky ([http://www.fide.com/official/handbook.asp?level=EE101 anglicky]) ** [http://www.fide.com/ratings/toplist.phtml ratingy šachistů FIDE] * http://www.ICCF.com – Mezinárodní federace korespondenčního šachu * [http://www.chess-players.org ACP – Asociace šachových profesionálů] === Zprávy a periodika === * [http://www.sach.cz/sach.php měsíčník ''Československý šach''] * [http://www.sachinfo.cz magazín ''ŠACHinfo''] * [http://www.praguechess.cz/sachovy_tydenik.php ''Šachový týdeník''], bezplatně rozesílaný e-mailem * [http://www.novoborsky-sk.cz zpravodajství na stránkách novoborského šachového klubu] * [http://www.chesslady.com ChessLady - zpravodajství ze světa šachu] * Výběr anglicky psaných: [http://www.chessbase.com Chessbase news] ♦ [http://www.chessville.com Chessville] ♦ [http://www.chesscenter.com/twic/twic.html The Week in Chess] === Jiné === * http://www.chessgames.com – online šachová databáze (anglicky) * [http://www.chesslive.de ChessBase] – online šachová databáze (anglicky) * [http://mathworld.wolfram.com/Chess.html Šachy a matematika] na serveru [[MathWorld]] (anglicky) * [http://www.jmrw.com/Chess/Tableau_echecs/ Šachy a umění] - galerie (francouzsky) * [http://www.xs4all.nl/~timkr/records/records.htm Chess Records] - šachové rekordy (anglicky) {{Šachy}}{{Nejlepší článek}} {{commonscat|Chess}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Šachy| ]] [[Kategorie:Klasické deskové hry]]

Návrat na stránku „Šachy“.