Úřední jazyk

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

'''Úřední''' neboli '''státní jazyk''' je [[Jazyk (lingvistika)|jazyk]] stanovený zákonem pro komunikaci s úřady, včetně školství. Pro podání žádosti a její vyřízení je to ''vnější jazyk'', pro komunikaci mezi úřady navzájem a uvnitř úřadu je to ''vnitřní jazyk''. V laickém pojetí je úřední jazyk ten jazyk, kterým se na území daného státu převážně komunikuje. == Historie == Koncept úředního jazyka pochází z myšlenky, že mezi národem (etnikem) a státem ([[:en:Nation]]) není rozdíl. Ve skutečnosti zejména ve východní Evropě převažují mnohonárodní státy, tj. s početnými národními menšinami. Za Rakouska nebyl úřední jazyk stanoven, ačkoliv o to Němci v druhé polovině 19. století usilovali. Na základě [[Právní obyčej|právního obyčeje]] to byla [[němčina]], ale Češi si postupně prosadili nejprve vnější češtinu (v roce 1880 – [[Stremayrova jazyková nařízení]]), vnitřní čeština byla částečně a dočasně zavedena v roce 1897 (Badeniho nařízení) a v roce 1898 (Gautschova nařízení). Naproti tomu za první republiky byl přijat zákon č. 122/1920 Sb. z. a n., podle § 129 ústavní listiny, jímž se stanoví zásady jazykového práva v republice Československé, který v § 1 stanovil, že „jazyk československý jest státním, oficielním jazykem republiky“. Podle § 2 na území s více než 20 % národní menšiny byl povolen vnější jazyk národní menšiny. K tomu též srov. usnesení pléna Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 1919 č. 73/18 (Boh. A V/19), usnesení ze dne 26. 6. 1919 č. 2334 (Boh. A XII/19) a usnesení pléna ze dne 9. 11. 1936 č. 251/33 (Boh. A DXIV/36). == Česká současnost == Podle čl. 25 [[Listina základních práv a svobod|Listiny]] mají „národnostní nebo etnické menšiny“ oprávnění na vnější jazyk. Kromě mezinárodních smluv a právních předpisů k jejich provedení, je právní norma stanovící úřední jazyk v: * § 3 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., [http://business.center.cz/business/pravo/zakony/spravadani/ o správě daní a poplatků], ve znění pozdějších předpisů, který jako úřední jazyk pro jednání před finančními úřady stanoví češtinu a [[Slovenština|slovenštinu]]. Práva národních menšin jsou omezena na hrazení nákladů tlumočníka státem. Podle zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, se tlumočením rozumí i překládání. * stejná úprava je v § 46a zákona ČNR č. 202/1990 Sb., [http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Loterie_UZ_pdf.pdf o loteriích a jiných podobných hrách], ve znění pozdějších předpisů. * stejná úprava je v § 71 odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb., [http://business.center.cz/business/pravo/zakony/zivnost/ o živnostenském podnikání] (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, kde byl zaveden bodem 108 novely č. 286/1995 Sb. * § 123d zákona ČNR č. 582/1991 Sb., [http://i.iinfo.cz/urs-att/P_582-91-104998589628484.htm o organizaci a provádění sociálního zabezpečení], ve znění pozdějších předpisů. V [[Soukromé právo|soukromém právu]] je povinnost českých letáků stanovena v § 11 zákona č. 634/1992 Sb., [http://www.spotrebitele.info/kartoteka/index.php?page=410 o ochraně spotřebitele], ve znění pozdějších předpisů. Naproti tomu § 18 zákona č. 99/1963 Sb., [http://business.center.cz/business/pravo/zakony/osr/ občanský soudní řád], ve znění pozdějších předpisů, stanoví oprávnění na tlumočníka bez dalšího. Stejně liberální je úprava § 2 odst. 14 a §§ 28 – 29 zákona č. 141/1961 Sb., [http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni_rad/ o trestním řízení soudním] (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Dne [[15. červen|15. června]] [[2004]] byl zamítnut [http://psp.cz/sqw/historie.sqw?o=4&T=485 návrh] [[komunismus|komunistických]] poslanců na novelu [[Ústava|ústavy]], který by zaváděl [[národní jazyk|národní]] a úřední jazyk. Stanovisko vlády bylo [http://kormoran.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/7C8BAC51DE8C3624C12571B6006BB961 negativní]. == Mezinárodní organizace == Vnitřními jazyky [[Evropská unie|Evropské unie]] jsou [[angličtina]] a [[francouzština]], s výjimkou Evropského soudního dvora v Lucemburku, kde je to pouze francouzština. „Od počátku evropské integrace (1951) až po první rozšíření (1973) byla jediným úředním jazykem ES francouzština. Francie si primát svého [[národní jazyk|národního jazyka]] přísně střežila a při jednání o rozšíření ES o Velkou Británii, Irsko a Dánsko na počátku 70. let si vymínila ujištění, že Velká Británie nebude vyžadovat používání angličtiny jako dalšího úředního jazyka. Britové po svém vstupu slib dodrželi a při jednání uvnitř institucí používali jejich zástupci francouzštinu. Menší státy ale zareagovaly odlišně. Irsko a Dánsko (kterým byla angličtina mnohem bližší než francouzština) začaly při jednání používat angličtinu. Ke „vzpouře“ proti výlučnému používání francouzštiny se přidala Itálie, jejíž delegát dostal pokyn používat při jednání italštinu. I když by se zřejmě všechny tehdejší státy spokojily se zavedením dvou úředních jazyků (francouzštiny a angličtiny), jednání o jazykovém režimu nakonec vyústila v rovnocenné a paralelní používání jazyků všech členských států.“ Podle čl. 21 al. 3 smlouvy o ES má každý oprávnění na svůj vnější jazyk, který je uveden v čl. 314 smlouvy o ES. Po rozšíření dne [[1. květen|1. května]] [[2004]], přidání [[irština|irštiny]] v roce [[2005]] a rozšíření dne [[1. leden|1. ledna]] [[2007]] je těchto jazyků 23. OSN má 6 úředních jazyků (angličtinu, čínštinu, arabštinu, francouzštinu, španělštinu a ruštinu) a Rada Evropy 2 (angličtinu a francouzštinu). == Jiné státy == * Ve většině států [[Spojené státy americké|USA]] není [[angličtina]] jako úřední jazyk vůbec stanovena. * [[Švédština]] je stanovena úředním jazykem ve [[Finsko|Finsku]] (vedle [[finština|finštiny]]), nikoliv však ve [[Švédsko|Švédsku]], kde jí hovoří většina obyvatel. == Reference == * Antonín Hartmann, Václav Joachim a Hugo Diwald: Jazykové právo. In [[Slovník veřejného práva československého]] II. Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, Brno 1932, pp. 61 – 85; reprint Eurolex Bohemia, Praha 2000, ISBN 80-902752-6-5 * Ivo Šlosarčík: Jazyková politika v členských zemích EU a její potenciální konflikt s komunitárním právem. In Intergrace (EUROPEUM) 12/2002 == Externí odkazy == * [http://ec.europa.eu/education/policies/lang/languages/index_en.html EU – jazyky Evropy] (zatím da, de, el, en, es, fr, it, nl, pt, fi, sv) * [http://www.aacc.fr/juridique/toubon.htm Francie – Loi Toubon] (francouzsky) {{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Užívání jazyka]] [[Kategorie:Stát]] [[Kategorie:Jazyky]]

Návrat na stránku „Úřední jazyk“.