Zvracení

Z Multimediaexpo.cz

Zvracení (latinsky: vomitus, řecky: emesis) je nervově řízený, koordinovaný reflex, při kterém je obsah žaludku evakuován ústním otvorem ven.

Obsah 1 Nervové řízení 2 Průběh 3 Chronické zvracení 4 Symptom 5 Terapie 6 Literatura

Nervové řízení

Zvracení je ovládáno centrem zvracení v dorzální části retikulární formace prodloužené míchy. Neurony tohoto centra dostávají signály z:

• gastrointestinálního traktu, při zánětech břišních orgánů, rozšíření a dráždění stěny trávicí trubice;
• mozkové kůry;
• vestibula (statokinetického ústrojí) při kinetóze, onemocněních vestibulárního systému;
• chemoreceptorů area postrema na spodině IV. mozkové komory - ty jsou aktivovány různými léky, toxiny (endogenními i exogenními), hypoxií, neurotransmitery.

Průběh

Zvracení je zpravidla předcházeno nevolností a může být doprovázeno závratěmi, poklesem krevního tlaku a bradykardií. Na začátku zvracení dochází k hlubokému nádechu, uzavření dýchacích cest, poté následuje silná kontrakce bránice a svaloviny břicha a zároveň ochabnutí dolního svěrače jícnu.

Chronické zvracení

Chronické zvracení má za následek hypovolemii, hyponatremii, alkalózu, hypokalemii, dále může při zvracení dojít k tvorbě trhlin ve stěně jícnu (Mallory-Weisův syndrom) až protrhnutí žaludku, zvyšuje se riziko vzniku zubního kazu a zánětů dutiny ústní. Život ohrožující je aspirační pneumonie.

Symptom

Zvracení není jenom obranný reflex, kdy se snižuje možnosti poškození organismu požitou škodlivou látkou, ale také důležitý symptom. Posuzují se okolnosti vzniku zvracení, vzhled a zápach zvratků.

Terapie

Při zvracení se dbá především na rehydrataci organismu. K dispozici jsou rehydratační roztoky, které nahradí i ztracené ionty. Při gastroenteritidě bývá toto opatření dostačující.

Potlačit zvracení lze působením na receptory neurotrasmiterů podílejících se na nervovém řízení zvracení.

• H₁-antagonisté (receptoru pro histamin) - obecně využití při kinetózách, vestibulárních poruchách, účinná látka např. cylizin, moxastin, prometazin;
• muskarinoví antagonisté (receptoru pro acetylcholin) - při kinetózách, např. skopolamin, hyoscin;
• D₂-antagonisté (receptoru pro dopamin) - při zvracení vyvolaném urémií, radiací, cytostatiky, např. metoklopramid, domperidon;
• 5-HT₃-antagonisté (receptoru pro serotonin) - účinné i při terapii velmi silně emetogenními cytostatiky, tzv. setrony.

Literatura

• SILGERNAGL, Stefan. Atlas patofyziologie člověka. Praha : Grada, 2001. 390 s. ISBN 80-7169-968-3. (česky)
• LÜLLMAN, Heinz. Farmakologie a toxikologie. Praha : Grada, 2004. 725 s. ISBN 80-247-0836-1. (česky)
• MARTÍNKOVÁ, Jiřina. Farmakologie pro studenty zdravotnických oborů. Praha : Grada, 2007. 379 s. ISBN 978-80-247-1356-4. (česky)
• Essentials of Pathophysiology. 2003.

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Zvracení

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii