Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.
Trubačovité
Z Multimediaexpo.cz
Trubačovité (Bignoniaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu hluchavkotvaré (Lamiales).
Obsah |
Charakteristika
Trubačovité jsou nejčastěji liány a stromy, řidčeji keře a výjimečně i byliny. Stromy jsou často opadavé. Mladé stonky jsou oblé nebo hranaté, často se žlázkami nebo rýhou mezi bázemi řapíků. Stromy i liány jsou občas kauliflorní. Liány mají ojedinělý způsob druhotného tloustnutí stonku. Na příčném řezu stonkem tvoří xylém a floém charakteristickou křížovitou až hvězdicovitou strukturu se 4 až 32 rameny, vzniklou poruchami tvorby sekundárního xylému v kambiu. Tato struktura zřejmě dává stonkům lián pružnost. Listy jsou nejčastěji vstřícné, dlanitě nebo zpeřeně až vícenásobně složené, řidčeji jsou jednoduché (např. Crescentia) nebo střídavé (Catalpa). Koncový lístek je u lián často přeměněn v jednoduchou, rozdvojenou až rozvětvenou úponku. Palisty chybí, mohou je v3ak připomínat modifikované šupiny kryjící původně pupen.
Květenství jsou úžlabní nebo vrcholová, nejčastěji laty, vrcholíky nebo thyrsy, nebo jsou květy jednotlivé. Květy jsou obvykle dvoustranně souměrné a oboupohlavné. Kalich je obvykle miskovitý, trubkovitý, //spathaceous// nebo //urceolate//, lístky často s nápadnými žlázkami. Kalich je často nápadná, srostlá z 5 lístků, nejčastěji nálevkovitá. Tyčinky jsou nejčastěji 4 (u rodů Catalpa a Pseudcatalpa jen 2). V květech je často přítomno 1 staminodium. Kolem báze semeníku bývá vyvinut nektáriový disk. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 plodolistů, dvoupouzdrý, s jednou čnělkou zakončenou dvouramennou bliznou. Placentace je axilární, výjimečně parietální (např. Crescentia). Plodem je nejčastěji suchá tobolka pukající 2 chlopněmi, občas i dužnatá bobule s tuhou slupkou.[1]
 kauliflorní květy Amphitecna macrophylla |
 Distictis buccinatoria |
 puklá tobolka Tabebuia aurea |
Rozšíření
Čeleď zahrnuje asi 800 druhů ve 110 rodech. Největší rody jsou Adenocalymma (asi 78 druhů), Tabebuia (70), Arrabidea (69), Jacaranda (50) a Anemopaegma (45 druhů). Většina ostatních rodů obsahuje jen několik druhů nebo jsou monotypické. Čeleď je rozšířena v tropech celého světa s přesahy do teplých oblasti mírného pásu. Asi 3/4 všech druhů se vyskytují v tropické Americe. V Evropě se čeleď není zastoupena.[2][1]
Trubačovité se vyskytují na nejrůznějších stanovištích, nejvíce v nížinném deštném lese jako liány dosahující korunního patra, dále na savanách a také v horách. Až na několik výjimek nerostou ve velkých nadmořských výškách.[1]
Ekologické interakce
Trubačovité jsou nejčastě opylovány včelami, vosami, v tropické Americe také kolibříky a v tropech Starého světa strdimily, dále lišaji, motýli, netopýry a zřejmě i lemury. Květy některých druhů trubačovitých nemají nektar, jsou však většinou podobné květům jiných druhů rostoucích v téže oblasti a hmyz je také navštěvuje. Kolibříci a drvodělky často prorazí korunní trubku ze strany těsně nad kalichem a vysají nektar, aniž by přišli do kontaktu s bliznou či prašníky.
Blizna je senzitivní a její ramena se po dotyku opylovače sevřou dočasně k sobě, čímž se předejde opylení vlastním pylem, když opylovač opouští květ.[
Semena jsou často křídlatá a jsou nejčastěji šířena větrem nebo vodou. Semena z dužnatých plodů šíří různí savci. Tobolky některých druhů se přichycují na srsti zvířat.
Některé druhy trubačovitých mají specializované nektáriové žlázky na listech, stoncích, květech nebo plodech, která přitahují mravence chránící rostlinu před býložravci. Bylo také pozorováno, že mravenci čistí povrch rostliny např. od vajíček jiného hmyzu. Některé druhy Tabebuia a Stizophyllum mají duté kmeny obývané mravenci.[1]
Taxonomie
Rod Schlegelia byl přeřazen do čeledi Schlegeliaceae.[2]
Využití
Léčivé rostliny
Kůra některých jihoamerických druhů rodu Tabebuia je známa jako lapačo. Odvar posiluje imunitní systém a je používán při léčbě rakoviny, zánětlivých onemocnění, cukrovky a mnohých jiných chorob a potíží.[3]
Okrasné rostliny
Jako okrasné stromy jsou v ČR pěstovány některé druhy a kříženci katalpy (Catalpa),[4] vzácněji mezirodový kříženec katalpy obecné (Catalpa bignoioides) s mexickým druhem Chilopsis linearis, zvaný xChitalpa taskentensis.[5] V teplých lze pěstovat bohatě kvetoucí liány trubač kořenující (Campsis radicans) a trubač velkokvětý (Campsis grandiflora).[4] Jako trvalky okrasné velkými květy jsou pěstovány různé druhy dvojostice (Incarvillea).
Jacaranda mimosifolia je v subtropických zemích jedním z nejvíce pěstovaných okrasných stromů.[1] Spathodea campanulata, známá jako 'africký tulipánový strom', náleží k nejkrásnějších tropickým dřevinám.[3] Stromy rodu Tabebuia kvetou zpravidla v bezlistém stavu, kdy se celý strom obsype spoustou barevných květů. V tropech se pěstují zejména druhy Tabebuia rosea s růžovými květy a Tabebuia chrysantha s květy žlutými.[3]
Technické rostliny
Kvalitní a tvrdé dřevo stromů rodu Tabebuia, známé jako 'ipé', je vlivem konzervace obsaženým naftochinonem lapačolem velmi trvanlivé a je ceněné zejména na konstrukce a stavby. Jacaranda copaia je rychle rostoucí strom a je využívána v tropech k zalesňování. Z nápadných tykvovitých plodů Crescentia cujete jsou vyráběny různé nádoby.[1]
 kvetoucí Tabebuia impetiginosa |
 kvetoucí Tabebuia sp. |
 květy xChitalpa tashkentensis |
 katalpa nádherná (Catalpa speciosa) |
 Crescentia cujete |
 dvojostice Incarvillea delavayi |
Přehled rodů
Adenocalymma, Amphilophium, Amphitecna, Anemopaegma, Argylia, Arrabidaea, Astianthus, Bignonia, Callichlamys, Campsidium, Campsis, Catalpa, Catophractes, Ceratophytum, Chilopsis, Clytostoma, Colea, Crescentia, Cuspidaria, Cybistax, Cydista, Delostoma, Deplanchea, Digomphia, Dinklageodoxa, Distictella, Distictis, Dolichandra, Dolichandrone, Eccremocarpus, Ekmanianthe, Fernandoa, Fridericia, Gardnerodoxa, Glaziova, Godmania, Haplolophium, Heterophragma, Hieris, Incarvillea, Jacaranda, Kigelia, Lamiodendron, Leucocalantha, Lundia, Macfadyena, Macranthisiphon, Manaosella, Mansoa, Markhamia, Martinella, Melloa, Memora, Millingtonia, Mussatia, Neojobertia, Neomacfadya, Neosepicaea, Neotuerckheimia, Nestoria, Newbouldia, Nyctocalos, Ophiocolea, Oroxylum, Pajanelia, Pandorea, Parabignonia, Paragonia, Paratecoma, Parmentiera, Pauldopia, Perianthomega, Periarrabidaea, Perichlaena, Phryganocydia, Phyllarthron, Phylloctenium, Pithecoctenium, Pleonotoma, Podranea, Potamoganos, Pseudocatalpa, Pyrostegia, Radermachera, Rhigozum, Rhodocolea, Roentgenia, Romeroa, Santisukia, Saritaea, Scobinaria, Setilobus, Sparattosperma, Spathicalyx, Spathodea, Sphingiphila, Spirotecoma, Stereospermum, Stizophyllum, Tabebuia, Tanaecium, Tecoma, Tecomanthe, Tecomella, Tourrettia, Tynnanthus, Urbanolophium, Wunschmannia, Xylophragma, Zeyheria[2]
Reference
- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.
- ↑ 2,0 2,1 2,2 STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden : . Dostupné online.
- ↑ 3,0 3,1 3,2 VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
- ↑ 4,0 4,1 KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.
- ↑ Dendrologie online [online]. . Dostupné online.
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |