Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Trmice

Z Multimediaexpo.cz

Celkový pohled na Trmice od Hostovic

Město Trmice se nachází v okrese Ústí nad Labem, kraj Ústecký.

  • Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 3 190 obyvatel.
  • Ke dni 1. 1. 2020 zde žilo 3 364 obyvatel.

Zhruba od roku 1939 byly Trmice součástí města Ústí nad Labem. V září roku 1991 byl vytvořen samostatný městský obvod Ústí nad Labem-Trmice, do nějž spadala katastrální území Trmice, Koštov, Újezd a Tuchomyšl. 1. ledna 1994 se Trmice spolu s Koštovem a Újezdem na základě referenda oddělily od Ústí. Zaniklá obec Tuchomyšl, na jejímž území je povrchový důl, zůstala v Ústí nad Labem a tedy přestala patřit pod trmický úřad.

Obsah

Pamětihodnosti

Kostel Pána Ježíše v Trmicích

Kostel Narození Panny Marie

Kostel z 18. století stojí na náměstí. V západní věži kostela se nachází nedatovaný zvon s německým nápisem.

Evangelický kostel Pána Ježíše

  • Kostel Pána Ježíše. Evangelický kostel z počátku 20. století stojí v obci při průjezdní silnici. Na západní věži je umístěn zvon z r. 1907 od Karla Schwabeho z Bělé pod Bezdězem. Zvon má nezvyklý způsob zavěšení, pořízený touž dílnou – je upoután na spodním stojanu.

Další pamětihodnosti

  • Kaple Panny Marie v Koštově. Kaple z r. 1820 stojí v obci pod dálničním přivaděčem. Na průčelním nástavci litinový zvon z r. 1916 s datací na krku.
  • Pomník sovětských zajatců na Ovčím vrchu
  • Nový Zámek Trmice, navržený architektem H. v. Ferstelem, postaven 1856 až 1863 šlechticem A. Nosticem[1]
  • Hospoda U modré hvězdy
  • Fara
  • modernistická vila Stamm[2]

V katastru obce bylo v roce 2006 dokončeno přemostění tratí Českých drah, jež je svého druhu zatím nejdelším mostem v celé České republice dosahující délky téměř 1 100 metrů.

Části města

Historie

Kaple Panny Marie v Koštově

Písemná zpráva v r. 1305 uvádí, že Zvěst z Trmic počal dolovat cín na vrchu Krupé. Panství krupské s Trmicemi přijal od krále v léno Těm z Koldic. Jméno Trmice možno odvodit od slova utrmácený, jehož chůze není přímá, ale klikatá jako tok řeky Bíliny v těchto místech. Nostitzové převedli r. 1664 právo trhové z Řehlovic na Trmice, a tak se staly Trmice poddanským městem. Tím však bylo porušeno mílové právo města Ústí, které si stěžovalo v Praze, ale nic nepořídilo. Kolem Trmic se rozkládaly vinice na ploše 26 hektarů. Žebráci dostávali k almužně zpravidla také doušek vína. Roku 1730 stál žejdlík vína (třetina litru) dva krejcary. V Trmících rozkvetlo tkalcovství. Pivovar ani cukrovar už nejsou v činnosti; zanikl i chov ovcí, ale v posledních letech se obnovuje. Od konečné stanice elektrické dráhy spatříme vpravo sešlý zámek z r. 1680, v němž meškal r. 1756 pruský král, když táhl s vojskem k Lovosicům.

Vlevo se rozkládá velký anglický park s mnoha vzácnými vzrostlými stromy, který nám připomíná park v Průhonicích. Je to především ztepilý strom gingo (jinan), kterých je v celé republice jen málo. Stromy gingo mají zvláštní tvar listů. Nejvíc byly rozšířeny na zemi v době Druhohor, kdy žili obrovští ještěři (saurové). V Číně a v Japonsku je uctíván jako posvátný strom chrámový. Nejstarší gingo jsou i 2000 let ba i více staré. Za dřevěným mostkem rozkvétá v polovině června Krásně urostlý liliovník. Na druhé straně parku najdeme olivu a všude parku jiné okrasné cizí stromy, zvláště mnoho druhů cizokrajných

buků. Park se táhne až k tepelné elektrárně, která patří mezi největší energetické závody v republice. Spaluje uhlí z blízkého Dolu 5. květen, odkud se důmyslnou mechanikou převádí přímo do elektrárny přes železniční trať po visuté dráze 300 m dlouhé. Deset elektrárenských komínů chrlí husté kotouče dýmu a tuny popílku denně. Nové elektrické filtry budou ho zachycovat na 70%. Vyrobený proud rozvádělo již r. 1914 dálkové vedení o vysokém napětí do rozsáhlého území od Teplic až po Českou Lípu. Z trmické elektrárny vede přes Předlice nový parovod, takže se ve vnitřním městě rozmnoží počet domů s dálkovým vytápěním bytů, kanceláří, škol a obchodů. Až budou vybudovány nové elektrárny v západní části revíru, bude zastaralá trmická elektrárna celá přeměněna na teplárnu.

Za elektrárnou vyrostla ze spáleného uhlí vysoká halda škváry. Národní podnik Prefa začal z ní vyrábět škvárobetonové stavební tvárnice i velké panely, ročně pro stovky nových domů. Pro nosné zdi jsou určeny bloky až 12 q těžké a půl metru široké. Hlubinný velkodůl (40 m hluboký a se slojí v mocnosti až 13 m) nahradil už v minulém století velký počet drobných uhelných jam — oprámů, v nichž majitelé pozemků od druhé poloviny 18. století uhlí sami těžili a rozváželi koňskými potahy. Někdy musil forman „míle cesty i celé dny jeti, než povoz uhlí odbyl", nejvíce ovšem prodali v městě Ústí. Nyní všechno nerostné bohatství náleží státu, i když je pozemek majetkem soukromým.

První zpráva o dobývání uhlí na panství trmickém je z roku 1742. Avšak počátek organizované těžby uhlí dal teprve nový horní regál z r. 1789. Po r. 1830 se začínalo topit uhlím v továrnách, od r. 1850 na železnicích. V letech čtyřicátých bylo postaveno v ústeckém přístavu pod Větruší uhelné skladiště a uhlí se odváželo po člunech i za hranice, jeho potřeba rychle vzrůstala, dolů přibývalo, těžba se rozšiřovala a majitelé dolů a velkoobchodníci velmi bohatli. Avšak horníci prožívali těžký život v celém revíru (viz oddíl 54). Sociální vykořisťování českých dělníků zesiloval ještě národnostní útisk po celá desítiletí a na konci první republiky se proměnil v hrubý henleinovský teror. Utrpení i statečný boj trmických horníků v té době také prožíval Eduard Hončík, jak o tom vypravuje ve své knize „Třicet šest pod zemí". Mezi Trmicemi a Předlicemi byl otevřen povrchový důl. V nadloží má hlínu. Odkrytou uhelnou sloj, na níž jsou patrné vrstvy, vybírají elektrická lžicová rypadla a sypou uhlí do železničních vagónů. Velké stroje umožňují přeměnit nehluboký hlubinný důl na povrchový. V něm je těžba hospodárnější a uhelná sloj se vybere skoro úplně, kdežto při komorové těžbě v hlubinném dolu se vytěží jen asi 40 % uhlí. Místo bývalého nehospodárného rabování uhelných slojí v hlubině zavádí se šetrné vybírání celé sloje. A přitom roste výkon: V r. 1950 bylo tady vytěženo 141.212 tun uhlí a odklizeno 242 757 m3 zeminy (skrývky), ale v r. 1958 už se zvýšila těžba na 332 911 tun a skrývka na 1 238101 m3. Postupně bude vybraná jáma zavážena, aby devastovaný (znehodnocený) pozemek byl vrácen zemědělství.

V zámeckém parku se ukrývá nový zámek, v němž je nyní okresní vlastivědné muzeum. Budova má styl anglických zámků doby alžbětinské. Dali ji postavit Nostitzové před sto lety (r. 1856). Muzeum má bohaté sbírky mineralogické, petrografické, archeologické, sbírky středověkého umění, pozůstatky z cechovního zřízení řemesel a v nejvyšším poschodí galérii starých obrazů, z nichž vyniká velký soubor olejů ústeckého krajináře E. G. Doerella. Zanechal 338 obrazů hlavně ze starého Ústí a jeho okolí. Na nich vidíme, co znamená ve vývoji města poslední století. Krátce po vybudování zámku pozval hr. Silva-Taroucca-Nostitz významného českého krajináře Aloise Bubáka, aby vyzdobil tzv. „mramorový„ sál. Namaloval tam na omítku šest rozměrných obrazů, stále dobře zachovalých. Naše krajina však mu dala ještě mnoho jiných námelů k cenným obrazům (liíp, Bezděz, Libochovice, Klapý, Budyně, Kokořín), které jsou teď vystaveny v různých státních galeriích. Jeho práce připomínají v mnohém tvorbu Adolfa Kosárka, jeho spolužáka a přítele. A. Bubák se narodil v Kosmonosích r. 1824 a zemřel poměrně mlád ve věku 46 let. V zámeckém parku se ukrývá nový zámek, v němž je nyní okresní vlastivědné muzeum. Budova má styl anglických zámků doby alžbětinské. Dali ji postavit Nostitzové před sto lety (rok 1856).

Muzeum má bohaté sbírky mineralogické, petrografické, archeologické, sbírky středověkého umění, pozůstatky z cechovního zřízení řemesel a v nejvyšším poschodí galérii starých obrazů, z nichž vyniká velký soubor olejů ústeckého krajináře E. G. Doerella. Zanechal 338 obrazů hlavně ze starého Ústí a jeho okolí. Na nich vidíme, co znamená ve vývoji města poslední století. Krátce po vybudování zámku pozval hr. Silva-Taroucca-Nostitz významného českého krajináře Aloise Bubáka, aby vyzdobil tzv. „mramorový“ sál. Namaloval tam na omítku šest rozměrných obrazů, stále dobře zachovalých. Naše krajina však mu dala ještě mnoho jiných námelů k cenným obrazům (liíp, Bezděz, Libochovice, Klapý, Budyně, Kokořín), které jsou teď vystaveny v různých státních galeriích. Jeho práce připomínají v mnohém tvorbu Adolfa Kosárka, jeho spolužáka a přítele. A. Bubák se narodil v Kosmonosích r. 1824 a zemřel poměrně mlád ve věku 46 let.

V oddělení mineralogie věnujeme zvláštní pozornost zeolitům, jež vykrystalovaly v dutinách znělce Mariánského vrchu, i horninám ústeckého okresu, a artéskému vývrtu v termálních lázních na Klíši. Zaujme nás hrob skrčence z Tuchomyšle, keramika pravěkého osídlení naší krajiny, mamutí kly a stoličky z Trmic a Buková, otisk třetihorní želvy a šišky pinie z Užína, modely některých zaniklých renesančních staveb v Ústí. Prohlédneme si otisky zvonů s českými nápisy, řezbářské práce ve dřevě i v alabastru z krásnobřezenského kostela, sbírku historických zbraní, stylový nábytek různých slohů a dva velké latinské kancionály s jemnou malířskou prací v iniciálkách a v nápisech.

Jsou patrně prací Fabiána Pulíře, který se v Ústí narodil asi r. 1520. Goethovo oddělení pochází z pozůstalosti Ulriky von Lewetzow z Třebívlic. Nápisy na ta bulkách vysvětlí každému návštěvníkovi původ a okolnosti vystaveného předmětu. Avšak mnohem více je jich uloženo ještě v depozitářích. Také archiv města Ústí je v Tmících, a to v řadové budově na náměstí proti výstavnému katolickému kostelu. Archiv je obsáhlý a dobře uspořádaný, v hledání pomohou knižní seznamy. Pečlivě uschovány JMOU královské majestáty s pečetěmi (latinské, německé a české).

Soudní a konšelské městské knihy začínají r. 1438 krátce po obnově města v dobách husitských (starší shořely); mají od doby vlády Jiřího z Poděbrad zápisy české, ale předtím i latinské a německé. Dlouhé řady urbárů a soudních knih vrchnostenských podávají obraz života v městě a jeho okolí v dobách minulých.

Partnerská města

Souřadnice

Reference

  1. ↑ http://www.usti-aussig.net/stavby/karta/nazev/11-zamek-trmice
  2. ↑ http://www.usti-aussig.net/stavby/karta/nazev/202-vila-stamm

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Trmice
Město Trmice

Koštov • Trmice • Újezd

  Města a obce okresu Ústí nad Labem  

Dolní Zálezly • Habrovany • Homole u Panny • Chabařovice • Chlumec • Chuderov • Libouchec • Malé Březno • Malečov • Petrovice • Povrly • Přestanov • Ryjice • Řehlovice • Stebno • Tašov • Telnice • Tisá • Trmice • Ústí nad Labem • Velké Březno • Velké Chvojno • Zubrnice

Citováno z „http://www2000.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Trmice“