Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !
Tabríz
Z Multimediaexpo.cz
Tabríz (persky تبریز, ázerbájdžánsky تبريز, Təbriz) je čtvrté největší město v Íránu a středisko provincie Východní Ázerbájdžán. Město se rozkládá v údolí, v nadmořské výšce 1350 m na soutoku řek Kuri a Adži, severně od něj se vypíná masiv stratovulkánu Kúh-e Sahand (3750 m n. m.). V roce 2006 v něm žilo 1.460.961 obyvatel, z velké části etnických Ázerbájdžánců.
V Tabrízu je mezinárodní letiště, které má ale jen regionální význam. Hlavními odvětvími zdejšího průmyslu jsou strojírenství, petrochemický průmysl a výroba automobilů a stavebních hmot. Jde o druhé nejprůmyslovější město Íránu.
Obsah |
Přírodní podmínky
Klima v Tabrízu charakterizují suchá léta a poměrně tuhé zimy (s teplotami těsně nad bodem mrazu). Nejvyšší letní teploty se pohybují kolem 33°C, ročně zde spadne zhruba 310 milimetrů srážek. Geologicky je celá oblast značně nestabilní, což se projevuje častými zemětřeseními.
Historie
Tabríz, kulturní centrum íránského Ázerbájdžánu, byl založen nejspíš za vlády dynastie Sásánovců (224–651), nelze však úplně vyloučit, že je mnohem starší – na jednom asyrském nápisu je zmiňována pevnost jménem Tauri, snad identická s dnešní metropolí. Podle staré místní legendy, vesměs zpochybňované, vzniklo město v době arabské nadvlády koncem 8. století a jeho zakladatelkou byla manželka chalífy Hárúna ar-Rašída Zubajda, jež se po těžké nemoci zdržovala v těchto končinách. Období rozkvětu Tabríz zažil především ve 13. a 14. století za vlády mongolských ílchánů, kdy se stal dočasně hlavním městem říše. Jeho osudy byly poté velmi proměnlivé – v roce 1392 ho vypálil Tímúr Lenk, v 15. století jej obnovila turkmenská dynastie Karakojunlu, jejíž vládce Džahánšáh (1438–1467) se zde usídlil, v raném novověku o něj zápasili perští Safíovci s Osmanskými Turky. V dobách Safíovců se Tabríz stal nakrátko opět hlavním městem říše.
Pamětihodnosti
Nejcennější památkou Tabrízu je Modrá mešita z 15. století, dokončená Džahánšáhem z rodu Karakojunlu a po ničivém zemětřesení zase obnovená. Je zbudována z cihel na čtvercovém půdorysu, s kupolí v centrální části, a vstupuje se do ní značně poškozeným ívánem ze severní strany. Vnitřek je bohatě zdoben modře tónovanými mozaikami, nechybí ani nápisy tesané do mramoru a jiné pozoruhodnosti. Podle názoru historiků umění nemá mešita v Íránu mnoho analogií. Druhou nejvýznamnější stavbou je Arg-e Alíšáh, někdy nesprávně nazývaný citadelou. Pochází z let 1316–1335 a je ve skutečnosti pozůstatkem mešity, jejímž stavebníkem byl Tádžuddín Alíšáh Tabrízí, vezír ílchána Öldžejtü. Celkově kromě bazaru a páteční mešity ze seldžucké éry nemá již Tabríz mnoho turisticky atraktivních míst, což souvisí s periodicky se opakujícími zemětřeseními v minulosti, jimž padla řada památek za oběť.
Literatura
- Rashad, M., Iran. Geschichte, Kultur und lebendige Traditionen – antike Stätten und islamische Kunst in Persien, Ostfildern 2006, s. 166–169.
Související články
Externí odkazy
- Tabríz na Encyklopedii Orientu
- Tabrízská univerzita
- Technická univerzita v Tabrízu
- Tabrízská lékařská univerzita
- Islámská univerzita v Tabrízu
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |