Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !
Rudolf Slánský
Z Multimediaexpo.cz
Rudolf Slánský (* 31. července 1901 Nezvěstice, † 3. prosince 1952 Praha) byl český komunistický politik, dlouholetý člen ÚV KSČ a generální tajemník KSČ (1945–1951).
Obsah |
Mládí
Narodil se v roce 1901 v Nezvěsticích na Plzeňsku. Narodil se do rodiny židovského obchodníka, která chudobou netrpěla. Absolvoval gymnázium v Plzni. Hned po konci první světové války odešel do Prahy. Začal se stýkat s levicově zaměřenými intelektuály. V roce 1921 se od Sociálně-demokratické strany odtrhlo tvrdé levicové jádro a vytvořilo Komunistickou stranu Československa. Slánský se stal členem strany již v roce 1921. V roce 1929 na V. sjezdu strany získalo moc stalinistické jádro kolem Klementa Gottwalda. Stranu opustila většina zakládajících členů a následné volby skončily pro KSČ katastrofou. Avšak Slánskému se tak otevřela cesta k moci a velice rychle začal stoupat ve stranických funkcích nahoru. V roce 1935 byl zvolen do československého Národního shromáždění.
Druhá světová válka
Po podepsání zabrání Sudet nacistickým Německem v roce 1938 kvůli svému židovskému původu okamžitě opustil vlast a odjel do Moskvy. Celá jeho rodina byla odvezena do koncentračního tábora v Terezíně. Nikdo se živý nevrátil. Jediný, kdo ze Slánského rodiny přežil válku, byl jeho bratr Richard, který přes válku žil v Londýně. Slánský po svém příjezdu do Moskvy začal pracovat ve vysílání Moskevského rozhlasu pro Československo. V letech 1941-1942 prožil německý útok na Moskvu. V této době se seznámil s mnoha mocnými komunistickými hodnostáři i s brutalitou, která zde panovala. V roce 1943 byla v Moskvě unesena jeho dcera Naděžda. Dodnes se neví, proč se tak stalo, ale panují názory, že jej komunisté chtěli mít v šachu. S jistotou je známo pouze to, že už nikdy svou dceru neviděl. Za Slovenského národního povstání v roce 1944 byl letecky dopraven z Moskvy na letiště Tri Duby na Slovensku. Spolu s Janem Švermou působil ve štábu povstalců jako komunistický delegát.
Poválečné období
Po válce v roce 1945 se stal generálním tajemníkem KSČ, tuto funkci vykonával až do roku 1951. Po Klementu Gottwaldovi byl nejmocnějším mužem strany. V únoru 1948 převzala KSČ veškerou moc v zemi a eliminovala opozici. On sám byl jeden z hlavních organizátorů komunistického teroru.
Slánského proces
Po neúspěšném pokusu SSSR zasahovat do politiky nově vzniklého Izraele zaujal SSSR a potažmo celý východní blok pro-arabskou a antisionistickou politiku. Tento fakt ovlivnil výběr obžalovaných v tzv. "Procesu se Slánským".
Dne 23. listopadu 1951 v pozdních večerních hodinách byl zadržen a předán do ruzyňské věznice. Dožadoval se setkání s Gottwaldem, ale nebylo mu vyhověno. Proto se koncem ledna 1952 pokusil oběsit. O neúspěšnou sebevraždu se pokusil ještě jednou, když hlavou narážel o topení. Celkově bylo obžalováno v procesu 14 lidí, většinou vysoce postavených členů KSČ. Drtivá většina byla židovského původu (např. London, Hajdů, Löbl, Margolius, Simone, Fischl a samozřejmě Slánský). Všichni věznění se museli naučit nazpaměť výpověď, kterou před soudem doslova zopakovali. Hlavním žalobcem tohoto největšího vykonstruovaného procesu v českých dějinách byl Josef Urválek a Slánského advokátem se stal Vladimír Bartoš, který byl spolupracovník státní bezpečnosti. Slánský byl obžalován z špionáže, velezrady, sabotáže a z prozrazení vojenského tajemství. Ke všem obviněním se přiznal, přiznání však bylo vynucené mučením. Celkově bylo odsouzeno ke smrti oběšením 11 z celkových 14 obžalovaných. Žádost o milost byla prezidentem Gottwaldem odmítnuta. Rudolf Slánský byl se všemi ostatními odsouzenými popraven oběšením 3. prosince 1952 v pankrácké věznici. Zpopelněni byli v lednu 1953 a jejich popel byl vysypán někde severně od Prahy.
Soud Rudolfa Slánského rehabilitoval v roce 1963 a strana v roce 1968.
Zajímavost
Slánského syn Rudolf Slánský mladší byl aktivní disident, signatář Charty 77. Po Sametové revoluci byl československým velvyslancem v Rusku a do roku 2004 českým velvyslancem na Slovensku.
Související články
Literatura
- Karel Kaplan a Pavel Kosatík: Gottwaldovi muži, Praha a Litomyšl 2004, ISBN 80-7185-616-9
- Karel Kaplan: Zpráva o zavraždění generálního tajemníka, Mladá fronta, Praha 1992, ISBN 80-204-0269-1
- Josef Tomeš a kol.: Český biografický slovník XX. století, Praha 1999, ISBN 80-7185-248-1
Externí odkazy
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |