Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Papír

Z Multimediaexpo.cz

List papíru - výsledný produkt
Výroba papíru ve středověku
Buničina při dvěstěnásobném zvětšení s polarizačním filtrem

Papír je tenký, hladký materiál vyráběný zhutněním vlákna. Použitá vlákna jsou obvykle přírodní a založená na celulóze. Nejobvyklejší materiál je dřevovina z vláknitého dřeva (většinou jehličnatá dřevina), stromy jako smrky, ale mohou být použity i jiné rostlinné vláknité materiály jako bavlna, plátno, a konopí. Protože papír je obvykle vyráběn z dřevoviny, papírové dokumenty (zejména které jsou současně nebo i předtím publikovány v elektronické podobě) jsou někdy označovány jako „úplné stromové dokumenty“. Hromadě několika stovek archů papíru se říká rys papíru (480 archů). Papírové archy se mohou chovat jako velmi ostré žiletky a způsobit papírové říznutí.

Obsah

Historie užití papíru

Papír byl vynalezen někdy ve 3. tisíciletí př. n. l. v Číně, kdy byl vyráběn z konopí a až v 1. století př. n. l. se začal papír vyrábět z hedvábných a lněných hadrů.[1] Papír tak, jak ho známe dnes, byl vynalezen v Číně asi roku 105 n. l.[2] Do Evropy se dostal prostřednictvím Arabů. První papírny proto vznikaly ve Španělsku, odkud se pak šířily do Itálie a Francie (12. - 14. století). Od 16. století se pak začaly objevovat papírny i v českých zemích (Zbraslav, Turnov, Frýdlant, Staré Město pražské). Papír byl sice méně kvalitní než pergamen, nicméně byl mnohem levnější. Proto začal pergamen vytlačovat, až nakonec v 16. století papír převládl (na pergamen byly psány jen významné listiny).

Výroba

Ruční papír

Papír byl vyráběn původně ze lněného nebo bavlněného odpadu. Se vzrůstající potřebou papíru však bylo potřeba hledat nové technologie, což vedlo k využívání pilin, slámy a starého papíru (jeho využívání vedlo mnohdy k ničení archiválií). Výroba: nabírání papíroviny z kádě na čerpací formu. Původní čerpací formu tvořil laťový rám vyztužený žebry, na kterých byly upevněny štěpky. Forma měla dvě části - síto a snímatelný rám - jeho výškou se řídila vrstva hadroviny (papíroviny) a papíru. Formy si mohl papírník vyrábět sám, ale vyráběli je také formaři. Na ručním papíru se objevují stopy síta (žebrování) nazývaný vergé (čte se veržé) a vodotisky. Objevují se papíry bez stop síta na papíru a bez stop síta v průsvitu - síto bývalo velice husté. Takový papír se nazývá velin.

Moderní výroba

schéma výroby papíru (italsky)

Moderní výrobní proces papíru Fourdrinierovým strojem (papírenský stroj) má tyto fáze:

Výroba vláken - celulóza

Materiál použitý na výrobu papíru (dřevěné štěpky) je nejprve převeden do celulózy, koncentrované směsi vláken rozptýlených v kapalině. Protože mnoho z těchto vláken je vyrobeno z přírodních zdrojů, dříve textilu, nyní převážně ze dřeva, vyžaduje tento proces několikeré promývání a homogenizaci, je proto náročný na spotřebu vody. Vlákna se vyluhují v kyselém nebo alkalickém prostředí (sulfitová vláknina nebo sulfátová vláknina), mohou se též bělit.

Příprava

Použitá vláknina se pak upravuje podle typu vyráběného papíru a to mechanicky a chemicky. Mechanické úpravy - mletí. Vláknina se ve vodní suspenzi mele kontinuálně v diskových mlýnech. Pro měkké savé papíry se vláknina mele velmi málo, avšak pro tukotěsné papíry (pergamenová náhrada)je stupeň mletí velmi vysoký.

Chemické úpravy – do vlákniny se přidává kationický škrob (zvýšení pevností papíru), barvy, klížidlo (proti rozpíjení tiskových barev nebo inkoustu), plniva - kaolin nebo uhličitan vápenatý (aby nebyl papír průsvitný), retenční prostředky (pro zvýšení výtěžnosti), a další chemické prostředky.

Papírenský stroj

Mokrá část. Vláknitá suspenze natéká na podélné nekonečné síto kde dochází k odvodnění vlákniny tak, že vlákna se usazují na povrchu síta a voda protéká do sběrné vany. Dále se může voda ze spodní strany síta odsát sacími skříněmi. Lisová část. papírový list se snímá ze síta pomocí plstěnce do lisové části (několik válcových lisů za sebou), kde se lisováním odstraní další množství vody z papírového listu. Sušící část. Protože již není možné mechanicky odstranit zbylou vodu v papírovém listu, musí se papírový list sušit na válcích, které jsou vytápěny párou. Ve středu sušící části může být umístěno natírací zařízení pro povrchové úpravy papíru (povrchové klížení nebo natíraní). Na konci papírenského stroje může být kalandr. Jedná se o zvláštní lis, kde se papír povrchově uhlazuje, pak následuje navíječ kde se papírový list navíjí do rolí nebo řeže na formáty.

Formování do archů

Směs celulózy se dále ředí vodou, výsledkem je velmi jemný neusazený kal (suspenze). Tato zředěná suspenze se cedí přes jemné, pohybující se síto, v nekonečný pás papíroviny. Vodotisk může být vložen do papíru v této fázi procesu. Tento pohybující se pás je stlačen a sušen do spojitého pásu papíru. V případě formového procesu, množství celulózy je nabráno do formy s drátově-sítovým základem (nebo jiným cedicím zařízením), tedy vlákna jsou položená na sítu, a nadbytečná voda může být odceděna mimo. Nyní lze použít tlak na odstranění přebytečné vody. Papír pak může být odebrán z formy, vlhký nebo suchý, a lze pokračovat v dalším zpracování. Většina hromadně vyráběného papíru se vyrábí použitím spojitého (Fourdrinierova) procesu pro vytvoření listu. Po vysušení tento spojitý list může být nařezán podélně a příčně na požadované rozměry. Standardní rozměry archů jsou předepsané regulačními orgány Mezinárodní organizace pro standardizaci (International Organization for Standardization - ISO).

Další přísady

Symbol pro acid free paper

Neupravený papír, který obsahuje jen stlačenou a usušenou celulózu, je velmi savý (např. savý papír), a neposkytuje dobrý povrch pro psaní nebo tisk. Proto je v papíru použito velké množství přísad na dodání požadovaných vlastností. Ty jsou použity v povrchové vrstvě zvané apretura. Přísady apretury jsou často polymery navrženy tak, aby poskytovaly lepší povrch pro tisk. Škroby, jako je polyvinylacetát (polyvinyl acetate - PVA), jsou velmi často používané, ale kolik je typů papíru, tolik typů apretur je použito. Povrchové vrstvy též mohou být hlazeny, aby se na papír lépe psalo. Struktura neupraveného papíru je drsná, a proto se pro dosažení větší hladkosti používají povrchové vrstvy sestávající z latexu nebo jiných pojiv a plnidel, jako jsou kaolin nebo uhličitan vápenatý. Lesklé, hedvábné nebo kamínkové papíry, jako časopisecký papír (pro vnitřní stránky), se vyrábějí tímto způsobem. Lesklého efektu (např. na obálkách módních časopisů) se dosáhne na konci tiskového procesu, lakováním nebo laminováním, a není tedy vlastností papíru. Jiné přísady se používají pro rozšíření různých vlastností papíru, nejčastějšími z nich jsou optické zjasňovače (OZP), které dodávají papíru modrý odstín. Dalšími přísadami mohou být plnidla, klížidla, retenční prostředky,odpěňovače a další, které dodávají papíru vzhled a požadované vlastnosti. „Granitový papír“ je název papírové suroviny obsahující velmi jemná obarvená vlákna buď z látky nebo z papíru.

Sušení

Papír se suší i několikrát během výroby (suchý papír je mnohem pevnější než vlhký, proto je lepší papír usušit a předejít tak jeho protržení a zastavení produkční linky).

Recyklace papíru

Auto na svoz tříděného papíru v Olomouci

Papír patří mezi recyklovatelné materiály. V Česku se na jeho třídění používá modrý kontejner. Na označení papírových obalů vhodných k recyklaci se používá standardní recyklační symbol s číslem uvnitř nebo s označením PAP podle normy ČSN 77 0052-2. Jedná se o vlnitou lepenku (číslo 20), hladkou lepenku (číslo 21) a papír (číslo 22-39)[3]. Papíry vhodné k recyklaci jsou: kancelářský papír, sešity, noviny, časopisy, reklamní letáky, krabice, kartony a lepenka. Papíry nevhodné k recyklaci jsou: mokré, mastné a znečištěné papíry, voskový a uhlový papír (kopírák), termopapír, použité papírové kapesníky, hygienické vložky, obvazy, obaly ze směsi papíru a jiného materiálu, například obaly Tetra-pak obsahují také hliníkovou a polyetylenovou fólii.

Bibliografie

  • HLAVÁČEK, Ivan - KAŠPAR, Jaroslav - NOVÝ, Rostislav. Vademecum pomocných věd historických. 2. vyd. Jinočany: H&H, 1994. ISBN 80-85467-47-X. s. 29-32
  • KAŠPAR, Jaroslav. Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím. 2. vyd. Praha: SPN, 1979. s. 25-30

Související články

Literatura

  • WINTER, Zikmund. Český průmysl a obchod v 16. věku. Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913. Dostupné online. Kapitola Papír, s. 595-598.  

Reference

  1. ↑ KINDERSLEY, Dorling. 1001 otázka a odpověd. 1. vyd. Bratislava : TIMY spol. s.r.o., 1996. ISBN 80-88799-24-4. S. 32 a 60.  
  2. ↑ Cesta papíru [online]. Ministerstvo zahraničí ČR, [cit. 2009-11-12]. Dostupné online.  
  3. ↑ Jak správně třídit odpad - papír

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Papír
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Papír
Citováno z „http://www2000.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Pap%C3%ADr“