Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Operace Entebbe

Z Multimediaexpo.cz

Operace Entebbe
Konflikt: Arabsko-izraelský
Entebbe Uganda Airport Old Tower1.jpg
Stará budova terminálu mezinárodního letiště Entebbe na fotografii z roku 2008.
Trvání: 4. července 1976
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Mezinárodní letiště Entebbe, Uganda
Casus belli: Únos letadla Air France a zajetí izraelských rukojmí
Výsledek: Mise úspěšná, většina rukojmích osvobozena
Změny území:
Strany
Izrael Vlajka LFOP LFOP
Vlajka Revolučních buněk Revoluční buňky
Uganda
Velitelé
Moše „Muki“ Betser Vlajka LFOP Wadja Hadád
Vlajka Revolučních buněk Wilfried Böse
Idi Amin
Síla
přibližně 100
členové komanda, letecká obsluha a podpůrná obsluha 		neznámá
Ztráty
zabit Jonatan Netanjahu
zraněno 5 členů komanda
zabiti 4 rukojmí
zraněno 10 rukojmí 		zabito 7 únosců
zabito 45 ugandských vojáků
zničení ugandského válečného letectva
{{{poznámky}}}

Operace Entebbe známá také jako Operace Blesk (Operation Thunderbolt) (hebrejsky: כדור הרעם, Kadur ha-ra'am‎) či jako Operace Jonatan (מבצע יונתן, Mivca Jonatan‎) byla záchranná protiteroristická akce na osvobození rukojmí unesených palestinskými teroristy, kterou provedla speciální jednotka izraelské armády Sajeret Matkal v noci ze 3. na 4. července 1976 (6. Tamuz 5736) na letišti Entebbe v Ugandě. Rukojmí byli pasažéři letu společnosti Air France z Tel Avivu do Paříže. Původní kódové označení izraelské armády bylo Operace Blesk (nebo Operace Kulový blesk). Mise však byla zpětně přejmenována na Operaci Jonatan, k uctění památky padlého velitele zásahové jednotky Sajeret Matkal, podplukovníka Jonatana „Joniho“ Netanjahua, který byl během mise zabit. Ze 104 rukojmích byli čtyři zabiti a pět členů izraelského komanda bylo zraněno.

Obsah

Únos

Únos letounu naplánoval vůdce radikální palestinské teroristické organizace Lidová fronta pro osvobození Palestiny (LFOP) Dr. Wadja Hadád.[1] Za oběť zvolil dopravní letoun společnosti Air France na lince Tel Aviv – Paříž. Při mezipřistání tohoto letu 23. června v Athénách na palubu nastoupil německý „manželský pár“ (členové organizace Revoluční buňky) a dva Palestinci.[1] Osm minut po startu letadla jej ovládli a zajali všech 254 cestujících a posádku. Následně pak odklonili směr letu do libyjského Benghází, kde doplnili palivo. Poté odletěli na letiště Entebbe do Ugandy, kde vládl sympatizující diktátor Idi Amin. Ten se následně stal prostředníkem mezi teroristy a izraelskou vládou.[1] 29. června oznámil Amin izraelské vládě, že teroristé požadují propuštění 53 odsouzených palestinských teroristů a jejich odlet do Entebbe, jinak budou rukojmí zabiti. Na výzvu reagovali tehdejší premiér Jicchak Rabin a ministr obrany Šimon Peres tak, že jsou ochotni vyjednávat. Mezitím izraelské komando Sajeret Matkal začalo připravovat vyhodnocování možné záchranné akce. Ta se ukázala být reálnou poté, co bylo ultimátum teroristů posunuto o 72 hodin a bylo propuštěno přibližně 150 neizraelských cestujících.[1] Propuštění bylo nabídnuto i posádce letadla, ta se však rozhodla dobrovolně zůstat s izraelskými zajatci.[2] Během získaných tří dnů mohlo izraelské komando naplánovat akci. Výhodou pro ně bylo také to, že agenti Mosadu podrobili navrátivší rukojmí v Paříži výslechu a vyzvěděli od nich přesné informace o rozmístění rukojmích, únosců a ugandských vojáků.[1] Další výhodou bylo, že Izrael vlastnil plány budovy, v níž teroristé drželi rukojmí, jelikož budovu postavila izraelská stavební společnost.[2] Vojáci pak 3. července seznámili Rabina a Perese se svým plánem, který byl přijat.

Národnosti unesených

NárodnostPasažéřiPosádkaCelkem
Belgie404
Dánsko202
Francie421254
Itálie909
Izrael84084
Japonsko101
Jižní Korea101
Německo101
Řecko25025
Spojené království30030
Spojené státy americké32032
Španělsko505
Celkem24812260

Záchranná mise

Letiště Entebbe

Záchranná mise čítající zhruba 200 izraelských vojáků, odletěla 3. července ve 3 hodiny z egyptského Šarm aš-Šejchu. Její součástí byly čtyři izraelské vojenské letouny C-130 Hercules a velitelský letoun Boeing 707.[3] Letouny letěly sedm hodin podél východoafrického pobřeží. Poté se první Hercules zavěsil za pravidelný britský nákladní let, aby nebyl zpozorován řídící věží v Entebbe.[3] Z letounu byla vysazena parajednotka, která pro potřeby zbylých letounů na ranvej umístila přenosná přistávací světla. První letoun pak zajel do tmavého kouta letiště, kde z něj zbylí vojáci vyložili černý Mercedes a dva Land Rovery, které byly upraveny tak, aby odpovídaly vzhledu vozu prezidenta Amina a jeho doprovodu.[3] Tři auta se ihned vypravila k budově s rukojmími, vojáci vtrhli dovnitř, zabili šest teroristů držících stráž a rukojmí přepravili do letounu. Mezitím nad oblastí kroužil velitenský Boeing 707, který po přesunu rukojmích dal instrukce k přistání zbylých tří letounů Hercules.[3] Z těch bylo vyloženo několik obrněných aut a vojáci a následně odrazili ugandské vojáky. Celý přepad trval od přistání prvního letounu, do jeho odletu se zachráněnými rukojmími 57 minut.[3] O 42 minut později z letiště Entebbe odstartoval poslední letoun Hercules. Letouny měly na cestě do Izraele mezipřistání v Keni, kde doplnily palivo. Během akce byli zabiti 4 rukojmí (ze 104) a podplukovník Sajeret Matkal – Jonatan Netanjahu. Zraněno pak bylo 5 členů komanda a 10 rukojmích. Jelikož zde byla možnost, že by Uganďané podporující únosce mohli chtít bezbranné dopravní letouny pronásledovat a sestřelit, zvláštní skupina přepadového komanda během akce zničila 11 stíhacích letounů MiG-17, které se nacházely na letišti a představovaly prakticky celé ugandské válečné letectvo.

Související články

Bibliografie

  • DUNSTAN, Simon. Blesková operace izraelských speciálních jednotek: útok na letiště Entebbe v roce 1976. Praha : Grada, 2010. 64 s. ISBN 978-80-247-3402-6.  
  • Hastings, M. Yoni, Hero of Entebbe Bantam Doubleday Dell Publ., 1979. ISBN 0-385-27127-1
  • HERZOG, Chaim. Arabsko-izraelské války. Praha : Lidové noviny, 2008. 617 s. ISBN 978-80-7106-954-6.  
  • Netanjahu, I. Yoni's Last Battle: The Rescue at Entebbe, 1976, Gefen Books. ISBN 965-229-283-4
  • Netanjahu, I. Entebbe: A Defining Moment in the War on Terrorism: The Jonathan Netanyahu Story, New Leaf Press, 2003. ISBN 0-89221-553-4
  • Netanyahu, J., Netanjahu, B., Netanjahu, I. Self-Portrait of a Hero: From the Letters of Jonathan Netanyahu, 1963-1976, Warner Books, 1998. ISBN 0-446-67461-3
  • Netanjahu, J. The Letters of Jonathan Netanyahu, Gefen Books, 2001. ISBN 965-229-267-2
  • Stevenson, W. Ninety Minutes at Entebbe, Bantam Books, 1976. ISBN 0-553-10482-9
  • Richler, M. Solomon Gursky Was Here, Penguin Books, 1989, pp. 539–41. ISBN 0-14-011608-7

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 SACHAR, Howard M.. Dějiny Státu Izrael. Praha : Regia, 1999. ISBN 80-902484-4-6. S. 622.   [Dále jen: SACHAR, H.M. Dějiny Státu Izrael.]
  2. ↑ 2,0 2,1 ERETZ.CZ. 6. Tamuz [online]. [cit. 2008-03-30]. Dostupné online.  
  3. ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 SACHAR, H.M. Dějiny Státu Izrael. S.623

Externí odkazy


Citováno z „http://www2000.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Operace_Entebbe“