Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Ombudsman

Z Multimediaexpo.cz

Ombudsman je mimosoudní kontrolní úřad, který je státem pověřen k řešení stížnosti jednotlivců na jednání veřejné správy. Slovo i institut vznikl ve Švédsku, kde byl ombudsman pověřen králem dbát na správné chování úředníků. V roce 1809 se institut ombudsmana dostal do švédské ústavy. Hromadného rozšíření se ombudsman dočkal až v druhé polovině 20. století. V současné době je tento institut v různých formách rozšířen téměř ve 100 státech světa. Parlamentní (tzv. pravý) ombudsman má tyto znaky:

  • je volen parlamentem
  • měl by být politicky nezávislý
  • nemá oprávnění rušit či měnit státní rozhodnutí
  • může provádět vlastní šetření

Parlamentní ombudsman může mít všeobecnou nebo jen regionální působnost. Může se také specializovat jen na určitou oblast. V některých zemích je institut ombudsmana oblíbený natolik, že existují i na nižších úrovních státu, samosprávy či dokonce mimo státní struktury (ve firmách, v Česku ho má například Česká spořitelna).

Obsah

Ombudsman v České republice – Veřejný ochránce práv

Veřejný ochránce práv působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí (viz níže), pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod.

Tento úřad se sídlem v Brně byl zřízen na základě zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv. Vláda původně navrhovala sídlo v Praze, ale poslankyně Miroslava Němcová (ODS) navrhla změnu sídla do Brna, což bylo za podpory moravských poslanců Zdeňka Koudelky (ČSSD), Dalibora Matulky (KSČM), Ladislava Šustra (KDU-ČSL) a dalších Poslaneckou sněmovnou přijato. Standardně bývá hlavní význam ombudsmana spatřován v tom, že zlepšuje vztah mezi občanem a státní mocí. V tomto vztahu však nepůsobí jako oponent státních institucí, ale měl by být prostředníkem v tomto vztahu tak, aby pomáhal napravovat vzniklé chyby. K úspěšnému fungování je však nezbytné, aby si státní správa byla vědoma své omylnosti a brala v potaz jeho doporučení a připomínky.

Působnost

Působnost ochránce se vztahuje na:

Naopak se výslovně nevztahuje na:

Pravomoci

Ochránce má možnost provádět nezávislá šetření v daných věcech a provádí nápravu chyb veřejné správy pomocí neformálních návrhů či doporučení a zejména pak prostřednictvím veřejného tlaku na dané instituce, kdy má možnost veřejně vyzvat instituce, které pochybily, k nápravě. Krajním prostředkem je možnost návrhu zahájení soudního jednání. Nemá však právo rušit či měnit rozhodnutí úřadů a vstupovat do soudních sporů. Také nemůže být považován za odvolací instanci a nemůže ovlivnit výkon soudní moci.

Podnět

Veřejný ochránce práv jedná na základě

Podnět lze podat písemně či ústně do protokolu. Obsahem podnětu by měly být zejména osobní údaje stěžovatele, vylíčení podstatných okolností případu, kdy jsou žádoucí doklady o jeho průběhu ve formě kopií dokumentů a dokumentace komunikace s jinými úřady a doklad o neúspěšné žádosti o nápravu. Podněty k ombudsmanovi jsou zproštěny poplatků.

Obsazení úřadu

Veřejného ochránce práv a jeho zástupce volí na 6 let Poslanecká sněmovna z návrhů prezidenta a Senátu. Odbornými zaměstnanci jsou asistenti veřejného ochránce práv.

Veřejný ochránce práv

  1. JUDr. Otakar Motejl (18. prosince 2000 – 9. května 2010)
  2. JUDr. Pavel Varvařovský (od 7. září 2010)

Zástupce veřejného ochránce práv

  1. Anna Šabatová (2001-2007)
  2. Jitka Seitlová (od 2007)

Reference

Externí odkazy


Citováno z „http://www2000.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Ombudsman“