Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !
Nedohub zlatovýtrusný
Z Multimediaexpo.cz
Nedohub zlatovýtrusný (Hypomyces chrysospermus), též nedohub zlatovýtrusý či prašnička zlatožlutá[1] je parazitická vřeckovýtrusná houba rostoucí na hřibech, kde vytváří bělavý, zlatožlutý nebo žlutohnědý povlak. Je rozšířený v Evropě a Severní Americe, ale také v západní Austrálii. Na rozdíl od příbuzné houby Hypomyces lactifluorum je nejedlý.
Obsah |
Taxonomie
Nedohub zlatovýtrusný byl poprvé popsán francouzskými mykology bratry Louisem René a Charlese Tulasnem v roce 1860. Druhové jméno je odvozeno ze starořeckého chryse- "zlatý", a sperma "semeno".[2]
Nedohub zlatovýtrusný patří do rodu parazitických vřeckovýtrusných hub, jejichž druhy infikují různé druhy hub. Například H. lactifluorum napadá houby z čeledi holubinkovitých (Russulaceae), H. copletus a H. transformans klouzky (Suillus), H. melanocarpus především hřib žlučník, jiné nedohuby postihují širší škálu hub.[3]
Popis
Nedohub zlatovýtrusný infikuje hřiby, zpočátku tvoří tenkou bělavou vrstvu, která poté zezlátně a nakonec nabývá červenohnědý puchýřkovitý vzhled. Maso hřibu měkne a ve třetí fázi napadení hnije. Tento nedohub může napadat jeden nebo více druhů hřibů, ale také čechratky a kořenovce.[4]
Výtrusy jsou oválné a v bílé fázi mají hladký povrch. Měří 10-30 μm na délku a mají průměr 5–12 μm. Ve žluté fázi mají strupovitou, tlustští stěnu a kulatý tvar s průměrem 10–25 μm. Tyto dvě fáze jsou asexuální, sexuální je až fáze třetí, konečná. Tehdy jsou výtrusy válcovité, mají délku 25–30 μm a průměr 5–6 μm.[4]
Rozšíření a výskyt
Hypomyces chrysospermus je rozšířen v Severní Americe[4] a v Evropě, ke je hojný.[5] Běžně je rozšířen také v jihozápadní části západní Austrálie, kde se objevuje v lesích a pobřežní vegetaci.[6]
Jedlost
Nehodub zlatovýtrusný není jedlý a může být jedovatý.[4][5]
Reference
- ↑ BioLib - Hypomyces chrysospermus (nedohub zlatovýtrusný)
- ↑ Liddell, Henry George and Robert Scott. A Greek-English Lexicon (Abridged Edition). United Kingdom: Oxford University Press, 1980. ISBN 0-19-910207-4.
- ↑ Douhan GW, Rizzo DM. Host-parasite relationships among bolete infecting Hypomyces species. Mycological Research. 2003, roč. 107, čís. Pt 11, s. 1342–49. PMID 15000236.
- ↑ 4,0 4,1 4,2 4,3 ARORA, David. Mushrooms demystified: a comprehensive guide to the fleshy fungi. 2nd. vyd. Berkeley: Ten Speed Press, 1986.
ISBN 0-89815-169-4. S. 883. - ↑ 5,0 5,1 Roger Phillips. Mushrooms. [s.l.]: Pan MacMillan, 2006. ISBN 0-330-44237-6. S. 352.
- ↑ ROBINSON, Richard. Fungi of the South-West Forests. Perth, Western Australia: Department of Conservation and land Management, 2003.
ISBN 0-730-75528-2. S. 68–69.
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |