Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Mlhovina Tarantule

Z Multimediaexpo.cz


Mlhovina Tarantule (známá také jako 30 Doradus, NGC 2070) je velmi velká, pouhým okem viditelná emisní mlhovina[1]. Nachází se v severovýchodní části Velkého Magellanova oblaku, jde o nejjasnější objekt v této nepravidelné galaxii[1]. Název dostala podle svého vzhledu, připomíná pavouka – tarantuli. Nejprve byla kategorizována jako hvězda, že jde o mlhovinu určil 5. prosince 1751 francouzský astronom Nicolas Louis de Lacaille.[2]

Je součástí rozsáhlého komplexu ionizovaného vodíku o hmotnosti asi 800 000 M. Její skutečný rozměr je přibližně 1000 ly. Jde o tak rozsáhlý objekt, že pokud by se tato mlhovina nacházela od Sluneční soustavy stejně daleko jako známá Mlhovina v Orionu, pokrývala by na nebeské sféře oblast asi 30° (60 měsíčních úplňků)[3].

Vodík v mlhovině je ionizován horkými a mladými hvězdami a modrými veleobry v jejím jádru. Součástí mlhoviny je řada mladých hvězdokup, v mlhovině se také nachází nejaktivnější oblast překotného zrodu hvězd v celé Místní skupině galaxií[1].

V roce 1987 na okraji hvězdokupy vzplála supernova SN 1987A – první blízká supernova pozorovaná moderní technikou[1].

Hvězdokupa R136

Centrální část mlhoviny Taratula. Mozaika 15 snímků z Hubbleova vesmírného dalekohledu (NASA/ESA)

V mlhovině Tarantule se, kromě mnoha jiných, také nachází velmi mladá hvězdokupa R136. V září roku 2001 v ní objevili astronomové Philip Massey, Laura R. Penny a Julia Vukovich hvězdu, která byla v té době považována za nejtěžší známou ve vesmíru. Tato hvězda spektrální třídy O3 je jedna ze složek spektroskopické a zákrytové dvojhvězdy R136-38. Pomocí spektrografu umístěném na Hubbleově vesmírném dalekohledu byly přesně změřeny parametry vzájemného oběhu obou složek této dvojhvězdy a z nich pak byla přesně určena jejich hmotnost. Hmotnost větší hvězdy v tomto páru byla určena na 56,9 ± 0,6 M, její průměr je asi devětkrát větší než průměr Slunce (t.j. asi 12,6×106 km), její povrchová teplota 50 000 °K. Slabší složkou této dvojhvězdy je hvězda spektrální třídy O6 s průměrem 6,4 slunečních průměrů a teplotou 42 000 °K. Oběžná doba je tři dny a devět hodin.[4][5]

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 KLEZCEK, Josip. Velká encyklopedie vesmíru. 1. vyd. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0906-X. S. 496.
  2. Záznam v databázi SEDS (anglicky)
  3. Chybná citace Chyba v tagu <ref>; citaci označené astro není určen žádný text
  4. Instatntní astronomické noviny, Nejtěžší známá hvězda [online]. 2007-05-08. Dostupné online.  
  5. The Astrophysical Journal; Massey, Penny, & Vukovich, R136 Massive Binaries [online]. 2007-05-08. Dostupné online.  

Externí odkazy