Miloš Kopecký

Z Multimediaexpo.cz

Miloš Kopecký

Miloš Kopecký (* 22. srpna 1922, † 16. února 1996) byl český herec a člen činohry Divadla na Vinohradech.

Vystupoval často ve filmu i v televizi, většinou v komediálních padoušských postavách. Nezapomenutelné jsou jeho postavy zlotřilého královského rádce (Pyšná princezna), pistolníka Hoga Foga (Limonádový Joe), Barona Prášila (Baron Prášil), polního kuráta Katze (Dobrý voják Švejk), pana Voka (Svatby pana Voka), Jana Lucemburského (Slasti otce vlasti), dr. Strossmayera (Nemocnice na kraji města) a mnoho jiných drobných i větších postav. Počátkem osmdesátých let moderoval protiemigrantský a prorežimní seriál Československé televize Krok do neznáma. Objevný byl jeho Harpagon v Molierově Lakomci, kterého nehrál jako uslintaného shrbeného stařečka (jako většina ostatních herců), nýbrž jako plnokrevného muže v nejlepších letech, který sice trpí stihomamem, ale jde cílevědomě a nemilosrdně za svými cíli. Jedna z jeho posledních velkých rolí na divadle byl Shakespearův Richard III.

Život

Miloš Kopecký se narodil v Praze jako maminčin mazlíček a v mnoha věcech byl prý typickým Pražákem. „Narodil jsem se v meziválečném čase před velkou světovou krizí a jediné hezké, co se o té době dá říct, je to, že jsem se v ní narodil já,“ přiznal s humorem sobě vlastním Miloš Kopecký. Od raného dětství mu připadal svět jako veliký, báječný dort, ze kterého by si rád ukousl to největší sousto. „Svět byl pro mne něco tajuplného, romantického a báječného. Veliké vzrušení jsem pociťoval, když jsem viděl večer různými reklamami osvícené Václavské náměstí. Vyrůstal jsem ale v ryze praktickém světě,“ přiznal. Nenáviděl školu, nerad sportoval, chodil „za Sokol“, nikdy se nepral a cítil se slabý a zbabělý. Otec byl obchodník - kožešník a přál si, aby jediný syn pokračoval v jeho šlépějích. „Být bohatý jsem si moc přál, ale ne jako obchodník. To jsem zase radši chudý.“ Přesto na začátku nacistické okupace sedával mladý Miloš v otcově dílně a učil se kožešnickému řemeslu. Volání divadla bylo nakonec ale silnější. „Velmi nerad na to vzpomínám. Jenom vím, že jsem neposlechl a nevyhověl otcovu přání, který byl kožešníkem a chtěl, abych ním byl i já.

Za nacistické okupace jsme založili takzvaný Kolektiv mladých umělců Tvar. Byl to údajně recitační sbor, ale neměli jsme divadelní koncesi a proto jsme hráli na koncesi literárních večerů. Drápkem uvíznut byl chycen ptáček celý. Od té doby jsem už nedělal nic jiného, než že jsem vystupoval. Tak jsem se dostal k divadlu, filmu a posléze i k televizi. Vždy mne lákal hlavně život a pokud vás láká život, musíte si položit otázku, co uděláte proto, abyste na něj měl. Čím si chcete vydělávat,“ přiznal Miloš Kopecký, který má na svém kontě kromě divadla i stovky televizních a filmových rolí.

„Archív si ale nevedu, nejsem si sám sobě archivářem. Nesleduji to. Mnohé si pamatuju a co si nepamatuju, asi není vhodné k zapamatování,“ tvrdil jen pár týdnů před smrtí Miloš Kopecký. Velký herec, kterému v koncentračním táboře zemřela matka a první dcera spáchala manifestační sebevraždu. On sám trpěl mnohdy až neskutečnými tíživými depresivními stavy, které mu způsobovala jeho nemoc - maniodepresivní psychóza. Pár dnů tak se málem vznášel v euforii, ale týdny a měsíce utápěl v neskutečných depresích. Miloval ho téměř celý národ a jen málokdo věděl o jeho pobytech na psychiatrických odděleních.

Mistr Kopecký zemřel v pátek 16. února 1996 v půl čtvrté odpoledne v pražské bohnické psychiatrické léčebně.

Jeho první ženou byla herečka Stella Zázvorková, s níž měl dceru Janu, která spáchala demonstrativní sebevraždu. Druhou ženou byla Kateřina Soukupová, třetí Jana Lichtenbergová a od roku 1966 byl počtvrté ženatý s Janou Křečkovou, se kterou má dceru Barboru.

Divadelní angažmá od roku 1939: za okupace Kolektiv mladých umělců Tvar, po osvobození Divadlo Větrník, Divadlo satiry, Realistické divadlo, Národní divadlo, Městská divadla pražská, Armádní umělecké divadlo, Hudební divadlo v Karlíně a od roku 1965 byl členem Vinohradského divadla. Rovněž vystupoval v divadlech Semafor a ABC (po boku J. Wericha a M. Horníčka). Hrál v dlouhé řadě zábavných pořadů, inscenací a televizních filmů. Jeho nejpopulárnější televizní postavou se bezesporu stal dr. Štrosmajer v seriálu Nemocnice na kraji města. Miloš Kopecký rovněž účinkoval v rozhlase, namlouval alba a kazety (Když se směje…) a napsal knihy Co za to stálo… (1993) a Já?, která vyšla až po jeho smrti v roce 1996. Z filmů: Pyšná princezna, Byl jednou jeden král, Dobrý voják Švejk, Baron Prášil, Limonádový Joe, Bílá paní, Svatby pana Voka, Zítra to roztočíme, drahoušku…!, Adéla ještě nevečeřela, Já už budu hodný dědečku!, Jak napálit advokáta, Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, Prodloužený čas, Čarovné dědictví, Tajemství hradu v Karpatech a řada dalších.

Miloš Kopecký ve filmu

1952 – Pyšná princezna
1954 – Cirkus bude
1954 – Nejlepší člověk
1954 – Stříbrný vítr
1955 – Byl jednou jeden král
1955 – Jan Žižka
1955 – Psohlavci
1956 – Dobrý voják Švejk
1957 – Dědeček automobil
1958 – Hvězda jede na jih
1958 – O věcech nadpřirozených
1961 – Baron Prášil
1961 – Muž z prvního století
1962 – Kočár nejsvětější svátosti (TV)
1963 – Král Králů
1964 – Limonádový Joe aneb Koňská opera
1965 – Bílá paní
1967 – Přísně tajné premiéry
1969 – Já, truchlivý bůh
1969 – Slasti Otce vlasti
1969 – Trapasy (TV)
1970 – Svatby pana Voka
1970 – Zabil jsem Einsteina, pánové!
1970 – Pane, vy jste vdova!
1971 – Alfons Karásek v lázních (TV)
1971 – Hry lásky šálivé
1971 – Slaměný klobouk
1971 – Vražda v hotelu Excelsior
1971 – Sedm žen Alfonse Karáska (TV)
1972 – Lakomec (TV)
1973 – Noc na Karlštejně
1974 – Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách
1976 – Zítra to roztočíme, drahoušku…
1977 – „Nemocnice na kraji města“
1977 – Adéla ještě nevečeřela
1979 – Božská Ema
1979 – Causa králík
1979 – Já už budu hodný, dědečku!
1981 – Křtiny
1981 – Tajemství hradu v Karpatech
1982 – Srdečný pozdrav ze zeměkoule
1983 – Anděl s ďáblem v těle
1983 – Tři veteráni
1984 – „Bambinot“
1984 – Prodloužený čas
1985 – Čarovné dědictví
1986 – Zkrocení zlého muže
1987 – Poslední leč Alfonse Karáska (TV)
1988 – Anděl svádí ďábla
1989 – Utopím si ho sám (TV)
1993 – „Uctivá poklona, pane Kohn“

Externí odkazy

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii