Městské divadlo Brno

Z Multimediaexpo.cz

Městské divadlo Brno (zkratka MdB) je repertoárové divadlo v Brně se zaměřením na činoherní a hudební, především muzikálovou produkci.^[1] Jeho ředitelem je Stanislav Moša^[2], šéfem muzikálu Petr Gazdík^[3] a šéfem zpěvohry Igor Ondříček^[4]. Divadlo se nachází na Lidické ulici v Brně-středu, kde má dva hrací prostory: Činoherní scénu s maximální kapacitou 365 míst a Soudobou hudební scénu s maximální kapacitou 680 míst.^[5][6] Svou zkratku MdB začalo divadlo používat v polovině devadesátých let dvacátého století. Logo divadla, které představuje černý klíč na bílém pozadí, bylo vytvořeno roku 1995 výtvarníkem Jakubem Stejskalem. Tímto svým pomyslným klíčem se divadlo odemyká svým divákům a zároveň herci odemykají srdce a myšlení svého publika (za touto myšlenkou stojí sám ředitel divadla Stanislav Moša).^[7] Historie divadla sahá až do roku 1945, kdy tehdejší absolventi brněnské konzervatoře založili Svobodné divadlo, jehož prvním ředitelem se stal Milan Pásek. Velkou změnou pro soubor, nesoucí od roku 1954 název Divadlo bratří Mrštíků, bylo stěhování z Jakubského náměstí do Lidické ulice v roce 1965. Do poloviny sedmdesátých let dvacátého století zažívalo divadlo vzestup, poté došlo ke stagnaci. Ke konci osmdesátých let dvacátého století zasahovali do jeho chodu velkou měrou představitelé města, kteří spojili tři soubory, Divadlo bratří Mrštíků, Satirické divadlo Večerní Brno a Loutkové divadlo Radost, do souboru jediného. Toto spojení však nefungovalo a 1. února 1991 se Divadlo bratří Mrštíků osamostatnilo.^[8] Po roce 1989 nastala nová éra. Roku 1992 se stal ředitelem současný ředitel Stanislav Moša, který musel řešit ekonomickou krizi a provedl hned několik změn. Současný název Městské divadlo Brno získalo divadlo 25. června 1996. V letech 1995-2005 došlo k mnoha změnám jak z hlediska stavebního, tak z hlediska repertoárového.^[9]

Obsah 1 Historie 1.1 Počátky brněnské činohry 1.2 Vznik Městského divadla Brno 1.2.1 Počátky Městského divadla Brno 1.2.2 Devadesátá léta Městského divadla Brno 2 Současnost 2.1 Nová hudební scéna 2.2 Činoherní scéna 2.3 Chodník slávy 3 Známí tvůrci 4 Soubor Městského divadla Brno 4.1 Herci a herečky 4.2 Orchestr MdB 5 Repertoár 5.1 Muzikály 5.2 Odehraná činohra 5.3 Aktuální činohra 6 Odkazy 6.1 Reference 6.2 Literatura 7 Externí odkazy

Historie

Počátky brněnské činohry

Po roce 1918 v Československu rapidně vzrostl zájem o divadlo. Nejlépe na tom byla Praha, která měla hned několik divadelních scén. V Brně byl kulturní vývoj značně nerovnoměrný. Centrem kultury se stalo Národní divadlo v Brně, kde byl po válce prvním divadelním dramaturgem Jiří Mahen. Roku 1929 vzniklo Divadelní studio, které se zabývalo kulturou na základě dosažených výsledků domácích i zahraničních scén.^[10] Okupace znamenala pro všechna brněnská divadla velkou ránu. Činoherní produkce se přenesla do nově zřízeného divadla Komorní hry radosti ze života, které založil Rudolf Walter. Po skončení druhé světové války nastaly snahy o vzkříšení upadající kultury v Brně. Vzniklo tedy Svobodné divadlo založené studenty brněnské konzervatoře. Jeho prvním uměleckým šéfem se stal Milan Pásek, ale po několika letech ho vystřídal Rudolf Walter. 4. ledna 1946 zde byla jako první hra uvedena Nezvalova Manon Lescaut.^[10]

Vznik Městského divadla Brno

Počátky Městského divadla Brno

Tehdejší Svobodné divadlo na Falkensteinerově ulici bylo založeno po válce v létě roku 1945, zasloužili se o to lidé okolo režiséra Milana Páska, nápad podpořil i profesor Jiří Kroha. Od svých počátků k sobě divadlo táhlo hlavně mladé umělce, kteří se už dlouho snažili o založení druhé činoherní scéně ve městě (kromě Mahenova divadla), kde by bylo možné provozovat hry současných autorů v současném stylu. Během zkušebních tří letních měsíců se odehrála premiéra pěti her, do června 1946 soubor nového divadla nastudoval dalších 15 her. Do konce sezóny v roce 1949 soubor nastudoval celkem 71 her.^[11] Další události změnily název divadla na Městské a oblastní divadlo, později na Krajské oblastní divadlo a konečně v roce 1962 se odehrála změna názvu divadla na Divadlo bratří Mrštíků.^[12] V této době divadlo sídlilo na Jakubském náměstí, kde nyní sídlí Divadlo Bolka Polívky. Socialistické vedení státu však dále zasahovalo do řízení této kulturní instituce. V roce 1988 bylo Divadlo bratří Mrštíků nařízením sloučeno s žánrově dosti odlišnými soubory divadel Večerní Brno (satirické divadlo) a loutkového divadla Radost. Brzy přišla Sametová revoluce, která další pochybné nakládání s brněnskými divadly zastavila. Do čela Divadla bratří Mrštíků (DbM), přejmenovaného na Městské divadlo Brno (MdB), byl v roce 1990 zvolen Jan Kolegar. V roce 1992 se stal ředitelem Stanislav Moša, dosavadní režisér, dramatik a od roku 1990 také umělecký šéf činohry. Pod Mošovým vedením proběhla celková rekonstrukce nevyhovujících prostor bývalého kina na Lidické ulici (dnešní Činoherní scéna).^[11]

Devadesátá léta Městského divadla Brno

Od roku 1995 prošlo MdB několika změnami, např. změny prostoru se zákoutím se šatnami, bufetem a výstavní galerií. Největší změnou však byla úprava divadelního prostru. Změny se neděly jen z hlediska prostoru, oživil se také herecký soubor.^[13] V devadesátých letech se Městské divadlo Brno soustředilo hlavně na kvalitní muzikálovou produkci, přičemž využívalo absolventů oboru Muzikálové herectví JAMU. Vznikají tu jak díla autorská (Sny svatojánských nocí – 1991, Bastard – 1993, Legenda – 1995, Babylon – 1998 a další), tak i inscenace světových muzikálů (West Side Story – 1996, upravená My Fair Lady (ze Zelňáku) – 1999 a další). Kromě toho divadlo nadále rozšiřuje repertoár o činoherní inscenace, a to komediální i vážné, klasické i moderní. Z upadající scény, která měla velkou nouzi o diváky, se během devadesátých let stalo jedno z nejúspěšnějších divadel nejen v Brně, ale v rámci celé republiky.^[11] V roce 2004 se pod křídla MdB dostala brněnská zpěvohra, jež dříve spadala pod Národní divadlo Brno. Byl tak vytvořen herecký soubor dělený na 3 sekce: činohra, muzikál a zpěvohra. Divadlo má také svůj balet, sbor a orchestr. V říjnu roku 2004 byla ve dvoraně na Lidické ulici, v těsném sousedství s Činoherní scénou, otevřena zcela nová budova Soudobé hudební scény. Tento druhý hrací prostor disponuje větším hledištěm i jevištěm a mnoha technickými vymoženostmi, umožňujícími uvádění náročných zahraničních muzikálových produkcí. Soudobá hudební scéna zahájila premiérou muzikálu Hair (Vlasy) a od svého vzniku hostila kromě světových i původních muzikálů na repertoáru divadla (Fame, Jesus Christ Superstar, Šumař na střeše, Čarodějky z Eastwicku, Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, Oliver!, Nana, Odysseia, Marketa Lazarová, Červený a černý aj.) také různé koncerty. Díky souboru zpěvohry MdB uvádí čas od času také operety, z nichž největšího úspěchu zatím dosáhl Orfeus v podsvětí v režii Gustava Skály.^[11]

Současnost

V současnosti je možné Městské divadlo Brno řadit k divadlům s velmi kvalitním hereckým souborem a širokou diváckou obcí. Zaměřuje se na uvádění děl rozmanitých žánrů hudebních i činoherních, avšak velký prostor je věnován především dílům zcela novým, často psaným přímo pro MdB (mezi autory takových her a muzikálů patří Stanislav Moša či Milan Uhde jako dramatici a Petr Ulrych, Zdeněk Merta či Miloš Štědroň coby skladatelé).^[14] Často jsou zde hrána také méně známá díla klasických autorů, jako Znamení kříže od Pedra Calderóna de la Barcy (Činoherní scéna MdB, premiéra 2005).^[11] Divadlo vydává vlastní muzikálová cédéčka a DVD, měsíčně vychází časopis Dokořán (šéfredaktorem je novinář a fotograf Jef Kratochvil) ^[15], každý rok v prosinci se koná tradiční vyhlašování divácké ankety o nejoblíbenějšího herce, herečku, inscenaci a tvůrčí počin sezóny s názvem Křídla. Již po tři roky, vždy v červnu, hostí Městské divadlo Brno prestižní mezinárodní divadelní festival „DOKOŘÁN pro hudební divadlo“.^[16]

Nová hudební scéna

17. listopadu 2001 byl slavnostně položen základní kámen soudobé hudební scény Městského divadla Brno. Tento kámen byl přivezen do Brna až z Broadwaye. Jako první muzikál bylo na této nové scéně uvedeno dílo Hair (Vlasy), jehož režisérem byl Dodo Gombár. Do roku 2003 nemělo Brno takovou moderní scénu, která by umožňovala uvádění těch nejnáročnějších muzikálů. Slavnostně byla hudební scéna otevřena 2. října 2004. Největším plusem této nové scény je, že během představení je možno využívat živé hudby v podání živého orchestru.^[17] Autoři hudební scény Roman Mach a Josef Kubín vytvořili velmi členitý a různorodý objekt, který má velmi komplikovaný půdorys. Hudební scéna má dva vchody – v přízemí to je vchod ze třídy Kapitána Jaroše, druhý vstup je v prvním patře, a to z Lidické ulice.^[18] Hlediště je pojmuto jako antický amfiteátr. Kolem samotného sálu jsou umístěna dvě foyer, kde se nachází zázemí pro diváky včetně baru. Všechny vstupy do hudební scény jsou bezbariérové.^[19]

Činoherní scéna

Budova této scény byla postavena roku 1870 Heinrichem Fantou. V roce 1912 byla budova přestavěna na kino, filmová představení se zde pořádala až do roku 1953. Poté přešel objekt pod správu Mahenovy činohry Státního divadla. Vypracovaly se plány přestavby a úpravy domu tak, aby zase mohl sloužit divadlu.^[20] Vstup do budovy činoherní scény je umožněn z Lidické ulice třemi hlavními vstupy. Hlavní dominantou vestibulu je středový pilíř. Architekt prostor rozdělil na přízemní a patrovou část, o jejíž spojení se stará schodiště, které je vyrobeno z matné oceli. Do samotného sálu vede dvojice postranních přízemních vchodů. Samotné hlediště dosahuje téměř výšky místnosti.^[21]

Chodník slávy

Brněnský chodník slávy, který se nachází před Městským divadlem začal vznikat v září roku 2000, kdy poprvé otiskli své dlaně herci divadla Alena Antalová, Petra Jungmanová, Markéta Sedláčková, Zdena Herfortová, Zdeněk Junák, Karel Janský, Jiří Tomek a Ladislav Kolář.^[22] Brněnské herecké hvězdy si své dlaně při otiskování zašpinily hned dvakrát. Poprvé při slavnostním ceremoniálu, poté se vše zopakovalo v zákulisí se speciální hmotou, která zasychá během dvaceti minut. Herci si navíc mohli vybrat barvu svého betonu.^[23]

Známí tvůrci

Zdeněk Černín je režisér, který působí v MdB již od roku 1992. Mezi jeho režijní práce patří např. Heda Gablerová (1996), Othello (1996), Kean IV. a Amadeus (1997), Les (1998), Mistr a Markétka; Naši furianti (1999), Sluha dvou pánů (2000).^[24] Antonín Kurš byl český byl český divadelní režisér, herec, překladatel a pedagog. Zemřel roku 1960 v Praze.^[25] Zdenek Merta je hudební skladatel, který vystudoval Státní konzervatoř v Praze (varhany a dirigování). V posledních dvaceti letech napsal se Stanislavem Mošou šest původních muzikálů pro MdB.^[26] Stanislav Moša je režisér, dramatik a ředitel MdB. Vystudoval činoherní režii na brněnské JAMU. Jako režisér má na svém kontě více než sto dvacet inscenací v našich divadlech, ale i v zahraničí (Německo, Itálie, Slovinsko, Slovensko, Chorvatsko, Holandsko, Portugalsko, Španělsko).^[27] Gustav Skála je režisér a a choreograf, absolvent Taneční konzervatoře v Praze.^[28] Hana Burešová je česká česká divadelní režisérka, která hostuje také v tomto divadle. První prací pro MdB byla opera Kamenný host aneb Prostopášník. Mezi její další práce pro MdB patří Znamení kříže, Amfitryon, Smrt Pavla I. nebo Škola základ života.^[29]

• Miloš Štědroň je hudební skladatel. Vystudoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity.^[30]
• Milan Uhde, dramatik
• Petr Ulrych, hudební skladatel
• Rudolf Walter
• Jan Fišer
• Milan Pásek
• Libor Pleva

Soubor Městského divadla Brno

Soubor Městského divadla Brno dnes čítá 96 herců (činoherní, muzikálový, zpěvoherný a baletní soubor), kteří mají stálé angažmá.^[31] Tento soubor doplňuje velké množství mladých externistů. Zvláště brněnská JAMU zajišťuje tomuto divadlu množství profesionálně připravených mladých herců. Při takto velkých počtech herců jsou důležité alternace, které jsou tak kvalitní, že doslova nutí diváky zhlédnout představení více než jednou.^[32]

Herci a herečky

V historii účinkovali v muzikálech absolventi pražské DAMU Stanislav Zindulka a Jaroslav Kuneš, absolventi brněnské JAMU Jiří Tomek, Eva Gorčicová a Karel Janský. K absolventům brněnské JAMU, kteří byli také začínali v MdB, patří například Josef Somr a Pavel Trávníček. Ke generaci, která stačila vystudovat JAMU před vznikem muzikálového oboru, se patří také Jan Apolenář, Erik Pardus (Cena Thálie 2008 za výkon v dramatu Smrt Pavla I.) , Zdeněk Junák, Jana Musilová či Tomáš Sagher.^[33] V současné době je muzikálový soubor složen až na vyjímky z absolventů muzikálového herectví na JAMU. Patří mezi ně Alena Antalová (Cena Thálie 1999 v kategorii Talent roku), Radka Coufalová (Cena Thálie 2007 za výkon v muzikálu Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť), Stano Slovák, Dušan Vitázek (Cena Thálie za výkon v muzikálu Hair), Ivana Vaňková či Petr Gazdík (Cena Thálie 2009 za výkon v muzikálu Les Misérables (Bídníci)).^[34] Ani činoherní soubor nezaostává za tím muzikálovým. Patří do něj mimo jiné Alena Antalová, Jan Apolenář, Patrik Bořecký, Zdeněk Bureš, Zdeněk Černín, Martin Havelka, Lukáš Hejlík, Zdena Herfortová, Hana Holišová, Michal Isteník, Lenka Janíková, Eva Jedličková, Zdeněk Junák, Josef Jurásek, Ladislav Kolář, Miroslava Kolářová, Irena Konvalinová, Jaroslav Matějka, Jan Mazák, Karel Mišurec, Jana Musilová, Milan Němec, Alan Novotný, Erik Pardous, Tomáš Sagher, Markéta Sedláčková, Victor Skála, Petr Štěpán, Jiří Tomek, Ivana Vaňková, Eva Ventrubová, Pavla Vitázková a Lucie Zedníčková.^[35]

Orchestr MdB

Jedinými muzikálovými a divadelními institucemi, které v České republice zaměstnávají svůj stálý orchestr jsou Městské divadlo Brno a Hudební divadlo Karlín v Praze. Hudba ke všem muzikálům v MdB se hraje živě, proto si toto divadlo získalo oblibu u mnohých českých skladatelů jako je např. Zdenek Merta. V současnosti působí v orchestru celkem tři dirigenti a vždy jeden má funkci šéfdirigenta. Celková velikost souborů se liší představení od představení. Na stálý úvazek je zde zaměstnáno: 12 houslistů, 6 violistů, 2 violoncellisté, 3 basisté, 2 kytaristé, 2 klávesisté, 3 flétnisté, 1 hobojista, 3 klarinetisté, 2 fagotisté, 3 hráči na lesní roh, 4 trubky, 2 trombony a 5 hráčů na bicí nástroje.^[36] Asi měsíc před premiérou daného přestavení začíná orchestr se zkouškami. Nejprve nacvičuje jednotlivé party s konkrétními zpěváky, poté se pod dohledem režiséra nacvičuje hudba se všemi účastníky představení. Před premiérou proběhne ještě několik generálních zkoušek a poté veřejná generální zkouška, tzv. generálka, která je přístupná i pro veřejnost.^[37]

Repertoár

Muzikály

V MdB má tento žánr muzikál či hudební divadlo dlouholetou tradici. Jako první, z oblasti muzikálů, byly v MdB uváděny hry Osvobozeného divadla. V letech 1958-2004 vzniklo v MdB více než 56 muzikálů a hudebních her. Zde jsou představení s největším počtem repríz: Dva šlechtici z Verony (65), Kat a blázen (63), Nebe na zemi (61), Aprílová komedie aneb Cokoliv chcete (60), Osel a stín (60), Drak je drak (58).^[38] Od roku 2004, kdy MdB otevřelo Soudobou hudební scénu, probíhá produkce muzikálů zde. K nejvýznamnějším muzikálům od roku 2004 patří: West Side Story (640 repríz, stále na repertoáru), Sny svatojánských nocí (300 repríz, stále na repertoáru), Josef a jeho kouzelný barevný plášť (261 repríz, stále na repertoáru), Muzikály z Broadwaye (260 repríz, stále na repertoáru), My Fair Lady (ze Zelňáku) (245 repríz, stále na repertoáru), Jesus Christ Superstar (245 repríz, stále na repertoáru).^[38] V sezoně 2006/2007 se stal nejoblíbenějším muzikálem Čarodějky z Eastwicku, v sezóně 2008/2009 to byl muzikál Bídníci a v sezóně 2009/2010 to bylo Probuzení jara. ^[38]

Odehraná činohra

• Amfitryon (2006–2007), komedie v režii Hany Burešové
• Arkádie (2004–2005), magicko-realistická hra Toma Stopparda
• Bouře (2005) , romance Willaema Shakespeara
• Čekání na Godota (2003–2007), evangelium Samuela Becketta
• Deník krále (2007–2009), tragédie autorů Jiřího Šimáčka a Zdenka Plachého
• Equus (2008–2009), psychologické drama Petera Schaffera
• Ginger a Fred (2005–2006), divadelní adaptace slavného filmu
• Hráči (2005–2006), komedie Nikolaje Vasiljeviče Gogola
• Jindřich VIII. (2004–2006), historické podobenství autorů Williama Shakespeara & Johna Fletchera
• Slaměný klobouk, komedie Eugèna Labichea

Aktuální činohra

• Becket aneb Čest Boží (2010–), Anouilhovo drama o přátelství a nenávisti
• Betlém (2009–), pastorála (vánoční hry)
• Blbec k večeři (2009–), francouzská situační komedie
• Brouk v hlavě (1996–), komedie dramatika Georgese Feydeaua
• Cid (divadelní hra) (2012–), tragikomedie o konfliktu lásky a cti
• Cyrano z Bergeracu (1997–2010), romantická báseň Edmonda Rostanda
• Dobře rozehraná partie (2010–), konverzační komedie
• Dokonalá svatba (2010–), třeskutá komedie
• Charleyova teta (2007–), situačně – konverzační komedie
• Jméno růže (2011–), historická detektivka Umberta Eca
• Kočka na rozpálené plechové střeše (2009–2011), psychologické drama Tennessee Williamse
• Kumšt (divadelní hra) (2008–), komedie Yasminy Rezy
• Mam´zelle Nitouche (2008–), opereta
• Měsíční kámen (2011–), upírsko-gangsterská komedie
• Mojžíš (2011–), lidová hra
• Muchova epopej (2010–2011), vizuálně hudební divadelní hra
• Oidipus král (2010–), antická tragédie o sebepoznání
• Poprask na laguně (2006–2009), komedie od Carla Goldoniho
• Síla zvyku (2009–), komedie
• Sluha dvou pánů (2000–), komedie non plus ultra od Carla Goldoniho
• Smrt Pavla I. (2007–2009), drama moci a tragédie člověka
• Tři mušketýři (2008–), dramatizace slavného historicko-dobrodružného románu
• Tři sestry (2009–), vrcholné drama jednoho z nejvýznamnějších světových autorů pro divadlo
• Tři v tom (2012–), komedie dell'arte
• V jámě lvové (2006–), drama vztahů
• Vrátila se jednou v noci (2008–), komedie nejpřednějšího současného autora argentinského divadla
• Zkrocení zlé ženy (2011–), legendární komedie o lásce vzpurné Kateřiny k Petrucciovi
• Zmatení jazyků (2011–), psychologický thriller o sexu, lžích a tajnostech

Odkazy

Reference

1. ↑ Oficiální stránky Městského divadla Brno [online]. Cognito, [cit. 2011-03-06]. Dostupné online. (česky) 
2. ↑ Stanislav Moša na oficiálních stránkách Městského divadla Brno [online]. Cognito, [cit. 2011-03-06]. Dostupné online. (česky) 
3. ↑ Pert Gazdík na oficiálních stránkách Městského divadla Brno [online]. Cognito, [cit. 2011-03-06]. Dostupné online. (česky) 
4. ↑ Igor Ondříček na oficiálních stránkách Městského divadla Brno [online]. Cognito, [cit. 2011-03-06]. Dostupné online. (česky) 
5. ↑ Technické informace (činoherní scéna) [online]. [cit. 2011-03-18]. Dostupné online. (česky) 
6. ↑ Technické informace (hudební scéna) [online]. [cit. 2011-03-18]. Dostupné online. (česky) 
7. ↑ URVÁLKOVÁ, Lucie. Fenomén Městského divadla Brno v brněnské kultuře [Dokument aplikace Microsoft Word]. Masarykova univerzita, [cit. 2011-03-12]. S. 64-65. Magisterská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Dostupné online. (česky) 
8. ↑ URVÁLKOVÁ, Lucie. Fenomén Městského divadla Brno v brněnské kultuře [Dokument aplikace Microsoft Word]. Masarykova univerzita, [cit. 2011-04-02]. S. 43. Dostupné online. (česky) 
9. ↑ RAJSIGLOVÁ, Kamila. Městské divadlo v Brně v letech 1995 – 2005, autorská tvorba Stanislava Moši [Dokument aplikace Microsoft Word]. Masarykova univerzita, [cit. 2011-04-02]. S. 8. Bakalářská diplomová práce na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Dostupné online. (česky) 
10. ↑ ^{10,0 10,1} RAJSIGLOVÁ, Kamila. Městské divadlo Brno v letech 1995 - 2005, autorská tvorba Stanislava Moši [Dokument aplikace Microsoft Word]. Masarykova univerzita, [cit. 2011-03-06]. S. 7. Bakalářská diplomová práce na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Dostupné online. (česky) 
11. ↑ ^{11,0 11,1 11,2 11,3 11,4} SRNA, Zdeněk. Půlstoletí městského divadla v Brně: svědectví diváka, recenzenta, kritika i historika o životě jedné divadelní scény. Brno : fotografie Jef Kratochvil, Miloš Chmelař, 1996. 302 s. (česky) 
12. ↑ Historie divadla [online]. [cit. 2011-03-28]. Odstavec první. Dostupné online. (česky) 
13. ↑ SRNA, Zdeněk. Sezóna 1995 – 1996 aneb Šťastné vykročení a vědomí kontinuity. Městské divadlo Brno, sezóna 1995 – 1996. Brno : MdB, 1996. S. 83. (česky) 
14. ↑ Historie divadla [online]. [cit. 2011-03-28]. Odstavec druhý. Dostupné online. (česky) 
15. ↑ Jef Kratochvil [Dokument aplikace Microsoft Word]. [cit. 2011-03-27]. S. 15. Dostupné online. (česky) 
16. ↑ Mezinárodní festival hudebního divadla na stránkách Městského divadla Brno [online]. [cit. 2011-03-27]. Dostupné online. (česky) 
17. ↑ PIŠKOVÁ, Monika. Muzikálová scéna Městského divadla Brno [Dokument aplikace Microsoft Word]. Masarykova univerzita, [cit. 2011-03-06]. S. 26-27. Dostupné online. (česky) 
18. ↑ KOHOUTKOVA, Kateřina. Současný stav muzikálové scény Městského divadla Brno [online]. Vizus, [cit. 2011-03-18]. Dostupné online. (česky) 
19. ↑ URVÁLKOVÁ, Lucie. Fenomén Městského divadla Brno v brněnské kultuře [Dokument aplikace Microsoft Word]. Masarykova univerzita, [cit. 2011-03-12]. S. 26-27. Magisterská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Dostupné online. (česky) 
20. ↑ KOHOUTKOVA, Kateřina. Historie Městského divadla Brno [online]. [cit. 2011-03-31]. Odstavec třetí. Dostupné online. (česky) 
21. ↑ KOHOUTKOVA, Kateřina. Současný stav Městského divadla Brno [online]. [cit. 2011-03-31]. Odstavec čtvrtý. Dostupné online. (česky) 
22. ↑ Městské divadlo Brno a jeho CHODNÍK SLÁVY [online]. [cit. 2011-03-06]. Dostupné online. (česky) 
23. ↑ Brněnský Chodník slávy pojal ruce dalších hvězd [online]. [cit. 2011-03-15]. Dostupné online. (česky) 
24. ↑ Zdeněk Černí životopis [online]. [cit. 2011-03-27]. Odstavec pátý. Dostupné online. (česky) 
25. ↑ Antonín Kurš na www.csfd.cz [online]. [cit. 2011-03-27]. Dostupné online. (česky) 
26. ↑ MERTA, Zdenek. CV Zdenky Merty [online]. [cit. 2011-03-27]. Odstavec první a druhý. Dostupné online. (česky) 
27. ↑ Kdo je Stanislav Moša? [online]. [cit. 2011-03-27]. Dostupné online. (česky) 
28. ↑ Skála Gustav [online]. [cit. 2011-03-27]. Dostupné online. (česky) 
29. ↑ SCHMIEDTOVÁ, Janka. Pokus o medailon: režisérka Hana Burešová [online]. 1. července 2008, [cit. 2011-04-01]. Dostupné online. (česky) 
30. ↑ Štědroň, Miloš 2) [online]. [cit. 2011-03-27]. Dostupné online. (česky) 
31. ↑ Soubor Městského divadla Brno na oficiálních stránkách Městského divadla Brno [online]. [cit. 2011-03-06]. Dostupné online. (česky) 
32. ↑ RAJSIGLOVÁ, Kamila. Městské divadlo Brno v letech 1995 - 2005, autorská tvorba Stanislava Moši [Dokument aplikace Microsoft Word]. Masarykova univerzita, [cit. 2011-03-06]. S. 9. Bakalářská diplomová práce na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Dostupné online. (česky) 
33. ↑ JAKEŠ, Petr. Muzikál v Brně se zaměřením na Městské divadlo Brno [Dokument aplikace Microsoft Word]. Masarykova univerzita, [cit. 2011-04-08]. S. 70. Magisterská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Dostupné online. (česky) 
34. ↑ JAKEŠ, Petr. Muzikál v Brně se zaměřením na Městské divadlo Brno [Dokument aplikace Microsoft Word]. Masarykova univerzita, [cit. 2011-04-08]. S. 70. Magisterská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Dostupné online. (česky) 
35. ↑ Činoherní soubor na oficiálních stránkích Městského divadla Brno [online]. Cognito, [cit. 2011-04-08]. Dostupné online. (česky) 
36. ↑ JAKEŠ, Petr. Muzikál v Brně se zaměřením na Městské divadlo Brno [Dokument aplikace Microsoft Word]. Masarykova univerzita, [cit. 2011-03-06]. S. 71-72. Magisterská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Dostupné online. (česky) 
37. ↑ JAKEŠ, Petr. Muzikál v Brně se zaměřením na Městské divadlo Brno [Dokument aplikace Microsoft Word]. Masarykova univerzita, [cit. 2011-03-06]. S. 62. Magisterská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Dostupné online. (česky) 
38. ↑ ^{38,0 38,1 38,2} JAKEŠ, Petr. Muzikál v Brně se zaměřením na Městské divadlo Brno [Dokument aplikace Microsoft Word]. Masarykova univerzita, [cit. 2011-03-06]. S. 64-65. Magisterská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Dostupné online. (česky) 

Literatura

• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4.  
• SRNA, Zdeněk. 30 let druhé brněnské činohry : pohled zevnitř divadla. Brno : Divadlo bratří Mrštíků, [1975]. 127 s.  
• SRNA, Zdeněk. Půlstoletí městského divadla v Brně : svědectví diváka, recenzenta, kritika i historika o životě jedné divadelní scény. Brno : Městské divadlo, 1996. 302 s.  
• VANĚK, Jan J. Muzikál v Čechách, aneb, Velký svět v malé zemi. Praha : Knihcentrum, 1998. 126 s. ISBN 80-86054-67-5.  
• MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO, Sezóna 1999 – 2000. Vydalo MdB. 2000
• MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO, Sezóna 2000 – 2001. Vydalo MdB. 2001
• MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO, Sezóna 2001 – 2002. Vydalo MdB. 2002
• MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO, Sezóna 2002 – 2003. Vydalo MdB. 2003
• MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO, Sezóna 2003 – 2004. Vydalo MdB. 2004
• MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO, Sezóna 2004 – 2005. Vydalo MdB. 2005
• MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO, Sezóna 2005 – 2006. Vydalo MdB. 2006
• MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO, Sezóna 2006 – 2007. Vydalo MdB. 2007
• MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO, Sezóna 2007 – 2008. Vydalo MdB. 2008

Externí odkazy

• Oficiální web Městské divadla Brno
• Kompletní archiv časopisu Dokořán na stránkách MdB
• Heslo v databázi TACE

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Městské divadlo Brno

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii