Lucemburština

Z Multimediaexpo.cz

Lucemburština je západogermánský jazyk, kterým se hovoří v Lucembursku (luc. Groussherzogtom Lëtzebuerg, něm. Grossherzogtum Luxemburg) a přilehlých oblastech Belgie. Je příbuzná některým středoněmeckým dialektům.

Obsah

1 Rozšíření
2 Historie
3 Abeceda a výslovnost
4 Gramatika
5 Slovní zásoba
- 5.1 Běžné fráze
6 Vzorový text
7 Související články
8 Externí odkazy

Rozšíření

Lucemburština je od roku 1984 třetím úředním jazykem Lucemburska, vedle francouzštiny a němčiny. Pro většinu obyvatel je mateřským jazykem, francouzsky a německy se učí ve škole a 99 % ovládá aspoň jeden z těchto jazyků; většina vzdělaných mladých lidí zvládá také angličtinu. Od 2. poloviny 20. století je snaha prosazovat lucemburštinu místo němčiny. Většina úředních textů je ovšem francouzsky, popř. německy. Francouzština zůstává hlavním úředním jazykem, je to také vysokoškolský jazyk a jazyk pro komunikaci s cizinci na pracovišti. Němčina je méně oficiální, používá se ve škole pro technické pojmy, v komunikaci s turisty a pracovníky dojíždějícími z Německa. V každodenním životě má však lucemburština navrch. Spisovná němčina se považuje více méně za cizí jazyk a pokud spolu hovoří dva Lucemburčané, kteří oba umí lucembursky, nikdy nesáhnou místo ní k němčině. Používá se v parlamentu i u soudů, učí se ve školách, pro mnoho lidí je jazykem, ve kterém přemýšlejí. Píší se v ní dopisy, dochází i k mírnému rozvoji literatury. Vycházejí francouzské, německé i lucemburské noviny, ve všech třech jazycích vysílá rádio i televizní kanály.

Historie

Lucemburština se vyvinula ze středofranských (moselských) nářečí. Se spisovnou němčinou je vzájemně srozumitelná jen částečně, liší se od ní skoro tak jako nizozemština. Je nejmladším spisovným germánským jazykem, mluvnice vyšla až roku 1955. Roku 1982 byla uzákoněna jako třetí úřední jazyk Lucemburska, vedle francouzštiny a němčiny.

Abeceda a výslovnost

Lucemburština se píše latinkou. Lucemburská abeceda obsahuje písmena v následujícím pořadí:

velké:	A	B	C	D	E	F	G	H	I	J	K	L	M	N	O	P	Q	R	S	T	U	V	W	X	Y	Z	Ä	Ë	É
malé:	a	b	c	d	e	f	g	h	i	j	k	l	m	n	o	p	q	r	s	t	u	v	w	x	y	z	ä	ë	é
výslovnost:	a	b	s/k	d	e	v	g/ž/š	h	i	j	k	l	m	n	o	p	k	r	s	t	u	f	v	z	j	z	mezi a a e	mezi o a e	e

Ä se čte [ɛ].
AA se čte [á].
ÄI se čte [ai].
EE a ÄE se čte [é].
EI se čte [ai].
ÉI se čte [ei].
E se čte [ɛ] nebo [ə].
É se čte [e].
Ë a EU se čte [œ].
II se čte [í].
OO se čte [ó].
UU se čte [ú].
CH se čte [CH], [Č] nebo [Š].
SCH se čte [Š].
SP se čte [ŠP].
ST se čte [ŠT].
V se čte [F].
W se čte [V].

Gramatika

Jako jiné germánské jazyky má členy. Pády omezené, ale existuje genitiv. Genitiv se ale používá jen v několika frázích. Jinak se místo genitivu použije dativ s přivlastňovacím zájmenem, např. Dem Mann säi Buch (doslova: tomu muži jeho kniha) 'mužova kniha'. Předložky. Lucemburština má poměrně pevný slovosled (SVO – podmět, sloveso, předmět), sloveso patří na druhou pozici ve větě, kromě otázek bez tázacího slova nebo rozkazovacích vět, kdy je sloveso na první pozici. V podřadné větě je sloveso na konci. Infinitiv a participium jsou také na konci. Tázací slova se v otázkách kladou na začátek.

Slovní zásoba

Vliv francouzštiny je nepřehlédnutelný.

Běžné fráze

LUCEMBURSKY	NĚMECKY	ČESKY
jo	ja	ano
neen	nein	ne
villäicht	vielleicht	možná
Moien.	Hallo.	Ahoj.
Äddi.	Auf Wiedersehen.	Na shledanou.
Merci.	Danke.	Děkuji.
Watgelift? Ëntschëllegt.	Entschuldigung.	Promiňte.
Schwätzt dier Däitsch (Franséisch, Englesch)?	Sprichst du deutsch (französisch, englisch)?	Mluvíš německy (francouzsky, anglicky)?

Vzorový text

Související články

Externí odkazy

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii