Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !
Lipý
Z Multimediaexpo.cz
Hrad Lipý se nachází v České Lípě. Původní gotický vodní hrad byl v 17. století přestavěn na renesanční zámek, který byl po druhé světové válce z větší části zbourán.
Obsah |
Historie
Založení
Hrad založil asi kolem roku rokem 1263 na ostrově mezi tehdejšími rameny řeky Ploučnice Chval z rodu Ronovců, nejspíše na místě strážného hrádku srbských Milčanů. V zvelebování pokračoval jeho syn Čeněk, který se jako první z rodu psal v roce 1277 „z Lipé“. Protože padl roku 1278 v bitvě na Moravském poli, hradním pánem se stal jeno syn Jindřich z Lipé, významný šlechtic králova dvora.[1]. Listiny, dosvědčující prodeje či převody hradu se z dob před rokem 1320 nedochovaly.
Původní hrad byl tvořen dřevěnou obytnou stavbou na západní straně dispozice. Obehnána byla příkopem s vnějším valem, zakončeným s největší pravděpodobností dřevěnou palisádou. Krátce po založení hradu byla v severní části vybudována mohutná kamenná věž kruhového půdorysu o průměru 12,6 m (bergfrit), která sloužila nejen jako skladiště, ale byla hlavně posledním útočištěm obránců hradu. V místech dnešního vstupu na hrad stávala dřevěná obytná budova, z níž se dochovaly pouze základy pece.
Přestavby
Již zmíněný Jindřich z Lipé započal s prvními přestavbami. Zboural dřevěné palisády i val a místo nich nechal postavit lomené kamenné hradby. V nich byla vstupní brána na východní straně a v jihozápadní části byl postaven kamenný, patrový podsklepený palác. Z něj se zachovaly viditelné základy. Na přelomu 14. a 15. století došlo k výstavbě nového paláce na jižní straně a záchodové věže, vysunuté do hradního příkopu, na severní straně. Součástí nového paláce byly sklepy s unikátními výstužnými žebry v klenbě.
Páni z Dubé
V roce 1319 se Jindřich rozhodl Lipý prodat Berkům z Dubé, svým příbuzným rozvětveného rodu Ronovců a odstěhoval se na Moravu. Prvním z řady nových vlastníků byl bohatý Hynek Berka, psaný z Dubé a Lipé, nejvyšší purkrabí jako jeho otec, po jeho smrti v roce 1348 jeho syn, také Hynek. Když ten roku 1361 zemřel, hrad převzal bratr Jindřich a po něm synovec Hynek. Kolem roku 1400 je jako vlastník zmiňován jiný Hynek, přezdívaný Hlaváč.
Berkové postavili dodnes stojící východní bránu a v části jižní další z paláců. Dnes z něj zůstaly základy a bytelné, vyztužené sklepy.
V první etapě držení hradu rodem Berků zůstal přes sto let, do husitských válek. Dne 19. května 1426 jej i s okolím dobylo sirotčí husitské vojsko vedené Janem Roháčem z Dubé a udělalo z něj jednu ze svých základen. Po skončení husitských válek se jeho novým majitelem stal roku 1435 Zikmund Děčínský z Wartenberka. Kvůli loupeživým výpravám jeho příbuzného Jana z Ralska v Lužici došlo k odvetné výpravě, při níž byl v roce 1444 hrad dobyt žoldnéřským vojskem lužického Šestiměstí. Pak byl vrácen Berkům z Dubé, Jindřichovi Berkovi z Lipé a na Milštejně.
O několik desítek let později již v 16. století se Berkové pustili do přestavby hradu na zámek. Na severní straně postavili nový palác a také domek v renesančním stylu.
Druhá etapa držení hradu rodem Berků (1444-1607) započala zmíněným Jindřichem, po jehož smrti bylo panství i podíly na hradu děleny mezi jeho čtyři syny, o další dělení se roku 1502 postarali jeho vnuci. Ti pak své majetkové podíly postupně odprodali. Pak se zde vlastníci střídají, uváděni jsou např. Vartenberkové a další Berkové. Poslední z této rodové větve Berků zemřel roku 1607.
Zkáza
Po rodu Berků se stal novým majitelem Abraham ze Salhausenu, po jeho smrti roku 1616 jeho syn Volf. Pak následovala bitva na Bílé hoře a konfiskace hradu. Novým majitelem panství i zámku Lyppy se stal koupí v roce 1622 mocný Albrecht z Valdštejna. Ten ovšem sídlil na Novém Zámku, (nyní zámek Zahrádky) a do hradu nastěhoval úředníky. Objekt začal chátrat. V roce 1636 byl Valdštejnům majetek zkonfiskován, takže jej získala Isabela z Harrachu. O sedm let později byl dobyt a vyrabován švédským vojskem. Později se hrad, v té době již chátrající zámek dostal do vlastnictví rodu Kouniců. Na další zkáze se podílel i velký požár z května 1820, který zničil jak město, tak větší část zámku.
V roce 1867 jej Kounicové odprodali S. Altschulovi a J. Mülleroví, kteří zde vybudovali cukrovar a stavebně zbytky zámku při stavbě rafinérie téměř zlikvidovali. Cukrovar zde fungoval do začátku I. světové války. Některé neobývané ruiny zámku sloužily jako divadlo, židovská i obecná škola, zvonařská dílna.
Altschulovi zde i přes odpor úřadů v roce 1925 postavili řadu nouzových bytů a když jako židé emigrovali, objekty převzalo do své správy město Česká Lípa. V roce 1939 nechalo některé provizorní přístřešky zbourat. Během války zde byly sklady, úkryty, ubytovny pro vojsko i ruské zajatce.
V roce 1957 bylo tehdejším vedením města (MěNV) rozhodnuto o odstranění jižního paláce. Ač státní prostředky byly určeny k částečné demolici bez trhavin a k zakonzervování zbytků, místní úředníci nechali zbytky odstřelit. Z někdejšího hradu a zámku nezbylo téměř nic, na jejich místě byly postaveny různé přístřešky.
Současnost
V roce 1995-2003 proběhl kompletní archeologický průzkum hradu a postupně jsou části hradu renovovány. Náklady do konce roku 2008 byly vyčísleny na 35 milionů korun. Mobiliář do prostor hradu zapůjčil Národní památkový ústav, protože z původního nezbylo téměř nic.
Ve východní části někdejšího hradu je nyní umístěna stálá expozice, věnovaná někdejší židovské menšině a také existenci cukrovaru.
Dnes hrad kromě památkového využití slouží i jako místo konání mnoha kulturních a společenských akcí, např. pašijových her. Jsou zde konány prohlídky s průvodcem.
Literatura
- GABRIEL, František. Hrad Lipý. Praha : Unicornis, 1997.
Související články
Reference
- ↑ VOJTÍŠKOVÁ, Marie; PANÁČEK, Jaroslav. Česká Lípa. Liberec : Severočeské nakladatelství, 1976. ISBN 40-009-75. S. 12.
Externí odkazy
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |