V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.

Květa Legátová

Z Multimediaexpo.cz

Květa Legátová, vlastním jménem Věra Hofmanová (* 3. listopadu 1919[1] Podolí u Brna) je česká spisovatelka.

Život a dílo

Absolvovala dvě fakulty brněnské univerzity (čeština a němčina; matematika a fyzika). Celý život působila jako učitelka. Debutovala v roce 1957 souborem črt Postavičky, po němž následoval román pro děti Korda Dabrová (1961) – pod pseudonymem Věra Podhorná. V 50. letech publikovala texty v časopise Host do domu. Patřila k tzv. brněnské škole rozhlasové hry; nejméně čtrnáct jejích her bylo zrealizováno (dvě jako televizní adaptace). K publikování se vrátila po roce 2000 v nakladatelství Paseka povídkovým pásmem Želary (2001, Státní cena za literaturu 2002) a novelou Jozova Hanule (2002). Podle předlohy Jozova Hanule vznikl v roce 2003 film Želary. Po úspěchu knih i filmu vyšly Květě Legátové krátce po sobě dvě sbírky rozhlasových her (Pro každého nebe, Labyrint 2003 a Posedlá a jiné hry, Paseka 2004) a kniha rozhovorů s Dorou Kaprálovou Návraty do Želar (Host 2005). Nejnovější knihou je soubor čtyř téměř detektivních próz Nic není tak prosté (Pistorius, 2006). Pro každého nebe Kniha Květy Legátové obsahuje několik her. Např. Sestra, Ta vteřina, Pro každého nebe, Superkočka, Třetí planeta, Zajatec, Triumf Razumova, Ostrov slušných lidí. U pilně píšící autorky je velmi těžké zjistit data, kdy který text vznikal a zdali a kdy se realizoval a vysílal. Vznik hry Sestra lze posunout až do konce 40. či začátku 50. let, totéž snad platí pro hru Ta vteřina, která byla později převzatá televizí. Třetí planeta patří mezi „experimentální texty“, je pravděpodobně spjata s léty 50., v 60. letech vznikl zřejmě Zajatec a proudem dobové vlny absurdit poznamenaný Triumf Razumova, v 70. letech Ostrov slušných lidí (z cyklu pseudopohádek), v 80. letech Superkočka a zvláště Pro každého nebe patřící s jistotou mezi texty realizované a navíc oceněné cenou Prix Bohemia. Jednotlivé hry mají výhradně prostředí – vědecké, či lékařské, antické, v parodickém posunu rusky starosvětské, byrokraticko – andělské atd. Superkočka Vědec Hudec a jeho kolegové dělají pokusy na zvířatech. Podaří je jim z kočky udělalat jakoby lidskou bytost (superkočku). Kočka je pověřena vypracováním výzkumu a vybudováním pracoviš´t na jeho provedení. Vědec hudec je na kočku hrubý a neustále ji dává najevo, že by bez něj vůbec neexistovala. Po vypracování výzkumu přijde Hudec a jeho kolegové na pracoviště a mají se účastnit experimentu. Kočka chce při experimentech využít postupy, při nichž by zkoumané objekty netrpěly. hudec však chce dělat experimenty starým způsobem, i když ví, že při nich zvířata trpí. Kočka mu je ochotna vyjít vstříc. Nakonec všem oznámí, že byli zvoleni pro unikátní výzkum, ale ovšem jako pokusné materiály. Kočka jim slíbí, že všechny pokusy přežijí. Zúčastnění začnou podléhat panice. Kočka jim řekne, že je to zbytečné a pokud nepřestanou, tak je chytne do svěráků. Pomalu se všichni uklidní a hry končí. Hra se odehrává v prostředí laboratoře. Hlavními postavami je zde vědec Hudec, Superkočka, která je výtvorem pana Hudce a jeho kolegů. Je chytřejší než lidé. Chce ukázat Hudcovi a jeho kolegům jaké to je být součástí experimentu. Z hry mi šel mráz po zádech. autorka zde prostřednictvím Superkočky popisuje pokusy, které vědci dělají na zvířatech. Je zde znázorněna bezcitnost těchto vědců. Sami mají strach, ale přitom si neuvědomují, že pokusy na zvířatech jsou špatné. Zvířata berou jako nižší živočišný druh, ale přitom ono sami se jako nižší živočišný druh chovají. KOČKA: Abych vám vyhověla, použiji tradičních metod. Řvát nebudete, vyoperujeme vám hlasivky. Váš oblíbený postup, jistě ho poznáváte. HUDEC: Cit! Víte co je to cit? KOČKA: Ovšem. Cit je například láska, kterou vás miloval pes Ben, než jste mu začal zkracovat střeva. Ale nestačím se divit. Při žádné příležitosti jste neopomněl posmívat se emocím.

Reference

  1. http://www.czlit.cz/main.php?pageid=34&author_id=116