Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !
Karel Balcar
Z Multimediaexpo.cz
| Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Multimediaexpo.cz pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl a Encyklopedický styl. |
|
.jpg)
Karel Balcar (* 10. červen 1966 v Lanškrouně) je český malíř.
V letech 1984-1985 studoval na ČVUT, Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské, 1986-1987 na VŠE, Fakultě řízení-ASŘ. V roce 1992 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v atelieru prof. Zdeňka Berana v roce 1999 diplomoval.
Obsah |
Ceny
- 1993,1994 Atelierová cena
- 1998 Stipendium Nadace Jany a Milana Jelínkových
motto
To, co považuji za důležité, maluji, a především to je důležité, co mě fascinuje.
Tvorba
Výběrově orientovaný přístup k pojetí zobrazivé malby a typ vyhraněně figurativního zaměření spolu s charakteristickým obsahem odlišují Karla Balcara od většiny současné běžné produkce u nás. Bylo možné se o tom přesvědčit na všech výstavách, kterých se účastnil. Přesto se dá s čistým svědomím říci, že zde existuje zcela evidentní a průkazný kontext s tím, co se nedávno dělo a co se i dnes odehrává na bohatě rozvrstvené pluralitní scéně současného umění ve světě. Edward Lucie-Smith ve své obsáhlé publikaci „Art today“ v jedné z několika kapitol, které jsou věnovány zobrazivé malbě, píše: „Jednou z nejpřekvapivějších změn, které přinesl vývoj umění v posledních třiceti letech je, že mnoho umělců začalo znovu prozkoumávat předmodernistickou minulost.“ … „Současní umělci ve skutečnosti učinili zajímavý objev: zjistili, že v důsledku propasti mezi uměním 20. století a uměním vzdálenější minulosti je nyní všem dílům starých mistrů společná jinakost, jaká byla kdysi připisována pouze umění, které nebylo západního původu.“ Někteří – především mladí – umělci jsou touto absurdní situací fascinováni. Aby se vyhnuli nebezpečí šablony příliš laciného modernistického akademismu, který dnes zapleveluje v silně pokleslé podobě kde co, raději se radikálně obracejí k minulosti. Začínají se vztahovat k vlastní evropské tradici jako k čemusi vzdálenému a téměř cizímu a také tak s ní bez skrupulí zacházejí. V přímých i nepřímých důsledcích diferencované skepse vůči perspektivám současné civilizace lze u řady dnešních umělců nalézt klíč k tendenci návratů zobrazujících forem, jejichž legitimní součástí je i cesta vedoucí ke zkoumání obrazové paměti. Práci Karla Balcara lze vřadit (a to dokonce i časově shodně) mezi ty současné snahy, které se ovšem objevují již v celém průběhu druhé poloviny století a které čerpají z tradice klasicismu, manýrismu a především barokního iluzionismu. Figurativní malba je a od počátku byla pro Karla Balcara bytostným údělem. Zabývá se jí vědomě a programově. Na první pohled upoutá technická suverenita, s jakou je zde zobrazivá forma zvládána, současně však její uzavřenost může odrazovat. V každém případě působí – a to i přes mnohé názorové posuny, ke kterým došlo i v naší zúžené postmoderní scéně – stále výjimečně. V čem tato nekonformita spočívá? Paradox jako by byl skryt již v samotném procesu vzniku a samozřejmě i v konečné podobě jeho obrazů. Zdá se téměř nepravděpodobné, že právě Karel Balcar patřil již ve škole k tomu řídkému typu talentů, u nichž před samotnou problematikou techniky daleko vpředu stála vždy úporná snaha po osobní výpovědi. Ta pak byla hnacím motorem při překonávání obtíží, které se této vůli prostě musely poddat. Obsahová a formální nesmlouvavost, vedená provokativně napříč časovými dimenzemi, může být právě plodem takového úsilí. Karel Balcar ovládá vhodné malířské prostředky natolik, že je schopen s nimi svobodně manipulovat ve jménu své zvláštní imaginace. Je schopen na obraze vyvolat útržky černých příběhů, jimiž jako by obcházel duch reaktualizovaných romantizujících tendencí, násobených dobově agresivními a lascivně podezřelými akcenty. Dovede se současně vyhnout laciným fantaskním efektům, hrám na tajemno, a což je zvlášť pozoruhodné, nemusí se ani v náznaku uchylovat k banálně prázdné symbolistní stylizaci. Torza figur, často izolovaných v neurčitém prostředí, se sama stávají jakýmisi osamělými fantomy reality, šachovými figurami rozehrané partie. Snad právě proto zde cítíme zřetelný odstup, vymezující tuto tvorbu do postmoderních regulí. Precizní, hermetické formy reálného tvaru vytvářejí bariéru mezi jevištěm a hledištěm. Divákovi není dovoleno se zapojit. Jako by zde fungoval odkaz klasicismu, té větve evropského myšlení, která byla dlouho modernímu umění metou nejvzdálenější. (zkráceno, z textu Z.Berana)
Výběr výstav
Samostatné
- 1997 Smrt před očima, Lichtensteinský palác, Praha
- 2003 Autodafé, Galerie Fronta, Praha
- 2009 Man with The Finger, České centrum, Praha
Kolektivní
- 1998 Poslední obraz, Rudolfinum, Praha
- 1999 Neplánované spojení, Mánes, Praha
- 2000 Melancholie, Moravská galerie, Brno
- 2002 Hyperrealismus, Galerie moderního umění, Hradec Králové
- 2005 Pražské ateliery, Novoměstská radnice, Praha
- 2006 tina b. , Veletržní palác, Praha
- 2006 Spřízněni/ Allied, Veletržní palác, Praha
- 2007 Nová trpělivost, Mánes, Praha
- 2008 ART Prague, Mánes, Praha
- 2009 TRANSFER, (MG Brno, whiteBOX Muenchen) České centrum New York
Externí odkazy
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |