The English encyclopedia Allmultimedia.org will be launched in two phases.
The final launch of the Allmultimedia.org will take place on February 24, 2026
(shortly after the 2026 Winter Olympics).

Jicchak Navon

Z Multimediaexpo.cz


Jicchak Navon (hebrejsky: יצחק נבון, narozen 9. dubna 1921, Jeruzalém, Britský mandát Palestina) je izraelský politik, diplomat a spisovatel. Byl pátým prezidentem Státu Izrael.

Obsah

Osobní život

Navon se narodil v Jeruzalémě do rodiny sefardských rabínů. Z otcovy strany je potomkem španělských Židů, kteří se po vyhnání ze Španělska v roce 1492 usídlili v Osmanské říši. Rodina (Baruch Mizrachi nebo Al Mašraki) se přestěhovala do Jeruzaléma v roce 1670. Z matčiny strany je potomkem známého kabalisty Chajima Ben Attara. Ben-Atarova rodina přišla do Jeruzaléma z Maroka roku 1884. Navon studoval na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě hebrejskou literaturu a islámská studia. Pro službě v Haganě v Jeruzalémě byl poslán ministerstvem zahraničí do Uruguaye a Argentiny. Jeho manželka Ofira, která byla mnohem mladší než on, zemřela na rakovinu. Měli spolu dvě děti.

Politická kariéra

V roce 1951 se Navon stal politickým tajemníkem prvního izraelského premiéra Davida Ben Guriona. Následujícího roku byl jmenován šéfem premiérského úřadu. V této pozici setrval i pod premiérem Moše Šaretem. V roce 1963 se stal náměstkem ministra školství a kultury. O dva roky později byl zvolen do Knesetu za Ben Gurionovu stranu Rafi, která se později v roce 1968 sloučila s izraelskou Stranou práce. Navon dále zastával funkci místopředsedy Knesetu a předsedy komise Knesetu pro zahraniční a obranné záležitosti.

Prezidentství

V roce 1978 byl Navon zvolen prezidentem. Byl prvním prezidentem s malými dětmi, který se přestěhoval do prezidentské rezidence Bejt Hanassi v Jeruzalémě. Jeho žena Ofira se velmi zasazovala o blaho izraelských dětí. V roce 1983 Navon odmítl možnost ucházet se o druhé funkční období. Namísto toho se vrátil do politiky, což je dosud první a jediný izraelský ex-prezident, který tak učinil. Když průzkumy veřejného mínění ukázaly, že je Navon populárnější než předseda Strany práce Šimon Peres, byl Peres nucen ustoupit a přenechat předsednictví Navonovi. Navonova plynná arabština mu pomohla získat hlasy mezi izraelskými Araby a voliči Mizrachi. Navon však předsednictví nepřijal. V roce 1984 byl zvolen do Knesetu a zastával funkci ministra školství a kultury v letech 1984 až 1990. V Knesetu zůstal až do roku 1992, kdy opustil politiku.

Poznámky

Externí odkazy