Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Ingmar Bergman

Z Multimediaexpo.cz

Ingmar Bergman (1957)

Ingmar Bergman (* 14. července 1918, Uppsala, † 30. července 2007, Fårö) byl švédský filmový a divadelní režisér, spisovatel a dramatik, jeden z nejvýznamnějších autorských filmařů 20. století.

Matka Karin Bergman, rozená Åkerblom, byla zdravotní sestra a pocházela z vážené rodiny. Otec Erik Bergman byl pastorem státní luteránské církve. Ve 30. letech 20. století se otec stal farářem farnosti Hedvigy Eleonory v Östermalmu ve Stockholmu. Ingmar Bergman zde vyrůstal v přísném religiózním prostředí, což se později promítlo i do jeho tvorby. V letech 1937–40 studoval na Stockholmské univerzitě literární historii, ale jeho zájem si postupně získávalo divadlo a následně i film. Po promoci dělal režijního praktikanta v Stockholmském divadle. V té době uveřejnil několik svých novel a napsal řadu her, např. Kašpárkova smrt (Kaspers död, 1942) či Rakel a uvaděč (Rakel och biografvaktmästaren, 1946). Ve věku 26 let se stal ředitelem Hälsingborgského městského divadla a nejmladším ředitelem divadla v Evropě vůbec. Byl i režisérem Göteborského městského divadla (1946–49), Městského divadla v Malmö (1953–60) a v Královském dramatickém divadle ve Stockholmu (1960–66, z toho poslední tři roky jako ředitel).

Bergmanovy filmy se často zabývají existenciální otázkou, smrtí, osaměním, pravdou a vírou.

Obsah

Manželství

Ingmar Bergman byl pětkrát ženatý:

První čtyři manželství skončila rozvodem, páté trvalo do smrti jeho ženy, která zemřela na rakovinu žaludku.

Dcera Eva Bergman (* 1945) je režisérkou stejně jako syn Daniel Bergman.

Celkově má Bergman devět (přiznaných) dětí, z nichž známí jsou např. Anna Bergman, herec Mats Bergman, kapitán letadla Ingmar Bergman Jr. či spisovatelka Linn Ullmann, kterou měl s Liv Ullmannovou.

Ocenění

V roce 1971 na slavnosti předávání Cen Akademie obdržel Bergman Pamětní cenu Irvinga G. Thalberga. Tři z jeho filmů vyhrály Cenu Akademie za nejlepší zahraniční film: Pramen panny v roce 1961, Jako v zrcadle v roce 1962 a Fanny a Alexandr v roce 1984.

Šest jeho dalších filmů bylo na Ceny Akademie nominováno:

  • Lesní jahody (1959)
  • Jako v zrcadle (1962)
  • Šepoty a výkřiky (1973)
  • Tváří v tvář (1976)
  • Podzimní sonáta (1978)
  • Fanny a Alexandr (1982)

Bergmanovo dílo je oceňovány i pro mimořádné výkony bergmanovských herců a kameramana Svena Nykvista.

Mnozí filmoví tvůrci po celém světě včetně Woodyho Allena, Roberta Altmana či Andreje Tarkovského uvádějí Bergmanova díla jako významný zdroj inspirací pro svou tvorbu.

Dílo

Filmy

  • 1944 – Štvanice (Hets), scénář
  • 1946 – Krize (Kris)
  • 1946 – Prší nám na lásku (Det regnar på vår kärlek)
  • 1947 – Loď do Indie (Skepp till India land)
  • 1947 – Žena bez tváře (Kvinna utan ansikte), scénář
  • 1948 – Eva (scénář)
  • 1948 – Hudba v temnotách (Musik i mörker), režie
  • 1948 – Přístavní město (Hamnstad)
  • 1949 – Vězení (Fängelse), scénář, režie
  • 1949 – Žízeň (Törst)
  • 1950 – Za štěstím (Till glädje)
  • 1950 – U nás se to stát nemůže (Sånt händer inte här)
  • 1950 – Když město dřímá (Medan staden sover), scénář
  • 1951 – Letní sen (Sommarlek)
  • 1951 – Rozvedení (Frånskild)
  • 1952 – Čekající ženy (Kvinnors väntan)
  • 1953 – Léto s Monikou (Sommaren med Monika)
  • 1953 – Večer kejklířů (Gycklarnas afton)
  • 1954 – Lekce v lásce (En lektion i kärlek)
  • 1955 – Sny žen (Kvinnodröm)
  • 1955 – Úsměvy letní noci (Sommarnattens leende)
  • 1956 – Poslední pár z kola ven (Sista paret ut)
  • 1957 – Sedmá pečeť (Det sjunde inseglet)
  • 1957 – Lesní jahody (Smultronstället)
  • 1958 – Než se rozední (Nära livet)
  • 1958 – Tvář (Ansiktet)
  • 1960 – Pramen panny (Jungfrukällan)
  • 1960 – Ďáblovo oko (Djävulens öga)
  • 1961 – Jako v zrcadle (Såsom i en spegel)
  • 1961 – Zahrada rozkoší (Lustgården), scénář
  • 1963 – Hosté Večeře Páně (Nattvardsgästerna)
  • 1963 – Mlčení (Tystnaden)
  • 1964 – A co všechny ty ženy (För att inte tala om alla dessa kvinnor)
  • 1966 – Persona
  • 1968 – Hodina vlků (Vargtimmen)
  • 1968 – Hanba (Skammen)
  • 1969 – Náruživost (En passion)
  • 1971 – Dotek (Beröringen)
  • 1972 – Šepoty a výkřiky (Viskningar och rop)
  • 1975 – Kouzelná flétna (Trollflöjten)
  • 1976 – Tváří v tvář (Ansikte mot ansikte)
  • 1977 – Hadí vejce (Ormens ägg)
  • 1978 – Podzimní sonáta (Höstsonaten)
  • 1980 – Ze života loutek (Ur marionetternas liv)
  • 1982 – Fanny a Alexandr (Fanny och Alexander)
  • 1986 – Karinina tvář (Karins ansikte), krátký film
  • 1992 – Nedělňátka (Söndagsbarn), scénář
  • 2000 – Nevěra (Trolösa), scénář

Filmy pro televizi

  • 1969 – Obřad (Riten)
  • 1973 – Scény z manželského života (Scener ur ett äktenskap)
  • 1984 – Po zkoušce (Efter repetitionen)
  • 1991 – Dobrá vůle (Den goda viljan), scénář
  • 1993 – Bakchus (Backanterna), režie, scénář
  • 1997 – Co chvilku křičí na jevišti světa, (Larmar och gör sig till)
  • 2003 – Saraband

Literatura

  • 1987 – Laterna Magica, autobiografie
  • 1990 – Obrazy (Bilder), filmografie

Externí odkazy

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Ingmar Bergman
Citováno z „http://www2000.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Ingmar_Bergman“