Grumman F4F Wildcat

Z Multimediaexpo.cz

Grumman F4F Wildcat
Wildcat 846. squadrony FAA s invazními pruhy
Základní charakteristika
Určení	stíhací letoun
Výrobce	Grumman
Konstruktér
První let	2. září 1937 (XF4F-2)
Zařazen	prosinec 1940
Vyřazen	1945
Výroba
Vyrobeno	7 815 kusů
Varianty
Uživatel	USA (US Navy, US Marine Corps)
	Velká Británie (FAA) Kanada (RCAF)

Grumman F4F Wildcat byl na počátku druhé světové války nejdůležitějším palubním stíhacím letadlem, které sloužilo u leteckých sil USMC, US Navy a jako Martlet i u FAA. U posledních dvou jmenovaných subjektů operoval i z letadlových lodí. Až do příchodu svých nástupců F6F Hellcat a F4U Corsair v roce 1943 byl jediným strojem ve výzbroji leteckých sil amerického námořnictva a námořní pěchoty, který se dokázal alespoň vyrovnat japonským Zerům. I po příchodu výkonnějších nástupců však zůstal (ve variantě FM Wildcat) ve výzbroji eskortních letadlových lodí po zbytek války.

Vývoj

Přímým předchůdcem letounu Wildcat byl dvouplošník XF4F-1^[1] zkonstruovaný roku 1935 na podkladě vypsané soutěže. V ní se ale objevil vážný konkurent v podobě jednoplošného XF2A-1. Firma Grumman Aircraft Engineering Corporation se ale nevzdávala a pokračovala ve vývoji a ve zdokonalování svého stroje. Byla opuštěna dvouplošná konfigurace a v roce 1936^[2] vznikl jednoplošník XF4F-2^[1]. První prototyp XF4F-2 vzlétl 2. září 1937. Letoun poháněl hvězdicový motor Pratt & Whitney R-1830-66 Twin Wasp o výkonu 1050 hp. Vyzbrojen byl dvojicí kulometů ráže 7,62 mm v trupu a další dvojicí kulometů ráže 12,7 mm v křídlech. Soutěž nakonec vyhrál konkurenční XF2A-1, ale v říjnu 1938 byl u Grummanu objednán vývoj dalšího prototypu XF4F-3. Zdokonalený prototyp byl vybaven motorem XR-1830-76 Twin Wasp o výkonu 1200 hp a došlo ke konstrukčním úpravám. Křídlo dostalo nový tvar („useknuté“ konce, místo koncových oblouků) a rovněž ocasní plochy byly předělány. XF4F-3 poprvé vzlétl 12. února 1939.^[2] O tento zmodernizovaný stroj nakonec projevilo americké námořní letectvo zájem a dalo mu přednost před letounem Buffalo.

V roce 1939 získala firma Grumman objednávky od amerického námořnictva (na 78 kusů)^[2] i od Francie (81 kusů + 10 na náhradní díly)^[2], která měla po vypuknutí války nedostatek moderních letounů. Verze pro Francii byla označována jako G-36A a lišila se mimo jiné motorem (devítiválec Wright R-1820-G205A Cyclone) a výzbrojí (šest 7,5mm kulometů: po dvou v každém křídle a nad motorem). Po kapitulaci Francie objednané stroje převzala Velká Británie, která jimi vyzbrojila svoje letadlové lodě, přičemž stroje dostaly název Martlet Mk.I a byly přezbrojeny na 4x12,7mm.^[2][1]

Výzbroj se u různých verzí lišila. Britové požadovali jako výzbroj 4 křídelní kulomety ráže 12,7 mm. Američané později verzi F4F-4 s 6 křídelními kulomety ráže 12,7 mm a se sklopnými křídly. Celkem bylo vyrobeno 7815 kusů všech verzí.

Bojové nasazení

Americké stíhací letouny F4F Wildcat, připravené na palubě letadlové lodi USS Ranger, před operací Torch

Nepodařené přistání FM-2 Wildcatu na letadlové lodi

Letoun Grumman F4F Wildcat se účastnil všech důležitých námořních operací od bitvy v Korálovém moři, přes bitvu u Midway a Guadalcanal, vylodění v severní Africe i ochrany konvojů přes Atlantik. Při vzájemných soubojích v Pacifiku byla japonská letadla Micubiši A6M2 Zero lepší v doletu a obratnosti, ovšem Wildcat byl rychlejší ve střemhlavém letu, robustní, spolehlivý a snášel i těžká poškození.

Hlavní technické údaje F4F-4

Americká vojenská obrazová příručka (1943)

• Posádka: 1 (pilot)
• Pohonná jednotka: vzduchem chlazený dvouhvězdicový čtrnáctiválec Pratt & Whitney R-1830-86
• Výkon motoru: 1200 hp (895 kW)
• Rozpětí: 11,582 m
• Délka: 8,763 m
• Výška: 3,454 m
• Nosná plocha: 24,155 m²
• Rozpětí se složenými křídly: 4,369 m
• Prázdná hmotnost: 2 612 kg
• Vzletová hmotnost : 3 612 kg
• Maximální vzletová hmotnost : 3 974 kg
• Maximální rychlost:
  • 442 km/h u hladiny moře
  • 512 km/h ve výšce 5 913 m
• Praktický dostup: 10 272 m
• Čas výstupu do výšky 6096 m: 12,4 min
• Dolet: 1 240 km
• Max. dolet: 2051 km (s přídavnými nádržemi při rychlosti 246 km/h)

• Výzbroj:
  • 6 × kulomet M2 Browning ráže 12,7 mm (240 nábojů na hlaveň)
  • 2 pumy po 45,4 kg

Literatura

• Charles A. Mendenhall Gallant Grummans in World War II, ISBN 0-87938-177-9
• Ing. Vlastimil Ehrman Grumman Wildcat, Modelpres, ISBN 80-901328-7-1
• Adam Jarski F4F Wildcat, Monografie Lotnicze, ISBN 83-86208-29-5
• VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45/USA-Japonsko. Olomouc : Votobia, 1996. 88 s. ISBN 80-7198-091-9.
• TILLMAN, Barrett. Stíhací esa na Wildcatech. Plzeň : Mustang, 1996. Překlad Ospreye Wildcat Aces of World War II. ISBN 80-7191-121-6.

Reference

1. ↑ ^{1,0 1,1 1,2} Grumman F4F "Wildcat" Fighters na history.navy.mil
2. ↑ ^{2,0 2,1 2,2 2,3 2,4} The Grumman F4F Wildcat na vectorsite.net