Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !
Galaxie v Andromedě
Z Multimediaexpo.cz
Galaxie v Andromedě, také M31, NGC 224 nebo Velká mlhovina v Andromedě - starší texty ji uvádějí jako mlhovinu - je velká spirální galaxie v souhvězdí Andromedy. Spolu s Mléčnou dráhou, Galaxií v Trojúhelníku a asi třiceti malými, satelitními galaxiemi tvoří Místní skupinu galaxií.
Obsah |
Historie pozorování
První doložený záznam o pozorování Galaxie v Andromedě pochází z roku 964, kdy ji ve své Knize stálic katalogizoval perský astronom as-Súfí, který ji popisoval, jako mlhavý obláček a nazval ji Malý mrak. Galaxie však zřejmě byla pozorována podstatně dříve. Ještě v 17. století ji Christiaan Huygens považoval za otvor do oblohy, kterým je možno vidět do prostorů nad oblohou. Edmund Halley se domníval, že jde o otvor, kterým k nám proniká světlo z věčného dne - tedy světlo, které podle Bible vzniklo první den. 15. prosince 1612, ji německý astronom Simon Mayr poprvé pozoroval dalekohledem, který ji popsal, ale nepodařilo se mu rozlišit spirální ramena na jednotlivé hvězdy. Mayrův popis převzal Charles Messier, který ji zařadil do svého katalogu jako M31. V roce 1923 poprvé určil Edwin Hubble její vzdálenost za pomoci cefeid. Tímto objevem bylo dokázáno, že M31, ale i další spirální mlhoviny (tak se dříve galaxiím říkalo), jsou obrovské systémy mnoha milionů hvězd, tak jako Naše galaxie. Jednotlivé hvězdy se – v okrajových částech – podařilo rozlišit roku 1922 Edwinu Hubbleovi; v jádře galaxie je rozlišil W. Baade v roce 1944.
Popis
Galaxie v Andromedě je, po Naší galaxii, nejprozkoumanějším vesmírným objektem. Má průměr kolem 150 000 - 200 000 ly. Obsahuje více než 450 miliard hvězd. Je dvakrát větší a třikrát hmotnější než Naše galaxie - pro srovnání je stejně těžká jako 360 miliard Sluncí. Rovina galaxie je odkloněná od zorného směru o 15°, díky čemuž plně nevyniknou její spirální ramena. Vzhledem k velikosti galaxie, je její jádro poměrně malé - jen 15x30 ly. Jádro rotuje jako tuhé těleso, dynamicky nezávisle na ostatních částech galaxie. Perioda rotace jádra je 310 milionů roků. Ve větších vzdálenostech rychlost rotace nejprve klesá a potom se opět zvětšuje. Maximální rychlost rotace dosahuje galaxie ve vzdálenosti 42 tisíc ly od jádra - zde dosahuje rotace rychlosti 300km/s. Z jádra vycházejí dvě dlouhé hlavní spirální ramena. Z posuvu jejich spektrálních čar je možno pomocí Dopplerova posunu vypočítat, že Galaxie v Andromedě se k té naší přibližuje rychlostí 266 km/s. To znamená, že se za 1 až 5 miliard let obě galaxie srazí, čímž vznikne jediná galaxie. Srážky galaxií nejsou ve vesmíru ničím neobvyklým. Již samo jádro M31 naznačuje, že i tato galaxie vznikla srážkou dvou menších galaxií. V Místní skupině je M31 spolu s Mléčnou dráhou nejhmotnější a těžiště celé skupiny se nachází mezi nimi.
Galaxie v Andromedě je tedy velmi podobná Mléčné dráze. Jde o stejný typ. M31 obsahuje také hvězdy hlavní posloupnosti, obry, veleobry, cefeidy, trpaslíky, otevřené hvězokupy i mezihvězdnou hmotu. V ramenech jsou i modří obři a veleobři a každoročně se v ní pozoruje 30 nov. V jádře se nachází také stovky kulových hvězdokup.
Satelitní galaxie
Podobně jako Mléčná dráha, má i M31 satelitní galaxie, které ji obíhají. Dvěma nejvýznamnějšími jsou M32 (NGC 221 a M110 (NGC 205). Dalšími satelity jsou NGC 185, NGC 147, Andromeda I, Andromeda II, Andromeda III, Andromeda IV, Andromeda V, Andromeda VI, Andromeda VII, Andromeda VIII, Andromeda IX a Andromeda X. Stále není jisté zda také Galaxie v Trojúhelníku není satelitem M31.
Pozorování galaxie
Galaxii M31 je možno vidět v souhvězdí Andromedy poblíž hvězdy ν And, jako slabý mlhavý obláček 4,8 magnitudy. Pouhým okem i malým dalekohledem jsou však vidět jen nejsvětlejší části. Spirální ramena lze objevit až s pomocí silnějších přístrojů. Nejjasnější hvězdy dosahují 18 magnitudy a lze je tedy rozeznat za pomoci fotografie s dlouhou expozicí. Ovšem čas od času nějaká nova překročí tuto hodnotu, jako tomu bylo např. v roce 1885, kdy v Galaxii v Andromedě vzplanula dokonce supernova, která dosáhla 6 magnitudy, a byla tedy na hranici viditelnosti pouhým okem.
Související články
Externí odkazy
|
|
| Objekty v Messierově katalogu |
|---|
|
M 1 • M 2 • M 3 • M 4 • M 5 • M 6 • M 7 • M 8 • M 9 • M 10 • M 11 • M 12 • M 13 • M 14 • M 15 • M 16 • M 17 • M 18 • M 19 • M 20 • M 21 • M 22 • M 23 • M 24 • M 25 • M 26 • M 27 • M 28 • M 29 • M 30 • M 31 • M 32 • M 33 • M 34 • M 35 • M 36 • M 37 • M 38 • M 39 • M 40 • M 41 • M 42 • M 43 • M 44 • M 45 • M 46 • M 47 • M 48 • M 49 • M 50 • M 51 • M 52 • M 53 • M 54 • M 55 • M 56 • M 57 • M 58 • M 59 • M 60 • M 61 • M 62 • M 63 • M 64 • M 65 • M 66 • M 67 • M 68 • M 69 • M 70 • M 71 • M 72 • M 73 • M 74 • M 75 • M 76 • M 77 • M 78 • M 79 • M 80 • M 81 • M 82 • M 83 • M 84 • M 85 • M 86 • M 87 • M 88 • M 89 • M 90 • M 91 • M 92 • M 93 • M 94 • M 95 • M 96 • M 97 • M 98 • M 99 • M 100 • M 101 • M 102 • M 103 • M 104 • M 105 • M 106 • M 107 • M 108 • M 109 • M 110 |
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |