Emil František Burian

Z Multimediaexpo.cz

Emil František Burian (* 11. června 1904, Plzeň – 9. srpna 1959, Praha) byl český básník, publicista, zpěvák, herec, hudebník, hudební skladatel, dramaturg, dramatik a význačný režisér.

Obsah

1 Život
2 Dílo
3 Odkazy
4 Externí odkazy

Život

Narodil se v Plzni, kde byl jeho otec pěvec. Dostal se v Praze na konzervatoř, do její mistrovské školy.^[1]. E. F. Burian byl členem levicově orientované literární skupiny Devětsilu. V letech 1926–1927 spolupracoval s Osvobozeným divadlem, odkud po rozepřích s Jindřichem Honzlem spolu s Jiřím Frejkou odešeli a založili si vlastní divadlo Da-Da. Poté spolupracoval se scénou Moderní studio. V roce 1923 vstoupil do KSČ, ve svých devatenácti letech, z přesvědčení, což ovlivnilo jeho další činnost, která je často až agitační.

Burianův Voiceband měl v Sieně veliké úspěchy.

Roku 1927 založil hudebně recitační soubor Voiceband. Koncem roku 1933 založil divadlo D 34, kde uskutečňoval svůj program politicky vyhraněného levicového divadla – každý rok název divadla posouval o jedno číslo (v roce 1935 se tedy jmenovalo D 35 a tak dále až do D 41). V předválečných letech mimo jiné ve svém divadle zorganizoval protestní petici proti uvěznění slavného ruského režiséra Mejercholda, jenž byl později Stalinem zavražděn. Pro řadu komunistických funcionářů byl proto, ač byl přesvědčeným stoupencem jejich hnutí, nepohodlným a nevypočitatelným členem. V roce 1941 byl zatčen a celý zbytek druhé světové války prožil v koncentračních táborech. Nejprve byl v Terezíně, poté v Dachau a nakonec v Neuengamme, zde pracoval v továrně s válečnou výrobou, ve volném čase se, podle svých vzpomínek, podílel na organizaci ilegálních kulturních pořadů pro vězně. 3. května 1945 se mu za dramatických okolností podařilo zachránit se z lodi Cap Arcona po sporném útoku britského královského letectva RAF. Po válce založil ještě divadlo D 46 a D 47, mimo těchto divadel řídil ještě tři brněnské scény a karlínskou operetu, které byly sdruženy do tzv. Družstva divadla práce. Po roce 1948 působil jako poslanec poúnorového Národního shromáždění. Roku 1951 poté, co hrozil bezprostřední zánik jeho divadla, převedl své D 51 do svazku Československé armády a to se pak stalo Armádním uměleckým divadlem. V roce 1955 z armády odešel a toto divadlo přejmenoval opět na D 34. V poválečné době se stal jedním z předních účastníků nastupující nomenklatury komunistické kultury. Patřil však k osobnostem, které byly do značné míry režimu nepohodlné a nevypočitatelné a byl často kritizován zprava i zleva. Krátce řídil týdeník Kulturní politika, v němž působila řada později známých noninářů – Antonín Jaroslav Liehm, Stanislav Budín aj. V roce 1954 byl jmenován národním umělcem. V roce 1958 navštívil SSSR a pod vlivem Chruščovovy kritiky Stalina a jeho praktik vystoupil ve Španělském sále Pražského hradu se zásadním sebekritickým projevem. Zemřel krátce poté za dosud nevyjasněných okolností ve státním sanatoriu na selhání jater.

Dílo

Jeho dílo bylo ovlivněno dadaismem, futurismem a poetismem, je silně levicové a prakticky místy až agitační. Přesto především svou divadelní tvorbou pozitivně ovlivnil celé moderní české divadlo. Jeho inscenační postupy byly na svou dobu objevné (metafora jako hlavní výrazový prostředek, poezie, symbol, „vynálezy“ theatergraph a voice-band atd.) a divadlo z nich čerpá dodnes.

Divadelní režie

Karel Hynek Mácha – Máj (voice-band)
Alexandr Sergejevič Puškin – Evžen Oněgin
Frank Wedekind – Procitnutí jara
Vojna
První a druhá lidová suita
Vítězslav Nezval – Manon Lescaut
atd.

Drama

Krčma na druhém břehu

Filmové režie

Věra Lukášová
Chceme žít

Filmová hudba

Zlaté ptáče
Před maturitou
Siréna
Cesta do pravěku

Opery

Mastičkář
Bubu z Montparnassu
Maryša

Knihy

Černošské tance
Pojďte, lidé, na divadla s železnýma kladivama
O nové divadlo
Zameťte jeviště – zde přišel s názorem, že divadlo patří těm, kdo jej vytváří.
Vítězové
Jazz – vznik jazzu, nástroje, orchestrace – vydáno v roce 1928, 188. svazek edice Aventinum

Dále napsal celou řadu koncertních skladeb.

Odkazy

Literatura

BEZOUŠKA, Bohumil. Jak jsem proskotačil život. Praha: Lunarion, 1993, str. 165–8, 173–4, 191, ISBN 80-85774-08-9
FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha : Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0.
KLADIVA, Jaroslav. E. F. Burian. Praha : Jazzová sekce SH, 1982. 443 s.

Reference

↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc : ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Burian Emil František, s. 38.

Související články

Externí odkazy

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

[Barto.C5.A1-0] BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc : ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Burian Emil František, s. 38.

[1]