Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !
Disco
Z Multimediaexpo.cz
| Informace uvedené v tomto článku je potřeba ověřit. Prosíme, pomozte vylepšit tento článek doplněním věrohodných zdrojů. |
|
Disco je žánr taneční hudby, který se vyvinul v afro-americké, hippie a hispánské komunitě na konci šedesátých let. Mezi charakteristické znaky disco patří ustálený „Four-on-the-floor“ rytmus, šestnáctinový či osminový hi-hat činel prokládaný synkopickými linkami elektrické baskytary, užívání smyčcových a dechových nástrojů, elektrického piána a kytary. V disco skladbách se obvykle vyskytují také latinsko-americky orientované bicí (s prvky salsy, rumby, samby). Bohaté hudební pozadí zahrnující orchestrální nástroje, jako je například flétna, jsou často používány pro různá instrumentální sóla. Hlavní kytara je málokdy použita, na rozdíl od rockové hudby. Případným dalším znakem je i příležitostné použití staccata. Mezi škálu známých disco interpretů patří například Bee Gees, Donna Summer, Jacksons, Chic či KC & The Sunshine Band. Z těch evropských je to například ABBA, Amanda Lear či Boney M.
Obsah |
Kořeny disco hudby
Historie
Disco má hudební kořeny v pozdější soulové hudbě, především v Philly soulu a NY soulu (oba tyto soulové žánry pramení z Detroit soulu – též známý jako Motown sound). Do disco hudby se přes Philly soul dostala také latinsko-americká perkuse, a stala se prominentní částí pozdějších disco písní v sedmdesátých letech. Na konci 60. let se objevilo množství písní s proto-disco elementy, jako "Dance to the Music" (Sly & the Family Stone, 1968), "Only the Strong Survive" (Jerry Butler, 1968), "Message to Love" (The Jimi Hendrix Experience, 1969), "Soul Makossa" (Manu Dibango, 1972) a "The Love I Lost" (Harold Melvin & The Blue Notes, 1973).
Původ slova
Slovo "disco" je vlastně zkrácené slovo "diskotéka". První diskotéka (v originálu: "discothéque") se objevila v roce 1941. V takové diskotéce (přesnější překlad: noční klub) ani nevystupovaly kapely, namísto toho se zde pouštěla hudba přímo z vinylových desek. Dále se termín disco objevil v článku Vince Allettiho v srpnovém vydání časopisu Rolling Stone s názvem Discotheque Rock '72: Paaaaaaarty!.
Disco v hitparádě
Kapela Hues Corporation skórovala s #1 (v Americe) hitem "Rock The Boat" v roce 1974. Desky se prodalo přes milion kusů a to zařadilo "Rock The Boat" mezi první disco písně, které se dostaly až na první místo v žebříčcích různých hitparád. Další podobné písně, které se umístily v Americké hitparádě Billboard:
- "Rock Your Baby" (#1, 1974) od George McCrae
- "Love's Theme" (#1, 1974) od Barry White & Love Unlimited Orchestra
- "Walking in Rhythm" (#6, 1975) od The Blackbyrds
Převaha v populární hudbě: léta 1978-1979
Hudba k filmu Horečka sobotní noci vydaná v prosinci roku 1977, která se později stala nejprodávanějším soundtrackem vůbec, disco velmi zpopularizovala. Díky tomu také mnoho hudebníků začalo s disco hudbou experimentovat. Řada jejich disco písní tím pádem nebyla to „pravé“ disco, ale byla buď pop (Boney M, Barbra Streisand, Ann-Margaret, ABBA) či rock (David Bowie, Chicago, KISS, Falco, Electric Light Orchestra, Elton John, Doobie Brothers) se znatelným vlivem a elementy disco.
Příklady písní a interpretů
- „Shakedown Street“ (1979) od skupiny Grateful Dead
- „Copacabana (At The Copa)“ (1978) od light pop hudebníka Barryho Manilowa
- „Miss You“ (1978) od Rockové skupiny The Rolling Stones
- „Baby I'm Burning“ (1978) od country zpěvačky Dolly Parton
- „Da Ya Think I'm Sexy?“ (1979) od rockového zpěváka Roda Stewarta
- „Silly Love Songs“ (1976), "Goodnight Tonight" (1979) od skupiny Paul McCartney & Wings
- „The Main Event/Fight“ (1979) od popové zpěvačky Barbry Streisand
- „Love Rush“ (1979) od popové zpěvačky Ann-Margaret
- „I Was Made for Lovin' You“ (1979) od Rockové skupiny KISS
- „Shine a Little Love“ (1979) od Art rockové skupiny Electric Light Orchestra
- „Don't Let Go“ (1980) od soulového zpěváka Isaaca Hayese
- „Working My Way Back To You“ (1980) od soulové skupiny The Spinners
- „Another One Bites The Dust“ (1980) od Britské rockové skupiny Queen
- „Give Me the Night“ (1980) od crossover R&B hudebníka George Bensona
- „Junge Roemer“ (1984) od rakouského zpěváka Falco
Konec popularity: 1979-1980
| "Celá ta věc s Disco Sucks byla prostě stará dobrá reakce starý, bílý, konzervativní a nenávistný Ameriky, která tam vždycky je někde nakonec schovaná." |
Výnosy z prodeje a popularita filmu Horečka sobotní noci pobízely velké nahrávací společnosti k masovému produkování hitů v tomto žánru, jakýkoliv jiný hudební styl tím pádem nebyl tak „zaručeně výdělečný“ jako právě zhomogenizované disco zaměřené na širokou veřejnost. Přestože disco hudba nabývala nebývalé popularity, v Americe se mezitím začalo projevovat anti-disco smýšlení. Toto cítění se rozšiřovalo s komercializací disco hudby a její subkultury. Se starostmi o snižující se zisky rockové rozhlasové stanice a rockoví producenti tento trend podporovali. Podle Glorie Gaynor hudební průmysl podporoval zánik stylu disco, protože producenti rockové hudby ztráceli peníze a rockoví hudebníci ztráceli pozornost všeobecného publika. Mnoho skalních fanoušků tím pádem vyjádřilo silnou nelibost vůči disco, i přes ohromnou popularitu tohoto stylu. Mezi těmito fanoušky vzrůstala obliba používání sloganu „Disco Sucks“ (což v češtině znamená přeneseně něco jako „disco je na nic“) na tričkách, na plackách a také jako graffiti. Disco hudba a tanec byly znázorňovány fanoušky rockové hudby jako „hloupé a zženštilé“, jak se například popisuje v satirické písni „Dancin' Fool“ (#45, 1978) od Franka Zappy. Dále, někteří posluchači měli námitky vůči sexuální promiskuitě a nelegálnímu užívání drog, věcmi spjatými s disco subkulturou. Rockoví fanoušci dále měli námitky vůči syntezátorům a elektronickým bicím nástrojům, jelikož tyto nástroje nahrazují živé interprety (paradoxně později se i do rockové hudby dostaly syntezátory a bicí mašiny). Někteří lidé také uvádějí, že v anti-disco reakci je také zakotven prvek náboženského fanatismu – v knize A Change Is Gonna Come od Craiga Wernera, se uvádí „the attacks on disco gave respectable voice to the ugliest kinds of unacknowledged racism, sexism and homophobia“. Aby toho nebylo málo, některé významné rockové kapely si nahrály písně s vlivy disco. Tyto fúze rocku a disco se setkaly s negativní kritikou (a na takové kapely se pohlíželo jako na komerčně vyřízené skupiny) avšak široká veřejnost takové fúze přijímala chvalitebně. Od příchodu disco a dance hudby, rock vstřebal množství rytmických prvků z funk/dance hudby, ale zároveň si udržel zřetelné rysy a svoje publikum.
Disco Demolition Night
Disco Demolition Night nebo také Noc demolice disca - někteří historici uvádějí 12. červenec, 1979 jako "den kdy disco zemřelo", protože to se konala nechvalně proslulá anti-disco demonstrace v Chicagu. DJové, Steve Dahl, Garry Meier a Michael Veeck (syn vlastníka týmu Chicago White Sox, Billy Veeckeho) z místní Rockové stanice, zinscenovali "Disco Demolition Night" (Noc demolice diska), propagační akce s anti-disco tématem, mezi hrou White Sox. Během této události, kdy také vybuchovaly disco záznamy, naštvaný dav zdemolovával sedadla a následně poškodil Comiskey Park (což je plocha stadionu). Škody způsobené na stadionu sahaly až do tisící dolarů. Televizní průmysl - inspirující se podněty z hudebního průmyslu - reagoval s anti-disco agendou zcela podobně. Nenávistný postoj na televizních obrazovkách vůči disco hudbě byl například obsažen v televizní situační komedii, "WKRP in Cincinnati". Prudká zpětná reakce rovněž zasáhla Top 40 rádia, nesnášenlivost a negativní reakce od mnoha posluchačů Top 40 rádií přiměl tato rádia vysadit všechny disco písničky z oběhu a způsobené "díry" vyplnit hudbou jako New Wave, Punk rock a album-rockově orientovanými kousky. Jello Biafra z anarcho-punkové skupiny Dead Kennedys přirovnal disco ke kabaretní kultuře Weimarského Německa pro svoji lhostejnost vůči vládní politice a jeho šálivého zavírání očí. O této myšlence se také zpívá v písni "Halloween", B-strana písně "Saturday Night Holocaust". Je třeba poznamenat to, že na rozdíl od USA, v Evropě nikdy nebyla uskutečněna akce vůči zaměřenému odporu proti Disco hudbě, kultury a diskoték. Během odporu a mohutnému úbytku popularity, přispělo k tomu, že některé nahrávací společnosti byly sloučeny či rozprodány. TK Records se zavřelo v roce 1981. AMC Records bylo prodáno společnosti MCA Records v roce 1979. Neil Bogart, zakladatel Casablanca Records byl vyhozen v roce 1980 majitelem vlastnické firmy PolyGram. Robert Stigwood opustil RSO Records v roce 1981.
Dědictví a vliv
Při přechodu sedmdesátých let na počátek osmdesátých, taneční styly lze nejlépe ilustrovat na základě analýzy práce konkrétních umělců, aranžérů, producentů v rámci každého regionu a k danému času. Například, Patrice Rushen a její největší díla - "Haven't You Heard" (1979) a "Forget Me Nots" (1982) prudce kontrastují a velmi dobře demonstrují změny mezi hudbou z pozdních sedmdesátých a raných osmdesátých let. Orchestrální prvky "Haven't You Heard", od rytmů až rohy a smyčce byly spoluaranžovány zpěvačkou Patrice Rushen, která rovněž uspořádala minutově dlouhé extravagantní smyčcový arangment pro úvod písně, u které účinkoval 100-místný Los Angeleský symfonický orchestr, který byl veden Charlesem Mimmsem, Jr., Reggie Andrewsem a Charlesem Vealem. V ostrém kontrastu, "Forget Me Nots" používá synthetizátor pro udržení zvuku podobnému zvuku smyčcovému orchestru. Elektronické nástroje jako například ARP Solina String Ensemble, začaly nahrazovat velké orchestry na konci 70. let. Tento odklon od tradičního disco soundu se nazývá post-disco a mezi interprety patří například Patrice Rushen, D. Train či Kashif. Během začátku roku 1980, poklesl komplex složitých melodií, princip orchestralizace a struktur, které jsou charakteristické pro disco. Příklady některých písní, na kterých si můžeme ukázat změnu: Kool & The Gang - "Celebration" (1980), Rick James - "Super Freak" (1981), Grace Jones - "Pull It To The Bumper" (1981), Taana Gardner - "Heartbeat" (1981), Evelyn "Champagne" King - "Love Come Down" (1982), The Pointer Sisters - "I'm So Excited" (1982), Prince - "1999" (1982), Madonna - "Holiday" (1983), Irene Cara - "Flashadnce (What A Feeling)" (1983), Michael Jackson - "Thriller" (1983), Jocelyn Brown - "Somebody Else's Guy" (1984) a/nebo Klymaxx - "Meeting in the Ladies Room" (1984)
Ve filmech
Mezi první filmy, které obsahovaly čistě na disco orientovanou hudbu byla ještě před Horečkou sobotní noci bondovka, Špion, který mě miloval (1977). Hudbu zkomponoval Marvin Hamlisch.
Hip hop, Electro
Disco hudba měla později vliv na vznik hip-hopu a na některé hip-hopové podžánry (jako crunk, snap či hyphy), také na britskou novou vlnu, dále na house a pak také na techno.
Podžánry
Space Disco
Space Disco je hudební žánr, který spojoval Euro Disco se synthezátory a se sci-fi motivy. Popularita tohoto stylu se datuje na rok 1977 do roku 1979 (v době vydání známých filmů "Star Wars" a "Blízká setkání třetího druhu"). Charakteristické pro tento hudební styl je použití laserových paprsků jakožto světelné efekty na diskotékách a mimozemsky futuristická Sci-fi/Glam rockově inspirovaná móda. Příklady:
- "Spacer" (1979) od Sheila & B. Devotion
- "Automatic Lover" (1978) od Dee D. Jackson
- "Star Wars: Title Theme" (1977) od Meco
Výčet některých umělců
- Více na stránce věnované Disco hudebníkům a Disco písním
Reference
Související články
Externí odkazy
- O Disko hudbě na Allmusic.com
- Stránka o Disco hudbě
- Stránka o Disco hudbě s informacemi obsaženými na anglické wikipedii zkombinované s proklamovanými výroky editorů
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |