Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Bosňáci

Z Multimediaexpo.cz


Bosňáci, někdy též nazývaní Bosňáci-muslimové nebo Muslimové (bosensky latinkou Bošnjaci, Bošnjaci-muslimani, Muslimani nebo cyrilicí Бошњаци, Бошњаци-муслимани, Муслимани) jsou převážně jižní Slované, kteří v průběhu nadvlády Osmanské říše na Balkáně konvertovali k islámu. Jejich etnogeneze je příčinou mnohých sporů, zvláště mezi národně orientovanými historiky. Bosňáci své pojmenování odvozují od Bosny a Hercegoviny, nejzápadnější balkánské země, kterou dobyli osmanští Turci. Pro pochopení národotvorných procesů v jihovýchodní Evropě je nutné vědět, že ne všichni slovanští muslimové na Balkáně jsou Bosňáci. (Jde například o islamizované obyvatelstvo Srbska, Černé Hory, Kosova, Makedonie a Bulharska, které nepřijalo národní identitu většinové populace a nadále si uchovává své specifické etnonáboženské vědomí.) Bosňáci považují za svou mateřskou zemi Bosnu a Hercegovinu. Jsou úzce spojeni s historickými oblastmi Bosenské krajiny (města Bihać, Cazin, Velika Kladuša), centrální Bosny (města Sarajevo, Zenica, Tuzla), východní Bosny (města Goražde, Zvornik, Višegrad), Hercegoviny (města Mostar, Konjic, Stolac) a Sandžaku (města Novi Pazar, Pljevlja), hraničního území mezi Srbskem a Černou Horou.

Obsah

Kultura

Bosňácký folklor má dlouhou tradici, která sahá až do 15. století. Obecně jej lze charakterizovat jako směsici slovanského a orientálního vlivu. Prolínají se zde tradice ryze bosenské, dále pak jihoslovanské, albánské, turecké, arabské a také soudobé evropské.

Hudba

Hudba, potažmo ústní (mluvená i zpívaná) kultura má u Bosňáků nezanedbatelné postavení, které čerpá svou sílu i osobitost převážné z doby nadvlády Osmanské říše. Tomu odpovídají jak používané nástroje, tak také melodie a rytmus. Stabilní kořeny má na venkově (izvorna muzika) i ve městech (sevdalinky, iláhije, kasidy). V období turecké nadvlády vznikly dnes již legendární baladické písně sevdalinky, opěvující nešťastnou lásku, přátelství a velikost bosenských rodáků. Původně se rozvíjely ve dvou největších městech Sarajevu a Mostaru, ale velice brzy se rozšířily na celé území tehdejšího Sandžaku Bosna.

Janja je čistě bosenská obec v Republice srbské (BiH)

Z té doby pochází také tradice zpěvu iláhijí (náboženských písní opěvujících Alláha) a kasid (světských písní). Iláhije se staly doménou především muslimských mnichů (dervišů), kteří se tehdy shlukovaly v početných klášterech (tekijích). Nejstarší zmínka o stavbě tekije na území Bosny a Hercegoviny pochází z roku 1462. Soudobým fenoménem bosňácké hudby je izvorna (původní, ryzí) muzika, která se poprvé objevila v období kolem I. světové války na severovýchodě Bosny a Hercegoviny. Jejími středisky jsou dodnes města Kalesija, Zvornik a Bratunac. Zpívaná je obvykle jedním zpěvákem za doprovodu dvou houslistů a hráče na šargiju.

Tanec

Klasickým slovanským tancem je kolo, a není tomu jinak ani u Bosňáků. Jeho podoba se však může v jednotlivých regionech lišit. V jiných podobách se lidový tanec příliš neujal, jak je možné vidět dodnes.

Báje a pověsti

Hlavním motivem bosňáckých bájí a pověstí jsou osudy bosenských velikánů z období turecké nadvlády. Jejich typickými hrdiny (gaziji, gazi, junáky) jsou bojovníci ve službách Osmanské říše. Mezi nimi vyniká Alija Đerzelez, Adni Mahmud-paša Andjelović, Jakub-paša Hadum, Ali-paša Rizvanbegović, Smail-aga Čengić, Husein Kapetanović. K dalším významným osobnostem patří druhý správce Bosny Gazi Husrev-beg a turecký velkovezír Mehmed-paša Sokolović Sokollu. Zcela výjimečné postavení má také pověst o středověkém bánu Kulinovi, prvním velkém vládci, který položil základ bosenské státnosti a nezávislosti.

Svátky

Většina Bosňáků vyznává již po pět staletí islám, čemuž také odpovídá i většina národních svátků. Prvním z nich je Ramadán (Ramazán) bajram, třídenní slavnost zakončující postní měsíc ramadán. A tím druhým je Kurban bajram, svátek obětování následující po pouti do Mekky (hadždž).

Příjmení

Bosňácká příjmení, stejně jako u většiny západních Jihoslovanů, končí na „ić“ nebo „ović“. Jejich původ je v mnoha případech zcela nejasný, ale předpokládá se, že starší z nich jsou zakončena na „ić“ (např. Kotromanić, Petrović). Většina ostatních jsou z období osmanské nadvlády, kde je patrný vliv islámské kultury (Halilović, Pašić, Salihović, Kapetanović). Mnoho jmen naznačuje povolání, které zakladatel rodu vykonával (Lagumdžija – minér, Dizdar – strážce pevnosti, Spahić – voják). Četná jsou také složená příjmení, odkazující na urozený původ jako např. Dervišhalidović (syn derviše - mnicha Halida) nebo Izetbegović (syn Izeta, který byl begem - místním šlechticem). Některá bosňácká příjmení jasně označují etnický původ nositele. Jedná se například o jména Arnautović, Arnaut (albánský), Vlahić (vlašský - rumunský), Arapović (arabský).

Bývalá vlajka BIH v letech 1992-98 (štít představuje předosmanské Bosenské království

Symboly

Tradičními bosňáckými barvami jsou zelená, bílá, žlutá a modrá. Dvěma nejvýznamnějšími symboly Bosňáků jsou půlměsíc a lilie (Lillicum Bosniacum). Nejstarším symbolem Bosňáků je vlajka s zlatým půlměsícem a pěticípou hvězdou na tmavozeleném podkladě. Na počátku 90. let 20. století jej nahradila zástava se dvěma horizontálními zelenými pruhy a s půlměsícem na bílém podkladě. Během občanské války (1992-1995) se třetím, a dnes také nejpopulárnějším, symbolem Bosňáků stala první státní vlajka Republiky Bosny a Hercegoviny. Na ní je vyobrazen středověký erb bosenského královského rodu Kotromanićů.

Soubor:Bosniak flag.png
Bosňácká vlajka

Bosenský jazyk

Bosňáci nazývají svůj mateřský jazyk bosenštinou (bosanski, босански). Tento jazyk se drobně odlišuje od srbštiny a chorvatštiny, dříve společného jazyka - srbochorvatštiny v Socialistické federativní republice Jugoslávii. Bosenským jazykem se lze domluvit i v Makedonii a Slovinsku.

Náboženství

Tradičním náboženstvím Bosňáků je sunnitský islám, ale modernizační evropské trendy způsobily, že se mnoho lidí odklonilo od duchovního života a praktikuje ateismus. Postavení islámu je již po pět staletí pevně zakořeněnou součástí života tohoto národa a představuje společně s bosenským jazykem a existencí Bosny a Hercegoviny jeden ze základních pilířů bosňácké identity. Bosňáci jsou považování ze umírněné vyznavače islámu i přesto, že za nadvlády Osmanské říše patřili k nejhorlivějším zastáncům tohoto náboženství. Během 20. století však došlo díky evropskému vlivu k postupné liberalizaci a oslabování islámských hodnot. Dnes patří do skupiny tzv. evropských muslimů, kteří jsou ovlivněni jak východní (orientální), tak západní (evropskou) kulturou. Praktikování islámu je většinou omezeno na nutné vykonávání každodenních modliteb, společnou páteční modlitbu (džumu) a dodržování největších muslimských svátků Ramadán bajramu a Kurban bajramu. O mnoho řidčeji se vidí zahalené ženy, tolik typický obrázek z většiny arabských zemí. Jedním z největších prohřešků (haram), kterých se Bosňáci často v minulosti dopouštěli je požívání alkoholu, což můžeme objevit ale i u jiných národů s muslimskou většinou (např. Turků). Naopak zákaz konzumace vepřového masa byl vždy striktně dodržován. Během občanské války (1992-1995) byly vedeny snahy o šíření Wahhábismu v zemi. Tato velmi konzervativní větev sunnitského islámu praktikovaná například v Saudské Arábii však nezanechala na Bosňácích žádné významnější stopy.

Bosňáci dnes

Nejvíce slovanských muslimů žije v Bosně a Hercegovině, přibližně 1,9 milionu, kteří se nazývají Bosňáci. Mimo Bosnu žije okolo 150 000 Bosňáků v Srbsku a okolo 63 000 v Černé Hoře (většinou v Sandžaku, historické oblasti na pomezí Srbska a Černé Hory), dále pak 20 000 v Chorvatsku, 20 000 ve Slovinsku a kolem 17 000 v Makedonii. Také mnoho lidí v Turecku má bosňácké kořeny, ale přesná čísla nejsou známa. Bosňácká diaspora, přesahující 500 000 členů, se nachází ve Švédsku, Německu, Rakousku a dalších Západoevropských zemích, ve Spojených státech (města St. Louis, New York, Chicago), Kanadě (Toronto a Vancouver) a v Austrálii. K bosňácké národnosti se dnes hlásí dle odhadů mezi 2,4-3,0 miliony lidí po celém světe. Největšími městy s bosňáckým obyvatelstvem jsou Sarajevo, Tuzla, Zenica, Mostar, Bihać, v Sandžaku Novi Pazar a v diaspoře Saint Louis v Missouri ve Spojených státech.

Reference


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Bosňáci
Citováno z „http://www2000.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Bos%C5%88%C3%A1ci“