Berkelium

Z Multimediaexpo.cz

Berkelium
Atomové číslo	97
Relativní atomová hmotnost	(247) amu
Elektronová konfigurace	[Rn] 5f9 7s2
Skupenství	Pevné
Teplota tání	(beta) 986 °C, (1259 K)
Elektronegativita (Pauling)	1,3
Hustota	(alfa) 14,78 g/cm3
Hustota	(beta) 13,25 g/cm3
Registrační číslo CAS	7440-40-6
Ionisační energie Bk→Bk+	601 kJ/mol

Berkelium, chemická značka Bk, (lat. Berkelium) je devátým členem z řady aktinoidů, pátým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader americia.

Obsah 1 Základní fyzikálně-chemické vlastnosti 2 Výskyt, historie přípravy 3 Literatura 4 Externí odkazy

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti

Berkelium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Předpokládá se, že má stříbřitě bílou barvu a že se působením vzdušného kyslíku na povrchu zvolna oxiduje.

Vyzařuje α a γ záření a je proto nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály.

O jeho sloučeninách a jejich chemickém chování je známo velmi málo.

Výskyt, historie přípravy

Berkelium se v přírodě nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek z řady transuranů.

Berkelium bylo poprvé připraveno v prosinci roku 1949 bombardováním ²⁴¹Am částicemi α v cyklotronu jaderné laboratoře kalifornské univerzity v Berkeley. Vznikl tak izotop ²⁴³Bk s poločasem rozpadu 4,5 hodiny. Za jeho objevitele jsou označováni Glenn T. Seaborg, Stanley G. Thompson a Albert Ghiorso, kteří jej pojmenovali po místě vzniku – Berkeley.

Izotop s poločasem rozpadu 320 dnů - ²⁴⁹Bk byl poprvé připraven bombardováním izotopu curia intenzivním proudem neutronů.

Je charakterizováno 19 izotopů berkelia, z nichž je nejstabilnější jsou ²⁴⁷Bk s poločasem rozpadu 1380 let a ²⁴⁸Bk s poločasem rozpadu 9 let a ²⁴⁹Bk s poločasem 320 dnů. Všechny zbývající radioaktivní izotopy mají poločas rozpadu méně než 5 hodin

Všechny izotopy berkelia jsou radioaktivní. Podobně jako u zbývajících aktinoidů představuje největší biologické riziko schopnost berkelia akumulovat se v kostní tkáni, kde jeho radioaktivita působí poruchy krvetvorby - brání vytváření červených krvinek.

Literatura

• Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
• N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

Externí odkazy

• Periodická soustava a tabulka vlastností prvků [1]
• Chemický vzdělávací portál [2]
• WebElements (anglicky) [3]
• Periodická tabulka prvků [4]

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Berkelium

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii