Benecko

Z Multimediaexpo.cz

Benecko je krkonošská obec, nacházející se na Jilemnicku, v severovýchodní části okresu Semily.

Je tvořena osmi částmi (Benecko, Dolní Štěpanice, Horní Štěpanice, Mrklov, Rychlov, Štěpanická Lhota, Zákoutí a Žalý).

Historie

Těžiště osídlení beneckého regionu se postupem času přesunovalo podle převládajících ekonomických aktivit. Původním historickým centrem osídlení byly Horní Štěpanice - sídlo, vzniklé v podhradí hradu Štěpanice. První zmínky o něm jsou datovány rokem 1304, kdy byl hrad založen Janem z Valdštejna jako potvrzení první fáze kolonizace krajiny. Poslední archeologické nálezy ale ukazují ještě starší osídlení, potvrzující Balbínovu domněnku, že místo bylo osídleno již v roce 1254 Jindřichem z Valdštejna. Horní Štěpanice měly až do roku 1524 městský status. Hrad byl definitivně opuštěn roku 1524, dle materiálů z roku 1543 je již uváděn jako pustý. Benecko je prvně zmiňováno roku 1628 jako Benešsko, tedy sídlo Benešovo. Dalším výkladem vzniku jména je místní legenda o poustevníku řádu sv. Benedikta, který sídlil poblíž Jindrovy skály, v místech, kde nyní stojí kaplička, zasvěcená ale sv. Hubertovi. Další části obce byly osídlovány v 17.-19. století postupně, osídlením podle vody. Obyvatelstvo se zabývalo převážně zemědělstvím a ručním tkalcovstvím, v některých částech obce i domácí výrobou bižutérie. Ke zlomu došlo až s rozvojem turistiky a zimních sportů koncem 19. století (viz níže). V meziválečném období zažil region významný nárůst turistického ruchu, během kterého příliv relativně bohatých turistů přinesl hospodářský rozvoj. Ten přerušila nacistická okupace a následná poválečná násilná kolektivizace a masové znárodnění dosud prosperujících živností. Část místní podnikatelské elity (Augustin Kubát, Bohumil Rychtr) byla v rámci politických procesů odsouzena k dlouhodobým trestům odnětí svobody a propadnutí majetku. Až do konce osmdesátých let se benecký region stal střediskem odborářské rodinné rekreace, mnoho provozoven zchátralo, bylo změněno v podnikové chaty nebo zcela zaniklo. Daší vlna prosperity se projevila po roce 1989 s restitucí znárodněného majetku.

Kultura

Navzdory relativně odlehlé poloze vůči kulturním centrům patřil benecký region k místům s bohatým kulturním životem. Na přelomu 19. a 20. století působilo v obci několik ochotnických spolků, které se v případě potřeby náročnější inscenace sdružovaly. Ochotnické scény působily v Dolních Štěpanicích (jeviště v sále sokolovny), v Mrklově (sál v hostinci U Bubeníků, kde bylo později umístěno i kino s projektorem 16 mm filmů), ve Lhotě Štěpanické (hostinec Na sále, jméno hovoří samo za sebe, hostinec vyhořel v sedmdesátých letech) a na Benecku (sál v hotelu Kubát, přírodní lesní scéna). Tradice ochotnického divadla v poválečných letech postupně upadala, v současné době je udržována zejména zásluhou rodiny Gerstnerů (Miloš Gerstner nejstarší je autorem řady divadelních her, Miloš Gerstner starší je místostarostou obce a zapáleným divadelníkem). V regionu na přelomu století působila celá řada hudebních těles, převážně dechovkového rázu, výjimkou ale nebyla ani tělesa, zabývající se vážnou hudbou (například na Benecku působící Kapela Bedřicha Škody se smyčcovou sekcí). Kromě běžného působení (taneční zábavy, pohřby, slavnostní příležitosti) fungovala tato tělesa i jako doprovod ochotnického divadla a pořádala i samostatné koncerty. V poválečném období se těžiště hudební činnosti přeneslo k souborům a skupinám, hrajícím převážně taneční hudbu a stalo se krátkodobou, generační záležitostí. Krajina v okolí Benecka byla považována za zajímavou pro výtvarné umělce. V dvacátých letech se Benecko stalo módním mezi pražskými krajináři (František Cína Jelínek), kteří v hotelu Vyhlídka trávili dlouhá tvůrčí období. V regionu působil i František Kaván. V současnosti se krajinářství věnuje zejména Miloš Gerstner starší a ruská krajinářka Asja Feoktistova. Benecký (či striktně řečeno mrklovský) dialekt krkonošského nářečí se širokými samohláskami a zdvojenou výslovností některých souhlásek (mejllo, honně) oddělených hiátem inspiroval řadu spisovatelů - příkladem je štěpanický řídící Josef Šír. Zásluhou pražských turistů je (mírně zkarikovaná)věta „V Mérklouje pérší na smérkový pérkýnko“, správně vysloveno „U Merklouje perší na smerkový perkýnko“ jistým etalonem beneckého dialektu.

Ekonomika

Značnou oblibu má ubytování v soukromí - pohled na řadu soukromých penzionů

Ekonomická aktivita obyvatelstva regionu prošla celou řadou změn. Až do padesátých let 20. století byla jednou ze základních aktivit zemědělská malovýroba doplněná chovem dobytka , kterou ale období kolektivizace odsunulo na vedlejší kolej. Prvotní osídlení území bylo dále tvořeno dřevaři, uhlíři a horníky (opuštěná horní díla se nacházejí v Dolních Štěpanicích a na Mísečkách, které ale již nepatří ke katastru obce Benecko). S vyčerpáním ložisek uhlí a kovů se těžiště ekonomické aktivity přesunulo k těžbě dřeva, sklářství a textilní výrobě (přadláctví a tkaní). Tkaní na ručních stavech se na Benecku zachovalo až do meziválečného období, poslední dva ruční tkalci Matěj Pochop a Bořivoj Kubát zemřeli v sedmdesátých letech dvacátého století. Umístění ručních stavů ovlivnilo i místní architekturu roubených domů s velkou centrální „sednicí“, prosvětlenou z jihu východu. Větší tkalci měli osazeno až šest stavů a zaměstnávali námezdní dělníky - podruhy, přičemž na výrobě se podílela celá rodina. Děti soukaly cívky, ženy připravovaly přízi a muži obsluhovali stavy. Hotové dílo směňovali u zadavatelů (faktorů) za materiál a odměnu. Ruční tkalcovství v oblasti Benecka dosáhlo vysoké technologické úrovně - tkána byla jemná plátna pro výrobu ložního prádla a kapesníkovina. Další krajově specifickou aktivitou bylo sklářství a zejména korálkářství. Skleněné polotovary v vyfouknutých trubiček zpracovávaly zejména ženy. Polotovar se rozřezával na ručních strojcích (po případném předchozím obarvení) a korále se buď třídily do obalů, nebo se z nich zpracovávaly ozdoby a štrass. V Mrkově se korálkářství zachovalo až do osmdesátých let 20. století a zaniklo až s úmrtím Marie Wagenknechtové, poslední mrklovské korálkářky. Zemědělství se v regionu zaměřovalo převážně na pěstování brambor, lnu, žita a ovsa a výrobu sena, zejména ve vyšších partiích. Z ovocných stromů plodí pouze otužilejší odrůdy jabloní, hrušní a třešní. Nedílnou součástí chalup byla i hospodářská část s chlévem, seno bylo skladováno na půdě. Obilniny byly sváženy do údolních mlýnů, umístěných podél potoka Cedronu a v západní části Benecka na Levínku. Po kolektivizaci v 50. letech došlo k postupnému vymizení zemědělské malovýroby a v současné době v regionu působí pouze několik samostatně hospodařících rolníků. Část pozemků obhospodařuje Farma Benecko, vzniklá transformací části Státního statku Vysoké nad Jizerou. Dle některých názorů ale snížení využití zemědělské půdy přispělo k návratu původní druhové bohatosti flóry. Velká část pracovníků v zemědělství našla zaměstnání v průmyslové výrobě ve spádových obcích (Jilemnice, Vrchlabí). Současná ekonomická aktivita obyvatelstva směřuje převážně do terciární sféry v podpoře cestovního ruchu.

Dopravní dostupnost

Na rozdíl od dalších krkonošských obcích ve vrcholových partiích Krkonoš a jejich podhůří je Benecko průjezdnou obcí. Ve směru do Jilemnice obcí prochází silnice 286, navazující na silnici 288 do Vrchlabí. Obec je dále spojena asfaltovanými obecními komunikacemí s Vítkovicemi v Krkonoších, Špindlerovým Mlýnem a Poniklou a je protkána relativně hustou sítí místních komunikací. Vzhledem k nadmořské výšce obce je v zimním období část komunikací náročná na řidičské dovednosti přijíždějících. Obec je cílovou pro autobusové linky z Vrchlabí (4 páry spojů) a Jilemnice (7 párů spojů), v pátek, sobotu a neděli i z Prahy (jeden pár spojů každý jmenovaný den). V prázdninovém období obcí projíždí denně dva páry cyklobusů na transkrkonošské trase Pec pod Sněžkou - Harrachov.

Pamětihodnosti

• zřícenina Valdštejnova hradu v Horních Štěpanicích
• farní kostel Nejsvětější Trojice v Horních Štěpanicích (empírový, jednolodní, vysvěcen roku 1812
  • gotická socha Madony z 15. století
  • cínová křtitelnice ze 17. století
  • valdštejnské náhrobní kameny pravděpodobně ze 16. století
• krčkové roubenky v Horních Štěpanicích, zděné z příčně řezaných špalků, nikoliv z trámů
• kamenná rozhledna na vrchu Žalý

Turistika a sport

Rekreace a turistický ruch jsou významným zdrojem příjmů obce - klasické krkonošské "boudy" (shora dolů Krakonoš, Martinova, Rychtrova)

První lyže v regionu byly vyrobeny na pile v Dolních Štěpanicích sekerníkem Vondrákem z bukového dřeva podle vzoru skijí lesníků hraběte Harracha. Tento typ se ale v podmínkách kopcovitého terénu příliš neujal pro svoji váhu a další výrobci lyží (Faistaurer, Erlebach) již volili spíše dřevo jasanové. Tyto lyže si oblíbili též norští instruktoři lyžování, kteří v rozvoji tehdy módního sportu na Benecku sehráli významnou úlohu. Na rozvoj zájmu o lyžování zareagoval Český SKI klub, který na Benecku zakoupil chalupu jako základnu pro své členy. Podle jejího vzoru začaly vznikat i další ubytovny, boudy a hotely. Hrabětem Harrachem byl zřízen hotel Zlatá Vyhlídka, rodina Kubátova vybudovala hotel Kubát. Mezi významné podnikatele patřili Ludvík Erlebach (Martinova bouda), Bohumil Rychtr (Rychtrova bouda)či Antonín Faistauer (hotel Krakonoš). Rozvoji turistického ruchu napomohla i Harrachem zřízená rozhledna na vrchu Žalý s připojenou restaurací (vyhořela).

Nová čtyřsedačková lanovka

V šedesátých letech byly na Benecku vybudovány první lyžařské vleky - 328 metrů dlouhý kotvový vlek z Transporty Chrudim (údajně experimentální konstrukce, mnohokrát na místě upravovaný) na Šlohnerově kopci a 750 metrů dlouhý vlek Kejnos, v roce 2006 nahrazený moderní čtyřsedačkovou lanovkou. V současné době benecký skiareál zahrnuje 10 lyžařských vleků v délkách od 115 do 800 metrů, převážně pro technicky méně zdatné lyžaře a začátečníky, sedačkovou lanovku a dva skiparky pro středně pokročilé.

Současnost

Současné Benecko je orientováno takřka exkluzivně na turistický ruch a související aktivity. Tomu odpovídá i infrastruktura (hustá síť hotelů, penzionů a soukromých ubytovacích zařízení, lyžařské školy, půjčovny vybavení), průmysl je zastoupen ojediněle, drobnými řemeslníky, jediným významnějším podnikem v katastru obce je firma Delfi v Dolních Štěpanicích.

Souřadnice

Externí odkazy