Apsida (architektura)

Z Multimediaexpo.cz

Románský kostelík s apsidou v Mohelnici nad Jizerou

Apsida (z řec. αψις (hapsis) – oblouk, zaoblení, obloha a lat. apsis či absis – výklenek) je půlkruhová či podkovovitá oltářní nika zaklenutá konchou, vzniklá v římské antické architektuře a používaná především v románské a románsko-gotické architektuře.

Vznik

Nejprve byly apsidy použity v římských thermách, bazilikách a chrámech, kde byly v podobě polokruhové niky s konchou určeny pro sochy božstev nebo významných osobností. V křesťanském kostele je v apsidě umístěn oltář. Apsidy, tj polokruhové niky s konchou byly používány pouze v raněkřesťanské a románské architektuře.

Románská architektura

V románské architektuře apsida zde zpravidla přiléhá ke čtvercovému či obdélnému kostelnímu chóru, případně u menších kostelů (například u rotund) může také bezprostředně navazovat na chrámovou loď. V takovém případě plní apsida přímo roli presbytáře, a může mít proto i poměrně veliké rozměry a podkovovitý tvar. Naopak veliké a rozsáhlé baziliky mohou být vybaveny řadou apsid, uzavírajících též boční kaple, nebo z jihu a severu navazující na příčnou loď.

románská apsida završená konchou s malbou trůnícího Krista (okno v ose je novější – gotický doplněk)

Pokud je apsida mělká (zvláště v raněkřesťanské architektuře) požíváme pro její označení též termín exedra. Apsida je zpravidla zaklenuta polokupolovitou klenbou, která se nazývá koncha. Velmi často bývá v konše umístěna rozměrná nástěnná malba zobrazující Krista - Pantokratora. Apsida bývá osvětlena jedním, osově umístěným oknem nebo i několika románskými okny (původně vždy lichý počet) s oboustranně se rozšiřujícími špaletami. Výjimečně mohou být apsidy též plochostropé.

Mladší použití

V gotické architektuře užití polokruhových závěrů mizí a nahrazuje je polygonální závěr navazující bezprostředně na chór a zaklenutý odlišným typem klenby. Apsidy se poté objevují již pouze v neorománské architektuře 19. a počátku 20. století. Ve světské architektuře se termín apsida nepoužívá, ale je nutné použít termín exedra.

Reference

• DUDÁK, Vladislav a kol.: Encyklopedie světové architektury, Baset, Praha 2002, ISBN 80-86223-90-6, S. 23–24.