Albert Camus

Z Multimediaexpo.cz

Albert Camus (1957)

Albert Camus [albér kami] (* 7. listopadu 1913, † 4. ledna 1960) byl francouzský spisovatel, publicista a filozof, významný představitel existencialismu.

Albert Camus pocházel z francouzsko-španělského manželství. Narodil se a vystudoval filosofickou fakultu v Alžírsku (tehdy francouzská kolonie).

Roku 1934 se stal členem komunistické strany, kterou o rok později pro názorové neshody opustil, až do roku 1938 vystřídal několik zaměstnání, teprve roku 1938 se začal věnovat literatuře – stal se novinářem. Jeho novinářská činnost vedla roku 1940 k jeho vyhoštění z Alžíru. Albert Camus odjel do Paříže, kde se zapojil do protifašistického hnutí odporu. V průběhu druhé světové války se věnoval především divadlu.

Během druhé světové války publikoval v ilegálním časopise Combat. Kolem roku 1950 začal být velmi aktivní v otázkách francouzské koloniální politiky v Alžírsku, kdy se stal jejím nesmiřitelným kritikem.

Roku 1957 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.

Zemřel při autonehodě v prvních dnech roku 1960.

Dílo

Albert Camus se ve svých dílech soustředil na problematiku odcizenosti a vzpoury, často se u něj objevuje téma strachu ze samoty. Jeho díla jsou reakcí na ztrátu tradičních hodnot a přesvědčení o nesmyslnosti a absurdnosti života.

Filosofické spisy

Mýtus o Sisyfovi – 1942, motivem je mu antický mýtus o Sisyfovi, který pojal trochu netradičně - z pohledu Sisyfa. Sisyfos může být šťasten. Jeho osud je stejný jako osud všech lidí, avšak on si, na rozdíl od nich, uvědomuje marnost své snahy, proto je „pánem“ tohoto svého neodvratného osudu. Není tedy v zajetí marné naděje, tudíž je svobodnější. Kniha postihuje úděl moderního člověka v jeho absurditě a absurdno povyšuje na filozofickou kategorii. Z východisek beznaděje, zbytečnosti a lhostejnosti dospívá argumentací k pozitivním závěrům: pomocí absurdních prožitků je dovoleno člověku dál pokračovat v životě.
Člověk revoltující – 1951

Beletrie

Šťastná smrt – 1938
Cizinec – 1942, v první části vypráví hlavní hrdina Mersault kronikářským způsobem svůj život – pohřeb matky, svoji lásku, atp. Pak zastřelí na pláži Araba. Stane se tak náhodou (důležitou roli hraje slunce, pražící mu do očí). Ve druhé části popisuje Mersault své uvěznění, proces a odsouzení k trestu smrti. Tyto dvě části jsou velmi odlišné stylem jazyka i stylem hrdiny, který svůj osud přijímá pasivně a jakoby se procesu neúčastnil. Společnost vlastně hlavního hrdinu neodsoudí za zastřelení Araba, ale zato, že se odmítá chovat podle předsudků společnosti - například že se den po pohřbu své matky vyspí se svou milenkou. Odmítá přijmout falešné city společnosti - je v ní tím pádem cizincem. Tento román Camuse proslavil.
Mor – 1947, dílo je jakousi románovou kronikou. Jejíž děj se odehrává v Oranu – městě zamořeném morem. Kroniku píše jeden z hrdinů (lékař Bernard Rieux), využívá při tom zápisky intelektuála Tarraoua. Román Mor od Alberta Camuse, držitele Nobelovy ceny za r.1957, je poněkud náročnějším čtivem se zřetelnou filozofickou rovinou charakteristickou pro autora - vzpourou, bojem, vzepřením se neradostnému lidskému údělu.Zavede nás do alžírského města Oranu, kde poznenáhlu vypukne morová epidemie.Tragédie začne hromadným úhynem krys ve městě, lidské oběti na sebe nenechají dlouho čekat. Zpočátku nechce nikdo uvěřit varování dr.Rieuxe (jedné z hlavních postav knihy), který záhy odhalí velké nebezpečí a požaduje po starostovi zavedení tvrdých bezpečnostních opatření včetně karantény.Zanedlouho je však starosta nucen uznat oprávněnost požadavků dr.Rieuxe a město se změní v hermeticky uzavřený mikrosvět. Vojáci dohlíží na to, aby se z oploceného města nikdo nedostal. Situace se stane natolik vážnou, že kdokoliv se o to pokusí, je zastřelen. Dovnitř proudí pouze zásoby potravin a zdravotnický materiál. Začíná boj mezi obyvateli a zhoubnou nákazou.Počáteční panika se změní v odhodlání lidí postavit se tváří krizovému stavu.Mrtvých ale přibývá, provizorní hřbitovy se plní, protilátky neúčinkují, jak by měly a síly docházejí.Nikdo si nemůže být jist, zda to nebude právě on, koho mor pozve ke hře o život…Camus měl údajně tímhle dílem symbolizovat boj proti fašismu.
Pád – 1956, román
Exil a království – 1957, povídková kniha
První člověk – vydáno posmrtně (1994), fragment textu byl nalezen na místě autonehody, při které Camus zemřel.

Drama

Caligula – 1938, vyšlo knižně až roku 1944. Pravděpodobně autorovo nejlepší drama. Hru o římském císaři pojal opět netradičně, Caligulu bere jako člověka, který revoltuje proti absurditě pomocí zločinů a her smrti. Nebere ho jako blázna. Proti Caligulovi vzniká vzpoura – ten se jí však směje. Hra je zaměřená proti diktátorským režimům.
Stav obležení – 1948
Spravedliví – 1949
Nedorozumění - děj se odehrává v penzionu u řeky, kam nikdo nechodí. Do tohoto penzionu přijíždí záhadný host z Afriky. Avšak v penzionu hosta otráví a tělo hodí do řeky. Závěr dramatu: Ráno přijíždí do penzionu Maria. Díky Marii zjistili, že se jednalo o člena rodiny. Děj příběhu se odehrává od večera do rána
Posedlí

Eseje

A. Camus napsal celou řadu esejů, většina z nich je spíše filosoficky laděna, některé mají i více beletristickou podobu.

Člověk revoltující – zde odmítl kolektivní revoluci, ačkoli uznával revoltujícího člověka. Vzpoura má být boj proti utrpení a zlu. Podle něj revoltou člověk potvrzuje svoji existenci. Tento esej (resp. odmítnutí kolektivní revoluce) byl příčinou jeho sporu s J.-P. Sartrem.

Česká vydání

Cizinec, Václav Petr, Praha 1947, přeložil Svatopluk Kadlec,
Mor, SNKLU, Praha 1963, přeložila Milena Tomášková, znovu Odeon, Praha 1993 a Hynek, Praha 1997.
Caligula, Dilia, Praha 1964, přeložila Alena Šabatková,
Spravedliví, Dilia, Praha 1964, přeložila Alena Šabatková,
Caligula, Stav obležení, Orbis, Praha 1965, přeložili Alena Šabatková a Jiří Konůpek,
Exil a království, SNKLU, Praha 1965, přeložil Josef Pospíšil, znovu Garamond, Praha 2005.
Cizinec, Pád, Mladá fronta, Praha 1966, přeložil Miloslav Žilina,
Nedorozumění, Dilia, Praha 1968, přeložila Alena Šabatková,
Romány a povídky, Odeon, Praha 1969, přeložili Miloslav Žilina, Josef Pospíšil a Milena Tomášková, obsahuje Cizinec, Mor, Pád a Exil a království.
Cizinec, Odeon, Praha 1988, přeložil Miloslav Žilina, znovu Hynek, Praha 1997 a Garamond, Praha 2005.
Člověk revoltující, Český spisovatel, Praha 1995, přeložila Kateřina Lukešová, znovu Garamond, Praha 2007.
Mýtus o Sisyfovi, Svoboda, Praha 1995, přeložila Dagmar Steinová, znovu Garamond, Praha 2006.
První člověk, Mladá fronta, Praha 1995, přeložila Kateřina Vinšová,
Zápisníky I. (květen 1935 - únor 1942), Mladá fronta, Praha 1997, přeložila Vlasta Dufková,
Léto, Hynek, Praha 1999, přeložila Vlasta Dufková,
Zápisníky II. (leden 1942 - březen 1951), Mladá fronta, Praha 1999, přeložila Vlasta Dufková a Josef Mlejnek,
Zápisníky III. (březen 1951 - prosinec 1959), Mladá fronta, Praha 2000, přeložila Vlasta Dufková,
Pád, Garamond, Praha 2006, přeložil Miloslav Žilina,
Šťastná smrt, Garamond, Praha 2006, přeložil Ladislav Šerý.

Kromě toho ještě vyšly dvě Camusovy dramatizace:

Rekviem za jeptišku, Dilia, Praha 1965, přeložila Gabriela Vavrušková, dramatizace románu Williama Faulknera.
Běsi, Dilia, Praha 1967, přeložil Jaroslav Král, dramatizace románu Fjodora Michajloviče Dostojevského.

Související články

Externí odkazy

Nobelova cena za literaturu
1956	1957	1958
Juan Ramón Jiménez	Albert Camus	Boris Leonidovič Pasternak

Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Albert Camus

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Albert Camus

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii