Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !
Špilberk
Z Multimediaexpo.cz
.jpg)
Hrad Špilberk (německy Spielberg) je starý hrad tvořící dominantu města Brna na vrcholu stejnojmenného kopce. Kopec leží v městské části Brno-střed, na západě katastrálního území Město Brno.
Hrad byl založen ve druhé polovině 13. století českým králem Přemyslem Otakarem II. a během staletí procházel mnoha výraznými proměnami. Z čistě gotického hradu českých králů se ve druhé polovině 17. století proměnil v mohutnou barokní pevnost. Jeho nedílnou součástí se stala obávaná věznice – kasematy. V roce 1962 byl hrad prohlášen národní kulturní památkou, v současnosti patří k objektům Muzea města Brna.
Obsah |
Historie
Hrad byl založen v polovině 13. století na skalnatém vrchu nad historickým centrem města Brna. Jeho zřizovatel český král Přemysl Otakar II. jej koncipoval jako oporu panovnické moci a důstojné sídlo vládců Moravy. Nejstarší písemné záznamy o hradu pocházejí z let 1277–1279. Název získal z původního pojmenování kopce.
Rezidenční hrad
Sídelním hradem moravských markrabat se Špilberk stal v polovině 14. století za vlády Jana Jindřicha (1350–1375) a jeho syna Jošta (1375–1411) – bratra a synovce Karla IV. Už po 60 letech, za vlády posledního Lucemburka, uherského, římského a později i českého krále Zikmunda Lucemburského a za jeho zetě Albrechta Rakouského (od roku 1423) však ztrácí natrvalo svou rezidenční funkci a zvyšuje se jeho význam vojenský.
Pevnost
Na Špilberku sídlil ve funkci zemského hejtmana syn Jiřího z Poděbrad – Viktorín z Poděbrad, uváděný i jako „hejtman na Špilberce“. V roce 1469 však Matyáš Korvín obsadil Špilberk a následně získal i vládu na Moravě.
Od konce 15. století nastával celkový úpadek a postupné chátrání hradu. Byl opětovně zastavován a dočasní držitelé o jeho údržbu příliš nedbali. Moravští stavové proto v roce 1560 Špilberk i s celým panstvím koupili a vzápětí vlastní hrad prodali městu Brnu. Ve vlastnictví města zůstal Špilberk pouhých 60 let – po porážce stavovského povstání na Bílé hoře v roce 1620 byl císařem Ferdinandem II. městu zkonfiskován.
Významný okamžik hradu nastal během třicetileté války spolu s částečnou vojenskou okupací Moravy švédským vojskem a s dvojím přímým ohrožením Brna v letech 1643–1645. Opevnění hradu i města se rychle opravovalo a zdokonalovalo. V roce 1645 pak Brno se Špilberkem pod velením plukovníka Raduita de Souches odolalo tříměsíčnímu dobývání mnohonásobnou švédskou přesilou. Hrad byl pak postupně – do poloviny 18. století – přebudován na nejmohutnější a také nejvýznamnější barokní pevnost na Moravě, tvořící jako citadela s městem jednu pevnostní soustavu. V roce 1742 tak odolal i vojskům pruského krále Fridricha III. Pruského.
Vězení
Součástí pevnosti bylo i vězení. Už po porážce stavovského povstání v roce 1620 byli na Špilberku několik let vězněni jeho přední moravští účastníci. Od poslední čtvrtiny 17. století do počátku 80. let 18. století zde bylo vězněno také několik vojenských osobností, např. rakouští generálové Bonneval a Wallis či proslulý plukovník pandurů Franz Trenck, který na Špilberku zemřel v roce 1749.
Roku 1783 rozhodl císař Josef II. o přeměně na civilní věznici pro nejtěžší zločince. Kromě starší vězeňské budovy bylo přebudováno horní patro severních kasemat (Josefínský trakt). Po dokončení sem byli přesunuti první vězni v červnu 1784. V prosinci 1784 pak byl proveden další císařův příkaz, aby do nejhorších kasemat v dolním patře byli vsazeni zločinci odsouzení na doživotí. Proto zde bylo postupně vytvořeno 29 jednotlivých kobek, sbitých ze silných trámů i prken, k nimž byli vězňové trvale přikováni. V druhé polovině roku 1785 bylo na vězení upraveno i horní patro jižních kasemat, které však začal využívat až Josefův nástupce Leopold II. (Leopoldův trakt). Leopold však v květnu 1790 zrušil celé vězení doživotně odsouzených v dolních kasematech včetně trestu přikování a zavedl i další zmírnění pro všechny odsouzence. Horní patro kasemat nadále sloužilo jako vězení až do počátku 30. let 19. století.
Od konce 18. století se v nadzemních prostorách špilberské pevnosti začínají objevovat i „političtí“ vězni, např. francouzský revolucionář Jean B. Drouet, uherský jakobín a spisovatel Ferenc Kazinczy, později italský vlastenec a básník Silvio Pellico, který svou knihou „Mé žaláře“ proslavil špilberské vězení po celé Evropě.
Francouzská armáda císaře Napoleona Bonaparta při svém odchodu z okupovaného Brna roku 1809 zničila některé důležité části opevnění.
Od 10. června 1841 do 29. května 1855 byl na Špilberku uvězněn mimo jiné vězeň č. 1042, vlastním jménem Václav Babinský. V roce 1855 pak císař František Josef I. špilberskou věznici zrušil a její prostory se přeměnily na vojenská kasárna, kterými zůstaly dalších sto let.
Za první světové války zde kromě vojáků byli vězněni i civilní odpůrci rakouského režimu. V prvním roce nacistické okupace Československa zde našlo vězení (a někteří i smrt) několik tisíc českých vlastenců. Německá armáda provedla v letech 1939–1941 na Špilberku rozsáhlé úpravy a vytvořila kasárna v romanticko-historizujícím duchu tehdejší velkoněmecké ideologie.
Muzeum
V roce 1959 opustila Špilberk posádka československé armády a definitivně tak skončila jeho vojenská funkce. Následujícího roku se hrad stal sídlem Muzea města Brna. V současnosti je turistickým lákadlem a zejména v letních měsících se zde konají různé kulturní akce, hudební a divadelní festivaly, jsou odtud odpalovány ohňostroje Ignis Brunensis.
Stavební vývoj
S proměnami funkcí Špilberku souvisel i jeho stavební vývoj. Z původního gotického hradu 13. – 15. století se dochovalo poměrně málo, pouze v jeho východním křídle. Výrazně „gotickou“ podobu celého východního křídla však určila diskutabilní rekonstrukce z let 1995–2000 podle projektu Zdeňka Chudárka.
Barokní pevnostní přestavbu s podílem předních vojenských inženýrů N. Peroniho, L. Rocheta a P. Rochepina i brněnského stavitele M. Grimma, v současnosti připomíná především vnitřní fortifikační systém – hradby s bastiony, zděné příkopy s vestavěnými kasematy z roku 1742, a dále přízemní kasárenské a další objekty přistavěné po obvodu vnější zdi středověkého hradu v polovině 18. století. Součástí pevnostního systému byly i studna v západní části nádvoří a přilehlá cisterna.
Většina dnešních budov – jižní, západní a severní křídlo i střední trakt, rozdělující dřívější velké nádvoří na dvě části – vznikla až rozsáhlou přestavbou pevnosti na věznici ve 30. letech 19. století. Úpravy prováděné německou armádou hrad už spíše jen architektonicky sjednotily a projevily se více v interiérech a historizujících detailech.
Souřadnice
Literatura
- VANĚK, Jiří. Hrad Špilberk. Brno : Fotep, 2001. ISBN 80-902921-2-7.
- BAUMANNOVÁ, Dagmar. Podoby hradu Špilberk. Brno : Muzeum města Brna, 2008. ISBN 978-80-86549-42-2.
- VANĚK, Jiří. Kasematy Špilberk : Barokní pevnostní stavba a vězení : Expozice Muzea města Brna 1992. Brno : Muzeum města Brna, 1992.
- KOLÁČEK, Luboš Y.. Osudy hradu Špilberku, jeho pánů a vězňů. Třebíč : Akcent, 2005. ISBN 80-7268-319-5.
Externí odkazy
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|