Třída Essex

Z Multimediaexpo.cz

Třída Essex je početně rozsáhlou třídou druhoválečných těžkých letadlových lodí amerického námořnictva, které byly projektovány jako jádra operačních svazů rychlých letadlových lodí – hlavní úderné síly amerického námořnictva.

S 24 dokončenými kusy je to vůbec nejpočetnější třída těžkých letadlových lodí na světě. Z původně objednaných 32 kusů plavidel třídy Essex bylo šest zrušeno ještě před počátkem stavby a další dva kusy (Reprisal a Iwo Jima) v různém stádiu rozpracovanosti. Celkem 14 letadlových lodí třídy Essex aktivně zasáhlo do bojů druhé světové války, ostatní byly dokončeny až po ní. Jako poslední byla dokončena USS Valley Forge a to 3. listopadu 1946.

Na počátku studené války byla třída Essex, společně s následující třídou Midway, jádrem sil amerického námořnictva. Další kvalitativní skok pak přinesly až supervelké letadlové lodě, USS Forrestal počínaje, které začaly vstupovat do služby v 60. a 70. letech.

Stručná charakteristika třídy Essex

Konstrukcí třídy Essex v mnohém vycházela z předchozí třídy Yorktown. Třída Essex ovšem byla projektována bez omezení daných Washingtonskou konferencí a počítalo se u ní také se značně vyšším počtem nesených letadel. V porovnání s Yorktownem byla loď typu USS Essex o 60 stop delší, o téměř 10 stop šírší a měla také o třetinu větší výtlak. Letová paluba byla rozměrnější a výtahy umístěné na jejím okraji umožnily zefektivnit letový provoz a tedy i bojovou kapacitu lodi. Pohonný systém byl stejně jako pancéřování značně vylepšen a i protiletadlová výzbroj byla výrazně zesílena. Všechna tato zlepšení byla jedním z faktorů, díky kterým nebyla žádná loď této třídy ztracena během válečných operací a i dvě za války těžce poškozené lodi (USS Franklin a USS Bunker Hill) se zpět do přístavu dostaly vlastní silou.

Třída měla tři subvarianty. První a druhá varianta (Long Hull) s prodlouženým trupem se od sebe příliš nelišily. Třetí variantu představovala pouze osamocená Oriskany, dokončená již ve standardu modernizačního programu SCB-27A.

Vývoj a konstrukce

Bon Homme Richard při spuštění, 1944

Když Japonsko odstoupilo od smluv omezujících námořní zbrojení, rozhodlo se námořnictvo USA reagovat zvýšením své síly. Americký Kongres proto 17. května 1938 rozhodnutím the Naval Expansion Act souhlasil se zvýšením tonáže amerických letadlových lodí o 40 000 tun, což umožnilo stavbu letadlových lodí USS Hornet a USS Essex, jenž se stala první lodí celé nové třídy. Kýl Essexu byl založen 28. dubna 1941, 31. července 1942 byl trup lodi spuštěn na vodu a 31. prosince 1942 byla loď dokončena.

Dne 9. září 1940 byla objednána stavba dalších osmi lodí, z nichž některé po svém dokončení dostaly jména na počátku války ztracených lodí. Jednalo se o USS Hornet, Franklin, USS Ticonderoga, USS Randolph, USS Lexington, Bunker Hill, USS Wasp a USS Hancock. Poslední dvě lodě z púvodně zamýšlené jedenáctikusové série byly objednány 15. prosince 1941. Byly to USS Bennington a USS Boxer. Z této první série lodí patřily Ticonderoga, Randolph, Hancock a Boxer do podskupiny lodí s o 6 metrů prodlouženým trupem, jejich delší příď nesla silnější protileteckou výzbroj. Kromě CV-31 a CV-34 už měly prodloužený trup všechny další postavené lodě této třídy. Po první sérii bylo postupně objednáno ještě 19 dalších lodí.

Zbrojíři připravují dvě 500kg a jednu 250kg bombu mezi stíhacími Hellcaty na hangárové palubě letadlové lodi USS Yorktown na konci roku 1943. V pozadí další členové posádky sledují promítání filmu.

Lodě třídy Essex za druhé světové války obvykle nesly 36 stíhacích letounů, 36 střemhlavých bombardérů a 18 torpédových bombardérů. Hlavním stíhacím letounem byl typ Grumman F6F Hellcat, který měl nad japonským typem Micubiši A6M Zero výraznou převahu. Měl výrazně výkonnější motor, vyšší stoupavost i rychlost a byl vyzbrojen šesti kulomety M2 Browning ráže 12,7 mm. Základním bombardovacím letounem byl Curtiss SB2C Helldiver a torpédové bombardéry byly typu Grumman TBF Avenger. Několik plavidel třídy Essex neslo squadrony stíhacích bombardérů Vought F4U Corsair, které se však během války na americké letadlové lodi neprosadily a proslavily se především u jednotek námořní pěchoty.

Základní hlavňová výzbroj se skládala z 12 kanónů ráže 127mm (osm bylo ve čtyřech dvoudělových věžích a čtyři samostatně), 32 kusů 40mm kanónů a 46 kusů 20mm kanónů. Během války se však skladba výzbroje měnila a protiletadlová výzbroj byla posilována. Dělové věže byly umístěny na pravé straně po dvou před a za velitelským ostrovem. Kanóny ráže 127 mm měly dostřel 10 mil, kadenci 15 ran za minutu a obvykle střílely speciální protiletadlovou munici. Kanóny ráže 40 mm nahradily málo účinné 28mm kanóny použité u lodí starších tříd letadlových lodí.

Pohon zajišťovala čtyři turbínová ústrojí firmy Westinghouse a osm kotlů White Forster. Výkon pohonného systému byl 150 000 hp. Loď měla čtyři šrouby. Boční pancíř měl sílu až 100 mm, pancéřová paluba měla sílu 37 mm a hangárová paluba 65 mm.

Poválečné modernizace

Koncem 40. let byly do služby na letadlových lodí zařazovány stále větší a těžší palubní letouny, což kladlo větší požadavky i na jejich nosiče. Od roku 1946 se proto rozběhl program modernizace jednotlivých lodí této třídy.

SCB-27A

Letadlová loď Lake Champlaine po přestavbě SCB-27A

Tento modernizační program znamenal montáž hydraulických katapultů typu H-8, zesílení letové paluby, zlepšení ochrany hangárů proti požáru a střepinám (protistřepinové sítě, protipožární rolety), byly zvětšeny výtahy, zvětšen výkon generátorů a zvětšena zásoba pohonných hmot pro palubní letouny. Byl použit nový radar a u lodí, určených pro protiponorkové úkoly, byl namontován sonar SQS-23. Z lodí byly odmontovány původní dvouhlavňové věže s kanóny ráže 127 mm. Výzbroj se změnila na osm jednohlavňových kanónů ráže 127 mm, doplněných 28 kanóny ráže 76 mm ve 14 postaveních. Menší ráže byly vyřazeny.

Jako první byl upraven Essex, následovaly lodě Wasp, Bennington, Lake Champlaine, Yorktown, Hornet, Randolph, Hancock a Kearserge. Oriskany byla jako jediná dostavěna již v této verzi. Přestavby probíhaly v letech 1948–1954. Kromě Lake Champlaine byly všechny lodě později znovu modernizovány.

SCB-27C

Úhlová paluba lodi Bon Homme Richard po modernizaci SCB-27C, 1966

Program SCB-27A byl úspěšný, ale přesto byly připravovány další modernizace, které by lodě přiblížily parametrům moderních těžkých letadlových lodí. I po této modernizaci však nebyly lodě například schopny nést větší stíhací letouny, než byl typ Vought F-8 Corsair. Místo nerealizované přestavby SCB-27B se přistoupilo k projektu SCB-27C. Tři pravidla (Hancock, Intrepid, Ticodendroga) dostala v rámci modernizace SCB-27C výkonnější parní katapulty typu C-11 (získané z Velké Británie) a zlepšenou protistřepinovou a protipožární ochranu.

Druhá skupina přestavby SCB-27C změnila vzhled daleko výrazněji a to především díky použití úhlové letové paluby. Změněn byl také ostrov, modernizovány elektronické systémy, byla zesílena letová paluba a otevřené prostory na bocích trupu byly uzavřeny, což mělo zlepšit odolnost lodi vůči klimatickým vlivům. Změnilo se také rozmístění výtahů a složení elektronických systémů, zvětšeny byly i zásony pohonných hmot. Počet 76 mm kanónů byl snížen na 10, kanóny ráže 127 mm byly obvykle čtyři či osm. Přestavěny byly lodě Essex, Yorktown, Hornet, Randolph, Lexington, Wasp, Bennington, Bon Homme Richard, Kearserge, Shangri-La, Oriskany, Intrepid, Hancock a Ticodendroga.

SCB-144

Sedm lodí (Essex, Yorktown, Intrepid, Randolph, Wasp, Bennington a Kearserge) bylo počátkem 60. let převedeno do kategorie CVS (protiponorkové letadlové lodě) a v letech 1962–1965 modernizováno podle projektu SCB-144 v rámci rozsáhlého medornizačního programu amerického námořnictva FRAM II. Lodě dostaly nový sonar SQS-23 a modernizované bojové informační středisko. Z jejich palub operovaly především protiponorkové letouny Grumman S-2 Tracker a vrtulníky.

Operační nasazení

Druhá světová válka

Do bojů druhé světové války se zapojilo 14 lodí třídy Essex a to Essex, Yorktown, Intrepid, Hornet, Franklin, Ticonderoga, Randolph, Lexington, Bunker Hill, wasp, Hancock, Bennington, Bon Home Richard a Shangri-La. Během války nebyla žádná z nich ztracena, Franklin a Bunker Hill však byly těžce poškozeny.

Vesmírný program

Posádka kosmické lodi Apollo 11 po přistání v karanténě na palubě letadlové lodi Hornet

Několik plavidel třídy Essex se v letech 1966–1973 podílelo na programu Apollo.

• Boxer dne 26. února 1966 vyzvedl z mořské hladiny řídící modul z mise AS-201, prvního letu rakety Saturn IB, jenž poprvé automaticky vynesla velitelský a servisní modul Apolla.

• U suborbitálního zkušebního letu AS-202 rakety Saturn IB s velitelským modulem, neoficiálně zvaného Apollo 3 asistovala v srpnu roku 1966 letadlová loď Hornet. velitelský modul, vylovený z moře během této mise, se dodnes nachází na palubě USS Hornet, jenž byl přeměněn na plovoucí muzeum.

• Velitelský modul mise Apollo 4, jenž poprvé vynesla nová raketa Saturn V, vylovila 9. listopadu 1967 letadlová loď Bennington.

• Astronauté vůbec první úspěšné pilotované mise Apollo 7, byly 22. října 1968 po 11 dnech strávených na orbitě, vyloveni lodí Essex.

• Posádka mise Apollo 8, jenž poprvé v historii obletěla Měsíc, byla po přistání 27. prosince 1968 vylovena lodí Yorktown.

• Princeton v květnu 1969 vylovila posádku mise Apollo 10.

Oriskany krátce před potopením, 2006

• Hornet poté vylovila posádky prvních dvou pilotovaných misí, které přistály na Měsíci. V červenci 1969 to bylo Apollo 11 a v listopadu 1969 Apollo 12. Místa, kde se posádka Apolla 11 poprvé dotkla paluby Hornetu jsou na lodi, zachované jako plovoucím muzeum, dodnes vyznačena.

• Mise Apollo 13, Apollo 14 a Apollo 15 byly vyzvednuty výsadkovými loděmi, zatímco posádky posledních misí označených Apollo 16 a Apollo 17 z moře vylovila letadlová loď Ticonderoga. Stalo se tak v srpnu a prosinci roku 1972.

• Ticonderoga se v červnu 1973 podílela na vylovení posádky mise Skylab 2, první osádky první americké orbitální stanice Skylab.

Dochované kusy

Další pohled na potápějící se Oriskany, 2006

Dodnes se dochovaly čtyři lodě třídy Essex, sloužící jako muzea. Jsou to:

• Yorktown je součástí Patriot's Point Naval & Maritime Museum v městě Mount Pleasant ve státě Jižní Karolína.
• Intrepid je zakotvena v New Yorku
• Hornet je zakotvena v Kalifornské Alamedě
• Lexington slouží jako muzeum v městě Corpus Christi ve státu Texas

Zajímavostí je, že vyřazená Oriskany byla v roce 2006 potopena poblíž floridské Pensacoly, aby zde vytvořila největší umělý útes na světě.

Související články

• Seznam amerických letadlových lodí

Prameny

• PEJČOCH, Ivo. Modernizace letadlových lodí třídy Essex. HPM, 1993, roč. III, čís. 6, s. 26–28. ISSN 1210-1427.  
• Ivo Pejčoch, Zdeněk Novák, Tomáš Hájek. Válečné lodě 4. Naše vojsko (1993). ISBN 80-206-0357-3

Externí odkazy

• Minuta 12:00 - Potopení USS Oriskany na ČT1