Církevní humor

Z Multimediaexpo.cz

Církevní humor, resp. křesťanský humor je humor, který se dotýká křesťanství, života v církvi, jeho představitelů, křesťanské víry a jejích zásad a průvodních jevů. Od protikřesťanského humoru se odlišuje především tím, že není koncipován jako urážlivý a vyhýbá se formulacím, které by bylo možno vkládat jako rouhání. I tak je ovšem hranice mezi vtipkováním o církvi a proti církvi nejasná[1] a někteří věřící cítí v jeho přítomnosti jisté rozpaky, či ho přímo považují za něco nepatřičného.[2]

Obsah

Humor v křesťanství

Humor má v křesťanství dlouhou tradici, která se pojí s rozšířeným přesvědčením, že křesťanství je radostné náboženství (křesťan má svým životem naplňovat a šířit evangelium – radostnou zvěst). Sv. Filip Neri (1515–1595) prohlásil, že Svatý smutný je smutný svatý, tento výrok je dodnes často citován, mezi českými katolíky je pak dlouhodobě oblíbená průpovídka smutný křesťan – žádný křesťan. Podle Neriho humor v sobě nese nebeský tón a svou nakažlivou silou učí člověka poznávat svou malost, v níž se však také skrývá jeho pravá velikost.[3]

James Martin tvrdí, že každý, kdo skutečně poznal Boha, je veselý,[2] a vypočítává různé způsoby, kterými muže být věřícím užitečný: evangelizuje, je nástrojem pokory, pomáhá zachytit podstatu věci, říká pravdu mocným, ukazuje křesťanskou odvahu, je projevem pohostinnosti, léčí, napomáhá vnímání a baví.[4]

O humoru v životě křesťanů a křesťanských světců pojednává kniha Josefa Ondoka Bereme smích vážně?, ze světových autorů se církevním humorem ve svých knihách a článcích zabývá např. už zmíněný James Martin.

Obliba křesťanského humoru je natolik velká, že i v poměrně bezvěrecké České republice existuje něco, co lze nazvat „křesťanská humorná literatura“. Tvoří ji jednak díla soustředící se čistě na křesťanský humor, jednak díla, která se sice zabývaji i (resp. i především) jinými tématy, ale jsou křesťanským humorem prosycena.

Křesťanský humor jako žánr

Křesťanský humor ve světě

Křesťanský humor má nepřehlédnutelný podíl na světové literatuře, některá díla tohoto typu byla i přeložena do české literatury. Obvykle však nejde o díla, jichž je humor jediným hlavním cílem, byť i takové existují (např. sbírka anekdot z církevních dějin Mezi nebem a zemí). Velkou porci sofistikovaného křesťanského humoru obsahují knihy, které formulují životní postřehy a příběhy, jejichž smyslem je rozšířit obzory a obohatit život čtenáře. Příkladem mohou být knihy Roberta Fulghuma a Anthonyho de Mella či Rady zkušeného ďábla C. S. Lewise. V češtině vyšla též celá humorná série příběhů dona Camilla od italského novináře a spisovatele Guareschiho, kterou jako svou oblíbenou četbu propagoval i papež Jan XXIII. (ta má mimo samotný humor též charakter a účel ostře protikomunistického díla). Překladu se dočkala i kniha Ballinga Bůh má rád veselé lidi a další díla.

Český křesťanský humor

Český křesťanský humor je nedílnou součástí křesťanství na internetu i křesťanské literatury. Pomineme-li výše zmíněné překlady z děl v cizích jazycích, existuje i rozsáhlá česká tvorba.

Významný podíl na ní hraje tvorba literárně činných katolických kněží a řeholníků, která může mít někdy více (František Lukeš, František Hobizal, Benedikt V. Holota) a někdy méně (Jiří Barhoň) autobiografický charakter. Václav Durych poznamenává, že právě tak, jako nejvíc „židovských“ anekdot pochází od židů, tak i většina „kněžských“ vtipů pochází od samotných kněží.[5]

Vznikají i díla, která se za pomoci velké porce humoru snaží popsat či kritizovat nešvary církevního života a přinést tak poučení a nápravu mezi věřící (např. Věroměr Maxe Kašparů). Z nekatolických autorů je známý zejména Pavel Kosorin se svými sbírkami aforismů.

Spolu s literaturou existuje i humor na křesťanském internetu, kde ovšem zpravidla nemá charakter knih, ale spíše sbírek jednotlivých žertů a humorných postřehů. Řada významných křesťanských stránek má pro humor vyhrazené sekce a rubriky.

Příkladem může být rubrika Křesťanský humor v Magazínu ChristNetu[6], malá sbírka jezuitského humoru na oficiálních stránkách české provincie řádu či sekce humor v nabídce internetového křesťanského knihkupectví Theofil.

Známí autoři a jejich díla

Nekompletní výběr

Literatura

Reference

  1. ↑ Jak mohou dokazovat i potíže některých věřících humoristů. Viz # Petr Cekota: A zase ten církevní humor, Magazín ChristNet, 18. listopadu 2006, dostupné: http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=2708 (navštíveno 10. 8. 2008)
  2. ↑ 2,0 2,1 James Martin (překlad Isnard Kievit): Radost, humor a smích v duchovním životě in Te Deum 3/2009, str. 41
  3. ↑ http://www.pastorace.cz/index.php?typ=texty&sel_char=O&sel_tema=158&sel_podtema=881&sel_text=2847
  4. ↑ James Martin (překlad Isnard Kievit): Radost, humor a smích v duchovním životě in Te Deum 3/2009, str. 42-43
  5. ↑ Václav Durych: Vtip a fór in Te Deum 3/2009, str. 44
  6. ↑ http://www.christnet.cz/magazin/rubrika.asp?id=11

Externí odkazy

O církevním humoru

Kam za církevním humorem?


Informace o článku.

Článek nebo jeho část je převzata z Katopedie.
Tento text je uvolněn k volnému užití za podmínky uvedení původního zdroje (více ZDE).

Citováno z „http://www2000.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/C%C3%ADrkevn%C3%AD_humor“