Motorem našeho webového serveru bude pekelně rychlý
procesor AMD Ryzen Threadripper 7960X (ZEN 4).
Bell UH-1 Iroquois
Z Multimediaexpo.cz
| Bell UH-1 Iroquois | ||
| ||
| UH-1 Huey (1965) | ||
| Základní charakteristika | ||
|---|---|---|
| Určení | vrtulník | |
| Výrobce | Bell Helicopter Company | |
| Konstruktér | ||
| První let | 22. října 1956 | |
| Zařazen | 1959 | |
| Vyřazen | ||
| Výroba | ||
| Vyrobeno | více než 16 000 | |
| Varianty | ||
| Uživatel | USA | |
Bell UH-1 Iroquois (známý také pod rozšířenou přezdívkou Huey), americký víceúčelový vrtulník z druhé poloviny 50. let 20. století. První prototyp vzlétl 22. října 1956, sériová výroba začala roku 1959. Stroj je určen zejména k přepravě výsadku vojsk, k ochraně a palebné podpoře výsadkových akcí, k evakuaci raněných, k převozu proviantu a munice, k leteckému průzkumu, jako létací velitelské stanoviště, či jako školní, spojovací, záchranný nebo dopravní vrtulník.
Rozšířil se i v civilním sektoru.
Označení UH-1 je společné pro typové dvě řady, Bell Model 204 a 205. Druhý z nich má prodloužený trup, zvětšenou kabinu cestujících, nový nosný rotor s průměrem zvětšeným o 48 palců (na 48 stop), a pohánějí jej výkonnější varianty motoru Lycoming T53 (Bell UH-1D poháněl motor T53-L-13 s max. výkonem 1400 hp).
Obsah |
Verze vrtulníku
- UH-1A - základní verze (Bell 204)
- UH-1B - zdokonalená verze (Bell 204B) s výkonnějšími motory
- UH-1C - modernizovaná verze
- UH-1D - Bell 205
- verze s vyšší přepravní kapacitou
- pohon turbohřídelovým motorem T53-L-11 nebo -13 (1100 nebo 1400 hp)
- přepracovaná palivová soustava se zvýšenou kapacitou
- první vzlet (YUH-1D) 16. 8. 1961
- první sériové stroje převzaty 9. 8. 1963
- UH-1E - verze pro USMC (Bell 204)
- UH-1F - verze pro USAF
- poháněn turbohřídelovým motorem General Electric T58-GE-3
- používán na raketových základnách SAC
- UH-1H - zvětšená modernizovaná verze (Model 205),
- vychází z verze UH-1D
- UH-1M - verze pro noční akce
- UH-1N Twin Huey
- dvoumotorová zvětšená verze (Bell 212), vycházející z modelu 205
- poháněn kanadskými turbohřídelovými motory Pratt & Whitney of Canada PT6T Twin Pac
- (jde o zdvojenou turbohřídelovou verzi turbovrtulového motoru PWC PT6, o celkovém výkonu 1800 hp)
- HH-1H - záchranná verze
- HH-1K - záchranná verze
- HH-1N - záchranná verze
- NU-1B - testovací verze
Uživatelé
- Argentina, Brazílie, Dominikánská republika, Honduras, Chile, Japonsko, Kanada, Kolumbie, Korejská republika, Mexiko, Německo, Nový Zéland, Řecko, Saúdská Arábie, Taiwan, Turecko, USA
Hlavní technické údaje
Bell UH-1C (Bell 204)
- Osádka: 2 muži
- Přepravní kapacita: 7-9 cestujících
- Pohonná jednotka: turbohřídelový motor Lycoming T53-L-11
- o výkonu: 1100 hp (820 kW)
- Průměr nosného rotoru: 13,411 m
- Plocha rotorového disku: 141,26 m²
- Šířka: 2,59 m
- Vzletová hmotnost: 3855 kg
- Maximální rychlost: 230 km/h
- Dynamický dostup: 3048 m
- Dolet: 615 km
Bell UH-1D (Bell 205)
- Osádka: 2 muži
- Přepravní kapacita: max. 16 cestujících, nebo
- 12 plně vyzbrojených vojáků, nebo
- 6 nosítek s raněnými a ošetřovatel, nebo
- max. 1814 kg nákladu
- Pohonná jednotka: turbohřídelový motor Lycoming T53-L-13
- o výkonu: 1400 hp (1044 kW)
- Průměr nosného rotoru: 14,63 m
- Plocha rotorového disku: 168,11 m²
- Celková délka: 17,391 m
- Šířka: 2,59 m
- Rozpětí stabilizátoru: 2,852 m
- Výška: 4,475 m
- Hmotnost prázdného stroje: 2365 kg
- Vzletová hmotnost: 4309-4763 kg
- Maximální rychlost: 222 km/h
- Cestovní rychlost 204 km/h
- Dynamický dostup: 4300 m
- Dolet: 512 km
Výzbroj
Některé zbraňové systémy, používané či zkoušené na vrtulnících Bell UH-1 Iroquois
- M2 — dva kulomety M60C ráže 7,62 mm na bocích trupu
- M3 — dva raketomety na bocích trupu, každý s 24 kusy raket FFAR ráže 2¾ palce (70 mm)
- M5 — 40mm granátomet M75 v otočné střelecké věži (spolu s M3)
- M6 — 2 × 2 kulomety M60C na bocích trupu (po 1500 nábojích na zbraň)
- XM14 — boční kontejner s kulometem M3 ráže 12,7 mm (.50"), se 750 náboji (UH-1B)
- XM15 — systém M6 (4 kulomety M60C), dva 7hlavňové raketomety FFAR, granátomet M75
- M18 — dva šestihlavňové kulomety M134 Minigun (GAU-2B/A) ráže 7,62 mm (zbraň s rotujícím svazkem hlavní — Gatling) na trupových závěsnících
- XM21 — dva kulomety M134 a dva 7hlavňové raketomety XM158 (se 70mm raketami FFAR) na bočních závěsnících
- M22 — šest PTŘS typu AGM-22B (fr. SS.11), na UH-1B
- M23 — dva kulomety M60D v bočních dveřích, 200-600 nábojů na zbraň (UH-1D)
- XM26 — šest kusů PTŘS typu TOW (UH-1B, -1C)
- XM29 — jeden kulomet M60D se 600 náboji (v bočních dveřích)
- XM31 — dva 20mm kanóny M24A na bočních závěsech, 500 nábojů na zbraň (UH-1B, -1C)
- XM50 — kombinace systémů M5 (granátomet M75 ve věži) a XM21 (dva kulomety M60, dva 7hlavňové raketomety)
- XM59 — dva kulomety M2HB v odsuvných bočních dveřích, s 500 náboji na zbraň (UH-1D, -1H)
Používaly či zkoušely se raketomety M157, XM158 (každý se 7 raketami FFAR), M159, XM159C a XM200 (každý s 19 raketami FFAR)
YouTube
| Bell UH-1D Formationsflug Bundeswehr huey (anglicky) |
| Bell UH-1Y Venom (2008) |
Prameny
- Václav Svoboda: Vrtulníky, Naše vojsko, Praha, 1979
- Patryk Janda: Bell UH-1 Iroquois, AJ-Press
- L+K 13, ročník XLIX
- Siegfried Wache: Bell UH-1D Luftwaffe, F-40 (1/1997)
- Paweł Kłosiński: Śmigłowiec wielozadaniowy Bell UH-1 Iroquois (Typy Broni i Uzbrojenia 150)
- Lubomír Popelínský, Vladimír Kodeš: Střelecká a raketová výzbroj letadel, Naše vojsko, Praha, 1997
- Jiří Kroulík, Bedřich Růžička: Vojenské rakety, Naše vojsko, Praha, 1985
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |