Motorem našeho webového serveru bude pekelně rychlý
procesor AMD Ryzen Threadripper 7960X (ZEN 4).
Edison (báseň)
Z Multimediaexpo.cz
Edison je básnická skladba Vítězslava Nezvala. Vznikla na konci října a začátku listopadu 1927 u autorových rodičů v Dalešicích, poprvé vyšla v létě 1928 nákladem R. Škeříka jako pátý svazek edice Plejáda s obálkou a vazbou Obrtelovou zárověň s Nezvalovými a Teigovými Manifesty poetismu, k nimž se tato skladba přiřazuje jako jejich básnický protějšek.
Obsah |
Skladba
Nezval se v této básni zamýšlí nad tím, co zůstane po člověku po jeho smrti a dochází k závěru, že je to jeho dílo. Edison se v této básní podobá „hazardnímu hráči“ a motiv hry a hráče prostupuje celou skladbu. Vynálezce Edisona si vzal za vzor proto, že toho mnoho dokázal. Je to jakási oslava práce. Edisonova postava je zosobnění kladných rysů, které dávají životu potřebné impulsy. Proti tomuto světu je zde protikladem svět hazardních hráčů, kteří jsou nositeli vlastností jako je spekulace a dalších záporů, které vedou k životní prázdnotě. Tyto rozdíly se projevují i v refrénu, kde jsou nejmarkantnější:
- „Bylo tu však něco krásného co drtí
- odvaha a radost z života i smrti“
- „Bylo tu však něco krásného co drtí
- Druhý refrén (pro hráče), měl tuto podobu:
- „Bylo tu však něco těžkého co drtí
- smutek, stesk a úzkost z života i smrti“
- „Bylo tu však něco těžkého co drtí
Edice
Text Edisona, od prvního otisku značně stabilní, prodělal před prvním uveřejněním určitý vývoj. Dedikace EDISONOVI / jenž stvořil více světel / než Bůh sopek / vynálezci nové epochy / Američanu / hrdinovi XX. století / a všech věků / tuto malou odyseu / básník a Evropan Čech / VÍTĚZSLAV NEZVAL byla připojena dodatečně. Od roku 1930 je Edison součástí Nezvalovy sbírky Básně noci, pětkrát byl však po uveřejnění vydán samostatně knižně i mimo ně - vždy se skladbami Signály času, jednou navíc s Pozoruhodným kouzelníkem a Neznámou ze Seiny.
- První z těchto vydání se uskutečnilo za druhé světové války, kdy bylo vydání celého Podivuhodného kouzelníka z cenzurních důvodů nemožné (Edison, báseň o pěti zpěvech s doslovem Signál času, Fr. Borový, Praha, 1940, České básně sv. 44, obálka Fr. Muziky)
- druhé v roce Nezvalovy smrti (1958) jako Edison - Pozoruhodný kouzelník - Neznámá ze Seiny, šestý svazek Květů poezie redigovaných v Mladé frontě Fr. Götzem (vazbu navrhla a graficky upravila Sylvie Vodáková, doslov napsal Jiří Hájek)
- dva roky po autorově smrti (1960) se Nezval dostal do výběrové reprezentační edice Nesmrtelní v pražském nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v podobě jubilejního 50. svazku Edison-Signál času (ilustroval, vazbu a předsádky navrhl Josef Šíma, graficky upravil Václav Rein, edičně připravil Vladimír Justl, doslov napsal Jiří Taufer)
- v roce 1969 vyšel Edison jako 3000. kniha nakladatelství Československý spisovatel (s jinými kresbami Josefa Šímy, v typografii Oldřicha Hlavsy)
- jako Edison (na obálce a v tiráži) a Edison-Signál času (na patitulním listě, klasický titulní list v knize není) byly Nezvalovy edisonovské skladby vydány „pro žáky středních škol“ nakladatelstvím Československý spisovatel, Praha, 1982 (obálku, vazbu a grafickou úpravu navrhl Rostislav Vaněk, doslov Básník a vynálezce i ediční poznámku napsal Milan Blahynka)
Podle autorova vlastního výroku je to „stavbou přísná sonáta“. Jedná se o pětidílnou skladbu, která je protkána celou sítí nejrůznějších refrénů, ozvěn, variací a její eufonie je plně významová.
Ukázka
- Naše životy jsou těšivé jak sníh
- jednou v noci sedě nad kupou svých knih
- uviděl jsem náhle v pachu novin tona
- sníh a velkou podobiznu Edisona
- bylo po půlnoci v pozdním únoru
- zastihl jsem sama sebe v hovoru
- jako bych se býval opil starým vínem
- hovořil jsem se svým nepřítomným stínem
- Jako refrén zněl tu stále jeden tón
- šel jsem po špičkách až k dveřím na balkón
- přede mnou se chvělo moře světel v dáli
- pod ním lidé ve svých lůžkách dávno spali
- avšak noc se chvěla jako prérie
- pod údery hvězdné artilerie
- naslouchal jsem mlčky odbíjení z věží
- pozoruje stíny v dálce na nábřeží
- stíny sebevrahů pro něž není lék
- stíny starých pouličních nevěstek
- stíny aut jež porážely stíny pěší
- stíny chudáků jež bloudí bez přístřeší
- stíny hrbatých na rohu ulice
- stíny plné rudých vředů příjice
- stíny zabitých jež budou bloudit navždy
- kolem stínů svědomí a stínů vraždy
- zakuklené stíny v šatech vojáků
- stíny láskou přemožených pijáků
- stíny světců kteří básníky se stali
- stíny těch kdož vždycky marně milovali
- lkavé stíny meteorů padlých žen
- křehké stíny cizoložných princezen
- bylo tu však něco krásného co drtí
- zapomnění na stesk života i smrti
Statistiky
- první oddíl má 65 veršů, druhý 68, třetí 85, čtvrtý 111, pátý 85
- zeměpisné názvy umístěné v této skladbě: most Legií, Vltava, hradčanský dóm, Košíře, Kanada, Michigan, Detroit, Jáva, New York, Broadway, Velká Praha, Pensylvánie, Menlopark, Balmoral, Řím, via Appia, Brazílie, Japonsko, Havana, Amazonka
- osoby: Edison, Darwin, Barker, Newton, svatý Pavel, Beethoven, Nero, Kolombus, Kristus, Mac Gowan
Zhudebnění
Báseň byla zhudebněna jazzovým hudebníkem Janem Spáleným.
Reference
- Doslov a ediční poznámka Milana Blahynky z vydání Edisona v Československém spisovateli, Praha 1982.
- ediční zpráva Milana Blahynky z vydání Básní noci, Mladá fronta 1999, Praha, ISBN 80-204-0830-4
Externí odkazy
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |