David Kilgour

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 20. 3. 2012, 09:16; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
David Kilgour

David Kilgour (narozen 18. února 1941, Winnipeg, Manitoba, Kanada) je bývalý kanadský politik, který zastával funkci tajemníka pro Asii a Tichomoří. Byl také oceněn Masarykovou cenou, kterou mu udělilo Sdružení Čechů a Slováků v Kanadě.[1] Vyrůstal Stejně jako David Matas ve Winnipegu. Jeho dědeček z matčiny strany, Daniel McDonald vedl mnoho let právní praxi v Portage La Praire a 18 let sloužil ve funkci nejvyššího soudce provincie Manitoba. Dědeček z otcovy strany, Fred Kilgour, měl právní praxi ve městě Brandon, později přijal nabídku nastoupit na místo soudce provinčního soudu v Queen’s Bench. Jeho otec, David E. Kilgour, byl 16 let prezidentem a ředitelem pojišťovací společnosti Great West Life Insurance. Jeho právnický doktorský titul byl vystaven University of Toronto v roce 2000, kdy univerzita znovu vydávala tituly LLB a mezi nimi i jeho, původně nabytý v roce 1966. Přihlásil se i do studijního programu ústavního práva Doctorat de l’université na Université de Paris (1969), ale studia nedokončil. Dostal povolení vést justiční praxi v Britské Kolumbii v Manitobě a Albertě.

Obsah

Justiční praxe

V Britské Kolumbii

Smluvně vázán s vancouverskou právní firmou Russel a DuMoulin, pod vedením Hon. Michaela Goldieho, z Odvolacího soudu provincie Britská Kolumbie, 1966-67, dále zaměstnán jako asistent státního žalobce města Vancouver, až do roku 1968, kdy za Vancouver kandidoval do parlamentu.

Ontario

Začal pracovat pro federální Ministerstvo spravedlnosti v Ottawě (1968), nejdříve v oddělení civilních právních sporů, později v oddělení daňového soudnictví.

Manitoba

Po návratu do Kanady ze studií ve Francii vstoupil v roce 1970 do winnipegské právní firmy Pitblado Hoskin, kde se zabýval občansko-právními spory a pracoval také jako obhájce v oblasti trestního práva. Později byl navržen na post korunního návladního (Crown Attorney) za justiční obvod Dauphin, západní Manitoba, Alberta. V roce 1972 navržen jako vyšší jednatel hlavního právního zástupce, zabýval se převážně kriminálními případy a právem, spojeným s otázkami životního prostředí, než byl za edmontonskou oblast zvolen do House of Commons (1979).

V House of Commons

pracoval v justiční komisi, 1980-84, ve společné komisi pro zákonné prostředky House of Commons a Senátu, kritik programu prevence zločinu pro opoziční stranu v letech 1980-83, parlamentní zástupce mluvčího a předsedy komise, 1993-97, předseda podkomise pro lidská práva a mezinárodní rozvoj, 2004-05.

V kanadské vládě

na pozici státního tajemníka (Secretary of State) pro Latinskou Ameriku a Afriku, 1997-2002, v letech 2002-2003 státní tajemník pro Asii a Tichomoří.

Mezinárodní lidskoprávní činnost

V lednu 2006 se spoluvyšetřovatelem právníkem Davidem Matasem vydali nezávislou vyšetřovací zprávu, kterou vypracovali jako dobrovolnící, nazvanou Krvavá sklizeň (Bloody harvest) zabývající se odebíráním orgánů členům Falun Gongu v Číně. Po dvou měsících vyšetřování ke kterému je mimo jiné také veřejně přizval čínský advokát Kao Č'-šeng prohlásili, že čínská vláda, popravila "velké, ale neznámé množství vězňů svědomí z řad praktikujících Falun Gongu a odebrali jim vnitřní orgány zahrnujíc rohovky, srdce, ledviny a játra a tyto orgány pak s velkým ziskem prodaly zahraničním zájemcům, poptávajícím zdravé orgány k transplantaci."[2] Oba vyšetřovatelé uvádějí, že jejich zpráva nebyla ani jednou z dotčených stran (Falun Gong, Čínská lidová republika) vyvrácena. Aby přiměli čínskou vládu zastavit tyto obchody, navštívili vyšetřovatelé více než čtyřicet zemí, kde se zvyšovali veřejné povědomí o masovém, nelegálním a násilném odebírání orgánů v Číně.

Související články

Reference

  1. Biografické materiály
  2. Výňatek z vyšetřovací zprávy Krvavá sklizeň (Bloody harvest) která je ka nahlédnutí na stránkách organharvestinvestigation.net v oddíle - H. Závěry, shrnují vyšetřovatelé svá zjištění. Výše uvedený text je jeho citací.

Externí stránky