Fjordský kůň

Z Multimediaexpo.cz

Fjordský kůň je plemeno koně pocházející z Norska. Typická je plavá barva, černo-bílá hříva a ocas a úhoří pruh. Přes svoje jméno patří mezi pony.

Obsah 1 Historie 2 Konstituce 3 Využití 4 Reference

Historie

Fjordský kůň byl domestikován okolo roku 2000 př. n. l. Relativní izolace Skandinávie přispěla k udržení původního charakteru. Fjord je výrazně primitivní plemeno připomínající koně Przewalského^[1]. Dříve je jako jezdecké zvířata využívali Vikingové. Fjord je pravděpodobně předchůdce většiny chladnokrevných koní v Evropě. V Norsku žijí polodivokým životem. Fjordský kůň byl mimo jiné dříve používán i při zápasech hřebců za dob Vikingů. Tyto zápasy nezřídka končily smrtí poražených. Vikingové, ale takto ověřovali zdatnost chovných hřebců. Vikingové rozšířili toto plemeno do Velké Británie, na Island a do Skotska, kde fjord ovlivnil zdejší plemena. Fjordský kůň je označován za jedno z nejčistších a nejstarších plemen v Evropě. Přesto, že se Norsko uvádí jako země původu, pochází toto plemeno zřejmě až z daleké Asie. Do Norska se dostal zhruba před 4000 lety. Jeho název měl několik podob jako např: Nordfjordling, Nordfjordhest, Fjordhest, či Fjordling.

Zachovali si mnoho vlastností divokých koní. Jsou inteligentní, odolní, vytrvalí a silní. Povahou jsou klidní, hodně svéhlaví, trpěliví a také velmi učenliví.

Konstituce

Hlava je primitivního typu, krk je krátký a svalnatý. Hřbet je pevný, záď je delší s nízko nasazeným ocasem. Končetiny jsou kratší, pevné a kvalitními kopyty. Srst je plavá, žíně mají charakteristické zbarvení: hříva má uprostřed pruh z černých žíní a po stranách z bílých. Fjordům roste dlouhá splývavá hříva, která se ale velmi často zastřihuje, podle zvyku Vikingů, tak že bílé pruhy jsou sestřiženy zhruba 2 až 3 cm pod hřívu černou. Ocas je kombinací černých a bílých žíní. Na hřbetě je tmavý úhoří pruh a na nohách je zřetelné zebrování. V kohoutku dorůstají výšky 130 – 142 cm. Délka se pohybuje mezi 140 – 150 cm.

Využití

Fjordling je velmi všestranné plemeno a hodí se do jakéhokoliv odvětví jezdeckého sportu. Pro jeho vynalézavost a velkou obratnost patří k výborným plemenům pro práci v horách. Dnes je hodně používán jako ideální kůň pro agroturistiku, ale hodí se i pro vytrvalost, parkur i drezúru. Pro jeho obratnost je dosti používán ve vozatajských soutěží. U nás byl často křížen s huculem a následně používán pro práci v lese, a je velmi vhodný pro děti a začátečníky, pod sedlo.

Reference

1. ↑ EDWARDS, Elwyn Hartley. Velká kniha o koních. Bratislava : Gemini spol.s.r.o, 1992. ISBN 80-85265-36-2. Kapitola Fjordling, s. 132.  

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii