V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.

Luna 2

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 24. 2. 2014, 09:57; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)


Luna 2 (známá též jako Lunik 2 a nebo 00114) byla první sonda, která dopadla na Měsíc.

Obsah

Popis sondy

Váha sondy činila 390,2 kilogramů a konstrukčně se Luna 2 příliš nelišila od své předchůdkyně Luny 1. Patřila do sond první generace (spolu s Luna 1 a Luna 3). Kulovitá sonda se dvěma rozdělenými hemisférami. Na jedné straně vybavená systémem antén pro přenos rádiového signálu a na druhé polokouli (té směrem k Měsíci) se nacházely kamery, které měly snímat detaily měsíčního povrchu. Vybavení sondy dále obsahovalo geigrův počítač pro zjišťování radiace, magnetometr, zařízení na detekci mikrometeoritů atd.

Zajímavá byla příprava sondy pro let i pozdější dopad. Spolu s posledním stupněm rakety byly všechny díly i přístroje rakety sterilizovány, aby se na Měsíc nedostala žádná forma pozemského života.

Průběh letu

Startovala 12. září 1959 z kosmodromu Bajkonur. Po startu a nabrání únikové rychlosti se Luna 2 oddělila od třetího stupně raketového nosiče, který podobně jako sonda měl dopadnout na povrch Měsíce. Během letu k Měsíci proběhl na palubě sondy pokus na hledání plynu ve volném prostoru. Ve vzdálenosti 140 000 km od Země bylo vypuštěno 10 kg sodíku. Vzniklý oblak byl pozorován i v ČSSR. Po 33,5 hodinách letu náhle ustal radiový signál přicházející ze sondy, což značilo, že sonda se úspěšně zaryla do měsíčního povrchu rychlostí 3,3 km/s. Místo dopadu bylo východně od Mare Serenitatis, v oblasti Mare Imbrium (Moře dešťů) 13.9. 1959 ve 21:02:24 středoevropského času, nedaleko Aristidesovo, Archimedesovo a Autolycusovo kráteru. Za třicet minut od dopadu sondy dopadla na povrch i třetí část raketového nosiče.

Podobně jako Luna 1 měřila intenzitu kosmického záření, jeho složení, zkoumala těžká jádra v kosmickém prostoru, hustotu atmosféry, plynnou složku meziplanetárního prostoru, mikrometeority, magnetické pole Země i Měsíce. Všechny tyto údaje předávala až do svého dopadu na měsíční povrch řídícímu středisku.

Sonda během svého pádu odvysílala snímky přibližující se měsíční krajiny, dále sonda neobjevila žádné magnetické pole Měsíce a ani žádné radiační pásy jako u Země.

Související články

Literatura

  • TOUFAR, Pavel; BALOUS, Miroslav. Cesty ke hvězdám. Praha : Albatros, 1976. ISBN 13-767-76. Kapitola Luna 2, s. 78-80.
  • VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Měsíční a meziplanetární sondy, s. 223.

Externí odkazy


Program Luna

Luna 1Luna 2Luna 3Luna 4Luna 5Luna 6Luna 7Luna 8Luna 9Luna 10 Luna 11 Luna 12 Luna 13 Luna 14 Luna 15 Luna 16
Luna 17Luna 18Luna 19Luna 20Luna 21Luna 22Luna 23Luna 24