V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.

Alojz Tkáč

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 9. 12. 2013, 08:26; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)


Mons. Alojz Tkáč (* 2. března 1934 Ohradzany, okres Humenné) je slovenský katolický duchovní, v letech 1990-1995 biskup a v letech 1995-2010 arcibiskup košický a metropolita východoslovenský.

Po maturitě v Humenném studoval na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě a po dvou letech pokračoval ve studiu na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Bratislavě. Kněžské svěcení přijal 25. června 1961. Po svém vysvěcení krátce působil jako kaplan v Zborově a od roku 1964 do roku 1975 jako archivář na biskupském úřadu v Košicích.

V roce 1975 mu byl odebrán státní souhlas k vykonávání kněžského povolání, hlavní příčinou byl jeho projev na sjezdu Sdružení katolických duchovních Pacem in terris v roce 1974, v němž ostře kritizoval jak samo sdružení, tak státní církevní politiku.[1]

Poté až do roku 1983 pracoval jako řidič tramvaje v košické MHD a jako dělník. V roce 1983 se mohl vrátit do pastorace. Působil jako správce farnosti Červenica do 14. února 1990, kdy byl jmenován košickým biskupem. Biskupské svěcení přijal dne 17. března 1990 v Košicích. Dne 31. března 1995 byla košická diecéze povýšena na arcidiecézi a Alojz Tkáč se stal prvním košickým arcibiskupem a východoslovenským metropolitou. Pálium mu odevzdal papež Jan Pavel II. dne 2. června 1995.

Roku 2003 se stal velkým kancléřem Katolické univerzity v Ružomberku, od roku 2006 je členem vědeckého kolegia jejího Historického ústavu. Dne 4. června 2010 přijal papež jeho rezignaci a novým košickým arcibiskupem jmenoval Bernarda Bobera.

Reference

  1. Stanislav Balík, Jiří Hanuš: Katolická církev v Československu 1945-1989, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2007, ISBN 978-80-7325-130-7 (str. 134)