Siamská kočka
Z Multimediaexpo.cz
Siamská kočka patří mezi krátkosrstá plemena kočky domácí. Siamské kočky mají charakteristické zbarvení – obličej, tlapky a ocas jsou tmavé a tělo má světle čokoládově hnědé zbarvení. Plemeno pravděpodobně vzniklo ve 14. století v Thajsku. Siamské kočky mají hmotnost v rozmezí 2,5-6,5 kg, hlučnou povahu a jsou velmi energické a zvídavé. Mají až psí povahu a bez jejich asistence se v domácnosti zpravidla nic neobejde. Snadno se také naučí aportovat nebo chodit na vodítku na procházku se svými pány.
Obsah |
Stavba těla
Siamská kočka je středně velká kočka se zadníma nohama delšíma, než jsou přední. Tělo je pevné a svalnaté. Tlapky jsou malé a oválné. Ocas je dlouhý a tenký. Hlava má podlouhlý trojúhelníkovitý tvar, nos je dlouhý a rovný, uši mají rovněž trojúhelníkovitý tvar a opticky prodlužují hlavu. Oči jsou šikmo posazené a modré. Srst je krátká bez podsady, s výrazným leskem.
Historie
Siamská kočka pochází ze Siamu, dnešního Thajska. Okolo těchto koček panuje mnoho legend - siamské kočky prý hlídaly královský palác tak, že skákaly z hradeb na nepřítele. Říká se také, že siamské princezny odkládaly své prsteny na dlouhý štíhlý ocas siamské kočky a prsteny byly proti sklouznutí jištěny uzlíkem na ocásku, dnes známým jako zálomek. Další legenda praví, že siamky sloužily jako strážkyně největších cenností chrámů a zíraly na ně tak upřeně, až se jim zkřížily oči.
V ilustrovaných rukopisech ze Siamu, které vznikly v letech 1351 - 1767, je možné vidět obrázky koček z odznaky, které se velmi podobají siamským kočkám. Ze 14.století pocházejí zmínky o kočkách siamského typu, které byly běžně v ulicích a křížily se s domácími kočkami. Německý přírodovědec Simon Pallas popisuje volně žijící siamské kočky také ve středním Rusku.
V 19. století se siamské kočky dostaly do Evropy a poprvé byly vystaveny na výstavě v Crystal Palace v Londýně roku 1871. V roce 1884 poslal britský generální konzul působící v Bangkoku Owen Gould několik siamských koček s černohnědými odznaky své rodině do Anglie. Tyto siamky byly darem od siamského krále Rámy VI. a je tedy velmi pravděpodobné, že pocházely z královského, ušlechtilého chovu. Král Ráma VI., který vládl mezi lety 1868 - 1910, byl známý svou láskou ke kočkám.
V roce 1892 byl sepsán první výstavní standard, kde zalomení ocasu (zálomek)a šilhání bylo považováno za žádoucí plemenný znak. Dnes jsou tyto znaky považovány za vadu. Prvním známým britským šampionem z roku 1896 byl kocour Wankee, který byl dovezen z Hongkongu a měl typické, černohnědé odznaky. Téhož roku se na výstavě objevila také první siamka s modrými odznaky, která byla v té době diskvalifikována. Toto zbarvení začalo být uznáváno až ve 30. letech 20. století.
V současné době je původní typsiamské kočky od té současné natolik odlišný, že byla původní siamská kočka označena názvem thajská a chová se jako odlišné plemeno převážně v zahraničních organizacích. FIFe (největší evropská organizace) uznává pouze štíhlý, moderní typ siamské kočky, která se od thajské liší především stavbou těla, velikostí a posazením uší a tvarem hlavy.
Barevné variety
Základní
- Seal point – černohnědé odznaky
- Red point – červené odznaky
další variety a ředěné variety
- Chocolate point – čokoládové odznaky
- Blue point – modré odznaky
- Lilac point – lilové odznaky
- Creme point – krémové odznaky
- Cinnamon point – skořicové odznaky
další zbarvení
Želvovinové, které působí na základní a ředěné barevné variety
- Seal tortie point – černě želvovinové odznaky
- Chocolate tortie point – čokoládově želvovinové odznaky
- Blue tortie point – modro-krémové odznaky
- Lilac tortie point – lilově želvovinové odznaky
U všech těchto barevných variet je možná kombinace s kresbou, která se značí EMS kódem SIA ... 21
Z pohledu chovatele
Siamská kočka vyžaduje pozornost a bývá ráda jejím středem, miluje mazlení a hlazení, naučí se i aportovat hračky. Hlasitě projevuje svoje nálady – kocour i kočka v říji až tak hlasitě, že o tom ví širé okolí.
Krátká a jemná srst siamských koček nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Ohledně barvy je zajímavý fakt, že koťata se rodí vždy čistě bílá – a teprve časem jim ztmavnou nohy, ocas, uši a čumáček – takzvané odznaky. Vybarvení se v průběhu života mírně mění, může záviset i na vlivu teploty - čím tepleji, tím světlejší odstín.
Siamské kočky se chovají pouze v bytě, jejich pobyt venku není z důvodu možného nebezpečí a nízkých teplot v žádném případě doporučován. Díky jejich společenské povaze je vhodné, aby kočka nepobývala dlouho sama. Nudící se siamská kočka dokáže majiteli díky své vysoké inteligenci nachystat velmi nepříjemná a důmyslná překvapení. Z tohotu důvodu je dobré mít kočky alespoň dvě, které nemusí být obě siamské, ale měla by to být plemena, která se k sobě hodí svým temperamentem.
Březost siamských koček trvá o něco déle než u ostatních plemen, v průměru 65 - 70 dní a rodí i velmi početné vrhy 6-9 koťat. V ČR je ročně plemennou knihou registrováno cca 60 siamských koťat, což je oproti jiným plemenům poměrně málo. Siamské kočky se kříží s orientálními kočkami a díky tomu se ve vrzích mohou objevit jak siamská, tak i orientální koťata.
Rozdíl mezi siamskou a orientální kočkou
Rozdíl mezi siamskou a orientální kočkou je první pohled veliký, ale v podstatě se jedná o sesterská plemena. Siamská kočka má modré oči a na těle má barevné odznaky (nohy, uši, ocas, maska), zatímco orientální kočka má oči zelené a barvu má rozloženu po celém těle. Ve stavbě těla a ostatních znacích, včetně povahy, jsou obě plemena totožná.
Externí odkazy
- Basbousa*CZ Chovatelská stanice siamských a orientálních koček Basbousa*CZ
- Thai Cat Club Thai Cat Club
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |