V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

Yperit

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 8. 4. 2009, 07:05; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Oběť války v Iráku 1980 zasažená yperitem
Molekula Yperitu

Yperit (zvaný také hořčičný plyn) je vojenský plyn, který byl použit Němci v první světové válce. Poprvé byl vynalezen Frederikem Guthrie v roce 1860. Patří do skupiny zpuchýřujících bojových látek, projevuje se leptáním sliznic. Yperit proniká i ochranným oděvem a jeho působení se urychluje na vlhkých místech (podpaží, genitálie). Oběť má pocit, že cítí vůni česneku, což zapřičiňuje sloučenina alicin. Hodně postižené části je třeba amputovat. Yperit se nazývá podle města Yprès, kde byl Němci použit. Chemicky se jedná o sloučeninu Bis(2-chlorethyl)sulfid.

Yperit byl použit v následujicích konfliktech:

  • 1. použití: Němci v první světové válce v roce 1917 - u belgického města Ypres
  • Španělsko proti Maroku v letech 1923-1926
  • Itálie proti Etiopii v letech 1935-1940
  • Polsko proti Německu v roce 1939
  • Sovětský svaz v provincii v Čínské republice rok 1930
  • Japonsko proti Čínské republice v letech 1937-1945
  • Egypt proti Severnímu Jemenu v letech 1963-1967.
  • Irák proti Íránu v letech 1980-1988
  • Irák proti Kurdům v roce 1988

Po první světové válce došlo k výzkumu působení na nádorové buňky. Z yperitu vycházejí první cytostatika.

Chemický popis

Chemicky se jedná o thioether. Jeho strukturu lze popsat jako 1,1-thio-bis-[2-chlorethan],(ClCH2CH2)2S, 2,2'-dichlorodiethyl sulfid nebo bis-(2-chlorethyl)-sulfid. Hořčičný plyn lze syntetizovat reakcí jednoho molu chloridu sirnatého (SCl2) se dvěma moly ethylenu (C2H4).

Působení

Hlavní mechanizmus účinku yperitu je v alkylaci guaninu DNA v poloze 7. Dojde ke spojení obou řetězců DNA a tím se zastaví buněčné dělení. Na tomto základě působí i dusíkatá analogie yperitu jako kancerostatika. Puchýře se objeví jen u člověka a prasete.

Literatura

  • Malijevská I., Malijevský A., Novák J.: Záhady, klíče, zajímavosti - Očima fyzikální chemie. 1. vyd. 2004. ISBN 80-7080-535-8, str. 184-6 (online verze)