Šaul Mofaz

Z Multimediaexpo.cz

Šaul Mofaz (hebrejsky: שאול מופז‎, * 4. listopadu 1948, Teherán, Írán) je izraelský politik a bývalý ministr dopravy. V letech 1998–2000 zastával funkci náčelníka Generálního štábu Izraelských obranných sil (IOS) a byl teprve druhý izraelský mizrachi, který tuto funkci vykonával. Je politikem za stranu Kadima (dříve byl v Likudu), v jejímž rámci je považován za jestřába.^[1] Mofaz zastával ministerské posty pod čtyřmi různými izraelskými premiéry. V roce 1998 byl Benjaminem Nenjahu jmenován náčelníkem Generálního štábu, ve stejné funkci sloužil i za premiéra Ehuda Baraka. Arielem Šaronem pak byl v roce 2002 jmenován ministrem obrany a v současné době je součástí vlády Ehuda Olmerta. V září 2008 se zúčastnil stranických voleb ve straně Kadima, v nichž se těsným rozdílem 431 hlasů umístil na druhém místě za Cipi Livni.^[2] V reakci nato se rozhodl odejít z politického života.^[2]

Biografie

Narodil se v Teheránu (přestože jeho rodiče pocházejí z Isfahánu). Do Izraele imigroval se svými rodiči v roce 1957.^[3] Poté, co ukončil střední školu, nastoupil v roce 1966 do armády a sloužil ve výsadkové brigádě.^[3] Na Bar-Ilanově univerzitě získal titul bakalář v oboru obchodní správa.^[3] Je ženatý a má čtyři děti.^[3]

Vojenská kariéra

Zúčastnil se Šestidenní války, Jomkipurské války, první libanonské války a jako příslušník elitních speciálních jednotek Sajeret Matkal také operace Entebbe. Během první libanonské války jmenován brigádním velitelem dělostřelectva.^[3] Po válce se zúčastnil důstojnického kurzu u námořní pěchoty Spojených států v Quanticu ve Virginii.^[3] Po návratu do Izraele byl návratem do aktivní služby v roce 1986, jakožto velitele výsadkové brigády, jmenován velitelem důstojnické školy.^[3]

Náčelník Generálního štábu Š. Mofaz (vpravo vepředu) při schůzce v Pentagonu s náměstkem ministra obrany Paulem Wolfowitzem (nalevo).

Šaul Mofaz zastával množství vysokých vojenských postů a v roce 1988 dosáhl hodnosti brigádního generála. V roce 1993 se stal velitelem IOS na Západním břehu.^[3] V roce 1994 byl povýšen na generálmajora a velel Jižnímu velitelství.^[3] Jeho raketový růst pokračoval, když byl v roce 1997 jmenován zástupcem náčelníka Generálního štábu a v roce 1998 dosáhl nejvyšší vojenské hodnosti – náčelníka Generálního štábu.^[3] Během jeho úřadu postihly izraelskou armádu finanční a strukturální reformy. Nejvýznamnější událostí však bylo vypuknutí druhé intifády. Jeho rázná taktika sice vzbudila znepokojení u mezinárodního společenství, nicméně u izraelské veřejnosti našla všeobecnou podporu. Mezi kontroverzní počiny patří útok na Dženín, občasné vpády do Pásma Gazy a neustálá izolace Jásira Arafata. Mofaz předvídal vlnu násilí, která vypukla počátkem roku 1999 a připravil IOS na intenzivní guerillový styl válčení na obsazených územích. Nechal opevnit kontrolní stanoviště v Pásmu Gazy a díky taktice MOUT a chytrému použití buldozerů dokázal snížit počet izraelských ztrát. Kvůli svým metodám (demolice domů) si však vysloužil kritiku levicových skupin. Podle knihy dvou izraelských novinářů nařídil Mofaz, v období své funkce náčelníka Generálního štábu, během druhé intifády zabít 70 palestinských teroristů denně.^[4]

Politická kariéra

Po vládní krizi v roce 2002 byl Šaul Mofaz kontroverzně jmenován Arielem Šaronem ministrem obrany. Přestože podporoval jednání s palestinskými Araby, byl odhodlán „zlikvidovat“ Arafata a nehodlal dělat kompromisy v boji proti teroristickým skupinám jako jsou Hamas, Islámský džihád nebo Brigády mučedníků Al-Aksá. Skutečnost, že v nedávné době opustil post náčelníka Generálního štábu, mu zabránil zúčastnit se voleb do Knesetu v roce 2003, nicméně i tak byl znovu-jmenován ministrem obrany v nové Šaronově vládě. 21. listopadu 2005 odmítl Šaronovu nabídku přestupu do nově vzniklé strany Kadima a namísto toho oznámil svou kandidaturu na post předsedy Likudu. 11. prosince téhož roku však svou kandidaturu stáhl a připojil se ke Kadimě. Po předčasných volbách do Knesetu, které se konaly koncem března 2006, se v nové vládě, která byla jmenována 4. května 2006, přesunul z postu ministra obrany na post ministra dopravy. Když byl v roce 2008 tehdejší premiér Ehud Olmert nucen k rezignaci vzhledem ke svým korupčním kauzám, oznámil Mofaz, že se zúčastní stranických voleb o post předsedy strany Kadima. 5. srpna 2008 Mofaz oficiální vstoupil do souboje o post předsedy strany. Ve stejný den dostal požehnání od duchovního vůdce strany Šas – rabbi Ovadia Josefa. Mofaz však volby, které se konaly 17. srpna 2008 těsně prohrál, když skončil na druhém místě za Cipi Livni, která se tak stala předsedkyní strany, která se pokusí sestavit novou izraelskou vládu.^[5] Prohra však byla velmi těsná (o pouhých 431 hlasů),^[5] což bylo při procentuálním výsledku 42:43,1 % velký rozdíl oproti předběžným výsledkům (exit polls), které udávaly, že Livni vede o 10–12 %. Mofaz uznal výsledky stranických voleb a navzdory radám svého právního zástupce Jehudy Weinsteina Livni telefonicky pogratuloval. Livni získala celkem 16 936, oproti 16 505, které získal Mofaz.^[5] Ministr veřejné bezpečnosti Avi Dichter a ministr vnitra Meir Šítrit získali 6,5 a 8,5 %. Později téhož dne Mofaz oznámil, že se rozhodl dočasně odejít z politického života a pokusit se nalézt jiný způsob jak podpořit Izrael mimo politickou arénu.^[2]

Poznámky

1. ↑ Izraelský premiér Olmert možná odstoupí, aby ulehčil cestu k moci svému favoritovi [online]. Eretz, [cit. 2008-07-27]. Dostupné online.  
2. ↑ ^{2,0 2,1 2,2} Mofaz: Odcházím z politiky [online]. Eretz, [cit. 2008-09-19]. Dostupné online.  
3. ↑ ^{3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 3,6 3,7 3,8 3,9} Shaul Mofaz [online]. Jewish Virtual Library, [cit. 2008-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
4. ↑ Candidate who wants Olmert's job once 'sought deaths of 70 Palestinians a day' [online]. The Independent, [cit. 2008-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
5. ↑ ^{5,0 5,1 5,2} Livniová vyhrála chaotické volby vládnoucí izraelské strany, míří do premiérského křesla [online]. Novinky.cz, [cit. 2008-11-14]. Dostupné online.  

Externí odkazy

• (anglicky) Kneset - Šaul Mofaz
• Eretz.cz - Šaul Mofaz usiluje o premiérské křeslo a prohlašuje: „Golany musí zůstat izraelské“ (06/2008)
• BBC - Mofaz vzkazuje Íránu: 'Izrael je schopen se bránit' (01/2006)