Sofia Lorenová

Z Multimediaexpo.cz


Sophia Loren, vlastním jménem Sofia Villani Scicolone, (* 20. září 1934, Řím, Itálie) je italská filmová herečka, která se v 60. letech 20. století stala hvězdou nejen italské, ale i světové kinematografie. I když byla Sophia Loren nucena získat francouzské občanství, aby se mohla vdát, pro svět filmových fanoušků se stala symbolem italského filmu. V roce 1960 získala Oskara za svou roli ve filmu Vittoria DeSicy Horalka. Jejím nejčastějším filmovým partnerem byl známý italský herec Marcello Mastroianni. V roce 1991 také obdržela Oscara ze celoživotní herecké dílo.

Obsah

Dětství

Narodila se v září 1934 v Římě jako nemanželské dítě a získala jméno svého otce Sofia Scicolone. Její matka Romilda se brzy bez Sofiina otce Ricarda vrátila ke svým rodičům do Pozzuoli, kde s početnou rodinou strávily i válku.

Sofia a její o čtyři roky mladší sestra Maria prožívaly dětství v těch nejchudších poměrech rybářské vesnice, na nějakou dobu byla celá rodina nucena vyhledat útočiště u příbuzných v Neapoli, kde zažili přítomnost německých i amerických vojáků. Sofia se po válce učila hrát na piano, její sestra zpívala a babička provozovala rodinnou kavárnu.
Sofia byla terčem posměch nejen kvůli svému nemanželskému původu, ale i kvůli vyhublé postavě. Před světem utíkala do biografu, kde dokázala prosedět celý den. Toužila se stát herečkou, ale nejen kvůli slávě a bohatství, nýbrž aby mohla projevovat emoce a realizovat se tvůrčím způsobem.

Kariéra

V čtrnácti letech byla vybrána v soutěži krásy mezi 12 princezen moře. Brzy na to odjela s matkou do Říma, aby si hrála otrokyni ve filmu Quo Vadis (1951). V Římě zůstala i po dokončení filmu a pracovala jako modelka pro časopisy. V soutěži Miss Řím, kde skončila druhá, si ji všiml o 20 let starší producent Carlo Ponti. Pomohl jí získávat menší roličky a po natočení filmu Pýcha a vášeň s Cary Grantem a Frankem Sinatrou přišly skutečně velké role.
Často byl velkým problém najít pro Sofii Loren (pseudonym zvolený kvůli západnímu publiku) vhodnou roli, protože zcela odpovídala představám o italské ženě, její filmový charakter byl omezený, alespoň v Hollywoodu. Sophia nechtěla hrát podřadné role, proto USA brzy opustila, i když zde třeba natočila dobrý snímek Houseboat s Cary Grantem a získala dobré kontakty i přátelství. Jedním z jejích celoživotních přátel se stal právě Cary, který jí nabízel i manželství. Sofia odmítla, protože věřila v budoucnost vztahu s Carlem Ponti. Ten byl však ženatý a italská církev neumožňovala rozvod. Byla to právě Pontiho první manželka, která později navrhla, aby si všichni tři změnili občanství na francouzské a ve Francii se legálně rozvedli. Ponti se pak oženil se Sofií.

Mezi její přínosy světové kinematografii patří mnoho filmů režiséra Vittoria de Sicy, za jehož Horalku získala v roce 1962 Oscara jako herečka v hlavní roli (první v neanglicky mluveném filmu).
Dále hrála v filmech s Marcellem Mastroiannim (např. Manželství po italsku, Včera, dnes, zítra, Slunečnice, objevila se i po boku Clarka Gabla, Paula Newmana, Peter O'Toola, Richarda Burtona, Marlona Branda nebo Gregoryho Pecka. Hrála také v posledním filmu Charlieho Chaplina Hraběnka z Hongkongu, během kterého se spřátelili. Ačkoli neměla žádné herecké vzdělání, byla to právě její přirozená živočišnost, kterou režiséři i diváci vyhledávali.

Soukromí

Je vdova po italském filmovém magnátovi Carlu Pontim (1912-2007), který působil jako významný producent v italském filmu. Zažili společně hned dvě svatby. První svatba v září 1957 byla anulována kvůli nezapsanému rozvodu Carla Pontiho s jeho předchozí ženou. Podruhé byli řádně sezdáni 9. dubna 1966.

Bolestnou ránou do Sophii soukromého života byly dva potraty, které prodělala, než se jí narodil vytoužený syn Carlo (1968) a Edoardo (1973).

Je tetou Alessandry Mussolini, současné italské političky - Sophiina sestra Anna Maria si vzala Romana Mussoliniho, nejmladšího syna diktátora Benita Mussoliniho.

V současné době žije v Kalifornii, po smrti Pontiho sama, zbožňuje své syny a herectví se nevěnuje, i když společenských akcí se občas účastní. I přes svůj vysoký věk se stala titulní tváří kalendáře Pirelli na rok 2007.

Filmografie, výběr

Reference

Životopis Sofie Loren - Hotchner, A.E.: Sophia Loren

Externí odkazy


Citováno z „http://www2000.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Sofia_Lorenov%C3%A1“