FFA P-16

Z Multimediaexpo.cz

FFA P-16
Základní charakteristika
Určení	útočný letoun
Výrobce	FFA
Konstruktér	Dr. Hans Studer
První let	25. dubna 1955
Zařazen	program zrušen
Vyřazen
Výroba
Vyrobeno	5
Varianty
Uživatel

FFA P-16 byl projekt švýcarského stíhacího a útočného letounu, který byl v 50. letech vyvíjen jako náhrada pístových letounů švýcarského letectva. Po typu FFA N-20 se jednalo o druhý švýcarský pokus o vývoj proudového letounu vlastní konstrukce.

Celý projekt P-16 však byl přes velice slibný vývoj zrušen před zavedením do služby. Přes snahu jeho výrobce, který pokračoval v jeho vývoji na vlastní náklady, se nepodařilo projekt zachránit. Vzdáleným příbuzným typu P-16 je překvapivě dopravní letoun Learjet 23, jež z jeho konstrukce převzal křídlo.

Obsah 1 Vývoj 2 Testy prototypů 3 Ztráta zájmu švýcarské vlády 4 Pokus o pokračování v projektu 5 Varianty 6 Hlavní technické údaje (P-16 Mk III) 6.1 Výkony 6.2 Výzbroj 7 Reference 8 Externí odkazy

Vývoj

Specifikace na vývoj typu byly vydány v roce 1948. Účelem vývoje typu P-16 bylo získat útočný letoun vlastností STOL (Short take-off and landing - krátký vzlet a přistání) vhodný pro úkoly blízké podpory ve specifických švýcarských podmínkách. Proto měl být letoun velice obratný, mít krátký start a být schopný operací z polních letišť.^[1]

Firma FFA (Flug- und Fahrzeugwerke) navrhla jednomístný jednomotorový dolnoplošník s přímým křídlem na jehož koncích byly charakteristické přídavné nádrže. Vodorovná ocasní plocha byla umístěna v polovině výškovky. Robusní zatahovací podvozek byl vyvíjen s ohledem na možnost provozu z neupravených ploch a všechna jeho kola byla zdvojená. Dojezd stroje zkracovalo použití brzdícího padáku.^[2]

Křídlo letounu bylo pečlivě řešené s ohledem na potřebu krátkých vzletů a přistání a vysoké obratnosti stroje. Přes celou náběžnou hranu křídla byl slot, zatímco celou po celé šířce odtokové hrany byly velké Fowlerovy klapky a křidélka plnící také funkci klapek.

Testy prototypů

V roce 1952 byla objednána stavba dvou prototypů P-16 Mk I. První let typu proběhl 25. dubna 1955. První prototyp byl po několika měsících a 12,5 letových hodinách zničen a skončil na dně Bodamského jezera.^[1] Ukázal se však být tak slibným, že byla objednána stavba dalších čtyř předsériových strojů.

Druhý prototyp poprvé vzlétl v červnu 1956^[1] a 15. srpna 1956 se mu poprvé podařilo překonat rychlost zvuku. Druhý prototyp měl větší nádrže na koncích křídel a aerodynamické brzdy pod trupem.

Testy ukazovaly P-16 byl opravdu vhodný pro provoz v horských podmínkách Švýcarska. Díky svým vlastnostem STOL byl schopný startu a přistání na ploše dlouhé pouhých 330 m. Díky své kompaktnosti, výkonému motoru a pokročile řešenému křídlu dosahoval vysokých výkonů, aniž by ztratil výborné vlastnosti v malých výškách a rychlostech.^[1]

Jediný dokončený předsériový stroj, označené jako P-16 Mk II se od prototypů lišil především použitím výkonnějšího motoru Armstrong Siddeley Sapphire 7, který nahradil verzi Sapphire 6. Použitá pohonná jednotka byla stejná jako u typu Hawker Hunter.

Ztráta zájmu švýcarské vlády

Jelikož zkoušky prototypů a předsériového kusu probíhaly úspěšně, byl v roce 1958 podepsán kontrakt na stavbu 100 sériových kusů P-16 Mk III pro švýcarské letectvo. Objednávka se stala předmětem ostrých politických střetů ve švýcarském parlamentu. Když byl při nehodě, kterou způsobila banální závada hydraulického systému, zničen i první předsériový stroj (stejně jako první prototyp se potopil v Bodamském jezeře), švýcarský parlament zrušil celou svou objednávku, přestože letoun splnil všechny na něj kladené požadavky.^[1] Jako náhrada P-16 byl objednán britský Hawker Hunter.

Pokus o pokračování v projektu

Továrna FFA ovšem pokračovala v dalším vývoji typu na vlastní náklady. Ještě po zrušení objednávky dokončila dva ze tří rozestavěných předsériových P-16. Přestože tento čtvrtý a pátý vyrobený kus létaly pod civilní registrací X-HB-VAC a X-HB-VAD, jednalo se o ve všech ohledech vojenské výrobky. Letouny měly plnou výzbroj a první z nich nesl i kamufláž.^[1]

Výzbroj letounu se měla skládala ze dvou 30mm kanónů Hispano-Suiza HS 825 se 120 náboji na hlaveň, výsuvné raketnice neřízených střel Matra FFAR ráže 68 mm a až 2 590 kg výzbroje na čtyřech závěsnících pod křídly. Podvěšeny mohly být pouzdra s kanóny, pumy, neřízené střely ráže 80 mm Oerlikon SURA či kanystry s napalmem.

FFA se však nepodařilo P-16 kamkoliv prodat, přestože mnohá letectva o typ měla zájem. Například pro USA by byl typ velice vhodný pro užití ve vietnamské válce, ale fakt, že P-16 nebyl zaveden do služby ve vlastním letectvu se ukázal být zásadní překážkou. Dodnes se zachoval jeden kus P-16 složený ze dvou exemplářů. Je vystaven v muzeum švýcarského letectva na letecké základně Dübendorf.

Zajímavostí je, že křídlo P-16 našlo uplatnění v civilním sektoru i první konstrukce firmy Learjet. Zakladatel firmy Bill Lear byl natolik zaujat vlastnostmi P-16, že se rozhodl použít jeho křídlo i s typickými přídavnými nádržemi na koncích jako základ prototypu typu Learjet 23, kterým se jeho firma prosadila na světových trzích.

Varianty

• P-16 Mk I - Dva prototypy s motorem Armstrong Siddeley Sapphire 6
• P-16 Mk II - Předsériové kusy s motorem Armstrong Siddeley Sapphire 7. Ze čtyř objednaných byl postaven jen jeden kus.
• P-16 Mk III - Poslední dva kusy postavené továrnou na vlastní náklady při pokusu o záchranu projektu.

Hlavní technické údaje (P-16 Mk III)

• Posádka: 1 (pilot)
• Rozpětí: 11,14 m
• Délka: 14,24 m
• Výška: 4,26 m
• Nosná plocha: 30 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 7040 kg
• Max. vzletová hmotnost: 11 720 kg
• Pohonná jednotka: 1 × proudový motor Armstrong Siddeley Sapphire 7
  • Tah motoru: 49 kN

Výkony

• Maximální rychlost: 1115 km/h (Mach 0,92) ve výšce 7925 m (Až Mach 1,1 při mírném střemhlavém letu)^[1]
• Dostup: 14 500 m
• Stoupavost: 3900 m/min
• Dolet: 1400 km

Výzbroj

• 2 × 30mm kanón Hispano-Suiza HS 825 (120 nábojů na hlaveň)
• Výsuvná raketnice se 44 kusy neřízených střel Matra FFAR ráže 68 mm.
• až 2 590 kg zátěže na 4 závěsnících

Reference

1. ↑ ^{1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6} ROBERT CRAIG, Johnson. Swiss Guards: the Federal Aircraft Factory N-20 and the FFA P-16 [online]. [cit. 2008-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
2. ↑ FFA P-16 1955 [online]. Virtual Aircraft Museum, [cit. 2008-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

• (anglicky) Fotogalerie dochovaného P-16

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii