Panzerkampfwagen IV (SdKfz 161, PzKpfw IV nebo Pz IV) byl německý střední tank vyvíjený od roku 1933 v Německu jakožto střední tank určený k podpoře pěchoty. První prototypy vznikly na přelomu let 1935/1936, používal se po celou druhou světovou válku.
Původně byl tank Pz IV určen pro podporu útočící pěchoty, zatímco Pz III byl určen pro boj s obrněnou technikou nepřítele. Jeho hlavní zbraní byl krátký 75mm kanón (7,5 cm KwK 37 L/24), který ovšem nebyl zrovna ideální pro boj s obrněnou technikou protivníka. Krom toho byl vyzbrojen dvěma kulomety. Takovouto výzbroj vykazovaly stroje Pz IV A-F1. Nasazení tanků Pz IV na východní frontě, kde se střetly s těžce opancéřovanými a lépe vyzbrojenými tanky T-34 a KV-1, ukázalo na urychlenou potřebu vyvinout tank schopný vést alespoň trochu vyrovnaný boj s těmito protivníky. Jelikož tank Pz III neumožňoval instalaci patřičně silné výzbroje a vývoj nových typů by byl zdlouhavý, zbýval pouze tank Pz-IV, který byl urychleně vyzbrojen dlouhým 75 mm kanonem (7,5 cm KwK 40 L/43 u verzí F2 a G, 7,5 cm KwK 40 L/48 u verzí H a J). Výroba prvních tanků typu F2 byla zahájena v březnu 1942. Celkem bylo do konce druhé světové války vyrobeno asi 9 000 těchto tanků, z toho něco málo přes 7 850 s dlouhým kanónem. Tanky byly používány i po druhé světové, Sýrie je nasadila ještě za šestidenní války.
