Šablona:Článek dne HL/2021/13

Z Multimediaexpo.cz

Prudník (polsky: Prudnik) je město v jižním Polsku v Opolském vojvodství, sídlo okresu Prudník a stejnojmenné gminy zahrnující město a 10 okolních vesnic. Leží na soutoku řeky Prudník a Zlatého potoku (Złoty Potok) na historickém území Horního Slezska (ve středověku na Moravě) v bezprostřední blízkosti česko-polské státní hranice (hraničí s obcí Jindřichov). Z geomorfologického hlediska se rozkládá na pomezí Opavské pahorkatiny a Zlatohorské vrchoviny.
V červnu 2020 zde žilo 20 887 obyvatel.

V roce 1945 byl do polského úředního styku zprvu zaveden název Prądnik. K oficiálnímu přejmenování na Prudnik došlo 7. května 1946. Předcházela tomu mnohaměsíční debata v místním tisku a oba tvary existovaly ještě nějakou dobu souběžně.

Za zakladatele města a iniciátora stavby hradu zvaného Wogendrüssel (nebo Wogendrossel, Woggendrossel) se považuje Vok I. z Rožmberka, který zde působil kolem roku 1255. V zakladatelské činnosti pokračoval jeho syn Jindřich I. z Rožmberka a rok 1279 se běžně uvádí jako datum, kdy proběhla lokace Prudníku/Neustadtu podle magdeburského práva.

Původně byl součástí Opavského knížectví, které se tehdy ještě počítalo k Moravě. 6. ledna 1337 prodal Jan Lucemburský prudnické panství Boleslavovi I. Falkenberskému za dva tisíce hřiven pražských grošů. Od té doby sdílelo osudy Falkenberského, Opolského a Opolsko-Ratibořského knížectví v rámci Slezska. Po smrti Vladislava II. Opolského došlo k vyčlenění hornohlohovsko-prudnického knížectví, v němž vládl od roku 1424 Boleslav V. Heretik („pán na Horním Hlohově a Prudníku“), který po dobytí Horního Hlohova oddíly Prokopa Holého v roce 1428 přilnul k husitům. Kníže sekularizoval církevní majetek ve svém panství. Po Boleslavově smrti sjednotil Mikuláš I. Opolský Hornohlohovsko a Prudnicko opět s Opolským knížectvím. Až do roku 1629 patřilo Prudnicko olomoucké diecézi, poté bylo připojeno v souladu s politickou příslušností ke vratislavské.

V důsledku rozdělení Slezska po první slezské válce v roce 1742 Prudník připadl Prusku a ocitl se v těsné blízkosti nové prusko-rakouské hranice. Stal se sídlem okresu (Landkreis Neustadt O.S), který od správní reformy roku 1815 byl součástí vládního obvodu Opolí v rámci provincie Slezsko. Roku 1806 vyhořel prudnický hrad až na bergfrit dnes známý jako Vokova věž.

V době industrializace se do dějin města obzvlášť významně zapsal Samuel Fränkel, židovský podnikatel z nedaleké Bělé, který zde v roce 1845 založil přádelnu lnu. V severozápadní částí města na obou stranách dnešní ulice Nyska vznikl postupně rozlehlý průmyslový komplex a firma S. Fränkel se stala významným výrobcem textilu v evropském měřítku s pobočkami mj. v Berlíně a Augsburgu. Rodina Fränklových výrazně poznamenala veřejný život v Prudníku na přelomu 19. a 20. století, Samuelův syn Hermann byl kromě jiného jedním z fundátorů městského parku v roce 1880 a vnuk Max Pinkus vytvořil ve své vile vzácnou Slezskou knihovnu se 25 tisíci svazků. Roku 1938 rodina byla nucena k emigraci a podnik byl arizován jako Schlesische Feinweberei AG Neustadt O.S, v letech 1944–1945 pobočný tábor Auschwitz.

V roce 1876 získal Prudník železniční spojení s Kandřínem a Nisou a v roce 1896 s Gogolinem přes Bělou a Krapkowice. Počet obyvatel se v druhé polovině 19. století ztrojnásobil: ze 6 125 v roce 1840 stoupl na 17 577 v roce 1890. Podle sčítání lidu z roku 1910 žilo ve městě 18 856 osob, z toho 95,8 % německojazyčných a 85,5 % katolíků. 703 osoby patřily k vojenské posádce. V té době Prudník dosahoval svého předválečného maxima. Do roku 1939 populace klesla na 16 937.

Rudou armádou byl Prudník obsazen 18. března 1945, nicméně až do konce války v květnu se nacházel poblíž frontové linie. 23. března shodila sovětská letadla bomby na historické centrum včetně hlavního náměstí, pravděpodobně se jednalo o omyl. Na základě Jaltské a Postupimské dohody došlo k připojení města k Polsku. Odsunutou německou populaci nahradili polští přesídlenci z východních území postoupených SSSR a osadníci z polského vnitrozemí.

Od roku 1950 náleží Prudnicko k Opolskému vojvodství. Na zničení způsobená bombardováním v roce 1945 navázala po válce cílená asanace Starého Města, která vedla k nahrazení podstatné části historické zástavby centra novostavbami v 50. a 60. letech. Bývalá textilní továrna Samuela Fränkela dostala po znárodnění jméno Bavlnářské závody (Zakłady Przemysłu Bawełnianego) „Frotex“ a byla po dlouhá léta největším zaměstnavatelem ve městě. Fungovala do roku 2014. V září 1980 byla dějištěm jedné z velkých stávkových akcí první vlny Solidarity. Druhým významným podnikem socialistického Prudníku se staly Obuvnické závody (Prudnickie Zakłady Obuwia) „Primus“ existující v letech 1945–2004. Roku 1949 byl založen prudnický státní hřebčín (Stadnina Koni Prudnik). V 80. letech bylo na východním okraji města postaveno panelové sídliště Jasionowe Wzgórze.