Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
Einsteinium
Z Multimediaexpo.cz
m (1 revizi) |
m (1 revizi) |
Aktuální verze z 21. 5. 2014, 11:51
Einsteinium | |
Atomové číslo | 99 |
Relativní atomová hmotnost | (252) amu |
Elektronová konfigurace | [Rn] 5f11 7s2 |
Skupenství | Pevné |
Teplota tání | 860 °C, (1133 K) |
Elektronegativita (Pauling) | 1,3 |
Hustota | 8,84 g/cm3 |
Registrační číslo CAS | 7429-92-7 |
Ionisační energie Es→Es+ | 619 kJ/mol |
Einsteinium, chemická značka Es, (lat. Einsteinium) je jedenáctým členem z řady aktinoidů, sedmým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader plutonia.
Obsah |
Základní fyzikálně-chemické vlastnosti
Einsteinium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Předpokládá se, že má stříbřitě bílou barvu a působením vzdušného kyslíku se na povrchu zvolna oxiduje.
Vyzařuje α a γ záření a je silným zdrojem neutronů, proto je nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály.
O jeho sloučeninách a jejich chemickém chování je známo velmi málo.
Výskyt, historie přípravy
Einsteinium se v přírodě nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek z řady transuranů.
Jako první identifikoval einsteinium Albert Ghiorso v lednu roku 1952 na kalifornské univerzitě v Berkeley a současně ohlásil objev tohoto prvku i G.R. Choppin se svým týmem z národní laboratoře v Los Alamos. V obou případech byl výchozím materiálem spad po výbuchu termonukleární bomby testované v rámci „Operace Ivy“ v listopadu 1952. Identifikovaným izotopem bylo 253Es, které vzniklo z jádra 238U postupným pohlcením 15 neutronů a následnými sedmi β-rozpady. Tento objev byl utajován až do roku 1955 vzhledem k probíhající studené válce mezi oběma jadernými velmocemi.
První umělá syntéza einsteinia byla realizována v roce 1961 v jaderném reaktoru Oak Ridge National Laboratory v Tennessee, kdy bylo z přibližně 1 kg plutonia připraveno asi 3 mg einsteinia.
Je charakterizováno 19 izotopů einsteinia, z nichž je nejstabilnější jsou 252Es s poločasem rozpadu 471,7 dne a 254Es s poločasem rozpadu 39,8 dne a 255Es s poločasem 20,5 dne. Všechny zbývající radioaktivní izotopy mají poločas rozpadu méně než 30 minut.
Použití
Einsteinium a jeho sloučeniny nemají pro praxi žádný význam. Používají se pouze k vědeckým účelům. Einsteinium 255Es se používá k výrobě mendelevia.
Literatura
- Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
- N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
Externí odkazy
- Periodická soustava a tabulka vlastností prvků [1]
- Chemický vzdělávací portál [2]
- WebElements (anglicky) [3]
- Periodická tabulka prvků [4]
|
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |