Slípka zelenonohá

Z Multimediaexpo.cz

---

Verze z 2. 4. 2012, 12:03

Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) je malý, široce rozšířený vodní pták z početné čeledi chřástalovitých.

Obsah 1 Popis 2 Rozšíření 3 Etologie 4 Poddruhy 5 Galerie 6 Zdroje a reference

Popis

Je velká přibližně jako koroptev, dorůstá 32 - 35 cm, váží 310 - 456 g a v rozpětí křídel měří 54 - 62 cm, samec přitom dorůstá mírně větších rozměrů než samice.^[1] Má velice svérázný vzhled, je leskle černá s modravým nádechem, má hnědá křídla a hřbet, žluté končetiny, červený čelní štítek a zobák se žlutou špičkou a nápadné bílé znaky na bocích. Končetiny má navíc opatřeny velmi dlouhými prsty, které rozkládají váhu těla a slípce zelenonohé tak umožňují snadno se pohybovat po bahnitém dně a plovoucí vegetaci. Obě pohlaví se zbarvením vzájemně neliší, mladí ptáci jsou převážně hnědí a postrádají charakteristické červené zbarvení zobáku. Mláďata v prachovém peří jsou velmi snadno rozpoznatelná, mají černé tělo a končetiny, červený zobák se žlutou špičkou, holou oranžově zbarvenou kůži na hlavě a modrý pruh kolem oka.

Rozšíření

Slípka zelenonohá je nejúspěšnějším^[2] a nejrozšířenějším^[1] zástupcem celé své čeledi a náleží k vůbec nejrozšířenějším sladkovodním ptákům světa.^[3] Vyskytuje se na všech světových kontinentech s výjimkou Austrálie a Antarktidy, v Evropě ve větším počtu chybí pouze ve Skandinávii a na území několika států jižní Evropy. I přes výrazný pokles jejích populací během 70. a 80. let 20. století^[4] je stále hojně zastoupeným druhem, pouze její evropská populace čítá celých 1 700 - 3 300 000 jedinců.^[5] Je velmi přizpůsobivá a proto může žít prakticky téměř na všech typech stojatých, pomalu tekoucích, sladkých i poloslaných vod od rybníků, jezer a močálů až po průplavy a větší vodní nádrže v samotných centrech měst. Je částečně tažná (viz mapka s rozšířením), ptáci ze zamrzajících vodních ploch se každým rokem hromadně stahují směrem na jih. Pravidelně a místy i v hojném počtu se vyskytuje také v České republice, zejména mezi březnem a říjnem. Každým rokem tak na našem území hnízdí přibližně 5 - 10 000 párů a zimuje okolo 700 - 1500 jedinců.^[6] V Červeném seznamu České republiky je v současné době zařazena do kategorie téměř ohrožených druhů (Near Threatened).^[7]

Etologie

Slípka zelenonohá je ve volné přírodě většinou velmi plachá a při náznaku nebezpečí rychle prchá do úkrytu poblíž břehu, které ji nejčastěji poskytují husté porosty rákosů nebo ostřic. Dobře se však přizpůsobuje i životu v těsné blízkosti člověka, zejména v městských parcích, na polích a v průplavech, a svou přirozenou plachost v takovýchto oblastech již mnohdy postrádá. Často se vyskytuje i na otevřené vodě, kde upomíná na menší kachnu, i na větší vzdálenost je však u ní patrné charakteristické pocukávání hlavou a ocasem a výrazné zbarvení spodních ocasních krovek.^[6]

Zdržuje se jednotlivě, požírá zejména bobule, různé druhy travin, popadané plody a vodní hmyz. Za potravou se často vydává nejen ve dne, ale i v noci.^[8] Umí velmi dobře plavat^[9] a dokonce se i potápět, pod vodou přitom dokáže vydržet až 2 minuty.^[10] V porovnání s jinými druhy slípek náleží také mezi schopné a poměrně vytrvalé letce.^[8] Ozývá se velmi širokou paletou různých hlasových projevů, nejčastěji prudkým „kirk“ nebo „kiruk“.^[6]

Při zásnubních tancích se samec hlasitě ozývá a samici nabízí kusy vodních rostlin, které trhá na břehu i ve vodě. Během hnízdního období je slípka zelenonohá silně územní a žije v pevných svazcích. Zajímavostí je, že pár během jednoho hnízdního období staví z pobřežní vegetace, rákosu a ostatních vodních rostlin hned několik hnízd a pouze jedno, které bývá velké přibližně 15 × 15 cm, využívá k hnízdění, další slouží jako nocoviště.^[11] Hnízdo bývá obvykle umístěno na břehu, často si jej však staví i v mělké vodě.

V dobrých podmínkách mívá ročně i dvě snůšky, první čítá průměrně 8 - 12 vajec, které samice klade již na počátku jara, druhá bývá obvykle menší a čítá přibližně 5 - 8 vajec. Vejce slípky zelenonohé jsou světlá s černým skvrněním a měří přibližně 42 × 29,7 mm. Na jejich inkubaci, která trvá zhruba 3 týdny, a na následné výchově mláďat se podílí oba rodiče. Mláďata opouští hnízdo již krátce po vylíhnutí a jsou plně opeřena přibližně kolem 40. až 50. dnu života. Rodiče obvykle opouští několik málo týdnů poté, občas v jejich blízkosti však zůstávají celé léto a při další snůšce rodičům pomáhají při sezení na vejcích a následném opečováváním vylíhlých mláďat. Slípka zelenonohá pohlavně dospívá kolem 1. roku života^[12] a ve volné přírodě se dožívá maximálně 11 let.^[13]

Poddruhy

Přesný počet poddruhů slípky zelenonohé není až dodnes zcela ujasněn, nejčastěji se udává 12 - 15.^[14] V následujícím přehledu jsou vypsány všechny nejčastěji zmiňované poddruhy i se svým areálem rozšíření:

• G. c. chloropus (Linné, 1758) - od severozápadní Evropy po severní Afriku a Sibiř a od vlhkých oblastí jižní Asie až po Japonsko a střední Malajsii; izolované populace žijí také na Šrí Lance, Kanárských ostrovech, Azorech, Madeiře a na Kapverdech. Někteří ornitologové rozdělují tento poddruh do dalších dvou oddělených poddruhů: correiana a indica.
• G. c. galeata (Lichtenstein, 1818) - Guayanská vysočina a od jižní Brazílie po severní Argentinu a Uruguay.
• G. c. orientalis (Horsfield, 1821) - Seychely, Andamanské ostrovy a v rozmezí od Malajsie po Indonésii; izolované populace žijí také na Filipínách a v Palauské republice.
• G. c. meridionalis (C. L. Brehm, 1831) - subsaharská Afrika a ostrov Svatá Helena.
• G. c. pyrrhorrhoa (A. Newton, 1861) - ostrovy Réunion, Mauritius a Komory.
• G. c. garmani (Allen, 1876) - Andy v rozmezí od Peru po severozápadní Argentinu.
• G. c. sandvicensis (Ulice, 1877) - endemit k Havajským ostrovům.
• G. c. cerceris (Bouchne, 1910) - Antily s výjimkou Trinidadu a Barbadosu; izolované populace žije také v jižní Floridě.
• G. c. cachinnans (Bangs, 1915) - od jihovýchodní Kanady až po jižní USA s výjimkou Velkých rovinných slatí; izolované populace žijí také v Galapágách a v Bermudech.
• G. c. pauxilla (Bangs, 1915) - nížinaté oblasti od východní Panamy po severozápadní Peru.
• G. c. guami (Hartert, 1917) - endemit k Mariánským ostrovům.
• G. c. barbadensis (Bond, 1954) - endemit k Barbadosu.

Galerie

Mladý pták

Slípka zelenonohá s roztaženými křídly.

Slípka zelenonohá při chůzi

Gallinula chloropus distr ma.png Evropské rozšíření slípky zelenonohé - žlutě jsou vyznačena hnízdiště a zeleně oblasti, kde se zdržuje po celý rok.

Zdroje a reference

1. ↑ ^{1,0 1,1} http://www.birds.cornell.edu/AllAboutBirds/BirdGuide/Common_Moorhen.html
2. ↑ Whitfield, P. (2003): 2000 zvířat, str. 266. Euromedia Group, k. s.
3. ↑ Burnie, D. (2002): Zvíře; str. 300. A Dorling Kindersley Book. ISBN 80-242-0862-8
4. ↑ http://www.rieselfelder-windel.de/index.php?id=134
5. ↑ http://www.iucnredlist.org/details/143919
6. ↑ ^{6,0 6,1 6,2} Dungel J., Hudec, K. (2001): Atlas ptáků České a Slovenské republiky; str. 90. Academia, Praha. ISBN 978-80-200-0927-2
7. ↑ http://www.prirodainfo.cz/karta.php?cislo=125.00
8. ↑ ^{8,0 8,1} http://www.naturia.per.sg/buloh/birds/Gallinula_chloropus.htm
9. ↑ http://identify.whatbird.com/obj/464/overview/Common_Moorhen.aspx
10. ↑ http://www.natur-lexikon.com/Texte/HWG/001/00093/HWG00093.html
11. ↑ http://www.nhptv.org/Natureworks/moorhen.htm
12. ↑ http://www.seaworld.org/Animal-info/animal-bytes/animalia/eumetazoa/coelomates/deuterostomes/chordata/craniata/aves/gruiformes/common-moorhen.htm
13. ↑ http://animaldiversity.ummz.umich.edu/site/accounts/information/Gallinula_chloropus.html
14. ↑ http://www.biolib.cz/cz/taxon/id8583/

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Gallinula chloropus

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii