Menšina
Z Multimediaexpo.cz
Verze z 13. 4. 2011, 14:05
Menšina obecně označuje menší část z nějakého celku, zde obvykle ve smyslu: méně něž jedna polovina celku. Tento článek pojednává o nejběžnějším použití tohoto pojmu.
Menšina jako sociologický, politologický a kulturně antropologický pojem označuje dobře vymezenou skupinu osob, jež se odlišuje od okolní "většinové" společnosti a obvykle se i sama jako skupina chápe. Například lidé se zelenýma očima jsou sice "v menšině", ale menšinu v tomto sociologickém smyslu netvoří, pokud se o nich nezačne veřejně diskutovat, nezačnou se sdružovat, případně vytvářet nějakou reprezentaci. Status menšiny je ovšem závislý na celku, vůči němuž se jako menšina vymezuje: například Korsičané jsou na Korsice naprostou většinou, kdežto menšinou v rámci Francouzské republiky.
Tomu odpovídá rozlišení:
- statistická menšina, daná pouze určitými charakteristikami jednotlivých osob,
- sociálně-psychologická menšina, jež se obvykle sama jako menšina chápe, případně i organizuje.
Obsah |
Druhy menšin
Významné druhy sociálně-psychologických menšin jsou:
- etnická menšina, obvykle vymezená jazykem a kulturou;
- národnostní menšina, úředně uznávaná etnická menšina;
- náboženská menšina, určená náboženským vyznáním;
- jazyková menšina, pokud není zároveň i menšinou etnickou (například francouzsky a italsky hovořící obyvatelé Švýcarska).
Metaforicky se kromě toho hovoří o "menšinách" mladých lidí, vysokoškoláků a podobně. Historik Arnold Joseph Toynbee rozlišuje tvořivé a dominantní menšiny.
Problémy menšin
V moderních pevně organizovaných a centralizovaných státech představují menšiny sociální i politický problém, a to v několika směrech:
- Předně jsou ohroženy spontánním i organizovaným tlakem většinové společnosti a státu, který se je snaží asimilovat, a to někdy i násilnými kroky. Proti tomu směřuje koncept menšinových práv, jež mezinárodní společenství (OSN, Rada Evropy aj.) prosazuje do různých mezinárodních dokumentů i do zákonodárství jednotlivých států.
- Za druhé však mohou významné a dobře organizované menšiny představovat vnitropolitický a sociální problém potud, pokud naopak ohrožují celistvost státu (viz iredenta).
- Neorganizované menšiny si mohou činit nárok na kolektivní menšinová práva, nicméně nemusí být jasné, kdo je jejich oprávněným (legitimním) mluvčím. Ani menšinová sdružení a spolky nemusí mít dostatečně širokou členskou základnu a jejich představitelé - i když byli řádně zvoleni - nejsou pak reprezentanty celé skupiny.
Související články
Literatura
- M. Mareš a kol., Etnické menšiny a česká politika: analýza stranických přístupů k etnické a imigrační politice po roce 1989. Brno: CDK 2004 - 139 s. ISBN 80-7325-050-0
- I. Gabal a kol., Etnické menšiny ve střední Evropě: konflikt nebo integrace. Praha: G plus G, 1999 - 341 s. ISBN 80-86103-23-4
- T. Sirovátka, Menšiny a marginalizované skupiny v České republice. Brno: Masarykova univerzita 2002 - 355 s. ISBN 80-210-2791-6
- T. Šišková (vyd.), Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21. století. Praha: Portál, 2001 - 188 s. ISBN 80-7178-648-9
Externí odkazy
- Rada vlády ČR pro národnostní menšiny
- Národnostní menšiny v EU
- Kormidlo, portál občanské společnosti - téma menšiny
- (anglicky)
- Eurominority - národnostní menšiny v Evropě
- European Centre for Minority Issues
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |