MiG-23

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 14. 12. 2021, 11:08

Český MiG-23ML (1997)

Německý MiG-23

MiG-23 je sovětský proudový stíhací letoun, který je v některých státech užívaný ještě v současné době.

Vývoj

Pohled do kabiny MiGu-23.

Sovětský MiG-23MLD

Počátky vzniku MiGu-23 je možné vystopovat už počátkem 60. let 20. století. Tehdy konstrukční kancelář MiG pověřili vývojem stíhačky, která by nahradila MiG-21. První požadavky určovaly použití co největšího počtu dílů z MiGu-21. Prototyp tohoto stroje s označením E-8, se poprvé vznesl 17. dubna 1962, pilotovaný zkušebním pilotem G. K. Mosolovem. Na dvou prototypech stroje E-8 se uskutečnilo množství letů, ale po havárii jednoho z nich byl v září 1962 program ukončen a začalo se s vývojem nového stroje. Za hlavního konstruktéra byl určen G.A. Sedov, přičemž na projekt dohlížel Arťom Mikojan a po jeho smrti R. A. Beljakov. Nový stroj měl dosahovat rychlost do 2 000 km/h a měl být vybaven raketami R-23 středního doletu. Avšak zanedlouho se požadavky zákazníka změnily a byla vydána podmínka, aby byl nový stroj schopen startovat z malých a neupravených vzletových a přistávacích drah. Stejně jako při vývoji MiGu-21 i při návrhu konstrukce MiGu-23 byl zvolen dvojitý postup, zatímco prototypy, které z tohoto vývoje vzešly, měly být podrobeny srovnávacím letovým zkouškám. Model 23-01, známý také jako MiG-23PD „Faithless“, se vyznačoval delta křídlem a neobvyklou instalací jednoho hlavního a dvou zdvihových motorů, které mu umožňovaly zkrácení vzletové dráhy. Během zkušebních letů byl pilotovaný Piotrem Ostapenkem.

Druhý stroj, model 23-11 měl místo tří motorů jen jeden a na dosažení potřebných vlastností STOL, které byly hlavní požadavky kladené na nový stroj, měl křídlo s měnitelnou geometrií. Během letových zkoušek ho pilotoval Alexander Fedotov a poprvé se s ním vznesl 10. června 1967. Oba stroje byly na veřejnosti poprvé představeno na letišti Domodědovo v roce 1967 během letecké show. Zatímco pro model 23-01 to byl konec kariéry, pro model 23-11 jen její začátek. Byl vybrán do sériové výroby pod názvem MiG-23S (Flogger-A) a pod tímto označením poprvé vzlétl v květnu 1969. Avšak bylo postaveno jen 50 ks této verze, než se v roce 1970 začala vyrábět vylepšená verze MiG-23M (Flogger-B).

Speciálně pro nový MiG-23 bylo navrženo nové ovládání zbraňových systémů S-23. To zajišťovalo detekci a odpálení řízených střel mimo přímou viditelnost. MiG-23 byl navržen jako hornoplošník s měnitelnou geometrií křídla. Křídlo může být nastaveno do tří poloh: 16°, 45° a 72°. Pod trupem je stabilizační kýl, který je při pobytu letadla na zemi sklopený na pravou stranu pod úhlem 95°. Podvozek je uzpůsoben ke startu z nezpevněných a neupravených drah. Při konstrukci trupu byly ve velkém množství použity ocelové slitiny.

Sériová výroba nového jednomístného MiGu probíhala v moskevském závodě „Znamja Truda“ a jeho dvoumístná verze MiG-23UB byla vyráběna v Irkutsku. Celkem bylo vyrobeno 5 047 strojů, z toho 4 278 ks v závodě „Znamja Trudy“ a 768 ks v Irkutsku. Sériová výroba byla ukončena v roce 1985.^[1] MiG-23 znamenal radikální odklon od předešlých návrhů konstrukční kanceláře MiG. Namísto charakteristického nasávacího otvoru v  ose letadla byly zvoleny boční nasávací otvory. To uvolnilo místo pro instalaci rozměrného radaru Safír-23. Použití křídla s měnitelnou geometrií znamenalo vynikající letové vlastnosti při vysokých rychlostech a snadnou ovladatelnost při nízkých rychlostech. Další vývoj vyústil do specializovaných bojových a přepadových verzí.

Operační nasazení

Sovětský MiG-23 Flogger

Afghánistán

V roce 1979 začala sovětská intervence v Afghánistánu. Mezi letadly, které SSSR vyslal byly i MiGy-23. Byly umístěny na leteckých základnách v Kábulu a Bagramu. Kromě své prvotní úlohy, kterou byla ochrana před možným zásahem pákistánských vzdušných sil, byly MiGy-23MLD hojně používané k útokům na pozemní cíle. Ztráty ze strany nepřátelských protiletadlových řízených střel byly minimální, díky vysokému tahu motoru MiGu-23, který mu umožňoval okamžitě po startu prudce stoupat a uniknout tak z dostřelu těchto raket. Úspěšnému nasazení MiGu-23 napomáhaly i skvělé vzletové a přistávací vlastnosti, které mu dávala měnitelná geometrie křídel. Ve vzdušných bojích sestřelily sovětské MiGy-23MLD pákistánskou F-16A, přičemž pákistánským pilotům se podařilo zničit 2 MiGy-23 patřící afghánským vzdušným silám.

Irácko-íránská válka

Irák aktivně nasazoval stíhačky MiG-23MF a MiG-23MS v letech 1980–1988 ve válce s Íránem. Jejich hlavním úkolem bylo vybojování nadvlády ve vzduchu, ničení íránských letadel a útoky na pozemní cíle. Údaje o ztrátách a vítězstvích iráckých MiGů jsou málo známé. Podle některých zdrojů irácký MiG-23 poškodil dne 21. dubna 1981 íránský F-14 Tomcat palbou z palubního kanónu. Další úspěchy dosáhl MiG-23ML 11. srpna 1984 a 17. ledna 1987, kdy sestřelil další stroje F-14.^[2]

Angola

Dalším dějištěm válečných událostí, do kterých se MiG-23 zapojil, byla Angola. Vládní vojska tam v té době bojovali s rebely z organizace UNITA, jejichž nekrytě podporovala i Jihoafrická republika. Na pomoc vládním vojskům přišli v roce 1985 Kubánci, i s přibližně 50 ks MiGu-23ML a MiGu-23UB, které pilotovali kubánští dobrovolníci. Jejich hlavním úkolem byla ochrana životně důležitých oblastí země a zejména hlavního města. Po eskalaci konfliktu v roce 1987 byly však MiGy-23 přemístěny na jih. Jedna z eskader se usídlila na letišti Namibe, přibližně 170 km od hranic s Namibií. V té době se na jihu uskutečnilo několik soubojů mezi kubánskými MiGy-23 a jihoafrickými stíhačkami Mirage F1, které skončily sestřelením tří MiGů-23MF. Avšak zanedlouho pocítili první ztráty i jihoafrické stíhačky. Začátkem roku 1987 byl nad územím severní Namibie sestřelen Mirage F-11AZ. O několik měsíců se scénář opakoval, přičemž pilotovi Mirage se podařilo proletět hranici a tam se katapultovat, ale letadlo bylo zničeno.

Angolským vzdušným silám se nakonec s kubánskou pomocí podařilo vybojovat nadvládu ve vzduchu. Jeden z nemnoha vzdušných soubojů se odehrál i koncem září 1987. Tehdy 2 kubánské MiGy-23 vzlétly na průzkum počasí. Vedoucím dvojice byl mjr. Alberto Ley Rivas a kryl ho poručík Chao Gondin. Po vystoupání do výšky jim bylo pozemním řídícím střediskem oznámeno, že se ve vzduchu nacházejí 2 rychle letící cíle neznámého původu a navedli je na potkávací kurz. Zanedlouho se jim cíle objevily i na obrazovkách palubních radarů. Rivas přikázal druhému pilotovi zaujmout polohu za narušiteli, protože čelní odpal rakety R-23R v dané rychlosti nebyl možný. Brzy piloti MiGů poznali své protivníky – šlo o jihoafrické stíhačky Mirage F1. Major Rivas odpálil ze vzdálenosti 800 m raketu R-60 a zničil jeden Mirage F-1. Na druhý Mirage F-1 byly odpáleny 2 rakety R-60, ale jen jedna z nich ho částečně poškodila.^[3] Podařilo se mu však z boje uniknout, ale jeho pilot byl při přistávání vážně poraněn, když zjistil že mu selhala hydraulika a rozhodl se katapultovat v malé výšce. V důsledku toho utrpěl vážná poranění páteře.^[4] Tyto ztráty však jihoafrické letectvo nepřiznává. V popisu událostí z toho dne Jihoafričané uvádějí, že sestřelena nebyla žádná jejich stíhačka, jen poškozený stroj kpt. Arthura Pierceyho. Některé zdroje uvádějí, že MiGy-23 sestřelily během tohoto konfliktu vrtulník Puma, letadlo Impala a dopravní C-130 Herkules. Po ukončení bojů se všechny zbývající kubánské MiGy-23 vrátily domů a jeden z nich je v současnosti vystavován v havanském muzeu jako „Angolský veterán“.

Verze letounu

MiG-23BN v muzeu Kbely (2009)

• MiG-23 S Flogger A – první sériová verze vyráběná od roku 1969 do roku 1970 v počtu 50 ks.
• MiG-23 SM Flogger A – verze S vybavená čtyřmi zbraňovými pylony.
• MiG-23 M Flogger B – verze s novým motorem Tumanskij R-27 o tahu 120 kN
• MiG-23 MF Flogger B – exportní varianta verze M určená pro členské země Varšavské smlouvy, Kubu a Angolu. V ČSSR sloužila od 24.srpna 1978
• MiG-23 MS Flogger E – exportní verze do ostatních zemí
• MiG-23 ML Flogger G – verze z roku 1976 byla vybavena novým motorem R-35-300 o tahu 130 kN. Snížila se hmotnost letounu, rozšířený výzbroj.
• MiG-23 P(MLA) Flogger G – záchytný stíhač z roku 1977. Od verze M se lišil pouze elektronikou. Vyráběl se pouze pro potřeby protivzdušné obrany SSSR.
• MiG-23 MLD Flogger K – modifikace verze P - záchytný stíhač se zlepšenou manévrovatelností.
• MiG-23 UB – dvoumístná verze odvozená od MiG-23 MF určená pro výcvik, plně bojeschopná.
• MiG-23 B/BN/BK/BM Flogger F/H – útočná verze letounu bez palubního radiolokátoru.

Ostatní uživatelé

• Angola, Československo, Súdán, Lybie, Alžírsko, Maďarsko, Vietnam, Indie, Severní Korea, Jižní Jemen, NDR , Egypt, Čína, Sýrie, Etiopie, Finsko, Írák, Kuba, Afghánistán, Polsko, Bulharsko, Rumunsko

Technické údaje (MiG-23 MF/ML)

Polský MiG-23

• Motor: 1x R-29-300, 120 kN / 1xR-35F-300, 130 kN
• Rozpětí: 7,78 m šíp 16° , 13,97 m šíp 72°
• Délka: 17,1 m
• Výška: 4,8 m
• Hmotnost prázdného stroje: 10 845 kg
• Max. vzletová hmotnost: 18 250 kg/ 17 800 kg
• Max. rychlost: 1 350 km/hod / 0 m, 2500 km/h (2,35 M) / 12 500 m
• Min. rychlost: 260 km/hod
• Vzletová rychlost: 300 km/hod
• Dostup: 18 300 m
• Stoupavost: 230 m/s
• Max. dolet: 2 550 km
• Dolet s maximální zátěží: 960 km
• Vzletová dráha: 850 m
• Přistávací dráha: 880 m
• Max. přetížení: 8,5 g
• Výzbroj: 1× dvouhlavňový 23 mm kanón GŠ-23 se 200 náboji pod trupem, 5 závěsníků pro 2000 kg raketové nebo pumové výzbroje nebo přídavnou nádrž (jen na centrálním závěsníku)

Galerie

• Mnoho fotografií – MiG-23

YouTube

Reference

1. ↑ Http://www.aviaport.ru/directory/aviation/mig23/
2. ↑ http://www.ejection-history.org.uk/Country-By-Country/Iran_F-14_.htm
3. ↑ Http://www.airwar.ru/history/locwar/lamerica/cuba23/cuba23.html
4. ↑ http://www.airwar.ru/history/locwar/lamerica/cuba23/cuba23.html

Externí odkazy

• Palba.cz – MiG 23 a jeho varianty
• Palba.cz – MiG 27 a jeho varianty
• FAS.org – MiG-23 (anglicky)
• GlobalSecurity.org – MiG-23 FLOGGER (anglicky)
• GlobalAircraft.org – MiG-23 Flogger (anglicky)
• Airwar.ru - МиГ-23 против F-15 и F-16 (rusky)